Zaslíbená

 

O knize jsem slyšela spíš velké špatné a tak přes to, že mě obálka lákala od prvního pohledu, knize samotné jsem se dlouho vyhýbala. Pak jsem se rozhodla, že ji chci i navzdory nepříznivým ohlasům a udělám si vlastní názor. A jo, vyplatilo se to.

Anotace:

Když se král Jameson veřejně vyzná ze svých citů k lady Hollis Briteové, Hollis to překvapí – a nadchne. Koneckonců vyrůstala na zámku Keresken a odjakživa soupeřila s dalšími šlechtickými dcerkami o královu pozornost. Získat si jeho srdce, to je splněný sen. Ale Hollis si brzy uvědomí, že zamilovat se do krále a stát se královnou možná není ten šťastný konec, který si představovala. A když se setká s neurozeným cizincem, který má záhadnou schopnost nahlédnout přímo do jejího srdce, pochopí, že budoucnost, po které opravdu touží, je úplně jiná, než by ji kdy napadlo.

 

…

POZOR! Tentokrát se spoilerům úplně vyhnout nešlo, pokud jsem chtěla lépe popsat Hollis a její povahu. A to jsem chtěla. Byla to pro mě jedna z nejzajímavějších věcí na knize.

 

Začátek příběhu vypadal slibně a naladil na tu správnou notu života u dvora, krásných šatiček a romantické lásky krále k jeho lady. Vyvolená královská nevěsta lady Hollis Briteová byla lehce naivní, lehkomyslná a docela bezelstná lady - jedna z mnoha u dvora, jejíž ambice nijak zvlášť vysoko nemířily. Jenže všiml si jí král – hezký mladý a především král – takže pro Hollis nebylo tak těžké podlehnout představám, že by se mohla stát královnou. K její smůle však v zemi kde žila, byly královny odjakživa téměř legendami. A na tohle Hollis nebyla stavěná. Byla hezká, dokonce krásná, ale rozumu moc nepobrala a politikou prodchnutý život nebyl to, pro co se narodila.

Hollis všechno brala jako zábavu, životem proplouvala se smíchem a dobrou náladou. Sňatek s králem byla pro ni nejdřív úžasná záležitost z říše pohádek – všechna ta pozornost, lichotky a úžasné dárky! Vždyť právě ona byla vyvolená mezi všemi, takže se nechala opájet příjemným pocitem, že jí král dal přednost přede všemi ostatními. Jenže záhy přišla na to, že to až tak úžasné nebude, že v postavení královny jen těžko bude spokojená - nezdálo se však, že má v této životní volbě na výběr. Jak chcete odmítnout krále, zklamat rodiče i muže, o němž si myslíte, že vás má rád?

Hollis poprvé poznala pocit, že se jí má dostat něčeho o co nestojí. Něco, oč jiné dívky stály, co jí záviděly a jí to připadalo najednou jako zátěž. Odpovědnost a povinnosti se začaly kupit, všechno přišlo rychle a nečekaně a zavalilo ji jako lavina. Na něco takového nebyla připravená, bála se, že vysokým očekáváním nedostojí a uvědomila si, že ani nechce. Možná ještě stát se milenkou, ale královnou… Snít o tom bylo krásné, skutečnost už tolik ne – komu z nás se to kdy nestalo :)

V její povaze prostě nevidím zase takové mínusy, jako všichni ostatní. Naopak se mi zdála přijatelnější než America (Selekce), která byla arogantní, rozmazlená a nerozhodná. To Hollis není. Byla prostě jen naivní holka, žádná superhrdinka, která se zhostí se své úlohy, i když na ni absolutně nemá rozum a předpoklady. Hollis měla aspoň dost sebekritiky, aby vycouvala – nebo spíš dokázala využít první možnosti k úniku. Vlastně jí docela rozumím.

A autorka dobře udělala, že vedla příběh tímto směrem – tedy k tomu, že Hollis královnou být nechce. Stejně bych jí neuvěřila, že z takové povahy, jakou Hollis dala, dokáže na pár stránkách (pár týdnů v ději) vykřesat odpovědnou ženu a rozumnou budoucí královnu. Postava jako Hollis bude potřebovat hodně ran od příběhu, než se z ní stane skutečná osobnost a ne jen upovídaná a veselá hezká tvářička. Navíc, pokud jsem to celé správně pochopila, Jamesona nikdy neměla kdoví jak ráda. Spíš ji oslnilo jeho postavení a představa, že by mohla být mezi lidmi oblíbená a všemi milovaná, jako ostatní královny před ní. Vážně je nutné ji proto odsoudit jako blbku a plytkou postavu? Nemyslím si. To, jak byla popsána, odpovídalo příběhu a jeho stylu a ona se do něj hodila taková, jaká byla.

Když se objevil někdo, u nějž to přeskočilo, postrčil Hollis směrem, kam si sama neodvažovala jít. Že není kdoví jak odpovědná a rozumná jsme si už řekli. Takže se prostě nechá zblbnout. Zrovna u jejího typu povahy bych tomu věřila. Připomínala mi trochu Kateřinu Howardovou – prostě mladá, naivní, impulsivní a naprosto nepřipravená přijmout náročné postavení (vlastně jakékoli jiné, krom toho, co už má). A ve starém králi z Isolte se dala objevit malá podobnost s Jindřichem VIII. To mi bylo sympatické.

Když už jsme u toho s kým to přeskočilo - kauza Silas – krom toho, že měl pitomé jméno, se mi zdál nedostatečně představený. K jeho postavě nebylo možno získat nějaký vztah a moc jsem nepochopila, kde se vzal v Hollis. Nejspíš proto, že byla tak bezelstná a nenáročná, jí stačilo, co nabízel – hezké oči, milý úsměv a vrozenou dobrotu (a cestu ven z hradu). Mně byl ukradený. Našla jsem si jiného favorita, než Silase a v druhém dílu mu budu držet palce :) Vztahu mezi Silasem a Hollis jsem nevěřila a nemyslím si, že on byl tou hlavní romantickou linkou. Vnímala jsem ho spíš jako prostředek, skrz nějž si Hollis uvědomila, co od života chce nebo spíš co rozhodně nechce. To je ale celkem uvěřitelné – hodně lidí to tak má a bez nastaveného zrcadla se nedokáže podívat na jiné možnosti.

Postavy celkově nebyly tak propracované, jak bych od podobně zkušené autorky čekala. Na druhou stranu to pro příběh bylo více méně dostačující a množství postav a rozsah knihy zase kdoví jaké čarování s hloubkou neumožnil. Jsem z těch čtenářů, kterým nevadí občas si domýšlet. Bohužel autorka odflákla některé postavy, které se zdály být v příběhu obsazené do hlavních rolí. Tím mi krásně napověděla, že s nimi netřeba počítat do dalšího děje (a chybět mi nebudou, což možná záměrem autorky tak úplně nebylo). U těch důležitých postav si zase nijak extra nestěžuji, bavily mě.

Příběh také nebyl nijak zvlášť komplikovaný, stejně, jako Hollis sama. Zdá se spíš, že to dobrodružné, napínavé a hmm… vášnivější, se bude odehrávat až v pokračování (a mám své soukromé podezření, jak to dopadne :)). První díl byl příjemně čtivý a docela dost připomínal historickou romanci (i způsobem představení postav), jen bez erotických scén. Vůbec celá romantika byla v knize docela lehčího ranku na poměry v současné YA, skoro bych řekla, že vůbec nebyla. A nebylo to vůbec nepříjemné.

Kniha je takový příjemný a akurátní průměr, který mě osobně bavil. Hollis pro mě byla zajímavou postavou a na druhý díl se těším. Myslím, že by mohl přinést to, co tady chybělo – romantickou linku, která bude k uvěření. A vůbec bych se nezlobila, kdyby byla kniha o trochu delší, pak by autorka získala prostor obout se do toho pořádně, více si pohrát s postavami a rozvinout děj v důležitých scénách. Věřím, že pak by se jejímu příběhu dostalo příznivějšího přijetí.

O knize:

Autor: Kiera Cass

Série: Zaslíbená (1. díl)

Překlad: Ivana Svobodová

Vydal: CooBoo

Rok vydání: 2020

Počet stran: 272