Kroniky prachu

 

Knihu jsem si koupila loni po Vánocích se sympatickou slevou 30%. Teď, když jsem ji dočetla, by mi nebylo líto dát za ni i plnou palbu. Rozečítala jsem ji s tím, že chci příjemný příběh, který navodí hřejivou atmosféru v upršeném týdnu a vůbec v téhle divoké, nejisté době.

 

Anotace:

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.
V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.

…

Na začátku jsem nějak netušila, co přesně čekat. Anotace sice napoví, možná trochu moc, ale v podstatě by se dalo říct, že popisuje příběh, jakých už jsem četla hodně. Spoustu věcí ale neříká, i když zrovna u této knihy by možná informace, které se jindy uvádějí, přispěly k větší čtenosti a hlavně viditelnosti. Nějak nemám pocit, že by se o knize mluvilo tolik, jak si zaslouží. I když – dneska už je všechno na instáči, tak mi možná ledacos ujde :).

Příběh začíná tak trochu austenovsky. Mladá holka z lepší venkovské rodiny je předmětem sňatkových plánů matky, která ji tahá po všech možných společenských akcích a představuje jí přijatelné mladé muže. Ta holka se jmenuje Animant Crumbová a snahy její matky jí nejsou úplně vhod. Má prostě vlastní hlavu a ta je neustále zabořená v knížkách. Nápadníci ji nezajímají a nezaujal ani jeden jediný.

Protože už tyhle příběhy dobře známe, je jasné, že v průběhu oněch 544 stran, které kniha nabízí, Animant změní názor a najde si toho svého „pana Pravého“ :).

Nebude tedy spoiler, když prozradím, že takového najde v Londýně, kam odjede, aby na jeden měsíc vzala pracovní nabídku (což je pro ženy v tehdejší lepší společnosti neslýchané) v univerzitní knihovně, jako asistentka hlavního knihovníka. Tady mám první výtku k anotaci: Proč prozrazuje, který z nápadníků Animant bude ten pravý? Ne že by to zase tak vadilo, protože tomu druhému jsem stejně nefandila, ale bylo by to bývalo v první třetině knihy zajímavější. Hlavně by se mi možná nestalo, že bych s napětím čekala, kdy konečně ten navíc vypadne ze scény a přestane zaclánět. A lépe bych si ten vztah odsouzený předem k zániku vychutnala. Bez obav mohou být ti, kteří nesnáší milostné trojúhelníky. O nic takového se tu nejedná.

Ten pravý vztah – ten, který vydrží, je budovaný velice pěkně a pomalu. Vyvíjí se prakticky celou knihu a stále si drží svoji austenovskou notu. To je pro mě obrovské plus. Mám tyhle pomalé vztahy raději, více jim věřím a působí na mě přirozeněji než náhlá vzplanutí nesmrtelné lásky a vášně. A taky mi opravdu velice sedí ten austenovský styl psaní, doba i lehký nadhled a sebeironie, kterou postavy nepostrádají. Navíc jsou v knize i popisy každodenního života a denní rutiny knihovnice. Myslela bych si, že to bude nuda, ale není. Bavilo mě to stejně moc, jako popisy všedního života venkovské šlechty u Austenové. Všechno tohle způsobilo, že jsem se v příběhu cítila fakt příjemně a vůbec se mi nechtělo knihu odkládat.

Stejně jako styl psaní a atmosféra v knize mi byly sympatické i postavy. Musím říct, že jsem si oblíbila více méně všechny z těch hlavních, dokonce i ty otravnější. Postavy Animant i pana Reeda do prostředí knihovny skvěle zapadaly a hodily se tam. Navíc ti dva si vážně v ničem nezadali a hodili se k sobě úplně parádně. Animant si prožívá svoje zmatení první láskou, kterému se nedá nefandit, protože to prostě krásně jiskří. Je tak akorát paličatá a svobodomyslná a zároveň svázaná výchovou, aby to bylo zajímavé. Dostane se občas do situací, které jsou už za hranou společenských norem a to právě díky své paličatosti, není ale tak pokrytecká, aby si to neuvědomila a hrála si na dámičku a každou cenu. Ve skutečném světě by asi neobstála, ale v příběhu je skvělá hrdinka, které se dá bez problémů přát dobrý konec. A úžasný pan Reed - pokud jste se už dlouho nezamilovaly do žádného knižního hrdiny, čeká na vás pan Reed a koukejte nepřijít pozdě, protože to fakt nesnáší :D Je to tak trochu bručoun a podivín, jenže tím lépe, no ne?

Paní autorce se podařilo do příběhu skvěle zakomponovat problematiku sociální situace žen, jejich boj za vzdělání a prosazení se v mužském světě. Udělala to tak, že kniha není nijak militantně feministická a ženy zůstávají dámami, i když se hodlají zařídit jinak, než po nich okolí vyžaduje a očekává. Příběh se nevyhýbá ani náboženským předsudkům – ty se tak trochu okrajově mihnou a problematiky vzdělání a celkové situace londýnské chudiny. Některé věci jsou zjednodušené a upravené pro potřeby YA příběhu, takže i závažnější téma nijak zoufale nepůsobí a člověk si ani nemusí uvědomit, že něco takového v knize vůbec je. A vlastně to spíš nevadí, protože příběh je díky tomu příjemný a skvěle se čte.

Jedinou nevýhodou knihy pro mě zůstává to, že její objemné tělíčko nenasoukám do žádného ze svých parádních látkových obalů :)

Doufám, že paní autorka zase brzo něco napíše a povede se jí to stejně, jako Kroniky prachu. Moc ráda si to přečtu.

O knize:

Autor: Lin Rina

Překlad: Dagmar Heeg

Vydal: Fragment

Rok vydání: 2019

Počet stran: 544