Milujete tolik, že byste dokázali zabít? A koho...
Autor: Anna Ekbergová
Překlad: Michaela Weberová
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 367
Můj názor:
Páni! Tak tohle byla teda jízda :). Vůbec nelituji toho, že
jsem se rozhodla dát paní Ekbergové šanci a přečetla si její novou knihu.
Ztracenou jsem nečetla, takže jsem do novinky Šťastně až do smrti šla
s čistým štítem a zvědavá, co mi předvede.
Na začátku byla vražda.
Spáchal ji muž na své manželce.
Rozhodl se přejet autem ženu, kterou miloval dvacet let.
Christian a Leonora.
Prošli spolu krásným začátkem vztahu, narodil se jim syn, Christian založil
stavební firmu a zařídil pro svoji rodinu nádherný dům v krásné části Dánska.
Štěstí rodiny zdánlivě nestálo nic v cestě, jenže pak syn těžce onemocněl
a Leonora začala bojovat. Zůstala se synem doma a rvala se o jeho život,
zatímco její muž vydělával peníze na drahou léčbu a živobytí rodiny. Jenže
v té starosti o milované dítě se vzájemně odcizili. A přišla jiná žena.
Christian se zamiloval do kolegyně z práce a byl
přistižen. Místo rozvodu ovšem následuje boj. Leonora se nehodlá vzdát a odejít,
nikdy se ještě nevzdala ničemu, co před ni život postavil a bojuje všemi
prostředky. Aby ustoupila jiné ženě, to nikdy! Christian se tedy cítí donucen
udělat tu strašnou věc, kterou považuje za jediné východisko…
Paní autorka se rozhodla poněkud netradičně zahájit svoje
vypravování samotným činem.
Na prvních stránkách proto představila Christiana
za volantem bílé dodávky, jak v dešti číhá na svoji ženu na trase, kam
chodila pravidelně běhat. Běžící žena se sluchátky, tichý motor auta, vypnutá
světla, odhodlání a rozhodnutí, náhlé zrychlení a náraz…
Hned na to jsem se ale
v ději přenesla do budoucnosti, kde byl představen skutečný vypravěč
příběhu inspektor na penzi, pan Holger. Seděl se svojí dcerou v kavárně a
vyprávěl jí ten příběh o případu, který policie nedokázala vyřešit. Pokud vůbec
existuje dokonale naplánovaná vražda, byla to tahle. On sám si byl jist
viníkem, neměl ale nikdy dostatek důkazů, vždy byl až krůček za vrahem a ten
nejpodstatnější důkaz mu unikl doslova o fous.
Tyhle scény v kavárně vždycky
na několik stran přerušovaly příběh Christiana a Leonory. Dozvídala jsem se
v nich i spoustu informací z manželského života samotného inspektora a hlavně
o tom, jak vyšetřoval ten záhadně propletený případ.
Všechna jeho podezření,
pochybnosti, domněnky a marné shánění důkazů, dělalo ten příběh ještě zajímavějším.
Já jsem přece už vraha znala a věděla jsem, že je zatím na svobodě a zatčení s obrovskou
pravděpodobností ani nehrozí. Zdálo se
tedy, že paní Ekbergová nebude mít víc o čem psát, co mi říct a čím mě
překvapit. Velký omyl!
Paní autorka proplétala v obou liniích vyprávění
současnost i minulost. A dělala to tak dovedně, že to nijak nenarušovalo děj.
Naopak. Ty vzpomínky a odbočky od hlavního děje měly vždycky důvod a smysl pro
celý příběh – to, co postavy vyprávěly o své minulosti, bylo nutné vědět.
Zjistila
jsem tak, jak se Christian s Leonorou seznámili, jak žili, jak a proč
nastalo jejich postupné odcizení. Dozvěděla jsem se, jak přišla do jejich
života Zenia, Christianova milenka. Přišla jsem na to, proč se Christian tak
moc bál rozvodu, že se rozhodl raději zabíjet, co bylo to, čím na něj Leonora
tlačila.
V protikladu k těmto bouřlivým manželským vodám bylo klidné
plynutí manželství inspektora Holgera. Zdálo se být dokonalé a o to smutněji
inspektor vzpomínal na svoji zesnulou manželku.
Paní Ekbergová má úžasný dar udržet si svoje esa v rukávu
přesně do té správné chvíle. Byla jsem v napětí po celou dobu čtení a kniha
mě pokaždé dokázala něčím naprosto šokovat. Když už jsem si myslela, že vím,
jak se postavy zachovají a kam to povede, stejně jsem byla úplně vedle. A
přitom si zachovávaly svoji logiku v jednání – pravda místy docela
zvrácenou logiku…
Krásné na tom bylo i to, jak se jednotlivé skutky postav,
okolnosti a události, které se staly, nenápadně nabalovaly na sebe a spouštěly
doslova lavinu dalších událostí. Postavy byly prostě stejně dobře propracované,
jako zápletka a její postupné odhalování. Zajímalo by mě, co by o tom všem řekl
psycholog :)
Tenhle příběh o vztazích, vášních, manželstvích a především
o tom, čeho všeho je schopen člověk zahnaný do kouta, jsem četla doslova
s očima navrch hlavy. Ze začátku jsem myslela, že tuším, kam se bude
ubírat, ale tohle mě nenapadlo. Tohle tedy ne. Takovýhle milostný trojúhelník
„manželka-muž-milenka“ jsem teda ještě nikdy nečetla. Ani žádný podobný
psychologicko-milostný thriller. Vypadá to, že jsem opět narazila na další
autorku (či spíše autorské duo) na jejíž další knihy se budu těšit.
Pokud si potrpíte na romány, které dokážou překvapit a
udržovat napětí po celou dobu, je tohle kniha pro vás. Máte rádi napětí,
dramatické zvraty a dobrou psychologii postav? Sáhněte po této knize. A jestli mohu radit, nečtěte anotaci. Zdá se mi totiž, že prozrazuje až moc.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství
Metafora. Knihu můžete sehnat například tady.
Anotace:
Napínavý thriller o úkladné, dokonale naplánované vraždě. Dramatický příběh o majetnictví ve vztahu, o vášni, sexu a tajemstvích druhých. Pravdivá sonda do manželství, kde je i přes vnější dojem vše nakřivo.
Christian a Leonora. Manželé kolem padesátky, přes dvacet let spolu. Měli by být šťastní. Mají všechno: peníze, krásný dům i společenské postavení. Zákeřná nemoc jejich osmnáctiletého syna, která je stála spoustu sil, je konečně na ústupu a před nimi se otevírá světlá budoucnost. Nebo snad ne? Jednou v noci Christian dostává SMS, a když odmítne Leonoře zprávu ukázat, vzbudí v ní podezření.
Na Christianově pracovním večírku se její podezření potvrdí. Přistihne manžela při sexu s kolegyní, mladou architektkou Zenií. Později Christiana konfrontuje, ten vše zapírá a je rozhodnutý ji opustit. Leonora se s tím nechce smířit, vydírá Christiana kvůli finančnímu podvodu a nutí ho zůstat v manželství.
V bezvýchodné situaci se Christian rozhodne, že se musí ženy zbavit. Počká si na Leonoru ve firemní dodávce na silnici v lese, kam chodí běhat, a srazí ji. Vrátí se domů, nalije si drink a vtom se objeví Leonora. Co to vlastně udělal?
2 komentáře:
Skvělá recenze Káťo :) Jestli jsi nečetla Ztracenou, tak tu doporučuji. Podle mě byla ještě lepší :)
Díky za přečtení a komentář :) na Ztracenou už si taky brousím zuby :)
Okomentovat