Třináctkrát proto

Autor: Jay Asher
Překlad: Lumír Mikulka
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224

Můj názor:

K této knize mě přivedla zajímavá, velmi jednoduchá obálka. Díky ní jsem si přečetla anotaci a věděla jsem, že něčemu podobnému prostě odolat nedokážu. Slibovalo to neskutečný koktejl emocí a velmi zajímavě zpracovaný příběh.

…

Hannah je mrtvá. Spáchala sebevraždu a já, protože začínám číst tuhle knihu, se brzo dozvím proč. Stejně jako Clay, který ale nečte žádnou knihu. Poslouchá kazety, které mu někdo poslal v krabici od bot. A na těch kazetách mluví ona, Hannah. Mluví postupně ke třinácti lidem, co ji znali a znali i sebe navzájem.

Třináct lidí, třináct příběhů. 

A každý z těch třinácti nějakým způsobem přispěl k tomu, že Hannah spolykala plato prášků. 

Když dostaneš krabici, poslechneš si pásky a pošleš je dalšímu člověku v řadě, aby si je také poslechl a zamyslel se nad sebou a svým chováním. Pokud nebude řetěz posílání přerušený, nikdo další se nic nedozví, vědět bude jen těch třináct…

Pásky se postupně odvíjejí a Clay s hrůzou čeká, kdy se objeví jeho jméno. On totiž neví, co Hannah udělal…

Zdroj

Tohle zpracování – že někdo, kdo už v knize není, vypráví díky magnetofonovým páskům svůj příběh, bylo pro mě nové. Nikdy jsem nic podobného nečetla a netušila jsem, že to na mě takto zapůsobí. Že mě to přinutí přečíst knihu celou tahem, abych se dobrala konečného obrazu celé situace a postavě Hannah dokázala buďto odpustit nebo ji alespoň pochopit. Dá se říct, že jsem toto prožívala s Clayem, protože přesně po tom toužil i on – po pochopení, přijetí a odpuštění.

Postavy, se kterými jsem se v knize seznámila, měly všechny něco společného. Jednak měly společnou střední školu. A pak taky udělaly něco, co Hannah přispělo do jejího poháru hořkosti, který nakonec přetekl. Bylo tam, pravda, i několik lidí, kteří pro ni udělali i něco pěkného, pomohli jí nebo našli v knize své místo jen díky náhodě, ale nejdůležitější byli ti, co sebevraždě napomohli. A nebyli to většinou zlí lidé. To něco se mohlo stát i nevědomky jen proto, že se v danou chvíli málo zamysleli nad tím, že jejich skutky mohou mít takové důsledky. 

Ne všechny postavy byly vykresleny nějak zvlášť do hloubky. Pan autor obsáhl jen to, co se týkalo konkrétního prohřešku. To byla podle mě škoda. Nemohla jsem tak pochopit chování postavy v širším kontextu s jejím životem – projít se, tak říkaje, v jejích botách. Tento jednostranný pohled Hannah byl ale pro děj podstatný a životy jiných postav prostě jen byly kolem. I v běžném životě člověk více vnímá sebe než ostatní a jeho pohled na věci, jež se mu dějí, je jednostranný.

Jednotlivá příkoří, se kterými se Hannah potýkala, by se nejspíš zdála být pouhými maličkostmi. Takovými těmi lumpárnami, co si děcka běžně dělají na škole. A abych upřímně řekla, některé z nich byly docela podobné těm, co se děly i na naší základce – tam uškodit, tam pomluvit, tam něco pokazit, pobavit se na něčí účet... A nikdo z nás to nikdy takto kriticky nebral. I když někdy šly rány hluboko.(Nejen) Děti dokážou být nevědomky opravdu zlé. Jak by to ale dopadlo, kdyby se takto útočilo na psychicky slabšího člověka? Někoho, kdo se neumí bránit a jen nechá skládat jedno závaží na druhé, potápí se osaměle hloub a hloub až jednoho dne zapadne do bahna na dně? Tak přesně tohle jsem prožila velmi názorně díky vyprávění Hannah.

Zdroj

Pocity v knize byly dobře předané. Ačkoliv se tedy mohly jednotlivé příběhy zdát jako banality, dohromady bylo jasné, proč Hannah tyhle zážitky tak semlely a co se v ní odehrávalo. Vše se postupně stupňovalo. Od maličkostí až k opravdu velmi hnusným věcem. S některými si mladá a nevyrovnaná Hannah prostě sama poradit nemohla. Všechno bylo natolik provázané, že to děsilo. Tím, že jsem měla možnost sledovat i pocity Claye, který její pásky poslouchal, bylo všechno ještě o něco víc umocněné. Vcítění do postav se mi podařilo samo.

Kniha je opravdu velmi čtivá a svým způsobem děsivá. Dost často jsem se přistihla, jak přemýšlím nad tím, jestli jsem v životě taky někomu nevědomky ublížila. Dovolím si tedy svoje neoblíbené klišé – kniha mě donutila k zamyšlení. A ačkoliv to příjemné myšlenky nebyly a to, co se v knize odehrávalo, taky nebylo moc pěkné, nevyznívá kniha nijak depresivně. Nepokazí náladu, nebudete brečet. Jen prostě možná uvidíte svět a lidi malinko jinak.

Knihu bych doporučila nejen mladším čtenářům, pro něž je určena. Možná jim pomůže změnit trochu náhled na sebe, na okolí a na to, jak se lidé k sobě chovají. Myslím si, že i starší v ní najdou něco svého. Vzhledem k tomu, že prožívají životy už trochu jinak než na střední škole, budou se na ni dívat svojí optikou a nepochybuji, že bude přínosem i pro ně. A kdo se zamýšlet nechce, ten si prostě jen vychutná zajímavý příběh.

Anotace:

Legendární kniha a předloha oblíbeného seriálu

Clay Jensen je úplně normální kluk na střední. Jednoho dne na verandě najde balíček – krabici od bot v balicím papíře, bez zpáteční adresy. A uvnitř? Sedm magnetofonových kazet. Kdo dnes poslouchá kazety? A má si je on vůbec na čem přehrát? Ale když Clay ze zvědavosti zasune prvníkazetu do sterea, svět se mu obrátí vzhůru nohama. Z reproduktorů se totiž ozve hlas Hannah Bakerové – jeho spolužačky, která spáchala sebevraždu. Proč tedy znovu vstupuje do jeho života? A navíc ho svým způsobem obviňuje z toho, co se stalo... proč? To je otázka, která se mu stále převrací v hlavě a na těch sedmi kazetách je třináct důvodů...