Navigátoři Duny

"Jsou tací, kteří považují vliv a moc za odměnu, ne za odpovědnost. Takoví lidé nejsou dobří vůdci."
Ředitel Josef Venport, vnitřní oběžník Venport Holdings


Autor: Brian Herbert, Kevin J. Anderson
Série: Školy Duny (3. díl)
Překlad: Dana Chodilová
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 550

Anotace:

Román Navigátoři Duny je strhující finále z cyklu o velkých školách vesmíru Duny, trilogie z pera Briana Herberta a Kevina J. Andersona, odehrávající se deset tisíc let před legendárním románem Franka Herberta.

Děj cyklu přibližuje okolnosti vzniku benegesseritského Sesterstva a jeho chovného programu, „lidských počítačů“ mentatů a v závěrečném dílu též zázračných navigátorů čili kormidelníků plavidel Kosmické gildy. V neustávající bitvě o budoucnost lidstva se rozum střetává s fanatismem… Proti sobě stojí tři mocní hráči: nový imperátor Roderick Corrino, uvážlivý, ale i tvrdý panovník, jemuž leží na srdci blaho rozlehlého Impéria. Náboženský fanatik Manford Torondo, opojený vlastní silou… A konečně Josef Venport se svým monopolem na bezpečné mezihvězdné cestování, záhadnými zmutovanými tvory, s těžbou melanže na Arrakis, s bankovními operacemi po celé říši. Do hry vstupují i další činitele – náhody, nepochopení, lidská pošetilost, umíněnost, láska… To vše dohromady buduje scénu, na níž se o milénia později odehrají známé události Duny, jednoho ze stěžejních děl světové scifi literatury.

Můj názor:

Konečně se mi dostala do rukou mnou velmi očekávaná novinka ze třídílné série Školy Duny. Jedná se o závěrečný díl. Pokud z článku získáte pocit, že Dunu až fanaticky miluju a obdivuju její složitý svět a skvělou politiku a historii, nebudete daleko od pravdy. Dle mého názoru je to nejlepší scifi série vůbec (nebo alespoň z těch, které jsem četla) a taky proto jsem musela mít i Navigátory.

Děj knihy se odehrává dlouho, strašně dlouho před původní Dunou, ale ne zase tak dlouho, aby se už něco nestalo před tím :). Je asi tak 100 let od konce nadvlády myslících strojů, Impérium je dosud mladé a nestabilní. Nový imperátor z rodu Corino, jehož pozice je zatím také trochu vratká se chystá zaútočit na superfirmu Venport Holdings, která drží monopol mimo jiné na mezihvězdnou přepravu pomocí obřích lodí – zakřivovačů a jejich navigátorů – zmutovaných tvorů, kteří jako jediní dokážou najít bezpečnou cestu vesmírem pro tyto maxitrajlery.

Co je to vlastně navigátor? Navigátor býval kdysi člověkem. Pak ale podstoupil (někdy i nedobrovolně) mutaci pomocí plynu z geriatrického koření melanže, které dokázalo rozvíjet vědomí. Po prodělání bolestivé přeměny je tvor nejen dlouhověký a tělesně znetvořený, ale je obdařen obrovsky vyvinutým mozkem, schopným provádět nepředstavitelné výpočty při hledání  bezpečných cest vesmírem nebo čehokoliv dalšího v nekonečnu jejich mysli. Plují si ve své nádrži, obklopeni oranžovým plynem z melanže a dovedou věci, jichž běžný člověk není schopen. Za svoji dovednost ale platí celkem vysokou cenu – zmutuje jim tělo, stanou se závislými na koření a nikdy nemohou přežít mimo prostředí nádrže, ve které byli „vypěstováni“.

Navigátor. Zdroj

Tito navigátoři jsou tajemstvím úspěchu přepravní společnosti Josefa Venporta, který stojí v čele budoucí nezávislé Vesmírné Gildy, zatím ještě VenHoldu. Josef je jednou z hlavních postav. Toho času hlavním cílem novopečeného imperátora Roderica Corina. Další postavou do skupiny hlavních je Manford Torondo, beznohý vůdce náboženských fanatiků, takzvaných služebníků, kteří bojují proti všemu, co představují stroje a technický pokrok (pro dobro lidstva). Manfordovi jdou po krku nejspíš úplně všichni, hlavně se nemají rádi s Josefem, který naopak technický pokrok prosazuje (pro dobro lidstva). Dalším velkým hráčem, či spíše hráčkou je ctihodná matka, hlava benegesseritského sesterstva Valya Harkonnenová. Po té co bylo sesterstvo rozděleno vnitřním rozkolem, dostala se k moci ona a nyní bojuje za jeho sjednocení… a taky za povznesení rodu Harkonnenů, protože je jednou z nich (pro dobro sesterstva a Harkonennů a možná nakonec i lidstva). A kde jsou Harkonneni, musí být i zástupce Atreidů – zde je to Vorian Atreides, hrdina Služebnického džihádu – ten chce mít hlavně svůj klid a ukončit vendetu mezi rody (pro dobro lidstva už udělal dost).

Krom hlavních je tu samozřejmě i poměrně velké množství vedlejších postav, z nichž většina má důležitou úlohu pro celý děj, protože jak je v Duně zvykem, nic není nadbytečně a všechno má svůj význam. Za všechny bych jmenovala například Normu Cenvu, první navigátorku, v podstatě „matku“ všech navigátorů a babičku Josefa Venporta. Draiga Rogeta, mentata sloužícího u Josefa Venporta. Nebo třeba taková Anna Corinová, sestra imperátora, křehká osoba s pomatenou duší, která se nakonec ukáže být velice důležitou, až zásadní postavou, ale to i Norma a Draigo :) Kvalitní postavy jsou vždy jedním z pilířů knih ze série Duna – nejsou to jen postavy, to jsou osobnosti. Mají skvěle propracované životní příběhy a jejich jednání a povahy jsou proto naprosto uvěřitelné a pravé. I záporné postavy jsem prostě musela pro něco v jejich chování a povahách obdivovat a i kladné mají své chyby a občas dělají hrozné věci.

„ Události ve vesmíru ovlivňuje mnoho primárních sil: fyzikální konstanty, gravitační síly, zákony termodynamiky, vzájemné působení přírodních sil, kvantová mechanika. Ale já zjistil, že existují i méně měřitelné síly, a ty jsou nepředvídatelné a ničivé. Ty síly představují lidské emoce.“    

Erasmus, Laboratorní deníky

Oč tedy v knize jde? Na trůn zatím velmi mladého a křehkého impéria usedá imperátor Roderick z rodu Corino. Je odhodlán pomstít smrt svého bratra, předchozího imperátora, za kterou dle něj může Josef Venport (ano, může) a proto vyplouvá se svojí flotilou vesmírných korábů z planety Salusa Sekundus, která je jeho domovskou k planetě Kolhar, která je zase domovinou Venporta. Ten zase pomocí strojů ovládaných lidskou myslí útočí na Toronda, jež se svojí početnou hordou fanatiků obývá Lampadas. Josef jedná v touze pomstít zničení mentatské školy a zabití jejího vůdce a v snaze zachovat technický pokrok lidstva a využít jej k prospěchu – svému i všech. Do toho se zaplete i sesterstvo, které se po roztržce a rozpuštění svého řádu znovu sjednocuje na planetě Wallach IX. a spřádá si svoje plány na genetické šlechtění lidské rasy, krom toho ale také strká nos do politiky a snaží se upevnit svoji pavučinu vlivu napříč všemi planetami. Poměrně nesmiřitelně také hoří spor mezi rody Atreidů a Harkonnenů – zde jsem vlastně stála téměř u jeho počátku.

Další představa o vzhledu Navigátora. Zdroj

Popsat alespoň v základu děj jakékoliv knihy ze série Duna, je tak těžké, až je to prakticky nemožné :). Celý příběh je totiž velmi složitý, s brilantně vystavěnou a vzájemně provázanou historií a luxusně zpracovanou politikou. V podstatě jde o tři hlavní nepřátele, kteří by si rádi podřízli krky navzájem, ale někteří z nich nejsou až tak nesmiřitelní. Je ale jasné, že vedle sebe v poklidu existovat nemohou a tak se dávají figurky na šachovnici dohromady. Všichni tři bojují pomocí mistrovských strategických tahů, náhody nebo i obyčejně zákeřné zrady a násilí o nadvládu – pochopitelně pro dobro lidstva, které ale každý vidí jinak a po svém. Každý má také svoje osobní pohnutky, které nejsou z jejich rozhodování vynechány – ani nemohou být. Ostatní si řeší svoje důležité záležitosti na pozadí těchto hlavních událostí a občas se svezou s proudem a využívají svých příležitostí.

Kapitoly v knize se střídají rychle a jsou většinou krátké. Postupně jsem nahlížela na situaci u jednotlivých aktérů děje a zvolna, jak bývá v Duně zvykem, se jejich cesty víc a víc křížily, až se nakonec začaly protínat. Mohlo by se zdát, že v některých kapitolách se vlastně nic moc nedělo, jenže ono se dělo! I když zrovna neprobíhal žádný prudký dějový zvrat, bylo úžasné sledovat politické machinace jednotlivých hráčů. Brilantní politická zápletka a boj o moc jsou jedním z největších lákadel a předností celé série. Já většinou nesnáším v knihách přehršel politiky, ale tady ji naopak velmi vítám, protože je naprosto úžasně zpracovaná. Navíc do čistě rozumových tahů na šachovnici moci zde zasahují velmi často i osobní pohnutky postav, jejich touha po moci, pomstě, slávě a dalších věcech. Všechno tohle je velmi přesvědčivé a realistické. V knize není žádná zbytečná vata, všechno má svůj význam a smysl, který se později ukáže.

A ještě jeden Navigátor. Zdroj

Další věcí, která mě na knize zaujala, byla skvělá návaznost na předchozí knihy a i na ty, které přijdou „historicky“ až po této knize, byť už byly dávno napsány. Ožívají zde postavy, které byly dříve jen pouhá jména nebo zmínky v nějaké historické souvislosti. Stála jsem na počátku vzniku Impéria a Vesmírné Gildy, do světa vyrazily první sestry z Missionarie protectivy a daly se do pohybu události, které nakonec vyústí až do známé situace v knize Duna. Tady se také naplno rozhořel spor mezi Atreidy a Harkonneny a potvrdilo se, že dlouho doutnající spor je těžké uhasit.

Nechyběly ani v pravdě epické bitvy. Ať už jsem sledovala boj šílených fanatiků či technického impéria, strojů nebo jen skvěle vycvičených sester, byla to perfektně napsaná a strhující akce. Někde vítězila početní převaha, jinde technologie a někde jen prostá zrada spojenců i těch, od nichž by to člověk nečekal a kteří si jen chtěli pojistit vlastní cestu. Překvapilo mě, že jsem se tentokrát nepřikláněla na žádnou z bojujících stran. Jednu jsem předem vyloučila jako nepřijatelnou a dalším dvěma jsem přála vítězství stejnou měrou. A nakonec se vše zamotalo nečekaným způsobem a výsledky všech konfliktů byly překvapivé stejně jako naprosto logické.

Ke čtení tohoto třetího dílu z cyklu Školy Duny sice není úplně nutné znát ostatní knihy ze světa Duny, ale je to pro čtenáře rozhodně výhodou, protože se nemusí seznamovat s hromadou pojmů a historických událostí, o kterých pojednává některá z ostatních knih. Protože Duna je velice komplexní sérií jsou knihy plné i odkazů na sebe navzájem a všechno tak nějak souvisí se vším. Rozhodně mi tedy neuškodilo, že už jsem znala jména, rody, reálie a další věci. Mohlo by se zdát, že člověk této série neznalý bude jen užasle zírat, ale já si to nemyslím. Menší tápání by ale nastat mohlo, nebude však trvat dlouho. Příběh má tu dokonalou vlastnost absolutního připoutání svého čtenáře. Určitě si však knihu vychutná ještě více člověk znalý. Lépe si totiž užije všechny ty dokonalé drobnosti, náznaky a složitost předloženého světa.

Sérii Duna prostě miluji a kniha Navigátoři Duny mě jen přesvědčila o tom, že dobře dělám a že série má stále co nabídnout. Tento závěrečný díl cyklu Školy Duny se mi zdál dokonce ještě o něco více strhující než Píseční červi, které jsem četla nedávno (tento díl nepatří mezi Školy Duny). Z toho, že se jedná o scifi nemusíte mít vůbec obavu. Pro mě byla Duna prvním scifi, které jsem přečetla a okamžitě jsem si ji oblíbila, protože svojí kvalitou textu, myšlenkami a zápletkami je daleko víc, než jen scifárnou.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu všem vřele doporučuji k přečtení. Můžete si ji zakoupit zde.

P.S.: já vím, že to je zase dlouhý, ale o Duně krátce psát nejde a stejně bych toho mohla říct ještě daleko víc :) gratuluji všem, kdo dočetli až sem. Máte dokonalou výdrž a můj hluboký dík.