Třpytný dvůr

Autor: Richelle Mead
Série: Třpytný dvůr (1. díl)
Překlad: Jan Netolička
Nakladatel: Domino
Rok vydání: 2016
Počet stran: 480

Anotace:

Třpytný dvůr: škola a zároveň výnosný podnik. Přicházejí sem chudé dívky z celého Osfridu, aby se zdokonalily ve finesách společenského chování. Jedině tak budou moci uzavřít sňatek s bohatým a mocným mužem z Adorie, Nového světa.
Hraběnka Adelaide se tomuto pravidlu vymyká, ta už díky svému původu vybrané způsoby ovládá. Přesto přichází do Třpytného dvora přestrojená za služku, aby později mohla v Adorii začít nový život. Daří se jí utajit svou identitu před všemi, jen ne před okouzlujícím Cedrikem Thornem, synem bohatého majitele Třpytného dvora.
Když Adelaide zjistí, že také Cedric skrývá velmi nebezpečné tajemství, společně vymyslí plán, jak z jejího podvodu vytěžit maximum. Komplikace na sebe ale nenechají dlouho čekat – nejprve je třeba překonat zrádné moře mezi Osfridem a Adorií, kde pak Adelaide padne do oka budoucímu guvernérovi. A jako by to všechno nestačilo, mezi Adelaide a Cedrikem to pořádně jiskří – a pokud toto jiskření přeroste v plamen, hrozí Třpytnému dvoru skandál a oni dva budou vyhnáni do divoké nezmapované země...

Můj názor:

Na knihu jsem se těšila, protože téma se mi zdálo lákavé a zajímavé. Přistupovala jsem k ní ale s lehkou obezřetností, protože jsem viděla několik přirovnání k Selekci a ta to u mě (krom snad prvního dílu) prohrála na celé čáře. Naštěstí se zde jednalo pouze o podobné téma, ale zpracování pro mě bylo výrazně lepší.

Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je zhýčkaná šlechtična, hraběnka z Rothfordu, Elizabeth Witmorová. Má nádherný, bohatý život, plný plesů a krásných šatů a všemožného luxusu. Bohužel poslední dobou má taky tak trošku trošku smůlu. Její rodina nešťastným řízením osudu pozbyla majetku a jedinou nadějí pro ni a její matku je dobrý (rozuměj bohatý) sňatek. Elizabeth po setkání se svým snoubencem pochopí, že tento tvor nesplňuje představu, kterou o manželství měla a prostě ho nechce (navíc ta tchýně! Brr). Nejdříve se jí nedaří vymyslet, jak z toho ven – jak by se mohla osvobodit od nevítaného sňatku a nalinkovaného života. Pak se ale naskytne vítaná příležitost. Vhledem k tomu, že jsou s matkou již opravdu v tíživé finanční situaci, jsou nuceny propouštět některé služebnictvo. Jedné ze služek, která má být propuštěna, přijde nabídnout životní šanci Cedric Thorne. Je to místo na Třpytném dvoře – jakési škole, která učí chudé a krásné dívky noblesním způsobům a pak je „vyváží“ do zámořské kolonie Adorie, aby se tam dobře vdaly za toho, kdo zaplatí víc a má dobré postavení ve vysoké společnosti Nového světa. Služka ale o pobyt na Třpytném dvoře, převýchovu na šlechtičnu ani o skvělý sňatek v zámoří nestojí a tak to Elizabeth navlékne tak, aby mohla zaujmout její místo… a stane se Adelaide…

Zdroj

Ve své knize paní autorka krásně využila skutečných historických událostí a sice kolonizaci Ameriky. V této knize se ovšem Amerika jmenuje Adorie a starý kontinent je nahrazen Osfridem. Původně jsem si říkala, jestli to není zbytečné, že věci mohly klidně zůstat jako v realitě, ale nakonec proč ne. Na knize mě taky zaujala myšlenka výchovy dívek a jejich vývozu do zahraničí. Tahle škola pro dívky byla skvělým prostředím. Adelaide se vůbec nemusela ničemu učit – nebo spíš musela. Tomu, jak příliš nevyčnívat. Protože zatím co ostatní dívky se učily novým věcem, ona měla to všechno v krvi, přece jen tak byla vychovávána od dětství. Některé nové věci se pro ni také našly – dosud se nikdy nemusela sama oblékat, česat a vařit. Uklízet taky neumí, ani šít. Navíc je jisté, že se po ní, jako po uprchlé hraběnce pátrá a ona se proto nesmí prozradit za žádnou cenu.

Na Třpytném dvoře si najde konečně i nějaké přítelkyně. Je tu Tamsin, která je odhodlaná být ve všech zkouškách nejlepší, získat tak nejvíce bodů a nejlépe se vdát. Byla původně pradlenou a to už nikdy (!) nechce být. Má tedy obrovskou motivaci na sobě pracovat. Pak je tu Mira, která je opovrhovaná a je na ni pohlíženo jako na méněcennou díky odlišnému původu a tmavé pleti. Je ale dobrosrdečná a Adelaide pomáhá s věcmi, které jí nejdou. Všechny tři dívky mají svoje tajemství a možná právě to je spojilo, i když původně se daly do řeči jen proto, že jsou ubytovány v jednom pokoji.

Cedric je od začátku předurčen pro to stát se Adelaidinou velkou láskou. Paní autorka se s tím netají a nechá to mezi nimi zajiskřit už od začátku. Má to ale háček. Cedric nemá ani floka a proto prakticky není šance, že by si mohl Adelaide od Třpytného dvora koupit, přes to, že tato instituce patří jeho otci. Tatík mu svoje investice do jedné z dívek rozhodně nevěnuje darem. Dokonce i Cedric má tajemství :). To jeho by ale, v případě prozrazení, mohlo znamenat velký průšvih.

Zdroj

U téhle knihy mohu konečně říci, že mám zpět Richelle Meadovou, jakou mám ráda. Po nadšení z Vampýrské akademie mi její další série moc nesedly a možná kvůli tomu jsem nedala šanci její samostatné knize. Tady ale paní autorka opět rozehrává svůj vypravěčský talent a i když se to tu nehemží ničím nadpřirozeným, je kniha neodolatelná. Paní Meadová dokáže vytvořit hrdinku, které se dá bez problémů fandit a příběh popisuje tak dovedně, že jsem knihu jen nerada odkládala. Strašně mě bavilo, jak Adelaide popisovala svůj život v šlechtičny a následně šlechtičny-učednice ve škole. Zařazení knihy jakoby do „starší doby“ mi sedlo naprosto dokonale a sedne každé čtenářce, které nevadí představa krásných šatů, večírků a plesů ve vyšší společnosti. Trocha napětí také nechyběla. Občas se mi některé věci zdály malinko přepísknuté – paní autorka svoji fantazii v některých ohledech moc nekrotila. Celkově hodnotím dílo jako dobré, čtivé a nápadité - stálo za čas s ním strávený. Konec bych nejspíš viděla raději jiný, vše se mi zdálo už hodně překombinované, ale opět musím říct, že to nebylo nic, co by nějak zásadně vadilo a pokazilo dojem z knihy.

Překvapilo mě, že se v knize nevyskytuje ani náznak milostného trojúhelníku. Kolem Adelaide se sice v Adorii točí muži, protože o to tak nějak celou dobu šlo, ale ona má v této otázce jasno, jenom není moc šance, že by dostala toho, koho chce. Přála jsem jí úspěch, protože nebyla žádnou rozmazlenou slečinkou – což mě možná trochu překvapilo, vzhledem k jejímu původu. Vlastně byla docela normální a milá. Mnohem víc jí seděl život, jaký si vybrala, než ten, který by ji čekal, kdyby zůstala šlechtičnou.

K dnes už v podstatě běžným věcem v knihách patří i „závažná společenská témata“ jako například rasová otázka, kterou zde paní autorka otevřela prostřednictvím Miry a také díky původnímu obyvatelstvu kolonií, které je docela utiskováno. Trochu to připomíná situaci, jaká byla při kolonizaci Ameriky s Indiány. Vlastně trochu dost. Při čtení jsem si nemohla nepovšimnout i dalšího velkého tématu, kterým je otázka náboženského přesvědčení. V knize mělo svůj prostor i pronásledování a vraždění za „špatnou“ víru. Ani jedna ze závažných otázek ale nijak nekazí požitek z knihy. Paní autorka nemoralizuje, nevnucuje svoje názory a neodsuzuje. Prostě jen tyto věci zakomponovala do své knihy a je na každém čtenáři, jestli se jimi bude zabývat a hloubat nad nimi nebo si prostě jen vychutná hlavní dějovou linku, kterou je tu výchova dívek a zážitky Adelaide na její cestě za vlastní představou života, pryč ze svazujícího bytí v luxusu a „šlechtických okovech“.

Jestli kniha stojí za přečtení? Pokud jste holka nebo žena pak určitě ano. Myslím, že kluci a pánové si tady nepřijdou na své. Ale my, drahé dívky a ženy, si zde užijeme krásných šatů, nepřeháněné romantiky a skvělých hrdinek, kterým je možné bez problémů fandit a přát jim dobrý osud. Druhý díl, který se připravuje, si určitě přečtu taky.

Chcete-li poradit, kde knihu koupit za nejlepší cenu, mrkněte sem.