Horolezecké vítání jara

... aneb táhni pryč, hanebný mraku …

Tato radostná jarní taškařice se uskutečnila na Stránské skále, z čehož je patrné, že šlo především o boulderový happening.

Přes neradostné předpovědi soudruhů meteorologů na seznamu bylo až zázračně dokonalé počasí. Ze škarohlídských předpovědí zůstal pouze trochu silnější vítr, ale slunko peklo tak, že rozložené bouldermatky lákaly k poležení a opalování. To jsme taky samozřejmě dělali :) povalovali jsme se na krásně zelené travičce, prohrabovali bosýma nohama stébla a popíjeli vínko. Lezeckou čest naší výpravy zachraňovala vlastně pouze Johanka :) my ostatní jsme spíš užívali jarní pohodu a čuměli na mraky.

Jinak dalších lezců se sešlo požehnaně a taky poctivě boulderovali. Takže ne že se nelezlo, ono se lezlo! Dokonce i v místech, kde jsem se o to zatím na Stránské nikdy nepokoušela, takže i zde na tak malém prostoru, je stále co objevovat.

Celé odpoledne se náramně vydařilo, jaro je definitivně uvítáno a skály už čekají!

Nestydaté plavky

Autor: C.D. Payne
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Jota

Anotace:

Colm Moran má všechno, co by si jen mohl přát: je mladý, pohledný a pochází z bohaté rodiny. Právě ukončil studium na Yale a chystá se rozjet závratnou kariéru hollywoodského producenta nezávislých filmů, ve kterých by zářila jeho krásná přítelkyně, nadějná adeptka herecké profese. Schází jen maličkost – přesvědčit otce, aby mu poskytl počáteční investici. Bohužel pan Moran starší má na věc jiný názor. Chce, aby se Colm přesunul kamsi na západní pobřeží, kde má po zesnulém strýčkovi převzít nepříliš prosperující firmu na výrobu plavek pro prostorově výraznější ženy. Pokud prokáže, že má opravdu podnikatelské buňky, je otec ochoten investici do filmařské budoucnosti svého syna ještě zvážit. A tak se Colm zčistajasna ocitne v zapadákově, kde lišky dávají dobrou noc, s týdenním platem, který by mu dřív nestačil ani na večeři. Ještě že tu aspoň není nouze o pohledné dívky. Nebo že by jich bylo až trochu moc?
Vraťte se spolu s ním do roku 1957, kdy hezká děvčata ještě věřila na počestnost a prťavé bikiny dokázaly vyvolat na pláži pozdvižení!

Můj názor:

Vítejte v Ukiahu v roce 1957!

Právě tam se totiž odehrává děj knihy Nestydaté plavky a aby to bylo ještě zajímavější, poznáme zde i rodiče Trenta Prestona a Sheeni Saundersové (Mládí v hajzlu).

Hlavním hrdinou knihy je Colm Moran – flákač z bohaté rodiny, který právě dokončil Yale a jediné co umí je rozmlátit každé auto a utrácet taťkovy prachy. Tento nanicdobrý kluk má sen – stát se producentem filmů v Hollywoodu. Jenže jeho tatík odmítá tuto kratochvíli sponzorovat, dokud synek nedokáže, že je schopen vést firmu a nepadnout ke dnu jako balvan. A tím se dostáváme konečně do Ukiahu. V tomto zapadákově totiž sídlí firma Decentní dáma s.r.o. jejíž majitel, Colmův strýc právě příhodně zemřel a dal tak Colmovi možnost dokázat, co v něm vězí. Decentní dáma vyrábí plavky pro dámy se štědrými křivkami, které potřebují i na pláži ukrýt své postavy do hektarů látky. A není to zrovna prosperující živnost…

Colm tedy dorazí do Ukiahu.

Jeho příjezd značně rozčeří hladinu stojatých ukiažských vztahových vod. Neprovdané dámy zahajují hon na svobodného, hezkého a poměrně zámožného (snad v budoucnu) muže. Některé ovšem v duchu hesla: Lepší vrabec v hrsti … 

Ve hře jsou čtyři dámy: Betty, která sice není v Ukiahu ale jedná se o Colmovu New Yorskou skorosnoubenku. Jean, Colmova hospodyně v domě jeho stýčka, kde je po svém příjezdu ubytován. Juanita, jeho rande na slepo a vnučka jedné ze švadlen z Decentní dámy a konečně Norma, návrhářka plavek. Ženské jsou všechny tak trochu mrchy a jdou si za svým cílem hlava nehlava, i když každá volí malinko jinou taktiku. Nakonec se ale ukáže, že Colm není jediným kohoutkem na smetišti a začíná kolotoč paynovsky typických zamotaných vztahů mezi postavami. Hlavní hrdina totiž, jak sám říká, nedokáže říci ženám „ne“.

Colmova počáteční nechuť k tomu cokoliv dělat a touha rychle – nejlépe do dvou týdnů – z Ukiahu vypadnout se časem změní na opravdový zájem a snahu něco dokázat. Zapojí se aktivně do „byznysu“ a vsadí na vlastní nestydatou kolekci bikin…

Pokud jste si v Mládí v hajzlu oblíbili twispovské hlášky, těšte se na ně. Jsou i tu. Zpočátku sice na tolik humorných průpovídek nenarazíte, ale později se některým docela s chutí zasmějete. Kniha mě bavila, i přes to, že nebyla tak plná šílených a neuvěřitelných situací jako Mládí v hajzlu. 

C.D.Payne opět dokázal, že svému řemeslu rozumí a vytvořil čtivý román s pěkným příběhem - on prostě nikdy nezklame :).

Děkuji tímto Palmknihám za poskytnutý recenzní výtisk. To, že byla v nabídce tato kniha mi udělalo obrovskou radost :). Pro ty co ještě nečetli - knihu do čtečky můžete pořídit zde.

Parádně jarní start sezóny 2015

... aneb zase v Krase ...

A je to tu! Zima konečně pustila krasové skály ze svých sněhových pařátů a vylezlo jarní slunko. Takže jsme si řekli, že je konečně čas vylézt něco taky a zamířili do Sloupu zdolat nějaké ty první jarní metry. Bohužel stejný nápad mělo asi stopadesát dalších lezců :)

Naštěstí tito obsypali Hřebenáč a skály za hřištěm, kde drtili Indii a podobná profláknutá zeměpisná pekla, takže na nás zbylo ještě místa dost a dost.
Na Hřebenáči jsme vydrželi v davu lezuchtivých spoluobčanů pouze jednu cestu, pak už stejně nebylo kam se vecpat. Hřebenáč byl zcela obsazen a jako již tradičně na jaře ho zezadu u lehkých cest (kruci) okupovala říčka. Vzdali jsme se tedy dočasně hřejivých paprsků slunce a přesunuli se na stěny vlevo od vstupu do jeskyně. Tam si pánové vybrali cestu Saské triky za 7-, která pro mě byla bohužel zatím pouze na čumendu. V této kupodivu neklouzavé krasavici si jarní nerozlezenost "preťekárů" vybrala první letošní tři pády. Ve stejném sektoru se podařilo zdolat ještě dvě další cesty - Sloupský baron a Žádný problém.

Po té, co k nám přibyla druhá část výpravy jsme se rozhodli, že za hřištěm je taky hezky a že půjdem tam na krasové stálice Corridu, Grand Prix, Malý špinavý ruce a Květy zla.
A kdyby nezapadlo slunko, lezeme tam doteraz :).

Krvavá Máry a jiné strašlivé historky

Autor: Petr Janeček
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Plot

Anotace:

Pravda nebo výmysl? Skutečné záhadné události, nebo smyšlené strašidelné historky? Tohle nejsou horory ani duchařské historky, které znáte z filmů, knížek nebo internetu. Jedná se o údajné skutečné zážitky skutečných lidí, kteří tvrdí, že se skutečně staly. Je to pravda? Nevíme. Tyto tajuplné příběhy se ale vyprávějí tak často, na letních táborech, školách v přírodě či na internetu, že je to až zarážející. Etnolog a folklorista Petr Janeček, autor populární knižní série „Černá sanitka“, která se dočkala televizního, rozhlasového a divadelního zpracování, přináší výběr těch nejzajímavějších tajemných příběhů z dnešního ústního podání. Padesátka vyprávění z nejrůznějších míst naší země vypráví o nadpřirozenu, přízracích a záhadných událostech.

Můj názor:

Vraťme se na pár stránek do dětství - na školy v přírodě a tábory. S touhle knížkou to jde.

Pamatujete si, jak jste na první škole v přírodě seděli s ostatními v kroužku a vyvolávali ducha? Překvapivě je to stále hitem a stále je největším favoritem duch Božky Němcové. I když u nás to byl i  Jenda Amos.

Vzpomínáte na Krvavé koleno, které obcházelo za nocí kolem táborové kuchyně? Taky jste se tak báli, že jste nosili budík, na kterém se kontroloval čas do konce hlídky, všude s sebou?

Tyhle historky pořád žijí a můžete si je připomenout v knize Krvavá Máry a jiné strašlivé historky. 

Kniha je především určena pro pobavení než pro výrazný umělecký zážitek a přiznávám, že mě při vzpomínání na vlastní strašidelné storky,(i u některých čtených) trochu mrazilo v zádech. Ale jinak se jedná o dílko spíše nostalgicky úsměvné, vhodné pro mladší ročníky či zájemce o českou ústní lidovou slovesnost v modernějším pojetí.

Je rozdělené do několika částí. Od „dospělejších“ historek se postupně dostáváme k historkám sebraným od menších dětí. Kapitola „Mezi nebem a zemí“ obsahuje zážitky konkrétních lidí s duchy a podobnými radostnými úkazy, které by se daly vysvětlit (možná) i normálním způsobem. Druhá kapitola je nazvána „Zde žijí duchové“ a vypráví historky – strašidelné, jak jinak – o různých místech naší Matky Vlasti kam jezdí lovci duchů na svoje výpravy za strašidly. Další část je ona zmiňovaná kapitola o vyvolávání duchů na dětských táborech a školách v přírodě. Je nazvaná „Duchové táborů a škol v přírodě“. Další část v pořadí je „Démoni věku internetu“ – ano, moderní technologie už pronikly i do děsivých historek a horůrky se šíří ještě rychleji. V této části jich pro mě byla většina neznámá - zahraniční import, který se k nám procpal po síti a časem zdomácněl :). Poslední kousek knihy je spíše pro zasmání, také je podle toho nazván „Kdo se směje naposled“ .

Na knize je sympatické to, že se nesnaží o žádné rozumné vysvětlování ani o rádoby chytré komentáře k věci. Prostě jen předhodí historku tak, jak se mezi lidem povídá a ty čtenáři, rozhodni sám, co je na tom pravdy. Komentář autor přidal jen k několika málo povídkám a nepůsobí tam nijak rušivě.

Jediné, co bych knize vytkla, se týká zpracování pro čtečku. Části, kde jsou historky psané světlejší nebo tmavou šedou barvou písma na černém podkladu se na čtečce nečetly moc dobře. Nemám sice čtečku s podsvětleným displejem, ale myslím, že by to ani tak nepomohlo. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji serveru Palmknihy. A pokud si chcete také zavzpomínat na svoje strašidelné mládí, můžete si knihu koupit zde.

Svatební noc

Autor: Sophie Kinsella
Rok vydání: 2014
Nakladatel: BB/art

Anotace:

Sestry Lottie a Fliss Graveneyovy jsou si blízké jako málokteří sourozenci, jedna druhé jsou oporou i spolehlivou vrbou, do níž mohou našeptávat svá trápení. Starší a usedlejší Fliss právě prochází ne zrovna snadným rozvodem, kdy se ještě nedokáže smířit se zradou bídáka, který byl jejím manželem a otcem jediného děcka, a kdy je právě malý, bujnou fantazií obdařený Noah jedinou kotvou v nebezpečných vodách beznaděje.
Lottie se vznáší v růžovém oparu představ blížícího se zasnoubení s Richardem a nevidí nic než úžasnou společnou budoucnost. V jediném okamžiku se jí tenhle domeček z karet zhroutí a ona jako mnohokrát předtím čelí nepřízni osudu tím, že si začne narychlo budovat další domeček, daleko větší a úžasnější, než byl ten předchozí, a zapomíná při tom, že základy téhle stavby musí být zákonitě vratké.
Realisticky uvažující Fliss se marně snaží její úsilí překazit, události se hrnou jedna po druhé a kromě erotického náboje s sebou přinášejí nejednu komickou situaci. Ben, Richard, Lorcan, Noah, Sára, Arthur, Nico a řada dalších aktérů zdařile sekundují v babylonu vztahů dvěma hlavním protagonistkám a spolu s nimi přinášejí čtenářům příběh plný napětí, zvratů a lásky – skutečné i kašírované –, který vyvrcholí na jednom z řeckých ostrovů v paprscích zapadajícího slunce tak, jak se na román Sophie Kinselly sluší. 

Můj názor:

Tento víkend ve vlaku cestou na hory proběhlo seznámení se spisovatelkou Sophií Kinsellou.

Od PalmKnih dorazil na recenzi „výtisk“ její knihy Svatební noc akorát tak příhodně, abych jím mohla vyplnit cestovací chvíle. A na takovéto vyplnění  času ve vlaku se kniha hodí naprosto perfektně.

Obě hlavní postavy, či spíše hlavní ženské postavy, sestry Lottie a Fliss jsou celkem sympatické holky. Jedna v rozvodovém řízení s chlapem, který se rozhodně nehodlá zachovat jako hodný bývaláč a dělá potíže, kde může a druhá v očekávání romantické žádosti o ruku, kterážto tak nějak nedopadne.

Kniha je psaná lehkou rukou a je na ní vidět, že spisovatelka ví, co dělá. Postavy jsou jako živé a člověk se s nimi snadno ztotožní a fandí jim – hlavně tedy ženám :). Děj se rozjíždí hned od první strany a odpadá nudné čekání na to, kdy už se konečně něco stane a rozhodně nechybí slibované komické situace. I když musím říci, že některé momenty na ostrově Ikonos už se mi zdály hodně šílené.  Oproti tomu bujná fantazie malého Noaha – synka Fliss – opravdu hodně pobaví.

Když to srovnám s mým obvyklým výběrem akčních kousků, byl tento román spíše klidný a odpočinkový. Můžu jej doporučit všem milovnicím literatury pro ženy, jak se začtete, už jej neodložíte. K dostání zde.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Palmknihám. 

Sběratel kostí

… osvobodil jsem je … až na kost …

Autor: Jeffery Deaver

Rok vydání: 2008

Nakladatel: Domino

Anotace:

V západní části New Yorku začal řádit šílený vrah, který své zohavené oběti pohřbívá typicky morbidním způsobem. Záměrně za sebou nechává drobné stopy, které dokáže rozluštit jedině zkušený kriminalista. Ten však leží trvale na lůžku, paralyzován od krku až po prsty na nohách. Z tohoto důvodu se spojí s mladou ambiciózní policistkou Amélií, která se vlastně stává rukama a nohama svého ochrnutého kolegy. 
Ochráncům zákona se pomalu daří utahovat smyčku okolo krku neznámého pachatele. Sběratel kostí, jak mu začnou říkat, má však své vlastní plány a postupně se mu daří zbavit se smrtícího sevření a přehodit ho na své pronásledovatele. Počet zohavených obětí mezitím stále vzrůstá…

Můj komentář:

Od pana Deavera už jsem si dopřála několik literárních zážitků, nikoliv však ze série Linkoln Rhyme. Když tedy dorazil prosincový výběr od Palmknih, vybrala jsem si první knihu série a rozhodně jsem měla šťastnou ruku. Tak tedy:

V New Yorku řádí masový vrah, jak to tak už v detektivkách bývá. Tento je ovšem obzvláště brutální a navíc vedle nějakým opravdu šíleným způsobem zavražděné oběti nechává vyšetřovatelům překvapení v podobě několika předmětů, které jim mohou pomoci najít další oběť včas a zachránit jí tak život.

V New Yorku žije, či spíše přežívá také geniální kriminalista Linkoln Rhyme. Leží ochrnutý ve své posteli, pozoruje sokoly za oknem a přemýšlí o sebevraždě.

A právě Lincoln je ten jediný, kdo může rozluštit záhadu vodítek, která nechává vrah na místě činu. A ačkoliv s případem ze začátku nechce nic mít, protože všechen čas a myšlenky mu zabírá plánování sebevraždy,  nakonec se nechá strhnout a pustí se do vyšetřování.

S tím mu pomáhá policistka Amélie Sachsová, která měla tu smůlu, že se octla jako první na prvním místě činu. Od té doby dle Lincolnových pokynů hledá na dalších místech činu stopy, které by jinak nebyly nalezeny.

Všechna čest autorovi. Dokázal stvořit perfektní hlavní postavy, perfektní zápletku a všechno mu do sebe naprosto geniálně zapadá. Příběh nám nabízí z pohledu Lincolna, Amelie, obětí a vraha a některé pasáže obzvláště z pohledu obětí jsou vcelku děsivé.

Sledovat vyšetřovatele při práci a jejich postupné rozkrývání vrahových nápověd je opravdu zajímavé a musím přiznat, že jsem až do konce neuhodla, kdo je vrah :) to je pro autora další bod k dobru.

Zajímavý je také pohled na svět z lůžka ochrnutého člověka a vývoj postavy Lincolna od naprosté beznaděje, ve které létají jen myšlenky na sebevraždu k zaujetí případem a postupnému probouzení další chuti do života, když pozná, že i takto může „pracovat“ na vyšetřování vražd.

Deaver nezklamal a navíc přidal do série dalších 10 dílů :), takže všichni, kteří si Lincolna oblíbí, se ho nemusí hned po dočtení knihy vzdávat. Já rozhodně budu pokračovat ve čtení.

Děkuji tímto Palmknihám za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu v elektronické podobě můžete zakoupit zde.

Přeji příjemné počtení :)

Zaklínač I. - Poslední přání

Autor: Andrej Sapkowski
Rok vydání: 2011
Nakladatel: Leonardo

Anotace:

Geralt z Rivie je zaklínač. Nemá rodinu, nemá domov, toulá se světem a zabíjí netvory a monstra škodící a ubližující lidem - upíry, vlkodlaky, bazilišky či mantichory. Není žádný rytíř bez bázně a hany, jen si musí vydělat na živobytí, a tak si za svou práci nechává platit. Jsou to těžce vydělané peníze a jeho řemeslo je nejen nebezpečné, ale i nevděčné. Za bojové a magické techniky, které mu umožňují přežít, musel zaplatit vysokou cenu - prodělat změny organismu, mutace i krutý výcvik. Nyní jeho schopnosti vzbuzují u běžných smrtelníků strach a odpor, a přestože se bez jeho služeb neobejdou, odsoudili ho k životu na okraji společnosti. Zaklínači by to nemělo vadit, měl by být zbaven emocí, jenže u Geralta známá pravidla často neplatí...

Můj názor:

Slavného Zaklínače Geralta z Rivie mám v merku už delší dobu a pořád ne a ne se odhodlat konečně se do knižní série začíst (nejspíš mě odradil seriál). Když tedy přišla z Palmknih nabídka s recenzním výtiskem, pochopila jsem to jako kopanec osudu a možnost konečně doplnit chybějící knižní vzdělání :).

Nejdříve trocha teorie : co je to zaklínač?

Kdysi býval obyčejným klukem, pak se ale díky výcviku v zaklínačské pevnosti Kaer Morhen a díky mutacím, které musel podstoupit, stal napolo nadpřirozeným tvorem, jehož jediným životním posláním je chránit lidstvo před nestvůrami. Své schopnosti může vylepšit pomocí bylin a elixírů, ale jinak je stále smrtelný a zranitelný tvor.

Dost o věcech, které všichni znají a sem s mým názorem na knihu.

Kniha je souborem povídek ze světa zaklínače. Ze světa, který by mohl být klidně normálním středověkem, jak ho známe, nebýt ovšem toho, že se v něm vyskytují všeliké magické potvory od bazilišků přes mantichory až po draky. Naštěstí pro lidi se v tomto světě prochází i zaklínač Geralt, který tyhle potvůrky za menší peníz zabíjí.

Jakožto člověk, který už o zaklínači něco ví, jsem dopředu tak trochu věděla, co zhruba mohu čekat. Ze seriálu jsem znala hlavního hrdinu a těšila se na něj. Věděla jsem, čím prošel, znala jsem jeho mládí (o kterém se v povídkách něco málo dozvíte také) a v podstatě už mi byl dopředu sympatický. Otvírala jsem tedy knihu se značným očekáváním.

A přišlo trochu zklamání - první povídka se mi nelíbila. Nelíbila se mi až natolik, že jsem knihu na dva dny odložila a rozečetla jinou sérii.  Možná to bylo proto, že v první povídce nebyl žádný Geralt ani z Rivie ani odjinud :) možná proto, že mi přišla celkově taková vlažná. Naštěstí ale s sebou ven nosím pouze čtečku a tak se mi opuštěný Zaklínač dostal brzo znovu pod oko. Druhá povídka už byla parádní a každá další také. Čtou se moc hezky, jsou příjemné, milé, napínavé , dokonce se i zasmějete.

U některých se dala i vysledovat podobnost s klasickými pohádkami (např. Kráska a zvíře), ale přepracovanými do poněkud napínavější a více fantasy podoby. Sněhurka je třeba obzvláště vypečená :). V některých se seznámíme i s Geraltovým nejlepším přítelem, jeho osudovou láskou, elfy, čaroději  a také s celou řadou dosud neznámých potvor – víte například, co je to kikimora? Sám Geralt je velmi pěkně napsaná postava, kterou můžete obdivovat a může vám jí být i líto v některých částech, kdy ho lidé vyhánějí nebo mu docházejí peníze a jemu se nedaří prodat již zmíněnou zabitou kikimoru. Ví, že člověk je tvor nevděčný a že jako zaklínač není všude přijímán s otevřenou náručí, ale bere život tak jak je. Není to žádný potulný rytíř, který by pomáhal jen tak z dobroty srdce, musí se svou prací uživit, ale i tak nepostrádá soucit a pomůže i zadarmo, když je to nutné, přesto ví, že potvor pomalu ubývá a slavná doba zaklínačů končí. Nebo ne … ?

Kniha povídek je skvělým uvítáním do celé série Zaklínač, kterou si rozhodně musím přečíst. A všichni milovníci fantasy i ti, kteří chtějí někde s tímto žánrem začít také – a můžete začít hned tady.