kniha měsíce - leden 2025
Při výběru téhle knihy obálka tolik nečarovala, to až později jsem zjistila, že se vlastně hodí. Zato první věta z anotace udělala svoje. Austenovsky laděná kniha je dost neodolatelná a když se k ní přidá ještě fantasy zápletka a zajímavý nápad s půlkou duše, jsem úplně a neodvolatelně nalákána :)
Anotace:
Romantická fantasy z doby Bridgertonových a s
atmosférou příběhů Jane Austen. Od chvíle, kdy Doru proklel fae, necítí strach
ani stud… a to je pro dívku z vyšší společnosti jistojistá cesta do potíží.
Proto se teď snaží hlavně nepřekazit vdavky své sestřenici Vanesse. Ta má ale v
Londýně jiné plány – poprosit lorda Čaroděje, aby Doru
uzdravil. Na rozdíl od svého přítele Alberta však dvorní kouzelník není tak
šarmantní, jak si mladé dámy představovaly. Jenže i když Doru svatba ani trochu
nezajímá, tetička Frances to vidí jinak. Může se dívka s polovinou duše vůbec
zamilovat?
…
Moc ráda říkám, že kniha opravdu splní přesně to, co v anotaci naslibuje. Skutečně je tu bridgertonovsko-austenovský tón příběhu. Perfektně jsem si užila šatičky, plesíky, společenskou sezonu, dobře vychované slečny, skvěle situované pány, dobré partie a tradááá – neúnavné matinky intrikánky a dohazovačky, odhodlané provdat (prodat) svoje dcery za nejlepší nabídku.
Jasně že tohleto všechno je strašné klišé a žádné moderní ženské by se něco podobného vůbec líbit nemělo. Z toho vyplývá očividné, že nejspíš nejsem dost moderní ženská :) protože mně se to líbí. Na čtení a na snění pochopitelně. Příběh měl také hloubku a docela dost zajímavých myšlenek stran lidské povahy, dobra, zla a lhostejnosti. Jakmile jsem se do něj ponořila, všechna povrchní dobová klišé pozbyla důležitosti a naopak vytvořila skvělý protiklad těm opravdu důležitým věcem, které v tom srovnání vynikly o to víc.
V tomto konkrétním knižním případě hrot okoukaného a plytkého klišé ulamuje taky skutečnost, že autorka napsala fantasy s vílami a čaroději, které dovedně propletla s anglickou vyšší společností z viktoriánské doby. Tak dovedně, že to působí naprosto přirozeně. A také vytvořila hrdinku, která všechny ty společenské konvence, morálku doby a pravidla namlouvání udělá víc než zábavnými.
Dora byla skvělá hrdinka, její neschopnost falše a přetvářky dost osvěžovala příběh. Ona vůbec nereagovala na věci, tak jak by měla dobře vychovaná slečna té doby. Na pusu naprosto neměla zámek, byla upřímná a otevřená a díky tomu její rozhovory s lidmi a především s lordem čarodějem byly svěží, chytré a v žánru neokoukané. Dora prostě byla jiná a neuvěřitelně tím dráždila nejen svou tetu, ale většinu společnosti kamkoli přišla. Bavilo mě to i proto, že si ona vlastně nemohla pomoct, nebyl to běžný typ paličaté holky, která „je jiná než ostatní“ a nakonec se ukáže stejnou, jen co narazí na toho pravého.
A ona na něj samozřejmě narazí. Mezi nimi je to jasné od první chvíle a příběh se nesnaží předstírat, že „jako ne“.
Lord čaroděj byl takový ten typický přitažlivý bručoun a starý mládenec… až na to že ne tak docela typický. Prostě měl jen jiné starosti než se honit za vdavekchtivýma holkama. Vlastně všechny ty dokonalé, vychované a zaměnitelné ženy ho otravují. Dora si ho hned získá svojí jinakostí a jemu se vlastně líbí, jak (stejně jako on) dráždí společnost tím, jak vybočuje z řady a odmítá si to vyčítat.
Chemie mezi ní a hlavním hrdinou byla prostě skvělá a i když romantická linka byla hodně jemná, vůbec to nevadilo. Spíš naopak. Ti dva k sobě patřili úplně přirozeně a dokonale a jejich vztah se pomalu a uvěřitelně posouval. Potěšilo mě taky, že si autorka odpustila všechny otrvné prasárničky, které jsou už snad povinností v každé knize. Je příjemné přečíst si knihu, kde člověk nenarazí na popisný sex, ale jen na čistě příjemnou a upřímnou romantickou linku.
Sbližování samozřejmě napomohla i její ochota pomoci mu vyřešit problém, který trápil chudší část města. A tím se dostáváme k fantasy zápletce. Jedná se konkrétně o záhadný spánek dětí, na který se nedaří najít lék. Děti prostě usnou a už se neprobudí. Lord čaroděj se snaží záhadu vyřešit, ale zdá se, že to je nad jeho schopnosti. Dora se k němu přidá společně s dalšími postavami – doktorem, přítelem lorda čaroděje a svojí guvernantkou.
Není ani moc překvapení, že spící děti souvisí s tím, co se Doře stalo na začátku a s královstvím fae. Zápletku se spícími dětmi už jsem viděla ve více vílích knihách, ale pořád mi nepřipadá okoukaná. V tomto příběhu bylo království fae správně ujeté a bizarní. Autorčino pojetí krutých a trochu bláznivých fae mě pobavilo a líbilo se mi. Nebyly ani tak prvoplánově kruté, jako spíš švihlé a věci si vykládali po svém, poněkud nelogickém způsobu. Přes všechnu zábavnost však jejich zlou podstatu stále nešlo popřít. Byla to taková ta nezáměrná krutost z hlouposti a falešných představ o ctnostech. Nelze tedy očekávat už v YA scéně zažitý formát království víl s dokonalým vládcem. Za mě bod nahoru.
Sice je Půl duše jednoznačně oddechovka, ale pořád v ní byla vepsána i důležitá témata a vyprávění mělo hloubku. Pro mě mnohem příjemněji podaná než v současných heavy contemporary a podobných. Myslím, že tento způsob mi vyhovuje víc než snaha o naprosté ohromení a citové zničení čtenáře vážnými tématy. Tady se to nehnalo do krajnosti, ale pořád si člověk mohl snadno uvědomit, co je správné a co ne a najít souvislosti se současným světem.
V příběhu byl zkrátka kladen důraz na to, co je v životě důležité. Tuto tezi zosobňoval právě Lord čaroděj, který, byť byl mocný a bohatý člověk, nezůstával lhostejný k utrpení chudých a nebál se upozornit na lhostejnost bohatých a jejich předstíranou dobročinnost, aby si vylepšili pověst, ale neušpinili ruce. Lord čaroděj, ač nepříliš společensky uhlazený má dobré srdce a soucit a uvědomuje si, co je skutečnou ctností mnohem větší než peníze a postavení. Toto s Dorou sdílí a v jejich vztahu je to důležitým dílkem, který je spojuje.
Dalším důležitým prvkem je přátelství. Ať už jde o to mezi Dorou a její sestřenicí nebo mezi čarodějem a doktorem. Dora se snaží nepokazit Vanesse vdavky a jít jí tak trochu z cesty, když všechno vypadá na dobré cestě. Vanessa ale není žádná nafrněná kačka a vůbec to tak nevidí. Záleží jí na tom, aby i Dora byla šťastná a odmítá se od ní odvrátit jen proto, že je to po ní chtěno. Vlastně je odhodlaná udělat všechno proto, aby Dořinu „nemoc“ pomohla vyléčit. Čaroděje a doktora Alberta spojuje přátelství od společných dní ve válečných zákopech.
Velký dojem na mě udělal pěkný pohádkový závěr. Na jednu stranu to bylo svým způsobem smutné, ale zároveň si neumím jiný a krásnější konec představit. Hodně mě taky oslovil doslov autorky. Toto je jeden z těch, který by měl každý číst, vzít si ho k srdci a poslat ho dál.
Knihu jednoznačně doporučuji. Je skvělá, originální, něžná a vtipná. Řekla bych, že to je jedna z mála, u nichž by srovnání Austenovou neurazilo. Škoda jen, že není o něco delší :) protože opravdu dokáže zahřát u srdce.
O knize:
Autor: Olivia Atwater
Překlad: Milena Hordinová
Vydal: Fragment
Rok vydání: 2025
Počet stran: 288
Žádné komentáře:
Okomentovat