Na plný plyn

 

Knihy ze sportovního prostředí mě baví. Dodává to romantice takový nevšední šmrnc. Hokej se mi už ale celkem dost přejedl, protože se toho vyrojilo najednou nějak moc. Takže jsem koukala po téhle knize jako po zajímavé změně a zároveň něčem částečně známém. Z  prostředí motosportu jsem zatím nic moc nečetla a od formulí vůbec nic, takže možnost tam trochu nakouknout byla určitě lákavá.

Anotace:

Gio je mladý talentovaný pilot formule 1, ale taky neřízená střela, která plní stránky bulváru divokými večírky a rozbroji s týmovým kolegou. Maisie studuje sportovní psychologii, a i když o motorsportu neví vůbec nic, moc dobře rozumí tomu, co s člověkem dělá touha zvítězit.
Když je náhoda svede dohromady, uvědomí si, že existuje dokonalé řešení všech jejich problémů: předstíraný vztah. Ona získá spoustu materiálu pro svůj školní projekt, procestuje svět a seznámí se s největšími osobnostmi F1. On vyšle světu vzkaz, že se zklidnil a usadil a je připraven stát se nejmladším mistrem světa v historii.
Jejich plán má jedinou chybu – srdce závodníka není schopné vášeň pouze předstírat.

…

Na knihu jsem se těšila už od začátku. Čekala jsem něco podobného, jako jsou knihy z hokejového nebo obecně sportovního prostředí. Dostala jsem něco lepšího. Něžnější, pohodovější příběh bez extrémních vášní, zato s uvěřitelně se vyvíjejícím vztahem. A k tomu překvapivě odlehčeně napsaný, bez nějaké urputné snahy stvořit něco extra. Příběh nebyl plný velkých scén, gest a zběsilých neovladatelných citů. To jsem očekávala, protože mi to k formulím tak nějak sedělo – a překvapivě jsem byla nakonec ráda, že jsem to nedostala.

Základem příběhu je oblíbené téma falešné přítelkyně. Princip asi nemusím představovat, ale stejně: jde v zásadě o to zkrotit bouřliváka. Manažer prostě divochovi najde nějakou milou, hodnou, obyčejnou a světu neznámou holku, aby se jako vylepšil obraz kluka před světem, médii, fanoušky… Známe! Mimochodem, je to v některé knize i obráceně? Pokud jo, chci si ji přečíst :D

Takže jo, je to sice klišé jako hrom, protože si asi neumím úplně představit, jak by to v reálu šlo. Respektive asi šlo, ale romantický konec se mi zdá nepravděpodobný. Nicméně je to takové to oblíbené snění holky o nějakém známém muži a o šanci, kterou by u něj mohla mít. A funguje to, všechny nás to baví a která takto někdy o někom nesnila, ať zvedne ruku :) Aha! Nikdo. Já to věděla :)

 

Bouřlivákem příběhu je Gio, jezdec formule 1 na začátku kariéry. A že má našlápnuto! Je dobrý tak moc, že už v této sezóně šlape na paty týmové jedničce a svět spekuluje o tom, že by si mohl sáhnout na titul už letos. Kdyby ovšem přestal řádit jak černá ruka na večírcích a jít si po krku s týmovou jedničkou. Osobně netuším, proč by „usazení se“ mělo něčemu pomoct, ale budiž. Od začátku je stejně jasné, že na tuhle šarádu s falešnou přítelkyní přistoupil jen proto, že je mu ona sympatická a zaujala ho na první dobrou. Takže využil příležitosti.

Jinak v příběhu zase jako takový démon ukázaný nebyl. Spíš působil dojmem mladého kluka, který si mládí, slávu a pozornost umí a chce užít. Divné? Ani náhodou. Taky je poměrně dost soutěživý a ambiciózní, což je obojí asi u závodníka žádanou vlastností. Trochu se trápí ve stínu svého otce, který je taky dobrým, i když už bývalým závodníkem, ale potřeba se mu vyrovnat s ním až tak necvičí. Spíš prostě chápe, že se od něj očekávají velké věci a chce si je zasloužit, ne je dostat na stříbrném podnose, protože má konexe přes tatíka.

Takže jo, vlastně fajn kluk, který na mě působil dojmem spíš staršího muže, který ví, co ve vztahu chce a má věci srovnané. Jen prostě ještě neměl příležitost potkat holku, která by mu za to stála a chtěla člověka Gia a ne závodníka Gia.

 

Hlavní hrdinka Maisie byla sama úspěšná sportovkyně, ale po vážné nehodě při závodu už svůj sport nedělá. A upřímně, musím říct, že to docela chápu. Já se někde takhle na kole zrasovat, neměla bych na rychlé sjezdy odporného terénu odvahu ani náhodou. Jenže ona je na tom ještě hůř, na kolo prostě od té doby nesedla. Dost jí to komplikuje vztah s její cyklistikou žijící rodinou. Místo sportu se rozhodla uspět jinak – studiem sportovní psychologie. A nabídka na falešnou přítelkyni se jí tím pádem hodí. Protože sledovat v přímém přenosu jezdce formule, který pod značným tlakem bojuje o svůj první titul, je téma na práci do školy jako vyšité. A vůbec na to nemá vliv fakt, že ten kluk je přitažlivý jako blázen :)

Maisie byla taková lehce naivní a velkým světem nepolíbená. I když tušila, že hrát přítelkyni zrovna Giovi nebude úplně snadné, zaskočila ji pozornost, které se jí dostalo – no co čekala, že? Líbilo se mi, že ona kvůli němu rozhodně nijak nezblbla a nevzdala se sama sebe, nepodřídila svůj život jeho kariéře. Ani se to po ní ostatně nechtělo, což bylo další velký plus příběhu (a taky Gia, co si budem).

Vedlejší postavy se tady taky moc povedly. Maisiina nejlepší kámoška byla skvělá! Měla podcast o formulích, takže na rozdíl od Maisie věděla o Giově sportu naprosto všechno. Byla takový ten prototyp kámošky, kterou má každá hlavní hrdinka a která je hodně často zábavným a povzbuzujícím prvkem. Giova rodina byla taky moc fajn a i ta Maisiina, i když jsem si úplně moc neužila ani jedné. Bylo ale fajn, že oba měli podporující a milující rodiny s dobrými vztahy. Padouši příběhu mě taky bavili, i když v obou případech žádné překvapení. Prostě se oba nacházeli na postech, které jsou pro padouchování v romantikách tradičně tou nejlepší startovní čarou.

 

Romantická linka je opravdu velmi lehká, ale k příběhu dobře ladila a zapadla do dění úplně přirozeně. Oba dva jsou na poměry YA normální lidi a tak všechno působilo hodně mile a nenásilně. Bavilo mě na tom to prolnutí odlišných světů – obyčejného světa studia a brigády a vzrušujícího rychlého života na velkých závodištích.  Maisie přišla do Giova prostředí, o kterém nevěděla nic, a autorka uměla to kouzlo poznání nového hezky předat.

Vůbec nevadilo, že formule nesleduju a nic o nich nevím. Spíš naopak. Mohla jsem všechno poznávat společně s hrdinkou a Gio byl vlastně tak trochu průvodce i pro mě. Vůbec nepochybuju, že celá ta závodní záležitost byla zjednodušená, ale napsaná byla tak, že to stačilo a nezastiňovalo to věc, o kterou šlo především – tedy počínající vztah mezi těmi dvěma.

Protože Gio samozřejmě poměrně brzo pochopí, že obyčejná hodná holka je pro něj lepší než plastové figurínky, které se kolem něj motají. Zbývalo tedy jen to, aby ona pochopila, že je to možný a že obyčejná holka fakt může zaujmout někoho, jako je on – tedy muže, kolem kterého se motají všechny ty sebevědomé krasavice.

Trochu mě překvapilo, že kontakt mezi nimi nebyl až tak častý, jak bych asi myslela, že bude. On měl svou kariéru a povinnosti a ona nebyla žádná pronásledovatelka, která by se na něj přilepila. Měla svých problémů a záležitostí taky dost a nevzdala se jich kvůli němu. V průběhu děje se tedy viděli docela málo. Vlastně jen na pár závodech a nějakých těch akcí mimo. Jenže když se nad tím zamyslím, času, který spolu skutečně strávili zase tak málo nebylo, jen autorka se nerozepisovala o každém dnu a delší okamžiky, které spolu ti dva byli, celkem přeskakovala. Na jednu stranu škoda, na druhou stranu to stačilo i tak a nebylo potřeba prošpikovat příběh nějakým popisem všedních dnů. Příběh na mě díky tomu působil víc reálně, protože vztah se často nerodí za nějakých extra okolností a intenzivních zážitků.  A tady to ještě přispělo k tomu, že romantika byla opravdu hodně něžná.

Tím se dostávám k peprným scénám. Tady jich moc nečekejte. Je jich tu výrazně míň než v hokejových romantikách. Vlastně snad jen jedna? Hrdinka je taky obyčejná holka, žádná sexuální dračice, jak je poslední dobou v módě, takže chybí i takové ty extra žhavé popisy a trojnásobné orgasmy. Musím říct, že mi to vyhovovalo a byla to příjemná změna, že jsem pro změnu dostala hrdinku, která nebyla přehnaně sexuálně emancipovaná a chovala se v posteli jako normální holka.

 

Krom vzájemného vztahu oba hrdinové museli řešit ještě další věci. Maisie bojovala se svým strachem z ježdění na kole, protože cítila, že ji to jednak odlučuje s rodinou a jednak jí něco v životě chybí. Do toho samozřejmě přibyly i starosti s náhle nabytou veřejnou známostí její osoby, protože novináři a samozřejmě fanoušci si jaksi všimli, že vedle jejich idola je nová holka. A víme, jak to v době socek chodí. Nepřekvapivě na tom byla ona v tomto hůř, než on. Asi nikoho nepřekvapí, že u holek si všichni všímají jiných věcí a zároveň ženské fanynky dokážou být na sítích dost kruté. Gio musel svést souboj sám se sebou a se svými démony v nejbližším okolí. A samozřejmě na konci taky souboj o Maisie samotnou.

Autorka nijak netlačila na pilu, takže žádné srdcervoucí katastrofy se tu neděly, přes to ale postavy nějakou tou proměnou prošly. Kniha je oddechová a spíš odpočinková, zapojení vážnějších témat tomu odpovídalo – klouzalo to spíš po povrchu. Pro mě to bylo dostatečné. A vlastně i příjemné. Člověk nemá pokaždé chuť na dramata a osobní tragédie. Je to předvídatelné? Z velké části ano. Na vývoji vztahu a situaci a důvodu, která je nakonec na čas oddělí, autorka rozhodně žádné překvapení neuchystala. Vadí to něčemu? Vůbec ne.

Přes klišovité hlavní téma se knize podařilo z většiny klišé alespoň mírně ukročit a vynechat věci, které mě obvykle na podobných knihách netěší. Zůstalo tak jen to příjemné a pohodové, díky čemuž se mi kniha četla opravdu pěkně a příběh mě zanechal příjemně naladěnou. Podle mě ideální čtení na léto :)

P.S.: brala bych ještě romantiku a rychlé motorky, to by bylo… Nebo lodě… To jen takový tip, kdyby nákupčí od Grady na něco takového narazili… :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh ze světa formulí najdete zde.

 

O knize:

Autor: Jenni  Fletcher

Překlad: Kateřina Cinková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Počet stran: 344

Král démonů

 

Předchozí sérii od autorky jsem četla. Bavila mě, i když vlkodlaci nejsou zrovna můj favoritní druh příšer, takže jsem nakonec nedala všechny díly. Styl psaní mi nicméně sedl a tak jsem se rozhodla dát šanci této nové sérii, kde jsou v hlavní roli padlí andělé v čele s Luciferem. To mi připadalo zajímavější než vlci. Anotace navíc zněla přímo ďábelsky lákavě, i když mohla být matoucí, protože na rozdíl od  obálky nedává jistotu, že kniha bude fantasy, že „ďábel“ je opravdu myšleno doslova. A tak jsem byla zvědavá, jak autorka toto téma pojme. Bude příběh jen další stokrát omletý kýč nebo mě něčím překvapí?

 

Anotace:

Hannah žije úplně obyčejný a poklidný život. Ovšem jen do chvíle, kdy její nejlepší kamarádka beze stopy zmizí z hotelu v Las Vegas. Aby ji našla, Hannah se vydá za jediným mužem, který jí může pomoct. Lucas Ifer, miliardář, playboy a ďábel v jedné osobě, je totiž v Las Vegas králem. Na oplátku ale od Hanny něco chce – strávit s ní sedm nocí plných hříchu.
Hannah ví, že by měla odmítnout, ale když jednou uzavřete smlouvu s ďáblem, není cesty zpět. Odteď Lucasovi patří její tělo, a co hůř – i její duše.

…

Kam jinam zasadit příběh o ďáblovi na zemi, než do Města hříchů, kasín a nikdy nekončícího hýření. Tohle byla od autorky trefa do černého a propletení našeho světa a Pekla se dokonale povedlo. Impérium, které si Peklo na zemi vybudovalo, bylo prostě dokonalé. Jaký podnik pro Lucifera vedl Mamon a kde se nejčastěji vyskytovaly sukuby je asi jasné :D Že démoni budou vlastnit luxusní hotely, obchody a atrakce, to se taky tak nějak nabízí a tak jsem se těšila, jak autorka tento svět zpracuje.

 

Kniha se rozhodně nemůže chlubit dlouhým a nudným rozjezdem. Autorka neváhá a přistupuje rovnou k akci. S hrdinkou jsem se seznámila ve chvíli, kdy vstupuje do království bohatství a luxusu a chystá se uzavřít smlouvu s ďáblem – o kterém pochopitelně neví, kým je. Zatím ho má za mafiána, ale i tak je jí jasné, že strká hlavu do oprátky a že za „službičku“ kterou po onom tajemném vládci Las Vegas bude chtít, taky odvede patřičnou protihodnotu. Jen netuší, co by mohla nabídnout muži, který má všechno. K jejímu překvapení Lucas Ifer souhlasí s výměnou fakt rychle a požaduje za svou pomoc nečekané – sedm nocí, které s ním má Hanna strávit. Jako jasně, i ona cítí tu vzájemnou přitažlivost a ošklivá není, ale fakt mu bude něco takového stačit?

Hanna byla asi taková, jaká jsem očekávala, že bude. Lehce naivní hodná holka, květinářka z malého města, která se najednou dostala do velkého světa, kde zase tak moc být nechce. Jenže narazila na chlapa, který ji v něm chce udržet a svádí ji drahými dary :) Trochu mi bylo líto, že autorka neměla víc prostoru si s Hanninou povahou a osobností pohrát. Nabízela se tam úžasná možnost vývoje postavy, která ale zůstala nevyužitá nejspíš z důvodu hodně svižně běžícího děje. Oceňuji, že přes všechno to svádění luxusem Hanna nezapomněla na důvod, pro který do LA přijela a proč se vůbec setkala se svým osudovým pokušitelem.

Lucifer se zdál být ze začátku opravdu zajímavou postavou a vlastně i vcelku byl. Opět ale nedostal zase tolik prostoru, aby na mě jeho podmanivost, fyzično, nebezpečí a další ty ďábelské atributy stihly zapůsobit. Spíš jsem si vytvořila patřičný dojem na základě toho, že na mě nějak působit měl a už jsem na žánr zvyklá. Nebýt toho jeho létání a další magie, byl by to prostě bohatý chlápek s velkou mocí. I tak ale ukázal občas růžky a trochu na své podřízené pouštěl hrůzu. Pro účely příběhu stačil, i když opět mohla autorka využít potenciál toho, že stvořila osudově zamilovaného ďábla.

Autorka neměla zrovna moc prostoru na nějaký extra rozvoj postav a budování vztahů mezi nimi. Naštěstí to nebylo zase tak potřeba (i když bych to ocenila). Vztahy mezi Luciferem, jeho padlými a démony byly předem (tisíce let) jasné a tak se z pochopitelných důvodů zaměřila hlavně na Hannu. I tak nemůžu říct, že by mi postavy připadaly vysloveně odbyté. V rámci žánru prostě standard. Dokonce jsem si řadu vedlejších oblíbila a jedna z nich mě dokázala i překvapit.

 

Příběh nabídl dvě souběžně se linoucí zápletky. Autorka odhalovala vše postupně, jak důvod, proč Lucifer po Hanně tolik baží, tak podezření, že jde někdo po krku přímo jemu. Bylo ovšem jasné, že součástí toho všeho divného, co se dělo, je i Hanna. Že v obou případech hraje dokonce hlavní roli.

Hezký byl nápad se sváděním pomocí smrtelných hříchů – to byla první linka příběhu – Lucifer si musel získat Hanninu přízeň. Na začátku se zdálo, že Lucifer Hannu svádí jen k pletkám, ale postupně ona přicházela na to, že mu jde o něco jiného, mnohem důležitějšího pro ně oba. To mi ovšem nebránilo si ono svádění patřičně užít. Ať už šlo o šílené utrácení za hadry, šperky a podobné radostí nebo o hříšné potěšení rychlou jízdou, případně lenošení ve welness nebo drahé a opulentní večeře, všechno mělo v knize svůj smysl. Nebyl to samoúčelný luxus a skvěle se hodil k osobnosti Lucifera. Tak nějak by asi v moderní době opravdu ke hříchu sváděl :) škoda jen, že kniha nebyla tlustší nebo si na to autorka nenechala víc dílů, protože toto by mě bavilo více rozpracované. Chci říct – koho by někdo svedl tak rychle? A co je to za hřích, když je spáchán tak stručně? Jako obžerství v jediné večeři, lenost v jednom dnu ve welnessu, lakomství jediným nákupním dnem a tak dál. Ani to smilstvo si postavy zase tolik neužily, což mně ovšem nijak nevadí :)

Líbil se mi důvod, proč si Lucifer Hannu hýčkal. Jako ona osudová láska není zase tak výjimečné téma, ale asi jsem nepočítala s takovým zdůvodněním přitažlivosti a podstatou zápletky. Spíš jsem čekala nějakou banalitu. Od začátku bylo více méně jasné, proč si jí tak považuje a kým pro něj je. To cením, protože u podobných knih často bývá náklonnost prudce nelogická a vycucaná z prstu, jen aby prostě byla. Zde se dobře vysvětlilo, proč ji chce, proč ji rozmazluje a proč se tak přitahují. Kupodivu mi celá ta záležitost přišla jako dobrý nápad. Nemůžu říct, že bych nic podobně laděného ještě nečetla, ale přes to mě to bavilo a se zápletkou jsem byla spokojená i vzhledem k tomu, že jsem to pojala hlavně jako oddechovku.

V průběhu onoho svádění a získávání Hanniny náklonnosti se odehrávala další zápletka, spíše politicko-mocenského ražení, která naneštěstí zase tolik pozornosti neměla, byť byla neméně zajímavá, možná i víc. Jsem na každý pád ráda, že tu i další zápletka vůbec byla a dokonce i dávala smysl a nešlo jen o to, aby spolu ti dva začali chrápat. I v jednoduchých a oddechových příbězích, je prostě něco takového potřeba.

Autorka spojila osudovou lásku zatíženou kletbou s bojem o moc a musím říct, že se mi tato kombinace líbila. Oboje se vzájemně ovlivňovalo a bylo pořád něco zajímavého, čemu šla při čtení věnovat pozornost. Oboje přineslo také akční a napínavé scény. A protože šlo o vztah, byly tu i scény intimnějšího ražení.

V předchozích knihách autorky mi moc nesedl popisovaný sex. Asi to bylo z velké části tím, že šlo o vlkodlaky a ty jejich alfa dominantní záležitosti a neovladatelné pudy nejsou extra moje parketa, spíš mi ta kombinace připadá odpudivá. Takže jsem měla trochu strach, jak si autorka poradí se žhavými scénami zde. Kupodivu je zpracovala na poměry tohoto typu literatury překvapivě umírněně. Nebylo jich zase tolik a o žádné extra drsné prasečinky nešlo. Rozhodně nic, co by mělo znechucující potenciál. Hodilo se to do děje a hmm řekněme způsob provedení seděl k postavám.

 

Dílko je zábavné, čtivé, oddechové a rozhodně svižně napsané. Žádná omáčka se tu nenajde, spíš stručné vypravování. Autorka sází akci za akcí, nudit se nestihnete a sotva postavy někam přijdou, rychle si prožijí to, co je zde potřeba a cvalkají zase dál. Nemůžu si tedy stěžovat na to, že by mě dění nechytlo a měla jsem chuť přestávat se čtením – to ostatně ani nešlo, protože opravdu jedna událost přecházela do druhé rychlým tempem. A to je taky hlavní chyba knihy. Autorka byla stručná až moc. Tak šikovný nápad by si zasloužil lepší zpracování. Zápletky více prohloubit. Více si pohrát s démoní politikou – ta která v knize byla, se mi zdála jako téma plné možností, které ale nebyly úplně využity a autorka se jen tak nějak svezla po okraji dobrého nápadu. Nějaké výraznější budování světa a vhled do démonské politiky a mocenských bojů tedy čekat nelze a to mě opravdu mrzí, protože to by byla supr kniha. Přitom náznaky o tom, jak se peklo přesunulo na zemi, vztahy, spojenectví a řevnivost mezi jednotlivými démoními druhy a politika mezi Peklem a Nebem, které se taky přesunulo na zem, byly opravdu slibné a vytřískat se z toho dalo něco neskutečného.

Chápu, že podstatou zápletky byl vztah Lucifera a Hanny, jenže když už je tam tolik jiných dobrých nápadů, proč nedat knize víc a neudělat z ní víc než „jen“ fantasy-erotiku. Jo, jasně, v podobných knihách se to neděje, to vím a ani s tím nepočítám, když knihu otvírám. Přijde mi to ale škoda, protože si toho všímám u žánru hodně a knihy by mohly být daleko lepší, než jsou. Žánr by navíc zdaleka nepůsobil tak prvoplánově a nabídl by i další zajímavé věci, než jen směřování páru k posteli. Taky by pak knihy mohly získat větší uznání, protože co si budem, dost čtenářů má o této odnoži fantastiky mínění spíš vlažné až pohrdavé, což je škoda. Uznávám nicméně, že vždy vím, do čeho jdu a s jistou plytkostí počítám, není to tedy nic, co by mi pokazilo dojem nebo snížilo hodnocení. Svět, který tu autorka naťukla, má nicméně potenciál na desítky dalších příběhů postav, které by sem šly zasadit. Jsem zvědavá, jestli jej autorka využije.

 

Z výše uvedeného tedy vyplývá následující hodnocení: Jak jsem psala, se stylem autorky už mám své zkušenosti a tak jsem věděla, co asi očekávat, když jsem knihu otvírala. V tomto ohledu jsem rozhodně zklamaná nebyla. Autorka opět prokázala, že umí přinést zajímavý nápad a napsat příběh v dobrém tempu a stejně slušné čtivosti. Mám tu ale jedno ALE. Tentokrát byl nápad tak dobrý, že přerostl žánr a měl být zpracován jinak. Sice očekávaná, ale přes to zbytečně očividná plochost, mi tentokrát přišla líto o trochu víc než u první série, kde to bylo vlastně jedno.

Série je určená pro fanoušky autorky, kteří dostanou to, co si už oblíbili a také pro čtenáře, kteří si chtějí po dlouhém dni otevřít nenáročný a přes to strhující příběh, který nezahltí hlavu a má dobrý nápad a zápletku, která není pitomá. Mě kniha bavila a příběh jsem si užila. Do dalších dílů se určitě pustím.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do města hříchu račte vstoupit tudy.

 

O knize:

Autor: Elizabeth Briggs

Série: Na přání Lucifera (1. díl)

Překlad: Jana Michalcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Počet stran: 288

 

Předchozí knihy autorky na bloGu:

Třinácté znamení

Osudové pouto

Měsíčník - červen 2025

 

Je tu červen. Poslední měsíc školního roku, první měsíc dovolených. Klidnější dny v práci, vedro venku… Prostě ideál pro to se zakopat doma a číst si :D Ne kecám! Letos jsme šťastným řízením osudu přišli k autu, takže výletové možnosti se značně rozšiřují, limitované pouze ochotou muže řídit :) Ale to bude až léto a to se ještě letos nenarodilo. Zatím věnujme tichou vzpomínku zesnulému květnu.

Ohlédnutí za květnem

Květen je tradičně měsíc Star Wars, což miluju, to se o mně ví.  Že bych si teda zase přečetla nějakou tematikou knihu? Nápad to byl rozhodně dobrý.  Ale provedení se nezdařilo. Zůstala jsem u paření  SWTORu a své nové Sithky wariorky, ale užila jsem si to jako každý měsíc.

S onlajnovkama souvisí i překvapivý nedostatek času na čtení – tedy na mé poměry. Muž měl ten geniální, byť poněkud zničující nápad, nainstalovat mi druhou hru. A dvě onlinovky, to už je žrout času jako blázen. A když mě ještě ke všemu obě baví… Ach jo :D Aspoň že s články jsem trochu pohnula, tak mám zase na nějaký čas hotové „přečtenky“.

Nakladatelství Laser u mě poslední dobou boduje tak moc, že si vysloužilo vlastní knihovnu. Sice jen malou, ale i tak je to událost :) A když už jsme v té Ikei byli, pořídila jsem novou židli ke stolu. Teď se mi při tom paření sedí ještě líp :D

Narozeniny už ani nezmiňuju. Každoročně navyšovaná číslovka už začíná být trochu pro pláč. Ale jak říká máti, pořád může být hůř. S tím souvisí i úklid „poličky naivních snů“ v šatníku. Tedy hader, do kterých se už asi nezmenším, ale dlouho jsem se je zdráhala darovat dál s tím, že možná... Začala jsem kalhotama. Moc jich nezůstalo :D

 

 

Jak to šlo v květnu s vybraným čtivem?

Tentokrát jsem volila starší nebo ne tolik známé knihy. Takže jsem byla fakt zvědavá, jak si povedou.Obzvlášť u té z pointy, kde je to často pade na pade.

Po stopách magie  – tohle bylo velké překvapení. Taková česká Anita Blakeová ve svých prvních dílech. Tedy bez prasáren, ale příjemně napínavá a nadpřirozená detektivka. Všechny palce vzhůru a doporučuji!

Mé jméno je nikdo – tohle bylo jednoduché a celkem naivní čtení, ale zároveň poměrně oddechové. Nicméně nic takového, co bych měla chuť číst podruhé.

Má chudinka Jane – bavilo mě to víc, než první díl. Příjemná YA duchařinka, v níž si vedlejší postavy ukradly větší část pozornosti a děje, což příběh dost vylepšilo. Vlastně můžu taky doporučit jako zábavnou oddechovku.

 

Nej kniha minulého měsíce:

Začátek měsíce nasadil laťku hodně vysoko. Na co jsem sáhla, to mě bavilo. Nebylo tam ale nic, co by vyloženě vyčnívalo. Až do chvíle, kdy jsem přečetla Týden v nejistotě. A tahle česká fantasy novinka našla konkurenci až na samém konci měsíce. A byla to další česká pecka, která nakonec získala vavříny vítězství:

 

Co plánuji přelouskat v červnu?

Začalo mě hrozně bavit prolézání knihovny a vybírání dalších třech kousků. Pokaždé mě překvapí, co mám ještě v knihovně nepřečtené. Hlavně když si vzpomenu, jak jsem byla na knihy natěšená, když jsem je kupovala.

Jedna od českého autora

Čas krmení – očekávám akční zábavu a myslím, že ji dostanu :)

Jedna bazáčová

Z vůle luny – tohle mě dostalo na obálku a cenu na bazu. Potenciál zaujmout to má, tak uvidím.

Jedna z rozečtené série

Poslední tanec – je skoro léto, tak vyberu samozřejmě aspoň jednu romantickou. První díl byl přesně to pravé, tak uvidíme, co dvojka.

 

Konec hlášení!

Týden v Nejistotě

 

Fantasy detektivka laděná do stylu Zaklínače a navíc od domácího autora. Tak to jsem musela mít! Sice nepatřím mezi vyslovené zaklínačské fanoušky, spíš mi sedí tento styl vedení příběhu a typ hrdiny, i tak pro mě bylo přirovnání něco, co přitáhlo pozornost. Doufala jsem tedy, že marketing úplně nekecá :) protože co si budem, u podobných přirovnání dost často kecá, a že tahle kniha bude tak dobrá, jak první ohlasy tvrdí.

 

Anotace:

„Ty se vážně jmenuješ Netřesk?“ „Moje máma ráda zahradničila.“ Tajemný muž s mečem u pasu a šupinatou šelmou po boku vchází do vesnice jménem Nejistota. Kolem ní ale obcházejí tajemné stvůry, které napadají nevinné obyvatele, a tak ho váha jeho měšce a vymetený žaludek přimějí kývnout na nabídku užvaněného hospodského. Poutník se tedy pustí do pátrání, co jsou ony stvůry zač. To ho zavede přes místního kováře a krásnou léčitelku až k mágovi ve skleněné věži. Stvůry ale nejsou, čím se zdají být, obyvatelé vesnice nejsou až tak nevinní, a sám Netřesk má ke chrabrému rytíři daleko. Vítejte v Nejistotě, vesnici, která skutečně dostojí svému jménu!

…

 

Ačkoli název trochu svádí pochybovat o výsledku, v případě této knihy jsem si byla už od prvních stránek jistá, že mě bavit bude a že si čtení užiju. Této mojí jistotě napověděl jednak styl psaní autorky a celková atmosféra příběhu a dvak taky to, že obě hlavní postavy, Netřesk a Routa, mi sedly na první dobrou.

Ti dva byli dvojka k pohledání. O tom, jak k sobě přišli, se od začátku moc neví, přeci jen metakiss je bez pochyb nebezpečná šelma, tak jak se stalo, že Routa je s Netřeskem, který rozhodně nijak dominantně nepůsobí, kámoš a chová se spíš jako kočka domácí než kovová magická lvice? Netřesk je taky víc tajemný než sdílný. Časem jsem se o jejich seznámení a vůbec minulosti dozvěděla víc. O jejich blízkém poutu jsem ovšem nepochybovala už od začátku, bylo očividné a dobře vytvořené. Jejich komunikace prostřednictvím barev metakissových šupin mě bavila a jejich vzájemné scénky taky. Byli prostě jak duo parťáků detektivů z devadesátkových filmů – zábavní, neodolatelní a s minulostí, která nebyla právě růžová. Routa byla ten zábavný, ale nebezpečný detektiv a Netřesk ten životem trochu orvaný, starší a rozumnější týpek. Skvěle se doplňovali! Netřesk měl navíc ke spoustě věcem vtipné „v duchu“ komentáře, které mě ve většině případů pobavily. Prostě hlavní postavy byly perfektní.

Tito dva hrdinové přicházejí po poněkud nepříjemných chvílích ve vesnici Jistota do Nejistoty, která je úplně jiná. Místní je přijmou s otevřenou náručí, metakisse se nebojí a k magii mají celkově podstatně kladnější vztah než jejich sousedi v Jistotě. Nějaký ošklivý problém v této jinak rajské vísce přeci jen je. V lesích okolo dědiny se potulují lidožraví koně. To je blbé hlavně pro turismus a obchody a tak je Netřesk víceméně vmanipulován do hrdinské akce. A protože když chceš něco zabít, musíš nejdřív vědět, co to je a jak se to vyskytlo, pouští se v dědině do pátrání…

 

Příběh se odehrává v krátkém časovém úseku, což možno vyčíst už v názvu :) a rozhodně to není na škodu. I za ten týden se stihne v Nejistotě stát takových věcí, že se na stránkách nudit nelze. Autorka příběh dobře začala a stejně dobře ho vedla celou dobu. Bylo to svěží, vtipné a zároveň napínavé s odlehčením na těch správných místech. Detektivní linka byla dobře vystavěná, očividně promyšlená a jednotlivé indicie do sebe pěkně zapadly. Některé souvislosti mi došly hned, ale jiné věci jsem vůbec neodhadla, takže za to rozhodně body nahoru. Dostala jsem zajímavý příběh a zápletku, hezky se to propojilo a příběhem provázely většinou zajímavé a snadno oblíbitelné postavy. Vyprávění je opravdu trochu na styl Zaklínač, což mi nevadilo. Oproti zmiňovanému se mi zdál příběh vystavěný s větším důrazem na dialogy mezi postavami. Také mi daleko lépe sedl humor, který v příběhu nechybí. Autorka nevynechala vtipné narážky na současná témata a podařilo se jí to zakomponovat do textu tak, že to nevyznělo trapně, ale opravdu vtipně. Našla jsem si hodně okamžiků, kdy jsem se opravdu zasmála. To se mi zase tak často nestává, takže za to rozhodně body nahoru.

 

Autorce se podařilo v Nejistotě dát dohromady pěkné panoptikum postaviček. Každé nadělila nějakou tu lidsky otravnou vlastnost a tak jsem si bez problémů našla ty, které mě štvaly a zároveň vlastně bavily, protože lidské slabosti a malichernosti pobaví vždycky, to je sázka na jistotu.

Na to, co za divnosti se v dědině a okolí dějí, jsou s tím vesničani celkem v pohodě. No co – zvykli si. Hlavně že mají pohodlí díky magii, tak proč by si stěžovali na nepohodlí, které s tím může souviset? Ono je lehčí nevidět a moc se ve věcech nešťourat. Jak typicky lidské :D A oni zůstanou tak nějak typicky lidští až do konce. A ne pokaždé úplně v tom dobrém.

Bavilo mě taky nářečí vesničanů, hodilo se k jejich nátuře. Jejich poněkud prosté uvažování a vtipné situace, které to s sebou neslo (jméno mága). Rozhovory mezi nimi by se klidně mohly odehrávat i v současnosti a autorka se občas umí vtipně trefit do aktuálních témat a některých absurdností (i současné) argumentace. Opravdu v místních obyvatelích lze odhalit různé povahové rysy, které se dají zahlédnout i v reálném okolí a mě se líbilo, jak šikovně je tam autorka použila s jednou výjimkou. Ženské charaktery jsou vesměs nepříjemné. Hádavé baby, umíněné a panovačné, věčně vyvolávající zbytečné scény. Ty, které takové nejsou, nedostanou prakticky prostor se projevit. Orianu jsem neměla ráda skoro od první chvíle, chovala se jako mrcha. Proto mi její pletky s Netřeskem moc pod nos nešly. Sice se to časem vysvětlilo, ale stejně mi jejich romantická linka nesedla. Každopádně kvůli romantice jsem tuhle knihu do rukou nebrala.

 

A tím se dostávám k fantasy detektivní lince, kterou nemůžu než pochválit stejně jako hlavní postavy. Opravdu jsem ocenila, že zápletka nebyla průhledná a jednotlivosti se propojovaly postupně, jak se objevovaly dílky skládačky. Věci nebyly takové, jak se na první pohled zdálo a to mě baví. Autorka do knihy vložila hodně věcí, vzájemně souvisejících a ovlivňujících se, kterým bylo potřeba přijít na kloub. Systém poznej nepřítele vyžaduje zjištění co nejvíc informací a tak se Netřesk po vesnici doptává koho může. Při tom narazí na fakt, že to nejsou jen Pirty, kdo vesnici trápí. Že se tu záhad a divných věcí děje mnohem víc a – světe div se – všechno tak nějak jde jedno od druhého.

Celá struktura připomínala trochu herní příběh, kdy hrdina kráčí od jednoho bodu k druhému, čímž odkrývá mapu (zde vesnice a okolí) a s každým splněným úkolem nebo interakcí s vesničany, se dostává v pátrání dál až k finální epické bitvě s hlavním bossem. A bitva na konci tady stála opravdu za to.

Děj vyloženě neběží kupředu, protože je tu opravdu dost dialogů a Netřeskových vnitřních pochodů, které všechno trochu brzdí. Na druhou stranu si ale nemůžu stěžovat ani na nudu nebo nedostatek akce. I u těch „zdržovacích věcí“ jsem se dobře bavila a kniha se četla prakticky sama. Autorka navíc skvěle popisuje a tak jsem si uměla úplně dokonale představit Pirtu jak se plíží z lesa ke kořisti, kostlivou babču (tu fakt miluju :D ) i vílu v kruhu nebo bosse na konci. Z dědiny díky popisům číší pohoda a prosperita a zároveň je tak pořád přítomno „něco divného“. Od pohody se pomalu postupuje k pocitu, že by bylo asi lepší jet jinam. Autorka napětí správně stupňuje a tak jsem se ke konci už opravdu neodtrhla.

 

Jako celek tedy knihu hodnotím kladně. Dostala jsem všechno, co jsem chtěla a navíc ještě humor, se kterým jsem nepočítala :) Konec napovídá, že by třeba mohlo Netřeskovo dobrodružství pokračovat dál a jestli to tak bude, já budu u toho.

Pokud máte rádi fantasy se záhadou, kterou musíte vyřešit spolu s hrdinou, který je sám tak trochu tajemný – prostě zaklínačské ladění, buďte u toho taky. Zklamaní nebudete.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh i s ukázkou najdete tady.

 

O knize:

Autor: Iva Sušická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Počet stran: 320