Střípky z moře

 

Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli anotaci. Podobná šablona romantických knih na mě skvěle funguje a u takových knih si skvěle odpočinu. Většinou se nedá očekávat nic nadprůměrného, ale občas i tyto knihy dokážou překvapit. Jak si u mě vedly Střípky z moře?

 

Anotace:

Svatební koordinátorka Lauren se jednoho dne rozhodne prodat firmu, opustit New York a strávit léto mezi písečnými dunami na pobřeží oceánu. Před starostmi uteče do městečka v Severní Karolíně, kde pomůže postarší majitelce Mary vést malý penzion a zachránit ho před krachem. Jediné, po čem touží, je zabořit prsty do písku a nechat pobřežní vánek, aby jí zklidnil bolavé srdce. Nečeká však, že díky novým přátelům a místnímu rybáři Brodymu její život nabere zcela nový směr.

 

…

 

Na tuhle knihu mám názor někde tak napůl. Že byla kniha průměrná, však říct nechci. Jak totiž v čem. Pokud bych hodnotila romantický příběh, rozhodně jde o průměr. Pokud ovšem hodnotím, jak na mě zapůsobilo hlavní téma a jeho zpracování, rázem se dostanu nad průměrnou laťku.

Příběh byl určitě příjemný na čtení v rámci možností. Taky byl o hodně smutném tématu, i když jsem postavu sledovala už v období, kdy její bolest nebyla tak čerstvá, aby poklidnou atmosféru příběhu výrazně narušila. Při čtení jsem však cítila jistou nepohodu a nesouznění s mnoha věcmi, což se pokusím níže vysvětlit. Není to tím, že by text byl špatný, jen jsem dospěla k závěru, že na takové silné téma byl moc krátký a v důsledku toho i překombinovaný.

 

Ústředním tématem knihy je vyrovnání se smrtí blízké osoby, v tomto případě se jednalo o snoubence hlavní postavy. Další témata jsou složité rodinné vztahy, vyrovnání se s nenaplněnou láskou, ať už pár rozdělily nepříznivé okolnosti nebo právě smrt. Těch úmrtí milovaných osob bylo v příběhu víc. Každá postava se s tím popasovala jinak a některé svou radou a zkušeností mohly přispět i Lauren k jejímu vlastnímu smíření se situací. V doslovu autorka vysvětluje, proč zvolila toto téma a co tím chtěla dosáhnout. Myslím, že se jí to podařilo. Ne možná dokonale, ale rozhodně podařilo.

Pro vyprávění byla zvolena osvědčená šablona, v níž do malého města u moře přijíždí úspěšná žena, kterou potkala v životě nešťastná změna – většinou rozchod nebo úmrtí muže. Na místě potkává milé lidi, příjemné prostředí a muže svých snů, který tu žije. Ono to vlastně dobře funguje. Nejen pro nalezení nové lásky, ale i pro potřebnou životní změnu, kterou postava musí udělat. Zde konkrétně postupující změnu svým způsobem symbolizuje narůstající hromádka mořského skla v Laurenině sbírce. Tento prvek v příběhu se mi líbil. K hlavní postavě a její situaci mi to sedělo.

Lauren tedy přijíždí do menšího městečka u moře, kde má pomoci vést penzion, který neprosperuje úplně ideálně. Narazí tam na majitelku – milou starou paní, která sice dělá, co může, ale zvrátit postupný úpadek penzionu není úplně v jejich silách. Prostředí bylo velmi krásné, doslova balzám na duši. Přes to, že autorka popisy úplně neplýtvala, dokázala jsem si ho dobře představit.

Jsem si jistá, že v takovém místě by bylo příjemné trávit dovolenou a pro penzion tedy nebylo nic ztraceno. Lauren to také vidí a díky tomu zde dostala potřebný impulz k tomu, aby se pro něco dokázala zase nadchnout. K tomu všemu se vrací k práci, kterou skvěle umí – organizování svatby pro místní ženu. Sice právě před tím utekla z New Yorku, ale budiž.

Pochopitelně – protože se jedná o romantickou knihu – potkává zde Lauren i novou lásku, místního rybáře Brodyho. Nejdříve se vznikající přitažlivosti brání, nepřipadá jí to správné vzhledem k památce jejího snoubence. Postupně ale přestává kouzlu sympatického muže odolávat. Tím se dostávám k hlavní mužské postavě.

Brody, Brody…  co s tebou Brody? Já vlastně nevím. Byl šikovný, pomáhal lidem, kteří to potřebovali, byl hezký. Pokud měl nějakou špatnou vlastnost, nenašla jsem ji. Na tom chlapovi objektivně nebylo nic špatně. Svou povahou mi připomínal některé lidi, které znám. Jsem i přesvědčená o tom, že hrdinka někoho takového potřebovala. Jen jsem mezi nimi nedokázala vidět žádné jiskření. Působil na mě víc jako její psychoterapeut – partner převozník nebo jak se tomu říká. Prostě někdo, po jehož zádech se vyškrábe ze srabu a pak potká někoho jiného, kde emoce od začátku budou a nenaruší je stesk po jiném muži. Brody byl nekonečně trpělivý, ochotný počkat, až se Lauren srovná. Byl moc dokonalý. Takový ten prototyp nejlepšího kamaráda.

Láska mezi nimi mi v tomto příběhu připadala spíš nadbytečná, u hlavní hrdinky určitě. Klidně by vztah mezi ní a Brodym mohl zůstat v rovině přátelství, protože lásku jsem jim moc nevěřila. Proč vůbec v podobných knihách musí vše skončit láskou? V tomto případě by velmi dobré přátelství dávalo daleko větší smysl a bylo by daleko cennější než partnerský vztah. Autorka její i jeho pocity popisovala, ale nebyly tam, jen jsem věděla, že by být měly. Oproti tomu Laureninu bolest a truchlení nad ztrátou přítele jsem cítila z každé stránky. Tyto její pocity pro mě byly daleko víc přítomné a živé, než jakákoli láska nebo přitažlivost k Brodymu.

Snoubenec jí zemřel před rokem a pro ni je stále vše velmi silné. Všude ho vidí, všechno jí ho připomíná, přemýšlí, co by on na věci řekl a jak by je dělal. S tím, jak byly její emoce v tomto smyslu popsané, se mi nezdá pravděpodobné, že by se tak snadno otevřela novému vztahu. Takovému, který by fungoval jako plnohodnotný vztah – ne fyzická přitažlivost. Ona velmi potřebovala spřízněnou duši a tou Brody byl, na cokoli víc bylo v příběhu prostě moc brzo. Ovšem pozor! S tím, jak příběh skončil, bych úplně klidně očekávala jejich sblížení v pokračování. Pak by to bylo od přátelství k lásce a to by se mi do této situace a povah postav skvěle hodilo.

Musím ovšem uznat jednu věc. Jejich vztah byl v příběhu na samém začátku. Nevyskytují se zde žádné přehnaně vášnivé scény ani nic, co by se zdálo přemrštěné. Myslím, že pro většinu lidí to uvěřitelný vztah bude.

 

Dění v současnosti – tedy osudy Lauren a přípravu svatby – střídá linka v minulosti. U té jsem nejdřív nerozuměla, co má vlastně s příběhem společného. Najednou přibyli úplně cizí lidé a prožívali svůj vlastní silný a komplikovaný životní příběh. Naštěstí postupně, jak kapitol z minulosti přibývalo, se vše propojilo. Bohužel se mi zdálo, že na tak tenkou knihu se tu sešlo zbytečně moc velkých témat a tak se mi hůř ukládala do některého z nich emoce z mé strany. Každé téma samo o sobě bylo zajímavé a skvělé na příběh, ale potřebovalo by svůj čas a prostor. Jinak bohužel vyznělo spíš plytce a zase bez těch zatracených emocí. Nebyl na ně čas. V tomto příběhu by bohatě stačila linka Lauren. Minulost rodinných příslušníků už byla nadbytečná, příliš stručná. Rozvíjí sice zajímavou linku, ale zároveň tříští pozornost k jinému tématu než k Lauren a jejímu smiřování se s odchodem milovaného člověka. To bylo podle mě tak dobré a silné téma a tak dobře podané, že ostatní věci byly prostě navíc. Také závěrečné vyvrcholení rodinného dramatu a šťastné shledání pro mě bylo navíc a, přiznávám, trochu působilo jako kýč ve stylu Limonádového Joa.

Bylo pro mě taky docela překvapení, jak velmi pozitivní byli všichni lidé v příběhu. Na jednu stranu to sice působilo poněkud neuvěřitelně, jenže na stranu druhou bylo fajn číst zase jednou o lidech, kteří si pomáhají a jsou na sebe hodní. To, že to působí neuvěřitelně až neupřímně, vypovídá daleko víc o dnešní době, než o knize samotné.

Ukázat v příběhu, jak by se k sobě měli lidi chovat je fajn. Ovšem v tomto případě mám, no… ani ne tak výhradu, jako spíš téma k zamyšlení. Občas může být cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly. Tady jsem viděla například problém v nepřiměřeném tlaku na Lauren, aby se svěřila, aby šla mezi lidi, aby někomu organizovala svatbu a ještě o tom natáčela pořad do televize. Vše proto, aby ji donutili otevřít se a začít se uzdravovat. Oni to mysleli dobře, chtěli pomoct!  Jenže občas to hraničilo až s citovým vydíráním – například při onom organizování svatby. Lauren to prožívala hodně citlivě vzhledem k podobnosti nevěsty a jí samotné, ale nevěsta prostě chtěla, aby Lauren svatbu zorganizovala. Bez ohledu na její prožívání. Připadá to sobecké jen mně? Druhým takovým případem bylo, když ji Brody nutil, aby se mu svěřila. Proč byl problém respektovat to, že ona zatím není připravená o všem mluvit? Znali se hodně krátkou dobu, proč by se měla svěřovat?  Lauren v obou případech souhlasila bez ohledu na sebe, aby vyhověla druhým, nenaštvala je, neublížila jim, nepřišla o ně...

Ano, v příběhu se Lauren nakonec ulevilo, přes to si ale myslím, že tlačit někoho k tomu, aby se svěřil nebo udělal něco, co ho samotného bolí a nač se necítí, není úplně šťastné. A je jedno, že neznám důvody, proč nechce. Chápu, že v omezeném čase příběhu s tím autorka musela pohnout rychleji, ale na mě to prostě nepůsobilo dobře.

 

Z výše uvedeného doufám vyplynulo dost zřetelně, proč je pro mě kniha tak napůl a proč jsem ohledně některých věcí na pochybách, jestli jsou pro příběh spíš dobré nebo ne. Jako takový je příběh spíš dobrý. Určitě ho budou jinak vidět lidé, kteří o někoho přišli. Pro mě, která jsem očekávala pěknou a pohodovou romantiku od moře, což obálka podpořila, to nebylo úplně ono. Nakonec jsem dostala dobrý a silný příběh. Ovšem zase s pocitem, že romantika do něj zatím tak úplně nesedí. Asi není lehké se mi zavděčit :).

Pokud máte podobný typ příběhů rádi a nepřepadne vás chuť vrtat se zbytečně moc v prožívání postav, určitě se vám příběh zalíbí. Dýchá z něj naděje, lidská vzájemnost a příjemný poklid z krásného místa, kde se odehrává.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh si můžete prohlédnout zde.

 

O knize:

Autor: Jenny Haleová

Překlad: Ivana Čejková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 272