Reset

 

Knihy jsem si pořídila na bazáči, protože mě zaujalo téma, o kterém měly vyprávět. Starší YA série mají pořád co nabídnout a tato zrovna není výjimkou. Mám pocit, že jsem ji kdysi viděla v Levných knihách. Teď už je k dostání jen na bazech, což je výhoda. Za malý peníz dobré čtení :) Série má dva díly, což je, podle mě, tak akorát.

 

Anotace prvního dílu série:

Před pěti lety byla dvanáctiletá Wren Connollyová třikrát střelena do prsou. Po 178 minutách vstala z mrtvých jako resetka: silnější, rychlejší, odolnější a bez emocí. Čím déle jsou totiž reseti mrtví, tím méně v nich zůstává po oživení lidského.

Wren 178 je nejnebezpečnější reset v Texaské republice. Nyní ve svých sedmnácti letech slouží v polovojenské jednotce společnosti KLEZ (Korporace pro lidskou evoluci a zalidnění).
Wren je jako zkušená bojovnice pověřena výcvikem nových resetů, ale její poslední nováček – Callum Reyes – je nejhorší, jakého kdy viděla. Callum byl oživen 22 minut po své smrti, a tak prakticky zůstal člověkem. Má příliš pomalé reflexy a nepatřičné otázky a jeho nikdy neuvadající úsměv vyvádí Wren z miry. Pořád však odpovídá za jeho výcvik. Když Callum odmítne splnit rozkaz, dostane Wren poslední šanci ho srovnat – jinak ho bude muset zlikvidovat. Wren dosud vždy uposlechla každý rozkaz a ví, že když se vzepře, bude také zlikvidována. Ale zároveň se nikdy necítila tak živá jako s Callumem…

…

 

Na první pohled je v knize téma, které se nezdá zase až tak originální. Skupina nadprůměrných jedinců je zotročena korporací a zneužívána na boj s odpůrci panujících pořádků. Kniha mě ovšem přesvědčila o tom, že zrovna v tomto zpracování JE téma zatraceně originální v mnoha detailech a supr napsané.

 

Autorka mě ve svém příběhu zavedla do úplně nového světa a nového společenského uspořádání.  Jedna věc je však logicky stejná jako v ostatních dystopkách: Lidstvo na tom (opět) není úplně nejlépe.

Populaci zdecimovala vážná nemoc, která je velmi nakažlivá a s jejímiž důsledky muselo lidstvo bojovat (a bojuje dosud). Pokud totiž na onen virus zemře člověk, může se stát, že po smrti resetuje – probudí se jako taková lepší lidská zombie. Silnější, rychlejší, prakticky nezabitelná, protože se rychle hojí z téměř každého zranění, méně ovlivňovaná emocemi, pokud vůbec. Podmínkou je, že člověk musí být při smrti mladý. Pokud je starší dvaceti let, jeho tělo změnu nepřijme dobře a reset je v podstatě jen zombie. Před začátkem děje knihy proběhly války mezi lidmi a těmito resety a reseti, tenkrát ještě bez výcviku a beze zbraní, byli poraženi. Pokusili se bojovat za svou svobodu a práva a prohráli. V důsledku toho jsou nyní otroky společnosti KLEZ, která je využívá jako jakési vojáky-policajty.

Reseti jsou drženi ve speciálních centrech a zachází se s nimi jako s věcmi. Lidé se jich bojí nebo štítí. Většinou spíš obojí. Reseti jsou prostě jiní a lidi je nenávidí už jen proto – ze strachu, z nepochopení.

Pro své velení jsou pouhými věcmi, nelidmi, bez práv a bez nároku na život mimo absolutní kontrolu v centru. Zde podstupují výcvik a přežívají do doby, než velení rozhodně o tom, že už nejsou užiteční. Jsou využíváni jako zbraň na špinavou práci a v důsledku toho se jejich pověst mezi obyčejnými lidmi ještě zhoršuje. Nepomáhá ani to, že jsou reseti dobře živeni, zatím co většina lidstva živoří ve slumech a trpí hlady.

 

Na to, že je příběh YA a tedy nelze čekat úplnou pitvu do hloubky a vážnosti dospělého čtení, je kniha hodně dobře zpracovaná. I když jsou některé věci přizpůsobené YA a styl psaní je trochu jednodušší, není to nic, co by kazilo čtení a co bych chtěla vyčítat. Kniha je psaná velmi čtivě a kratší kapitoly jen pomáhají udržet slušné tempo děje a čtenáře u stránek. Nevybavuji si žádná místa, kde by mě čtení přestalo bavit. Žádnou zbytečnou omáčku a kupodivu ani žádné běžné klišé, na která jsem zvyklá.

 

Začátek příběhu, který se odehrává v jednom z resetích výcvikových center jsem doslova hltala. Podmínky a život v centru KLEZU jsou tedy docela mazec. Autorka se s resety moc nemazlila. Je zde nastavená přísná hierarchie, kterou reseti drží z jakési setrvačnosti a z důvodu přežití. Od začátku je jasné, že kdo nedrží hubu a krok, je bez milosti zlikvidován.

Autorka vymyslela zajímavý systém, jak jsou reseti cvičeni a který hierarchii ještě upevňuje. Protože jsou silnější a rychlejší než lidi, cvičí se navzájem. Nejvyšší čísla nad 120 se stávají instruktory pro ostatní. Nejvyšší čísla si své svěřence vybírají a proto elity cvičí elity. Čísla pod 60 prakticky nemají šanci na delší přežití ve službě. Některým z nich – vysokým číslům – je zdánlivě projevována důvěra. Jinak je drží pod krkem silou – náznak vzpoury a jsou nemilosrdně zlikvidováni. Nízkým číslům je dáváno najevo, že jsou spíš na odpis. Navíc se postupně ukáže, že lidi používají tato nižší čísla ještě k jiným věcem, než je boj.

 

Wren, hlavní hrdinka knihy, zemřela hodně mladá a před tím, než se dostala do KLEZího centra, žila hodně speciálním způsobem. Vyrůstala ve slumech, jako dítě feťáků. Všechno, co zažila před smrtí i po ní, jí obalilo duši tvrdou slupkou a udělalo z ní samotářku a spíš chladnou, odtažitou bytost. Projevit city nebylo dobré v dětství ani jako reset a tak, když potká Calluma, je to její první láska a vytáhne ji z její strnulé ulity do emocí, které nikdy před tím necítila. Logicky tedy řeší všechny ty věci, které holky při první lásce prožívají, včetně studu za vlastní tělo. Dlouhé resetování Wren totiž fyzicky poznamenalo a ona se za to stydí. Wren na začátku skutečně naplňuje představu lidstva o tom, že reseti jsou zcela bez citů. A čím vyšší číslo, tím hůř. Trochu mě zaskočilo, jak rychle se ze své bezcitnosti oklepala. Bylo to nicméně docela uvěřitelné a z její resetí bezcitnosti se stal spíš obranný mechanismus a potřeba naplnit představy velení, aby neměla potíže. Být taková, jakou ji chtěli, bylo pro ni prostě lehčí.

Líbilo se mi, že Wren byla popsaná jako člověk, který není rozeným vůdcem. To, že dostala tak vysoké číslo, které jí přináší respekt u ostatních, je jen náhoda. Ona však svou roli přijme, přes to, že jí není příjemná a nestojí o ni. Postaví se k ní čelem a zároveň s ohledem na to, co je morální a správné. Jestli tohle není znakem pravého vůdce, pak už nevím, co by mělo být. Samozřejmě dělá chyby a špatná rozhodnutí. Je totiž opravdu jen sedmnáctiletá holka, která se nikdy nerozhodovala sama za sebe a neprotivila rozkazům.

Callum oproti tomu pochází z podmínek trochu lepších. Když už nic, tak měl aspoň milující rodiče. Má silné morální zásady, zabíjet nechce, což se samozřejmě velení KLEZu vůbec nehodí. Kvůli brzkému zmrtvýchvstání je taky slabší než ostatní a výcvik je pro něj o to těžší. Pro resety i lidi je taková raritka – stejně jako Wren, jen z druhého konce. Nepřizpůsobuje se snadno a slevit ze svých hodnot v rámci přežití odmítá.

 Hrdinové jsou v podstatě zombíci, ale takové zombíky jsem zatím nikde neviděla. Mají rychlost a sílu, dobré hojení – což se hodí – a zároveň zůstávají lidmi se vším všudy. Včetně potřeb jako jsou jídlo, spánek, sex… Tím, že je série starší, nestačila ji drcnout móda víl a supersexy nasvalených a krutě zasmušilých borců. Hlavní hrdina tak působí prostě jako sedmnáctiletý kluk, kterým má v příběhu být. Až na to, že je po smrti. Na venek drsňák a uvnitř citlivá bytost je tady spíš Wren. Autorka to ovšem nepojala takovým způsobem, jak je v současnosti zvykem – hrdinka prostě není dokonalá a silná superžena, která sama vybojuje všechny bitvy. Není sarkastická, není drzá. Nemá na všechno odpověď a někdy raději mlčí a počká si, jak se věci vyvinou.

 

Romantická linka mezi hlavními hrdiny je taková rozpačitá a něžná, jak to u prvních lásek bývá. Hlavní hrdinové mi v tomto sedli, i když by se nemuseli pořád olíbávat, ale je to YA, tak co taky čekat. V tomto věku se prostě láska projevuje takto. Není tu žádný milostný trojúhelník. Autorka se vyhnula i detailním sexuálním scénám. Myslím, že tu byla snad jen jedna a ještě dost decentní. To je výhoda starších sérií, tam to nebylo zvykem a musím říct, že mi to i dost vyhovovalo, protože ne každá muchlačka je v knihách dobře popsaná. První díl mě bavil o něco víc, protože do druhého už se dostalo víc romantiky, než mi pro tento konkrétní příběh vyhovovalo.

Že se budou rozvíjet romantické city, jsem sice tak nějak očekávala, ale na malý okamžik v začátku čtení mě přeci jen zachvátily pochybnosti o tomto směřování příběhu. Reseti jsou lidmi chápáni jako bezcitní a autorka to několikrát ukázala i na chování vyšších čísel. Nicméně od začátku byly náznaky, že to tak nebude a to nejen u nízkých čísel. Když Wren cítila stud za vlastní tělo a kamarádství ke spolubydle na cele, cítila strach, který potlačovala, mohla tedy logicky cítit i všechno ostatní. Svoje pocity prostě potlačovala, aby se nezbláznila z toho, co je nucená dělat. Líbilo se mi i to, jak autorka zdůraznila, že Wren chytat zločince baví. Užívala si svou sílu a rychlost. Toto jsou podle mě věci, které by bezcitným zabijákům byly úplně jedno.

Pohled na zombíky je tady super vymyšlený a dost originální, bavilo mě to, líbila se mi myšlenka počtu minut od úmrtí a spojení se sílou, rychlostí hojení a emocemi. Docela mrazivé byli scény, kdy šli reseti do boje a schytávali zranění. Z výcviku byli naučení si toho nevšímat. Bolest však cítili a hojili se doslova za pochodu při dalším boji. Jediné, vůči čemu byli tedy opravdu bezcitní, byla vlastní bolest a zranění. Mě by trefilo, kdybych si měla sama vracet otevřenou zlomeninu nebo rýpat kulku z rány, aby se mi tam nevhojila. Samozřejmě mělo jejich hojení a nezranitelnost svá omezení, což je jedině dobře.

 

Dovedla bych si představit i tento nápad více rozpracovaný jako dospělou fantasku, takto to nebylo sice žádné epické dílo, i když potenciál tam rozhodně byl, bylo to ale neskutečně čtivé. Navíc mi série naprosto zapadla do mého úmyslu pustit se do starších YA sérií, které ještě… řekněme nepodlehly všem moderním trendům. Proti moderním trendům v zásadě nic nenamítám, ale jsou témata, od kterých chci někdy držet trochu odstupu. Což neznamená, že by kniha neřešila nic důležitého, to ne, ale spíš všechno včleňuje nějak bez zbytečného humbuku a zveličování. Autorka nemá potřebu svým postavám nakládat rány osudu, aby byly zajímavé. Jejich těžkosti s sebou příběh prostě přirozeně nese. Není tam nic navíc jen proto, aby se náááhodou něco nevynechalo.

Příběh resetů je rozhodně jedním z těch, kde se sešel dobrý a originální nápad s dobrým, i když skromnějším, zpracováním. Sérii můžu s klidem doporučit. Je příjemná, čtivá a napínavá. Všechno tak akorát.

O knize:

Autor: Amy Tintera

Série: Reset (1. díl Reset, 2. díl Rebel)

Překlad: Jana Hejná

Vydal: Egmont ČR

Rok vydání: 2013, 2015

Počet stran: 384, 360