Rebelky z Oxfordu: Jak zkrotit svůdníka

 

Z prvního dílu série jsem byla dost nadšená. Přinesl mi historickou romanci, ale ne kýč, který to obvykle provází. Naopak! Čtení bylo příjemné a zároveň dávalo větší smysl svým příběhem, než to bývá u romancí obvyklé. Takže jsem pochopitelně byla zvědavá, jestli si druhý díl udrží standard :)

Anotace:

V srdci Londýna se schyluje k bitvě mezi rozumem a citem.
Lady Lucie zuří. S pomocí skupinky oxfordských sufražetek se jí konečně podařilo nashromáždit dostatek jmění, aby mohla ovládnout jedno z hlavních londýnských nakladatelství, a to s jediným cílem: využít ho ke vzpouře proti parlamentu. Kdo by však mohl tušit, že jedinou osobou, která stojí v cestě úspěchu, je její dávný nepřítel lord Ballentine? Tristan je ochoten předat jí většinový podíl v nakladatelství, ale jen za nehoráznou cenu – za noc v jeho posteli.
Lucie přitahuje Tristana jako žádná jiná žena. Spaluje ho svou prudkostí a odhodláním pokaždé, když se střetnou. Jejich souboj rozdmýchává plameny náklonnosti a výřečný svůdník riskuje, že se chytí do vlastní pasti.
Zatímco se Lucie snaží Tristana přelstít na všech frontách, v nakladatelství i v ložnici, brzy zjistí, že platí známé tvrzení: ve válce a v lásce je dovoleno všechno...

…

Příběh volně navazuje na předchozí knihu Jak zkrotit vévodu. Každý díl by sice šel číst samostatně, ale vystupují v něm stejné postavy a přeskočením prvního dílu si ho druhým trochu vyspoilujete. U této série to ale není zase tak závažný problém. Stejně všichni tak nějak tušíme, jak to s dotčenou dvojící nakonec dopadne :)

 

V knize jsem potkala starou známou neohroženou vůdkyni sufražetek a ženu, která má v životě vyšší cíl než ostatní. Nechce se vdát, vzdát se svobody a stát se majetkem muže bez možnosti rozhodovat se za sebe a bez vlastních prostředků. Lady Lucinda Tedburyová je potížistka. Žena, která se vzpírá tradiční roli svého pohlaví. Všichni to vědí! Dokonce vlastní otec ji vyhodil z domu pro její politické názory a zápal v boji za ženská práva, možnost volit a rozhodovat o svém majetku. Jenže ono jí na názoru ostatních zase tak moc nezáleží, protože ví, zač bojuje. Chce vybojovat práva a možnosti volby pro ženy. Bohužel její boj není jednoduchý a méně odhodlaná žena než je Lucie už by dávno složila zbraně a podlehla tlaku společnosti na tradiční roli ženy.

Lucii a jejím spolubojovnicím se právě podařil rozhodující tah. Získaly pro sebe nakladatelství a jsou odhodlané použít ho k vydávání časopisů a tisků na podporu sufražetek. Do cesty se jim ale připlete maličký, ale dost podstatný problém. Nakladatelství vlastní s někým napůl a ten někdo nemá zájem vydávat věci, které nepovedou k ziskům a mohly by naopak vést k poškození pověsti nakladatelství a krachu. Její spolumajitel je shodou okolností muž, kterého zná od dětství, Tristan Ballantine. Což je tedy značně mrzutá věc, protože Lucie ho nesnáší a její jasné, že jí v její zamýšlené nakladatelské činnosti na ruku rozhodně nepůjde. A pak jí dá jistý návrh. Takový, který by neměl vůbec připadat v úvahu.  Je ochoten přenechat Lucii rozhodující podíl. Jenže cena za to je pro Lucii velmi vysoká. Mohla by ji stát pověst, srdce a nakonec i svobodu.

 

Než jsem začala číst tuto sérii, myslela jsem si, že všechny historické romance jsou stejné. Rozumějte stejně blbé, naivní a zaměřené jen na „tu jednu“ věc (většinou mimořádně špatně popsanou, mimochodem). Tak ne, není to tak. Série Rebelky z oxfordu ukazuje, že i historická romance může být dobré čtení se zajímavým příběhem, inteligentními postavami a obejde se bez jistých přehnaných popisů. Zároveň však o romantiku a jiskření mezi hlavní dvojicí není ochuzena.

Na začátku čtení jsem měla trochu obavu, jestli si série dokáže udržet tu laťku, kterou si nastavila v prvním dílu. A abych pravdu řekla, v některých ohledech dokonce přeskočila. A to hlavně díky hlavní postavě, Lucii.

Lucie byla hrdinka, která věděla, co chce. Autorka jí vystavěla uvěřitelný životní příběh a jisté zkušenosti s životem žen, které stojí mimo společnost. Díky tomu Lucii chyběla naivita, která by v jejím případě byla těžko uvěřitelná. Lucie přesně věděla, co dělá, proč to dělá a proč je nutné za něco takového bojovat. Byla ochotná přinést i osobní oběti, pokud to mělo pomoci jejímu cíli. Proto nikoho nepřekvapí, že skandální návrh svého spoluzakladatele nakonec přijme (a to není spoiler, to je každému jasné už z anotace). Určitě taky pomáhá to, že Tristan není ošklivý starý dědek. Naopak Lucii dost přitahuje a ona se tedy rozhodne vzít si, co chce a nevnímat tak úplně, že se jedná o obchod. Protože není pokrytec, umí si přiznat, že ji ten muž přitahuje. Protože není ani naivní holčička, ví moc dobře, jaké následky bude její rozhodnutí mít, jestli se provalí. A protože účel přeci světí prostředky, hlavně když všechno proběhne diskrétně a nikdo na nic nepřijde.

A tak tu máme další z těch příběhů, které jsou plné dobové atmosféry a lásky, které nejde vzdorovat. Všechno, co byste od podobného příběhu chtěly, milé dámy, tu najdete. Vysokou společnost, krásné šaty, plesy, nápadníky a ke všemu odhodlané ženy na lovu manžela. Nechybí přitažlivý muž, který potřebuje manželku a přitom ho přitahuje ta nejméně vhodná žena ze všech. Romantická linka v tomto příběhu je stavěná jako od nepřátelství k lásce. Lucie totiž o Tristanovi nemá moc vysoké mínění a ze začátku je na něj naštvaná, že se jí plete pod nohy. Vztah mezi nimi se mění hodně pomalu, ale zároveň to neskutečně jiskří.

Když jsem u toho jiskření, v tomto románu rozhodně musím pochválit to, že autorka nezvolila za hrdinku naivní hlupačku, která by jen podlehla, protože se neumí bránit. Naopak Lucie je Tristanovi více než důstojnou partnerkou. A zůstane jí až do konce. Oba jsou dospělí a chovají se tak. Ke svému vztahu přistupují diskrétně, jak je v dané době potřeba. To, že je to nakonec silnější než oni, je pochopitelné a celý příběh k tomu logicky směřuje. Není to nečekaná a neuvěřitelná láska, ale láska, která vznikne ze vzájemného poznání a přitažlivosti bez nějakého předstírání a komplikací způsobených společenskými omezeními té doby. To utajování a skrývání schůzek dokonce dává jejich vztahu takový malý bonus navíc. Líbilo se mi také, jak autorka vyřešila konec příběhu. Nepodlehla kýči a diktátu šablon podobných příběhů. Naopak vymyslela vlastní šťastný konec, který nenutil Lucii slevit z jejích zásad a zároveň nepřipravil čtenářky o šťastný konec, jaký chtějí. V příběhu taky nejde primárně o vášnivé scény, i když jich tu je víc, než v první knize. Autorka si udržela svou úroveň, nepoužívá trapné a lacině vyznívající popisy, jak je v podobných knihách zvykem.

 

Stejně jako v prvním dílu mě dost oslovilo zobrazení postavení žen v tehdejší společnosti. Vzhledem k činnosti, jakou Lucie vykonávala, jsem mohla trošku nahlédnout do života žen všech vrstev. Bohatých i chudých, počestných i poněkud méně ctných. Bylo tu zobrazeno, jaký je úděl prodejných žen, když nechtěně otěhotní, žen, které nenajdou manžela i těch, které ho najdou. A asi ne úplně překvapivě nemusí jít vždy o šťastné manželství. Jenže tenkrát nebylo z nešťastného svazku cesty ven. Rozvod nepřipadal v úvahu a žena neměla právo nakládat s penězi, které do manželství přinesla. Muž měl rozhodující slovo v každém ohledu manželčina života. Když člověk čte takové věci zbavené obvyklého romantického náhledu na onu dobu, uvědomí si, že máme být sufražetkám za co vděčné. Těžko lze neobdivovat jejich odvahu s jakou bojovaly za společenskou změnu.

 

Celkově musím říci, že druhý díl se mi líbil ještě víc, než první a to hlavně díky postavám a jejich vzájemné chemii. Autorka prostě vyhmátla to správné vyvážení mezi dobrým příběhem a romantikou. Knihu jsem ani nechtěla odkládat a na další díl už netrpělivě čekám.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Druhý díl Rebelek z Oxfordu najdete zde.

 

Můj názor na první díl série Rebelky z oxfordu: Jaksvrhnout vévodu

 

O knize:

Autor: Evie Dunmore

Série: Rebelky z Oxfordu (2. díl)

Překlad: Michaela Martinová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 456