Dva v srdci

 

Knihu Dva v srdci jsem otvírala s dost velkým očekáváním. 

Byla jsem zvědavá, jestli mě chytne stejně, jako autorčina první kniha (Den, kdy jsem zahlídla lásku), protože tu jsem slupla doslova na posezení.

Anotace:

Dva životy. Dvě lásky. Jedna volba.
Lydia a Freddie. Freddie a Lydia. Jsou spolu víc než deset let a ona je přesvědčená, že jejich lásku nemůže nic zničit. Brzy ale zjistí, jak moc se plete…

Freddie zemře při autonehodě a Lydia je poprvé sama. Jediné, co chce, je zůstat v posteli a brečet. Moc dobře však ví, že Freddie by si přál, aby žila šťastně a naplno i bez něj. Proto se o to pomalu, krůček po krůčku, snaží. Pak se ale stane něco neskutečného. Lydia najde způsob, jak získat svůj starý život i s Freddiem zpátky.

Život, ve kterém k žádné tragické nehodě nedošlo. Život, pro který plakala celé měsíce. Znovu a znovu překračuje práh do minulosti. Ač se to zdá neskutečné, žije dva životy zároveň. Návštěvy ve světě, kde Freddie pořád žije a kde Lydiino srdce stále patří jenom jemu, si však vybírají svoji daň. Protože v tom skutečném se objeví někdo, kdo chce, aby zůstala s ním.

…

Menšímu srovnání obou autorčiných knih se asi nevyhnu a vlastně je i docela na místě, protože některé věci byly celkem podobné. A teď nepočítám styl obálky :)

Předně si autorka zachovala svůj velmi příjemný a pohodový styl psaní. Nechyběl ani jemný humor, který těžší téma trochu odlehčoval a hodně sympatická hlavní ženská postava, která byla trochu podobná Laurie z předchozí knihy. 

Podobné byly i vztahy mezi postavami. Autorka umí krásné podtrhnout to, že pevné mezilidské vazby jsou důležité pro život v dobrých časech, ale hlavně i v těch špatných a lidi se mohou (a měli by) podpořit navzájem, pokud mají kolem sebe přátele a rodinu. Opora, kterou Lydii poskytla rodina, přátelé a kolegové v práci byla viditelná a Lydia dostala i příležitost půjčené vrátit, když i oni potřebovali pomoct. Líbí se mi, jak autorka pracuje s tím, že každý má někdy problémy a nemá to v životě snadné – dokonce i u vedlejších postav je na to dbáno a autorka jim připravuje plnohodnotné příběhy. Lydii se pochopitelně věnuje nejvíc, protože jde o její příběh a ona ho vypráví. O životy ostatních jsem ale ochuzena nebyla. Dílo tak působilo opravdu živoucně a realisticky.

Struktura příběhu se odehrávala více méně ve dvou letech – to byl trochu rozdíl oproti předchozí knize, kde bylo časové období podstatně delší. Podobnost byla naopak v tom, že ty nejemotivnější věci se zase soustřeďovaly na období kolem vánoc. Zde navíc přibylo ještě období okolo plánované svatby hlavní hrdinky, která se z jasných důvodů neuskutečnila.

Hlavním tématem celého příběhu je to, jak se hlavní hrdinka vyrovnává se smrtí muže, kterého považovala za svou životní lásku a vlastně jí i byl – vždyť spolu chodili od čtrnácti let. To nejromantičtější a nejkrásnější bylo tedy pryč a s tím odešla hrdince největší životní jistota a věc, kterou považovala za danou – společná budoucnost s Freddiem. Všechno pro ni bylo najednou jiné, prázdnější a bez jasného směřování a šlo jen o to žít dál. Lydia musela vše přijmout, do jisté míry se sama změnit a naučit se žít bez Freddieho. A vlastně i svým způsobem najít novou Lydii.

Paní autorka svou knihu rozdělila na dvě části, v nichž v každé se Lydia vyrovnává se svou ztrátou trochu jinak a jiným způsobem poznává sama sebe – tentokrát opravu sebe. V části nazvané Bdění je ukázán reálný svět – je zabydlený Lydiinou rodinou, která poskytuje ukázkovou oporu. Jsou tu její kolegové z práce a pak také její nejlepší přítel Jonah, který byl také Freddieho nejlepším přítelem a oba tak jsou na stejné lodi, co se ztráty týká. Tady Lydia musí hodně zabojovat a najít čistě jen sebe - Lydii, bez její druhé půlky Freddieho. A stejně tak Jonah musí najít svou cestu bez nejlepšího přítele.

V části Snění je ukázáno něco, co může být „jiná dimenze“ nebo prostě jen výplod Lydiiny fantazie ve stavech navozených prášky na spaní. To si musí každý čtenář sám vybrat podle svého naturelu :) V téhle části se nehoda nikdy nestala, Freddie žije a jejich vztah pokračuje tak, jak by šel, kdyby se nic nezměnilo. Lydie i v tomto Snění ví, že Freddie je mrtvý a uvědomuje si, že do snového světa nepatří a že jí setrvání v něm neprospívá v reálném Bdění.

Stejným vyrovnáváním a soubojem sám se sebou, i když z trochu odlišného důvodu, si musí projít i Lydiin a Freddieho nejlepší přítel Jonah. Škoda, že se jemu nedostalo větší pozornosti, protože jako postava měl naznačený zajímavý život a zrovna jeho bych ráda poznala víc. Rozhodně bych raději měla část „Jonah“ místo části Snění.

Téma, které příběh nese, není zrovna lehké povahy, i když autorka píše odlehčeně a místy s humorem. Pro některé čtenáře může být i dost osobní a citlivé. I tak ale z knihy nedýchá žádná deprese nebo nadměrné smutky. Spíš je vidět naděje. Lydia je silná bojovnice, odhodlaná se v neštěstí neutopit a má štěstí na takové okolí, které ji prostě padnout ke dnu nenechá. Není potřeba se bát toho, že by postava hluboce zabředávala do svého smutku a páchala tragické činy. Naopak se staví na nohy a snaží se jít dál, protože ví, že nad ránem je noc nejtemnější, ale svítat prostě bude.

Právě kvůli Lydiině povaze a rodině a změnám v jejím životě se mi mnohem víc líbila ta část, kterou autorka nazvala Bdění. Alternativní svět Snění s Freddiem mi nějak neseděl. V celém tom příběhu jakoby to byl krok zpět. Mnohem víc mě zaujalo popisování toho, jak se s věcí vyrovnává, než jak se topí ve vztahu s dávno mrtvým mužem. Vzpomínky jsou jedna věc, ale toto čistě vzpomínky nebyly a navíc byl problém v tom, že pro mě jejich láska nebyla moc uvěřitelná a Freddie mi nepronikl k srdci. 

Láska Lydie a Freddieho pro mě prostě nebylo to pravé a nějak vnitřně jsem ten snový románek nechtěla poznat. Chci říct: Proč jsem si měla budovat vztah k tomuto jejich vztahu? Naskočila jsem do jejich partnerského vztahu, který byl prezentován jako dlouhodobý, ale zároveň byl pryč a střídání kapitol Bdění – bez F. a Snění – s F. mi odvádělo pozornost od věcí, které mě víc lákalo číst. Možná bych se lépe smířila s takovou strukturou, kdy třeba by vztah běžel, její muž zemřel a následovalo vyrovnávání. Spíš tedy, kdyby se ze Snění stala první část a z Bdění druhá a nebyly vyprávěny na přeskáčku. Tak bych si našla cestu i k F. a celý jejich vztah by pro mě byl zásadnější a líp vstřebatelný. Ale to už by byla jiná kniha a způsob, jakým se hrdinka změnila a jak začala pohlížet na svůj bývalý vztah a nový život před sebou by nejspíš musel proběhnout jinak.

Trochu mě mrzelo, že nebylo víc prostoru věnováno vztahu hlavní hrdinky s novým mužem, ale to už by zase byla jiná kniha :) Třeba se dočkám pokračování. Nejsem si ale jistá, jestli v tomto případě by byl úplně dobrý nápad nějak navazovat. Nevylučuji, že si knihu přečtu znova a protože už vím, co čekat, asi mi to usnadní i přístup k části Snění :).

Dva v srdci byl pro mě o něco slabší příběh než Den,kdy jsem zahlídla lásku. Ne však proto, že by byl hůř napsaný – to rozhodně ne, autorka si svůj parádní styl udržela beze změny k horšímu. Je to hlavně tím, že jsem čekala hlavní linku romantickou a úplně tak to nebylo. Přes to ale nelituji, že jsem si knihu přečetla a můžu ji s klidným svědomím doporučit dalším čtenářkám.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud jste na Lydiin příběh zvědaví, najdete ho zde v papírové podobě i jako e-knihu.

O knize:

Autor: Josie Silverová

Překlad: Michaela Martinová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 375

Další knihy Josie Silverové na bloGu:

Den, kdy jsem zahlídla lásku