Město v oblacích

Svět je v troskách. Když se hroutil, postavili lidé svou spásu – město na obrovských pilířích, chráněné před vším zmarem tam dole. Ale to bylo dávno. Tak dávno, že už si to nikdo nepamatuje.

Autor: Kristýna Sněgoňová

Vydal: Epocha

Rok vydání: 2020

Počet stran: 552

Můj názor:

Je mi jasné, že shrnutí patří až na konec a tak vůbec, ale já to prostě musím vyřvat hned. Kristýna Sněgoňová opět překonala sama sebe! Každá její další kniha se mi líbí víc a víc a téma, které si vybrala pro tuto je prostě perfektní.

Tak a teď, když už jsou emoce venku, můžu v klidu vysvětlit, čím mě Město v oblacích tak uchvátilo :).

Anotace:

Svět je v troskách. Když se hroutil, postavili lidé svou spásu – město na obrovských pilířích, chráněné před vším zmarem tam dole. Ale to bylo dávno. Tak dávno, že už si to nikdo nepamatuje. A kdo o tom něco tuší, je v nebezpečí, mohla by po něm totiž jít císařská tajná služba, Polit, protože svět mimo město přece neexistuje. Alespoň ne pro ty, kdo nejsou vyvolení. Jenže stará tajemství se ráda nečekaně vynořují, a když se ve městě začnou záhadným způsobem ztrácet děti, nejlepší vyšetřovatel Politu pochopí, že věci mohou být jinak, než mu celý život tvrdili. Nový román Kristýny Sněgoňové přináší mezi troskami světa po apokalypse temné dobrodružství, jaké tu dlouho nebylo.

…

Kniha se dělí na dvě části: Nahoře a Dole. A dvě části má i svět, který autorka vytvořila.

Nahoře je zvolna umírající město postavené kilometry nad zemí na obrovských kovových konstrukcích. Dny své největší slávy má už sice dávno za sebou, ale pořád zůstává útočištěm pro lidi, kteří v něm žijí. Dobře tu je však jen těm, kteří žijí v části určené pro elitu, v císařském paláci. Ostatní živoří a čím blíže ke konstrukcím ve Vnějším Městě, tím horší život mají. Ve Městě se proto rozmáhá kult takzvaných Navrátilců, kteří se touží dostat zpět na zemi, protože tak je to správné, tam mají lidi přeci žít.

Jenže:

Dole je opuštěná, nebezpečná a neobyvatelná země. Aspoň tak se to lidem povídá a nic bližšího nesmí vědět. Pravdu zná jen pár vyvolených a skupina zásobovačů sjíždějících na povrch, jejichž totožnost je pro lidi ve městě neznámá. Dole pod Městem totiž číhá na lidi jakési podivné a vysoce utajené nebezpečí.

Pro obyčejné lidi je ale alternativa neznámého lepší než čekání na pomalou smrt hladem ve Městě. Zásob je poslední dobou čím dál méně a chudina se propadá hlouběji do absolutní nouze. Navrátilci věří, že dole na zemi už důvody, které vyhnaly jejich dávné předky do oblak, pominuly. A i kdyby ne, nemůže to být přeci horší než v hlady umírajícím městě nahoře. Nebo může?

Mapka Města v oblacích

Kniha je pestrobarevnou směsí fantasy, dystopie a scifi. Zajímavé je, že lidé žijí v oblacích díky technologii, na kterou už dávno zapomněli, neumí jí používat a ani jí nerozumějí. Vědomosti zůstávají v rukou několika málo vyvolených a tak život ve městě trochu připomíná středověk – špína, děvky, žebráci…  Paní autorka stvořila ve svém příběhu velmi uzavřenou společnost. Na omezeném prostoru žijí všechny kasy od těch nejbohatších a vládnoucích, přes střední třídu až po úplnou chudinu, žebráky a podobné lidské trosky. Odděleny jsou od sebe zdmi, které jim vymezují prostor k žití.

Aby tohle prostředí udrželi pod kontrolou, snaží se císař a jeho úředníci prosazovat přísná pravidla, která až nepříjemně připomínají komunistický režim. Jejich součástí je i vštěpování víry, že dolů nelze odejít žít a kdo hlásá opak, je tvrdě pronásledován a umlčen. Proti politickým potížistům, kteří se chtějí navrátit na zemi, bojuje politická policie „Polit“ a hlavní hrdina příběhu, vyšetřovatel Lewenhart je jedním z nejlepších.

Dějová linka je zajímavá. Jde tu nejen o politiku. Najdou se i strašidelné, téměř hororové okamžiky, kdy hrdina čelí podivnému nebezpečí, které také postupně nabývá konkrétnějších obrysů. Nejdřív jsem toho moc nevěděla. Děj startoval ve městě v oblacích, kam lidi zdrhli před pár generacemi před průšvihem na zemi. Ten průšvih je z počátku dost nekonkrétní, dozvěděla jsem se, že se jedná o nějaké stroje a „katastrofu“, za kterou si lidi můžou tak trochu sami. Ani Lewenhart nejdřív nic nevěděl, protože prostě věřil – režimu, ve kterém byl vychován, pravdám, které mu říkali a lidem, jimž přísahal sloužit. V průběhu děje se však pomalu přikonkrétňuje a dost děsivá skutečnost vyplave napovrch správně dávkovaná po malých, akčních a napínavých doušcích. Odhalila jsem jen to, co autorka chtěla odhalit a pěkně postupně, takže jsem si mohla příběh užít od začátku až do konce. Všechno poznání a napínavé scény byly v knize rozvrstveny rovnoměrně, takže na nudu nedošlo. Na to už jsem si u autorky taky zvykla :)

Pro příběh byla zvolena naprosto ideální hlavní postava. Lewenhart je prototyp věrného a čestného policajta, který pro svou práci v Politu dýchá a vykonává ji bez váhání, protože hluboce věří v to, co dělá a ctí přísahu, kterou císaři složil. Metody jsou poněkud nelidské a způsob, jakým získává informace, bych označila jako nestandardní, má nicméně výsledky. Když není viník, tak si ho kdykoli může vyrobit. Po pár hodinách mučení se přizná k navrátilectví každý. Může se někdo divit, že ho celé město nenávidí a bojí se ho? Mají k tomu zatraceně dobrý důvod a na jeho charakter ukrytý kdesi v hloubi duše zvysoka kašlou. Na počátku čtení jsem měla vůči Lewenhartovu morálnímu kreditu dost připomínek. Tušila jsem ale, že si časem moje sympatie získá – paní autorka píše hrdiny, kteří jsou často nejdřív na kulku do čela, než se s nimi lépe seznámím a poznám jejich charakter do hloubky.

Jak Lewenhart pomalu zjišťuje pravdu o tom, do čeho se nevinným pátráním zcela mimo obor Politu zamotal, dostala jsem se s ním postupně až do nejvyšších pater vedení města v oblacích. Za chvilku už nebylo jisté, co je vlastně pravda a komu může hrdina věřit. To, čemu postupně přicházel na kloub, úplně obrátilo jeho život a otřáslo s věcmi, které pro něj byly do té doby dané. Lewenhart bojoval a byl přinucen najít v sobě to nejlepší, uskládat si priority a přijít hodně rychle na to, zač bojovat stojí a co je lepší nechat být. Musel čelit těžkým rozhodnutím, která šla proti všemu, čím dosud žil a čemu věřil, musel se postavit svým milým nebo přátelům a přijmout realitu, která byla dost nepředstavitelná.

Paní autorka nešetřila ani jeho ani ostatní aktéry příběhu. Sebrala jim všechny jistoty a poslala je čelit něčemu, čemu nejdříve nemohli ani pořádně rozumět, natož si s tím umět poradit. A oni to museli přijmout a přizpůsobit se nebo se nechat strhnout a ušlapat nevědomým davem – ať už Navrátilci nebo Politem. Zamilovala jsem si je úplně všechny. I ty, kterým příběh neurčil role hrdinů bez bázně a hany a ani jim třeba nedopřál dlouhého života. Všichni měli svůj úkol a postavili se k němu dle svého naturelu.

Paní Sněgoňová UMÍ NAPSAT SKVĚLÉ HLAVNÍ HRDINY.  Umí je vytvořit tak, že jsou mi poměrně záhy dost blízcí a sympatičtí. I když mají svoje mouchy a dokážou se občas chovat jako kreténi (kdo z nás ne), jsou přirození a jejich vlastnosti jim nejsou vnuceny. Někdy bývají záporné vlastnosti, zlozvyky a chyby u postav nacpané na sílu, jen aby nějaké postava měla – tady to tak není. Paní autorka umí postavu vytvořit tak, že je vše její přirozenou součástí. Díky tomu se s nimi lépe sžívá a postava nezažije podivné a nepochopitelné výkyvy nálad a chování. Mnohem snáz se mi tak přijme její případná změna názoru a vývoj – prostě cokoli, co bych na začátku zrovna u té které nehledala. Jejich charaktery se vynoří odněkud z hloubky v nutné reakci na situace, kterým je děj vystavuje.

Paní Sněgoňová UMÍ NAPSAT I SKVĚLÝ A NAPÍNAVÝ PŘÍBĚH, který se nedá než prostě zhltnout na posezení. Prostředí (i když to tentokrát nebylo Brno :)) je neodolatelné. Jak na nebi, tak i na zemi :D Možná by se mohlo zdát, že ono „nebezpečí“ na zemi nebude nic extra, jenže ono je tak popsané, že v první chvíli, kdy dojde na Lewenhartovo děsivé setkání s pravdou, jsem měla fakt divný pocit – jo, hergot, měla jsem z toho strach, i když mi vůbec nebylo jasné, co to, hergot, je :D. A pokud by náhodou měl někdo chuť se hluboce zamyslet, může. Má tu téma režimů, svobody, slepé víry v dogmata určená někým jiným i toho, kam lidstvo směřuje a jestli se náhodou časem neutopí ve své vlastní morální špíně.

I kdyby vás první dvě knihy paní autorky nezaujaly, tuhle neobcházejte, protože to prostě chcete číst. Sněgoňová je důkazem, že se u nás doma dá psát i jinak, než jak tomu je v pověstné české „brakové škole“. Že hrdinové nemusejí být machové s hubou plnou hlášek a babou na každém prstu a stejně je budete milovat. Že se příběh obejde bez absurdních honiček a hromady kvérů. Kniha je to pravé pro ty, které už česká brakovka trochu otravuje a chtějí zkrátka příběh založený trochu jinak.

Vážně bych si chtěla přečíst pokračování, protože možnosti, kam by se mohl příběh ubírat, tu jsou. A mě by to bavilo ještě chvilku prožívat. Kniha ale může bez problémů stát jako samostatný román, takže těžko říct, jestli se pokračování dočkám.

Za laskavé poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Všem kdo se rozhodli knihu zkusit – najdete ji zde i s ukázkou.

Další knihy Kristýny Sněgoňové na bloGu:

Krev pro rusalku

Zřídla