Smrtka

V situaci, kdy reálně nebylo o co usilovat, šlo v životě o údržbu. Věčnou údržbu.

Autor: Neal Shusterman
Série: Smrtka (1. díl)
Překlad: Petr Kotrle
Vydal: Yoli
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384

Můj názor:

Lidstvo dosáhlo absolutního vědění a dokonce porazilo smrt. Civilizace je řízena Nimbem – jakousi supermyslí, která udržuje rovnováhu a dostatek pro všechny. Je neúplatný a neovlivnitelný a za lidi odedře všechnu práci. 

Život lidstva je průzračně jednoduchý, neustále plynoucí od jednoho obrácení listu po druhé. Věčné mládí, pokud chcete.

Přes to však mají lidé určité obavy ze smrti. Nebo spíš z pokosení, jak je tu tahle událost nazývaná. Přirozeně se neumírá a regulaci obyvatelstva zajišťují smrtky na základě statistiky a náhodného výběru. Nebo prostě jiného důvodu, který se jim zlíbí.

Být smrtkou je velmi obávané a vážené povolání. Lidé k nim chovají až absurdní úctu zapříčiněnou především strachem z pokosení. Co když vám podlézání smrtce zajistí, že si pokosení rozmyslí? Nebo dokonce přiměje smrtku udělit imunitu před pokosením!

Smrtek není zase až tak moc, aby zvládly udržet populační explozi v mezích. Čas od času jsou potřeba nějaké nové, aby posílily jejich řady. Do cechu jsou přijímány po absolvování učňovství u některé ze smrtek, která si je vybere a po složení zkoušky. Každá ze smrtek hledá u svých budoucích učedníků něco jiného – jiné předpoklady pro plnění povinností. 

Smrtka Faraday – velmi vážený smrtka – natrefí na začátku knihy hned na dva lidi, u nichž najde potřebné morální vlastnosti a přijme je do učení. Pro Citru a Rowana se tím změní úplně všechno. Jenže místo smrtky je jen jedno…

…

Atmosféra příběhu je už od začátku velmi působivá. Tak trochu mi běhal mráz po zádech od první stránky. Nedočkala jsem se sice nijak strhujícího a napínavého děje, ale bohatě mi to vynahradilo téma a způsob, jakým autor svoje dílo pojal.

Hlavní myšlenka příběhu je velmi logická a jednoduchá. I když lidstvo pokročilo tak, že nejsou nemoci a zmrtvělého lze oživit, platí pořád jedno pravidlo, byť ten, kdo ho prosazuje, není už příroda samotná. Smrt je prostě nutná, jinak to v žádném případě není možné, všichni to vědí a v příběhu existenci smrtek všichni uznávají a schvalují. 

To ale neznamená, že by se pokosení nechtěli vyhnout a neměli strach. V jejich jednotvárném a nudném životě je smrt v podstatě jedinou událostí, která čeří stojatou vodu. Smrtky jsou zároveň obávané i celebrity. Je jim plněno každé přání, podlézáno, lichoceno. Lidé se jim vyhýbají, bojí se jich a zároveň jim nedokážou odolat. Kosení je ve světě nesmrtelných fascinující událostí.

Nápad je prostě skvělý a zpracování za ním nijak nepokulhává. Pan autor je dostatečně zkušený a s podobnými tématy už si párkrát ruku podal (například Bez šance – můj článek zde). Nepříjemné pravdy předkládá suše a stručně, ale přitom je v textu dostatek emocí, aby to se mnou krásně rezonovalo. Čtení jsem si opravdu užívala – od prosté zábavy a zájmu o příběh, přes lehké mrazení až po přemýšlení nad otázkami morálnosti.

Autor moc nepopisuje postavy, což mi ve výsledku vyhovuje. Mohu si je představit po svém a navíc zrovna pro tento příběh není vzhled postav zase až tak podstatný, jako jejich uvažování, myšlení a především morálka. 

Postavy lidí – křoví určené k pokosení - jsou představeny v podstatě jen ve vztahu k smrti a to především ve chvílích kdy na ně dojde řada a stojí tváří v tvář smrtce. V příběhu vlastně vůbec nejde o lidstvo a jeho šťastnou současnost absolutního vědění a nesmrtelnosti. Jsou jen jako ryby v rybníce a čekají na tu ne moc pravděpodobnou chvíli, až je někdo vyloví. Někteří nudící se nesmrtelní dokonce v zmrtvování sebe sama nalezli zábavu – proč taky ne, když vás zase oživí, že? 

Smrtky a učedníci mají pochopitelně výrazně jiný, méně lehkomyslný, často až filosofický pohled na život i na smrt a toto je ta stránka, po které jsou především představeny. I u Citry a Rowana jde hlavně o to, jak se vypořádají s principem učednictví, které přijali – vždyť se učí brát život a jednat s lidmi, které si vybrali k pokosení a s jejich příbuznými. Oba jsou vystaveni výrazně odlišnému stylu práce smrtky a jak na to reagují je gró jejich vývoje. Asi není potřeba říkat, že ve svém učení oba dospívají zatraceně rychle a stejně rychle také přicházejí o iluze mládí. Díky tomu rozhodně nepůsobí jako běžné postavy z žánru YA, proto se knihy nemusí bát ani dospělí čtenáři. 

Od hrdinů, kteří se měli stát smrtkami, se očekávala jistá morální úroveň, odpovědnost a vyspělost, kterou s sebou tahle práce nutně nese. Co asi s člověkem udělá taková moc nad životem a smrtí ostatních? Hodně to bylo vidět na přístupu jednotlivých smrtek k jejich práci. Každá byla opravdu jiná, kosila jiným způsobem a vyznávala jinou ani ne tak životní jako spíš „smrtnou“ filosofii. A vlastně i životní, protože životní styl smrtek se ne vždycky řídí jejich desaterem. Smrtky jsou prostě nad zákonem a uznávají jen svůj vlastní. Moc pravidel nemají a některé si i to málo dokážou ohnout po svém nebo prostě obejít. Trochu mi připadalo, jako by si pan autor neodpustil nenápadnou narážku na jistou církev – ono to uspořádání smrtčího cechu malinko připomínalo cosi, co je ze současnosti známé a to nejen názvoslovím nebo některými věcmi, jako je například deset přikázání, konkláve, rituály a tak dál. No, někde se prostě člověk inspirovat musí :)

Docela mě zaujal akt, který každá smrtka provedla po svém zvolení a sice, že si vybrala jméno podle významné historické osobnosti z věku smrtelnosti. Bavilo mě hádat, proč si jednotlivé smrtky vybraly konkrétní jména. Nebo spíš pátrat po tom. Vyhledávala jsem si osobnosti, abych se o nich dozvěděla zajímavé podrobnosti nejen to, kdo byly a pak zkoušela najít souvislost s konkrétní smrtkou. Jde to, zkuste taky :)

Jen malá odbočka: Líbí se mi taky, že nebyla přeložena jména hrdinů. Přiznávám, že mi to dost vadí například hlavně u Maasové, ale i jinde. Dost často překlad jména postavě ublíží a tady by se to stoprocentně stalo. Navíc by museli přeložit jen některá a to by vypadalo pitomě. Konec odbočky :)

.

V příběhu nechybí taky lehce napínavá linka, kdy oba učedníci chápou, že v cechu smrtek je cosi v nepořádku. Že v něm místo morálky a soudržnosti panuje rivalita a politikaření. Prospěcháři se derou k moci a považují se za vizionáře. Cech smrtek a jeho uspořádání směřují ke změně, která se zdá být nevyhnutelnou. Je celkem jasné, kdo stojí na které straně, autor má v tomto karty rozdané a od prvního setkání s postavami jsem věděla, do kterého tábora patří. Průhlednost děje ale knize rozhodně vytknout nemůžu.

Kapitoly sledují oba hrdiny více méně na přeskáčku a kupodivu se mi nestalo, že by mě jeden příběh zaujal víc než druhý nebo bych jednomu z nich víc fandila. Oba mě bavili stejně. Stejně tak mě zaujaly úryvky z deníků kosení, které si každá smrtka musí vést. Byly vždy před novou kapitolou a našla jsem v nich hodně zajímavých myšlenek.

Knihu si určitě neužije ten, kdo hledá akci, napětí a strhující děj. Tahle je jiná. Plyne spíš pomalu. O děsivé okamžiky kosení každopádně není nouze, ale autor se dokázal vyhnout lacinosti. Dokonce ani hromadné kosení smrtky Goddarda nepůsobí jako šaráda. Kosení jednotlivců je každopádně výrazně mrazivější a osobnější.  Jak se příběh chýlí ke konci, překvapivých momentů přibývá a konec hodně láká na další díl. Já si ho přečtu určitě. Tahle série má dobře nakročeno k tomu stát se nezapomenutelnou. Pan Schusterman si umí rozhodně dobře vybrat téma a naštěstí umí i dobře psát.

Knihu ráda doporučím všem, které zaujme téma. Vůbec není potřeba uhýbat před ní, protože má nálepku YA. Myslím, že má velký potenciál zaujmout každou věkovou kategorii.

Anotace:

Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Smrtky jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.

První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.