22. 3. 2020

Doporučuji 2019 - díl čtvrtý



...aneb být stále mlád :)


Čtvrtý článek doporučující série se zaměří na žánr, který čtu v poslední době asi nejvíc. Fantasy knihy pro mladší čtenáře a převyprávěnky známých příběhů a pohádek se mi v knihovně usazují v množství spíš větším.
Baví mě to číst, i když cílovka už tak trochu (víc) nejsem. Rozhodně si však nehodlám nic odepřít. A pokud vím, nejsem jediná stará sůva, která se v YA knihách topí. Tenhle žánr v sobě prostě něco má. V dospělé fantasy to většinou chybí. To samozřejmě není kritika – jen se prostě čte jinak.

Vzhledem k tomu, kolik jsem toho slupla, bych čekala, že výběr bude těžký. Jenže nebyl. Žánr bohužel trpí něčím, co bych nazvala masová výroba. Knih vychází neskutečné množství a většina je pro mě spíš průměr. I když se třeba dobře četly, do těch fakt skvělých jim něco málo chybělo.

Tyhle měly něco navíc, čím mě dokázaly oslovit:



Rituál – možná jste viděli film, který byl „podle“ knihy natočen. Byl však spíš volně inspirován a kniha je v dost věcech jiná. Příběh se každopádně hezky čte a drakodlak se mi zdál poměrně originální. Je to v podstatě pohádka, ale oceňuji absenci víl a upírů. Prostě svěží vítr. 

Článek o knize Rituál















Snílek Neznámý – autorku Laini Taylor není potřeba vůbec komentovat. Zajímavý příběh a krásně snivý styl jsou u ní samozřejmostí. 

Článek o knize Snílek Neznámý
















Bez srdce – Alenku v říši divů není asi nutné představovat. Bez srdce se odehrává před tím a hlavní hrdinkou je Srdcová královna. Není tedy těžké uhodnout, že kniha neskončí dobře a přes to jsem při čtení celou dobu doufala. Maryssa Meyerová udělala s tímto příběhem majstrštyk. Podle mě nejlepší z jejích knih. 















Temné a osamělé prokletí – převyprávění Krásky a zvířete u mě jednoznačně vedou. Je to asi tím, že se píšou nejvíc – nebo u nás jen nejvíc vycházejí. Tohle konkrétní je dobré v tom, že nejde jen o příběh těch dvou, ale i o všechno okolo. V příběhu je důležité celé království a osudy obyčejných lidí. V nich se propletou osudy tří hlavních hrdinů. Všichni tři jsou navíc skvěle napsaní. Příběh prostě nemá chybu. 













Podlý král – Holly Black je moje hvězda vílotin. Ona je prostě umí napsat tak, jak se mi líbí. Jsou zlé, kruté, bezohledné, ničeho se neštítící. I jejich svět je vykreslený naprosto skvěle. Tahle kniha dělí fanoušky na dva tábory – huj a fuj. Nejlepší je udělat si vlastní názor :) za mě rozhodně huj. 















Vsadím se, že zrovna v tomhle výběru se se mnou hodně lidí neshodne, ale pro mě tyto knihy prostě stály za to.


Články Doporučuji 2019 na bloGu:

díl první - domácí favorité
díl druhý - fantasy
díl třetí - scifi


4 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Ani jednu z knih jsem nečetla, ale všechny bych ráda. :)

Knižní svět řekl(a)...

Četla jsem Podlého krále a bylo to pro mě moc milé překvapení, protože jsem si zatím s touhle autorkou moc nesedla.
Bez srdce mě také neminulo, protože M. Meyer je moje srdcovka, ale víc se mi líbily Měsíční kroniky, na ty nedám dopustit :D
A z Rituálu jsem byla docela rozpačitá. Film mám ráda a přišel mi lepší :D

Nikolaoss řekl(a)...

Děkuji oběma za komentář a přečtení :)
TheMellory: tak neváhej a pak mi napiš názor na ně.
Knižní svět: Já mám Holly za srdcovku. Ale Meyer taky, dřív jsem myslela, že Měsíční kroniky nepřekoná ničím, ale Bez srdce mě dostalo. Zdá se mi to trochu pro starší kusy, bez té kouzelné a dobře končící romantiky s jinou, o něco víc skutečnou. A Djačenkovi doufám ještě překvapí, jejich styl mi sedí.

Knižní velryby řekl(a)...

Konečně někdo, kdo vidí Holly Black mýma očima! Jak já se těším na třetí díl, za mě velké huj! Bez srdce jsem kdysi získala na blogerské merendě a od té doby se knize úspěšně vyhýbám. Ani nevím proč, asi kvůli mým hluboce zakořeněným předsudkům vůči YA literatuře :D Ale když tvrdíš, že stojí za přečtení, dám jí šanci!