Na odvrácené straně

Autor: Anthony O´Neill
Překlad: Jan Kalandra
Nakladatel: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

Můj názor:

Sín.

Hlavní město oblasti Očistec na odvrácené straně Měsíce. 

Bylo pojmenováno po sumerském bohu Měsíce, i když se nabízí i jiná zajímavá paralela. A vzhledem k obyvatelstvu Sínu by i seděla. Žijí tu zločinci, pro které už na zemi nebylo místo. Na Měsíci je ale jejich minulost „zapomenuta“ a mají šanci na normální život – v rámci možností.

Panují tu trochu jiná pravidla a lehce poupravené morální standardy. V zásadě by se ale dalo říct, že život tu není zase tak hrozný. Pokud si člověk zvykne na drobné nepříjemnosti, jako je nízká gravitace, měsíční prach a ohrožení ozářením ze slunce.

Měsíc má i své významné osobnosti a celebrity. Králem odvrácené strany je Fletcher Mosas, bohatý zakladatel Sínu, mecenáš vědy a umění, sběratel starých vozů a tvrdý obchodník. A taky grázlík k pohledání, který se řídí pouze vlastním pružným svědomím a bezohledným Kodexem Mosas (k přečtení na začátku knihy). 

Druhou politicky významnou osobou je jeho dcera, Zlata Mosas. Zlata je žena, která má vizi. Chtěla by ze Sínu udělat lepší místo, zlepšit jeho pověst a přitáhnout turismus. Jinak má ale také dost tvrdou povahu a neústupností se vyrovná svému otci.

Nejnovější sínskou celebritou je ale někdo jiný. Policejní komisař  Damien Zackon, který sotva nastoupil ke sboru, už velí vyšetřování nejnovějšího kriminálního činu. Zdá se, že někdo likviduje vybrané sínské prominenty. A Zackonovi to není jedno.

A po odvrácené straně zatím mašíruje šílený vraždící android s posláním. Je odhodlaný najít Oz a stát se králem. Každým okamžikem je blíž a blíž k Sínu…

…

Knihu jsem pořídila už kterýsi minulý květen zlákána anotací, i když jsem byla trochu skeptická ohledně tarantinovského lákadla, o kterém se v upoutávce píše. Vypravěčský styl Tarantinových filmů totiž oblibuju a zatím jsem nenarazila na knihu, která by ho dokázala napodobit. Na odvrácené straně ano. Vážně to připomíná Tarantina :). Dokonce si myslím, že by knize filmové plátno slušelo.

Kniha byla vážně jako film, úplně běžela před očima. Jednotlivé scény byli dobře vykreslené a nápadité. Některé kapitoly byly až absurdně komické. Rozhovory se možná zdály být místy nesmyslným žvaněním, ze kterého však nečekaně vyplynul obrovský význam a určitá temná zábavnost. Jestli jste alespoň trochu škodolibí, některé scény budete milovat.

Oceňuji skvělý popis Měsíce, úkazů, krajiny, města, vozítek a pohybu na Měsíci. Zajímavá byla také společnost a její fungování. Pan autor měl tuto stránku věci dobře promyšlenou a svému hrdinovi pozici neusnadnil. Zackon bohužel na vlastní kůži zažil, jak těžko se vyšetřují vraždy ve městě plném zločinců, kór když to vypadalo, že zbytek policejního sboru to má těžce v paži.

Čtení mě bavilo, neuvěřitelně moc jsem si to vychutnala. Páně autorův styl je zábavný a nemilosrdně přímočarý. Dějovou linku netopí v litrech omáčky. Jde přímo k věci, popisy jsou jen ty nutné a nerýpe se v nepodstatnostech. Všechno mu dobře funguje a zapadá do sebe - doporučuji pečlivě číst Kodex Mosas a vracet se k němu, když děj nebude úplně srozumitelný. Je svižný, čtivý a tatantinovsky černý. Podařilo se mu vytvořit skvělou noárovou detektivku s nádechem „měsíčního westernu“. Černý humor kape z každé stránky – hlavně z těch, kde se vyskytuje vraždící android. Oběti umírají snadno, téměř lusknutím prstů a přitom to vůbec nevypadá neuvěřitelně. Prostě to do příběhu sedí jak zadel na hrnec.

Postavy jsou všechny pečlivě vytvořeny. Dokonce i ty rychle mřící, které se v příběhu jen mihnou a jsou určeny jako oběti pro androida. Všichni na Měsíci jsou větší nebo menší grázlíci a ani kladný hrdina není tak úplně kladný. Fletcher Mosas je zajímavá postava. Na začátku knihy jsem se seznámila s jeho kodexem a už tehdy jsem pochopila, že se ten magor rád poslouchá. Což by se dalo říct i o některých dalších. Sbor ostatních postav bych se nebála nazvat téměř panoptikem. To nebyly postavy, to byly přímo úkazy. A myslím to v dobrém. Strašně se mi líbilo, že někteří byli tak sví, že to hraničilo skoro se šílenstvím. Přitom jejich jednání mělo vždycky nějaký smysl, který se postupně vynořil z víru událostí. Pan autor dokázal postavy krásně polidštit popisem jejich myšlení, jednání a hříchů minulých. A nepotřeboval na to vůbec přehršel zbytečných řádků. Ty postavy dýchaly (i když některé ne moc dlouho :))

Myslím, že je zbytečné dál vypisovat, jak strašně mě to bavilo. Stejně ale vsadím krk na to, že se najde dost čtenářů, kterým to nesedne a text pro ně bude spíš nepřátelský. 

Na odvrácené straně je hodně svá kniha, drží se mimo proud toho, co je teď zrovna líbivé a v módě. Pan autor si ale zvolil styl psaní, který mu sedl, překladatel ho podpořil kvalitní prací a výsledkem je jedna z mých top knih tohoto roku.

Anotace:

Na odvrácené straně Měsíce se nachází Město hříchu založené výstředním miliardářem Fletcherem Mosasem – původně jako trestanecká kolonie pro nejtěžší zločince, nájemné vrahy a sexuální maniaky. V celém vesmíru není místo, kde byste sehnali účinnější fet, levnější plastickou operaci, intimnější zákoutí pro dohodnutí kšeftu… anebo zkorumpovanější policii.

Poručík Damien Zackon, jehož sem před mafiány na Zemi uklidili v rámci programu na ochranu svědků, se o tom má přesvědčit na vlastní kůži. Když v místním policejním revíru dojde k sérii krvavých atentátů, svěří vyšetřování právě jemu. Proč zrovna nováčkovi? Při pátrání po atentátnících mu hážou klacky pod nohy jak kolegové v čele s náčelníkem otylým jako hroch, tak zdejší samozvaný vládce. Jenže co když za vraždami stojí právě všemocný Mosas a jeho neméně ambiciózní dcera?

Mezitím se dva tisíce kilometrů odtud vydává na pouť v krutých podmínkách měsíčního povrchu uhlazený android, usměvavý, cílevědomý – a pokud se mu kdokoli ocitne v cestě, i krvežíznivý stroj vedený jedinou pohnutkou. Musí se dostat do Města hříchu a ovládnout ho…