Autor: Cassandra Clare
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatel: Euromedia (Yoli)
Série:
Mechanický anděl (1.díl), 368 stran, rok vydání 2015
Mechanický princ (2. díl), 424 stran, rok vydání 2016
Mechanická princezna (3. díl) 432 stran, rok vydání 2016
Anotace (1. díl):
Poté, co osiřelé Tesse Grayové zemře teta, která se o ni starala, vyplouvá dívka v dubnu roku 1878 z New Yorku do Londýna za svým bratrem Nathanielem. V přístavu na ni však nečeká Nate, nýbrž prapodivná dvojice žen, jimž se přezdívá Temné sestry. Uvězní ji v jejich domě a připravují ji pro záhadného Magistra, který ji chce získat. Při nezdařeném útěku Tessa zraní jednu ze služebných, ze které se vyklube podivná mechanická bytost. Záchrana přijde z nečekané strany – v Temném domě se objeví Will Herondale, jeden z lovců stínů…
Můj názor:
Paní Cassandra Clareová je známá už svojí první sérií ze
světa Lovců stínů (Nástroje smrti) a když se mi dostala do rukou druhá série
Pekelné stroje, nijak zvlášť jsem neváhala nad tím, jestli si ji přečíst nebo
ne. I když mě závěr té první série moc nenadchl.
Oproti tomu první díl této nové, Mechanický anděl, mě nadchl
a to poměrně hodně :). Paní Cassandře ty začátky jdou. Druhý díl Mechanický princ
byl neméně dobrý. Poslední kousek do trojice, Mechanická princezna, už jsem
četla s výhradami, ale i tak to stálo za to.
Děj série se tentokrát neodehrává v současnosti
v New Yorku, ale odskočil si do viktoriánské Anglie v roce 1878.
Hlavní hrdinka Teresa Grayová připlouvá do Londýna na pozvání svého bratra
z New Yorku. Už ji tam nic nedrží. Teta, která je oba vychovala, je po
smrti a Tessa nemá kam jinam jít. Hned po připlutí do mlhavého a deštivého
Londýna je unesena dvojící podivných ženštin a v jejich ponurém domě je
nucena rozvíjet jakousi záhadnou dovednost, která se nápadně podobá kouzlům.
Údajně se po jejím zvládnutí má stát manželkou Magistra, ať už je to kdokoliv.
Když už na svatbu skoro dojde, je z vězení zachráněna lovcem stínů
Williamem Herondalem a díky tomu se dostane do londýnského institutu. Tady na
scénu vstoupí třetí nejdůležitější postava James Carstairs, Willův parabatai
s osudem tragického hrdiny.
Lidi máme pohromadě a šou může začít! Krom toho, že se mezi
hlavní trojicí vyvine celkem zajímavý vztah, nastrčila ještě paní autorka
zápletku v pravdě detektivní. Při záchraně Tessy totiž vyjde najevo, že
její služebná v domě únoskyň nebyla tak úplně člověk. Byla to divná
mechanická bytost, která slouží Magisterovi. Na co má Magister tyto bytosti?
Kdo to vůbec je? A který z dvojice lovců stínů uloupí Tesse srdce?
Paní autorce rozhodně nehodlám upírat absolutní čtivost
příběhu, která sice ke konci mírně klesá vinou lehké zamilované přeplácanosti,
ale stejně se jedná o knihy, které se neomrzí. Příběh je vystavěn přesně tak,
aby mě udržel u čtení téměř neomezeně dlouho – sérii jsem přečetla v kuse.
Ani mě nenapadlo sáhnout po něčem jiném. Napínavé scény jsou dobře dávkovány a
občas se proloží čímsi romantickým, což paní autorka také umí napsat skvěle. Ve
třetím díle to už ale bohužel trochu přehnala a ve snaze najít protějšek pro
všechny svoje oblíbené postavy to vypadalo, jakoby v institutu místo
pekelných strojů řádil šílený amorek s nekonečnou zásobou šípů. Zatímco
první díl a vlastně i druhý byl v tomto ohledu perfektně vyvážený, ve
třetím díle bych přidala akce a ubrala na brnkání na city. Ke své hanbě totiž musím
přiznat, že jsem probrečela poslední třetinu závěrečné knihy.
Pozor! Menší spoilerová část ohledně romantických vztahů
v knize! Neprozrazuje sice nic, na co by znalý čtenář nepřišel po první
třetině prvního dílu, ale i tak…
Paní Clareová je taky
mistryní milostných trojúhelníků. V první sérii to ještě šlo, ale v
téhleté mechanické sérii jsem teda měla oči navrch hlavy, do jakých obrátek se
dostala. Má štěstí, že píše YA fantasy :), samozřejmě, že jsem jí to zase
žrala. I tak se ale už pohybuje zatraceně blízko hrany toho, co ještě snesu.
Upřímně, ve třetí části už to bylo možná i lehce za hranou. Byla jsem na ni
naštvaná už jen za to, že k výběru muselo dojít. Taky to dospělo až do
fáze jakéhosi hysterického patosu, kdy se oba mužští účastnící trojúhelníku
předháněli v tom, kdo je větší tragéd a jak ustoupí pro svého přítele. No
dobře :), první dva díly jsem to fakt hltala, tak teď nebudu skuhrat. Navíc
řešení této situace zvolila fakt šalamounské – už kvůli tomu to za přečtení
stálo. Ale hergot, taky to mohla říct rovnou a ne mě nechat dvě stě stránek
probrečet :)
Konec spoilerové části.
Postavy jsou přesně takové, na jaké jsem si zvykla už
v Nástrojích smrti. Máme tu jednoho arogantního frajírka, který má ale
srdce měkkoučké jak máslo. Pak je tu také záhadný, smutný hrdina, který
statečně snáší příkoří osudu. Hlavní hrdinka ze začátku o světě stínů nic
netuší, ale nakonec se ukáže jako statečná bojovnice. Všichni jsou samozřejmě
úžasně krásní a okouzlující, jen Tessa o sobě pochybuje. Je to trochu šablona –
vlastně úplná šablona, ale opět musím konstatovat, že skvěle funguje. Jako
čtenář jsem dostala takové postavy, jaké chci mít a jaké očekávám
v knihách tohoto typu. Doufám ale, že v další sérii už paní autorka
něco pozmění – arogantního drzouna doufám ne, toho chci :). Postavy jsou
každopádně výrazné a dobře propracované. Všichni také měli v minulosti cosi
zajímavého, co ovlivnilo jejich současnost. Ačkoliv je paní autorka stvořila
dle stejného klíče jako v první sérii, s nikým z Nástrojů smrti
si je nespletete. To se to potom šablony odpouští snadno. Novým typem postavy
byla Jessamine. Vyrůstala ve světě stínů, měla být lovkyní a přes to se snažila
svůj úděl ze všech sil ignorovat a hlavně změnit. Byla zajímavým zpestřením.
Ze známých postav nechybí Magnus Bane, který ještě není
Nejvyšším čarodějem Brooklinským (jak taky v Londýně, že :)). Svoji roli
dostala i známá upírka Camille a dokonce jsem tu poznala některé z postav,
které byly v původní sérii jen zmíněné, ale mají zásadní vliv na fungování
světa stínů a jeho historii. Podobnou provázanost jednotlivých knih mám ráda a
jsem ráda, že to paní autorka zvládla dobře podchytit. I když se nesnaží tvářit
jako že píše vysokou fantasy, jsou podobné propracované detaily přínosem a
knihu pozvedají na vyšší úroveň.
Zápletka byla podařená. Zase nechyběl padouch s vizí, i
když Magister měl pro svoje konání trochu jiné důvody než Valentýn. Každopádně
dokázal rozpoutat parádní tóčo, které bylo radost sledovat. Jeho totožnost jsem
sice odhalila poměrně brzo, ale nevadilo mi to. Použití mechanických „loutek“
se mi líbilo a skvěle se to hodilo k době, ve které se příběh odehrával.
Doba vůbec dávala příběhu celkem kouzlo, i když krom oblečení a kočárů se nijak
velmi neprojevovala a vlastně se kniha mohla odehrávat kdykoliv. To je možná
trochu škoda, nabízelo to možnosti, po kterých paní autorka neskočila.
Sérii celkově hodnotím jako podařenou. Svět stínů je natolik
zajímavý a lákavý, že se do něj budu kdykoliv ráda vracet a to je konec konců
to, oč jde. Pokud se vám líbily Nástroje smrti, určitě nevynechejte ani tuto
sérii. I přes moje skuhrání nad patosem, klišé a milostnými trojúhelníky se
knihy četly opět skvěle a já už mám doma první díl další série o Lovcích stínů.
4 komentáře:
Ano ano ano! Vynechala jsem spoiler, protoze me ceka jeste treti dil, a doufam, ze nebudu brecet (stejne budu a doma se to tezko vysvetluje) :D pekna recenze!
Dara
darameganknihy.blogspot.cz
Díky za pochvalu a přečtení :) já jsem naštěstí byla doma sama :) tak byla svědkem jen krabice kapesníků.
Na sérii se stále chystám, zatím jsem se k ní bohužel nedostala :)
Však ono na ni dojde :) takových knih v pořadníku mám doma taky spoustu, ona se chuť na ně přihlásí ve správnou chvíli. Přeju, ať se pak líbí :) díky za komentář a přečtení.
Okomentovat