Pekelné stroje - série

Autor: Cassandra Clare
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatel: Euromedia (Yoli)
Série:
Mechanický anděl (1.díl), 368 stran, rok vydání 2015
Mechanický princ (2. díl), 424 stran, rok vydání 2016
Mechanická princezna (3. díl) 432 stran, rok vydání 2016

Anotace (1. díl):

Poté, co osiřelé Tesse Grayové zemře teta, která se o ni starala, vyplouvá dívka v dubnu roku 1878 z New Yorku do Londýna za svým bratrem Nathanielem. V přístavu na ni však nečeká Nate, nýbrž prapodivná dvojice žen, jimž se přezdívá Temné sestry. Uvězní ji v jejich domě a připravují ji pro záhadného Magistra, který ji chce získat. Při nezdařeném útěku Tessa zraní jednu ze služebných, ze které se vyklube podivná mechanická bytost. Záchrana přijde z nečekané strany – v Temném domě se objeví Will Herondale, jeden z lovců stínů…

Můj názor:

Paní Cassandra Clareová je známá už svojí první sérií ze světa Lovců stínů (Nástroje smrti) a když se mi dostala do rukou druhá série Pekelné stroje, nijak zvlášť jsem neváhala nad tím, jestli si ji přečíst nebo ne. I když mě závěr té první série moc nenadchl.

Oproti tomu první díl této nové, Mechanický anděl, mě nadchl a to poměrně hodně :). Paní Cassandře ty začátky jdou. Druhý díl Mechanický princ byl neméně dobrý. Poslední kousek do trojice, Mechanická princezna, už jsem četla s výhradami, ale i tak to stálo za to.

Děj série se tentokrát neodehrává v současnosti v New Yorku, ale odskočil si do viktoriánské Anglie v roce 1878. Hlavní hrdinka Teresa Grayová připlouvá do Londýna na pozvání svého bratra z New Yorku. Už ji tam nic nedrží. Teta, která je oba vychovala, je po smrti a Tessa nemá kam jinam jít. Hned po připlutí do mlhavého a deštivého Londýna je unesena dvojící podivných ženštin a v jejich ponurém domě je nucena rozvíjet jakousi záhadnou dovednost, která se nápadně podobá kouzlům. Údajně se po jejím zvládnutí má stát manželkou Magistra, ať už je to kdokoliv. Když už na svatbu skoro dojde, je z vězení zachráněna lovcem stínů Williamem Herondalem a díky tomu se dostane do londýnského institutu. Tady na scénu vstoupí třetí nejdůležitější postava James Carstairs, Willův parabatai s osudem tragického hrdiny.

Lidi máme pohromadě a šou může začít! Krom toho, že se mezi hlavní trojicí vyvine celkem zajímavý vztah, nastrčila ještě paní autorka zápletku v pravdě detektivní. Při záchraně Tessy totiž vyjde najevo, že její služebná v domě únoskyň nebyla tak úplně člověk. Byla to divná mechanická bytost, která slouží Magisterovi. Na co má Magister tyto bytosti? Kdo to vůbec je? A který z dvojice lovců stínů uloupí Tesse srdce?

Paní autorce rozhodně nehodlám upírat absolutní čtivost příběhu, která sice ke konci mírně klesá vinou lehké zamilované přeplácanosti, ale stejně se jedná o knihy, které se neomrzí. Příběh je vystavěn přesně tak, aby mě udržel u čtení téměř neomezeně dlouho – sérii jsem přečetla v kuse. Ani mě nenapadlo sáhnout po něčem jiném. Napínavé scény jsou dobře dávkovány a občas se proloží čímsi romantickým, což paní autorka také umí napsat skvěle. Ve třetím díle to už ale bohužel trochu přehnala a ve snaze najít protějšek pro všechny svoje oblíbené postavy to vypadalo, jakoby v institutu místo pekelných strojů řádil šílený amorek s nekonečnou zásobou šípů. Zatímco první díl a vlastně i druhý byl v tomto ohledu perfektně vyvážený, ve třetím díle bych přidala akce a ubrala na brnkání na city. Ke své hanbě totiž musím přiznat, že jsem probrečela poslední třetinu závěrečné knihy.

Pozor! Menší spoilerová část ohledně romantických vztahů v knize! Neprozrazuje sice nic, na co by znalý čtenář nepřišel po první třetině prvního dílu, ale i tak…

Paní  Clareová je taky mistryní milostných trojúhelníků. V první sérii to ještě šlo, ale v téhleté mechanické sérii jsem teda měla oči navrch hlavy, do jakých obrátek se dostala. Má štěstí, že píše YA fantasy :), samozřejmě, že jsem jí to zase žrala. I tak se ale už pohybuje zatraceně blízko hrany toho, co ještě snesu. Upřímně, ve třetí části už to bylo možná i lehce za hranou. Byla jsem na ni naštvaná už jen za to, že k výběru muselo dojít. Taky to dospělo až do fáze jakéhosi hysterického patosu, kdy se oba mužští účastnící trojúhelníku předháněli v tom, kdo je větší tragéd a jak ustoupí pro svého přítele. No dobře :), první dva díly jsem to fakt hltala, tak teď nebudu skuhrat. Navíc řešení této situace zvolila fakt šalamounské – už kvůli tomu to za přečtení stálo. Ale hergot, taky to mohla říct rovnou a ne mě nechat dvě stě stránek probrečet :)

Konec spoilerové části.

Postavy jsou přesně takové, na jaké jsem si zvykla už v Nástrojích smrti. Máme tu jednoho arogantního frajírka, který má ale srdce měkkoučké jak máslo. Pak je tu také záhadný, smutný hrdina, který statečně snáší příkoří osudu. Hlavní hrdinka ze začátku o světě stínů nic netuší, ale nakonec se ukáže jako statečná bojovnice. Všichni jsou samozřejmě úžasně krásní a okouzlující, jen Tessa o sobě pochybuje. Je to trochu šablona – vlastně úplná šablona, ale opět musím konstatovat, že skvěle funguje. Jako čtenář jsem dostala takové postavy, jaké chci mít a jaké očekávám v knihách tohoto typu. Doufám ale, že v další sérii už paní autorka něco pozmění – arogantního drzouna doufám ne, toho chci :). Postavy jsou každopádně výrazné a dobře propracované. Všichni také měli v minulosti cosi zajímavého, co ovlivnilo jejich současnost. Ačkoliv je paní autorka stvořila dle stejného klíče jako v první sérii, s nikým z Nástrojů smrti si je nespletete. To se to potom šablony odpouští snadno. Novým typem postavy byla Jessamine. Vyrůstala ve světě stínů, měla být lovkyní a přes to se snažila svůj úděl ze všech sil ignorovat a hlavně změnit. Byla zajímavým zpestřením.

Ze známých postav nechybí Magnus Bane, který ještě není Nejvyšším čarodějem Brooklinským (jak taky v Londýně, že :)). Svoji roli dostala i známá upírka Camille a dokonce jsem tu poznala některé z postav, které byly v původní sérii jen zmíněné, ale mají zásadní vliv na fungování světa stínů a jeho historii. Podobnou provázanost jednotlivých knih mám ráda a jsem ráda, že to paní autorka zvládla dobře podchytit. I když se nesnaží tvářit jako že píše vysokou fantasy, jsou podobné propracované detaily přínosem a knihu pozvedají na vyšší úroveň.

Zápletka byla podařená. Zase nechyběl padouch s vizí, i když Magister měl pro svoje konání trochu jiné důvody než Valentýn. Každopádně dokázal rozpoutat parádní tóčo, které bylo radost sledovat. Jeho totožnost jsem sice odhalila poměrně brzo, ale nevadilo mi to. Použití mechanických „loutek“ se mi líbilo a skvěle se to hodilo k době, ve které se příběh odehrával. Doba vůbec dávala příběhu celkem kouzlo, i když krom oblečení a kočárů se nijak velmi neprojevovala a vlastně se kniha mohla odehrávat kdykoliv. To je možná trochu škoda, nabízelo to možnosti, po kterých paní autorka neskočila.

Sérii celkově hodnotím jako podařenou. Svět stínů je natolik zajímavý a lákavý, že se do něj budu kdykoliv ráda vracet a to je konec konců to, oč jde. Pokud se vám líbily Nástroje smrti, určitě nevynechejte ani tuto sérii. I přes moje skuhrání nad patosem, klišé a milostnými trojúhelníky se knihy četly opět skvěle a já už mám doma první díl další série o Lovcích stínů.