Pod nekonečnou oblohou

Autor: Veronica Rossi
Série: Nebe (1. díl)
Rok vydání: 2012
Nakladatel: Knižní klub
Překlad: Michaela Škultéty

Anotace:

První díl futuristické postapokalyptické trilogie na pomezí fantasy, romance a dobrodružného příběhu. Hlavní hrdinové, Ária a Perry, pocházejí ze dvou radikálně odlišných společenských vrstev a vlastně by se ani neměli nikdy setkat, natož navázat vztah. Aria patří mezi obyvatele uzavřeného, vysoce technicky rozvinutého a izolovaného města, Perry zase do nebezpečného přírodního světa. Když Ariu vykáží z města za zločin, který nespáchala, domnívá se, že ji čeká okamžitá smrt - ve volné přírodě nemá šanci přežít. Divoch Perry je pro ni jedinou šancí, jak se zachránit. Zakázaná láska a rozpolcená civilizace vzbuzuje mnoho filosofických, morálních a etických dilemat zrcadlících se v neobyčejném vztahu dvou hlavních hrdinů.

Můj názor:

K tomuto dílku jsem přišla více méně omylem. Na stránkách bux.cz v záložce s výprodejem knih, mi padla do oka obálka. Následně se mi zalíbila anotace a dorazila to příjemná cena :). Přihodila jsem ji tedy ke dvěma dalším, již v košíku a nakonec byla první z balíčku přečtená.

Kniha začíná řádným šplouchnutím – autorka se rozhodla hodit mě, ubohého čtenáře, do vody a nechat plavat. Plavat v pojmech, kterými nazývá jednotlivé světy ve své knize. Různých názvů a specifik bylo tolik, že jsem si na prvních pár stránkách zaplavala opravdu důkladně. Zato potom, jakmile jsem se zorientovala, mě příběh začal bavit. Není to žádná náročná literatura, spíš oddechová věc, která se ale velmi příjemně čte a má fajn hlavní hrdiny – dívku a kluka. Celý příběh se odehrává ve světě, který je zničený eterovými bouřemi a lidé přežívají venku pouze v menších skupinkách. Větší skupiny lidí žijí v uzavřených koloniích – jakýchsi bunkrech. Hrdinové knihy pocházejí každý z jednoho z těchto prostředí.

Dívka, Árie, je Osadnicí. Obyvatelkou jedné z kolonií lidí zvané Lusk – ten, ve kterém Arie žije, se jmenuje Snění, kde lidé přežívají ve virtuální realitě, která je „lepší než skutečnost“. Do Říší, jak jednotlivé světy virtuální reality nazývají, se dostávají pomocí přístroje zvaného moudrooko. Přístroj je něco jako čočka, přisátá k jejich levému oku a popis její plochy připomíná klasický počítač. Matka hlavní hrdinky je vědkyně a pracuje v jiném Lusku, v Blaženosti. Jednoho dne s ní Árie ztratí spojení a pustí se do pátrání po tom, co se mohlo stát. Doufá, že informace vyrazí ze syna konzula Sorrena Hesse. Jenže se ukáže, že díky Sorrenovi má akorát průšvih a to tak značný, že ji za to vykopnou z Lusku, jen aby neprozradila nikomu, co se vlastně stalo (žádný spoiler nebude :)).

Peregrin (Perry) je Divoch. Žije venku mimo ochranné zdi Lusku. Jeho kmen Tideové se nemá právě dobře, lidi žijící venku totiž ohrožují bouře Éteru. Když bouře udeří, spálí všechno od úrody až po lidi. Perry je bratrem Krvepána jejich kmene – což je obdoba indiánského náčelníka :) prostě vůdce. Krom toho, že je Perry výborným lovcem, je také Vědoucí. Vědoucí jsou pro každý kmen cenní, mají zostřený jeden ze smyslů – Perry konkrétně má celkem brutální čich :) dokáže cítit dokonce i nálady. To je sice úsměvné, ale proč ne.

Tito dva se poprvé setkávají v Lusku Snění, kde Aria vyvádí lumpačiny se Sorrenem, což se zvrtne v pořádný požár a Perry, který šel do Lusku hledat lék pro nemocného synovce ji před ohněm (a Sorrenem) zachrání. Později se tito dva potkávají potom, co Arii vykopnou z Lusku. Aria hledá způsob, jak se spojit s matkou, Perry hledá způsob, jak osvobodit synovce, kterého unesli osadníci. Ačkoliv z toho není ani jeden z nich nadšený, mohou si vzájemně pomoci a proto spolu vyrážejí na cestu divokým světem s nebezpečnými eterovými bouřemi.

Příběh se drží klasického schématu postapokapo storek. Dva, nemají se rádi, potřebují se, cestují spolu, zamilují se… Skoro bych řekla, že to bude nuda, kdyby nebylo příjemného vypravěčského stylu paní autorky. Dokázala se vyhnout většině klišé, které v takových příbězích ztrpčují čtenáři život. Děj utíká příjemně a svižně a postavy i jejich pohnutky jsou uvěřitelné. Tentokrát jsem věřila hrdinům knihy, že mají důvod se nemít rádi a dokonce, ačkoliv to bylo naprosto předvídatelné, mi přišlo úplně normální, že se nakonec rádi měli. Paní Rossi to dokázala zpracovat tak nějak přirozeně. Píše jednoduše, nevyžívá se v komplikovaných souvětích, nesnaží se o intelektuální veledílo. Líbilo se mi také moudrooko – tedy věc, díky které získávali osadníci přístup do světů virtuální reality – sice tedy ta myšlenka, že se mi něco přisaje na oko je nepříjemná, ale možnosti, které to nabízí, jsou dost lákavé :). Milé bylo taky překvapení Arie z reálného světa – logické, když se dosud pohybovala jen ve virtuální realitě, ale milé. Pochopitelné bylo i její zděšení z některých drsnějších záležitostí normálního, nevirtuálního života.

Knížečka je docela tenká, jen 327 stran, takže ji přečtete rychle. Jediné, co mě na ní mrzí je to, že je součástí třídílné série a další díly jsou nedostupné. Pokud na ně ale narazím, určitě si je pořídím také – jako nenáročná četba je totiž kniha ideální.