Hohe Wand

... aneb 451°Fahrenheita ...

Všeobecně převládá názor, že to nejlepší, co lze v parném dni dělat, je ležet u vody. No, to tedy nikolivěk :) Nejlepší je pěkně pozvolna se opékat ve stěnách Hohe Wandu, případně kdekoliv jinde a získávat tak nádhernou jásavě červenou barvu spolu s nevšedním lezeckým zážitkem.

Tuto teorii jsme se rozhodli ověřit praktickým pokusem. Počasí nám přálo :).

Tým čtyř pokusných králíků vyrazil z bodu A v sobotu z rána a frčel si to směrem na Vídeň v radostně se probouzejícím parném dni. Radostné tempo bylo brzy passé – přes Vídeň se táhla dlouhá kolona (a potáhne se ještě dlouho, opravy končí snad až někdy v 2017). Tato posunovačka způsobila, že jsme na místo lezení B, tedy pod Hohe Wand dorazili až v poledne, což nám neubralo na náladě ani na lezeckém nadšení.

Po důkladné aplikaci opalovacího krému jsme se rozdělili na dva týmy. Tým drsoňů vyrazil pokořit vícedélku Der alte Wolf. Tým jasoňů se vydal po áčkové ferratě vzhůru, pátrat po vhodném lezeckém sektoru, který by oplýval kratšími sportovkami.  V této chvíli se stopa drsoňů na cca tři hodiny ztrácí v rozpáleném vápenci.

Jasoňové zatím, kochajíce se krásným výhledem, vystoupali až nahoru na vyhlídku. Zde jsme chvíli pozorovali letce, kterých bylo na obloze nad skálama více než dost a rozhodli jsme se, že je přece jen docela teplo a tak dáme na rozlez opalovací lehátko kousek od vyhlídky. Větřík pohodově pofukoval, takže se nám rozlezovka protáhla :) nicméně zvítězila lezecká hrdost a šli jsme lézt i něco kapku náročnějšího.  Namrskali jsme něco kratších cest a když už jsme připomínali tým vařených raků, vydali jsme se pátrat po ztracených drsoňích.

Kupodivu z nich nebyli dva mastné fleky na skále, ale o slezené vícedélce odmítli vypovídat :) asi peklo, či co :). Statečně s náma slezli ještě několik kratších cest, než jsme usoudili, že je čas to spakovat. Při večerním posezení v kempu vícedélkaři utrousili něco vypečených zážitků z cesty, takže jo, byla nakonec fajn :) Usnula jsem někdy při číhání na třetí padající hvězdu.

Druhý den jsme se rozhodli zbaběle zvolit oblast trochu více ve stínu a popojeli na Hollental do sektoru Jammerwald. Stín zde skutečně byl a také hezké lezení kousíček od silnice a řeky, ve které jsme se ještě před odjezdem stihli trochu vyráchat.

Závěr pokusu je jasný: jde to a je to fajn. Ale voda taky byla :)