… aneb z toho mraku nezaprší …
V neděli rozhodně pršet nemělo.
Takže jsme pochopitelně museli zajet na Kozlíčka. Ráno bylo
jako malovaný džbánek a projíždět silnicí na lesní parkoviště bylo parádní. Ty zelené
oblouky listnáčů, přes které se cpe slunko a mění silnici v jasně zelený
tunel, jsou nádherné. Obzvlášť po celotýdenním civění do monitoru. Takto jarně
naladěni jsme dorazili k našemu osamocenému šutru.
Zatím bylo krásně, takže jsme se radostně pustili do první
cesty.
Na rozlezení zlehka Rohová (5). Než jsme poslaňovali, dorazil
zbytek výpravy a začaly se lézt těžší cesty. Johanka se pustila do Marjánky (7)
– (stále se jedná o lezení :)) a hned na to do druhé sedmice Toulky s Charliem.
My ostatní jsme si dali zopár lehčích, Hranu komína (6) jsme lehce odrbali přes
komín, ale ono pršelo :) a pak nadšeně fandili Aldovi a Marťasovi v Mazácké
(7-) a následně i Aldovi v Direttissima (8-). Zážitek to byl veliký a ani
nám nevadilo, že nám při tom civění vzhůru prší do ksichtů :)
 |
| Direttissima |
I když nakonec přece jen pršelo, tak jsme zase jednou krásně užili světa :).
Žádné komentáře:
Okomentovat