Osp

... zavírání lezeckého roku 2011 ...

Už nevím, čí nápad přesně to byl - dle mé chabé paměti bych to ale asi hodila na Aleše – prostě zrodil se nápad uzavřít sezónu někde, kde to stojí za to. Osp byl v tomto ohledu dobrá volba, krásné skály, kousek od moře, prostě idylka...

Idylka začala čtvrtečním odjezdem ze slunečného říjnového Brna. Bouřka nás chytla v Rakousku a už se nás nepustila :). Do Ospu jsme dojeli někdy kolem půlnoci a stále krásně lilo, takže stavba stanů probíhala ve zrychleném tempu a v prázdném kempu :). Povečeřeli jsme pěkně nasáčkovaní v kufru auta – naštěstí jsme byli zatím jen tři, kompletní sestava měla dorazit v pátek v noci.

Ráno nás probudilo neuvěřitelné krásné podzimní počasí, teploučko, sluníčko svítilo, barevné listíčko, výhled na nádherný kus skály a hlavně nikde ani noha!

Toto pokračovalo i pod skálou Črnikalska stena, kde jsme chtěli ten den lézt. Ještě nikdy se mi nestalo, abych si nemohla vybrat, kde polezu proto, že jsou všechny cesty volné :).

Rozlezli jsme se jen na lehčích cestách – bohužel po té době už asi názvy dohromady nedám – bylo jich tu dost, stejně jako těch obtížnějších až nelehkých. Vybere si tu prostě každý to svoje. Po cestě do kempu (až po neuvěřitelně kýčovitém, nádherném západu slunce) jsme byli mrknout na moře, bylo téměř na dosah ruky, takže je to jasné, že tam prostě poslední den musíme jet :). V kempu po našem návratu už zdaleka nebylo tak prázdno, ale pořád pohoda.

Zalezli jsme do spacošů a očekávali další část výpravy. Dorazili kolem jedné v noci.

Na druhý den teda vyrážela na Črnikalskou stenu kompletní sestava v počtu kusů 8. "Flákárna" se tentokrát nekonala, protože pánové si hodlali závěr sezóny užít. Druhá naše část výpravy s Alešem v čele lezla zatím na Mišja peč, kde se teda moc lehkých cest najít nedá a taky tam bylo podstatně více lidí – třetí den jsme to také zkoušeli, ale nával byl neproniknutelný.

Na Črnikalske se nám podařilo objevit takový skrytý sektor, asi číslo 3 nebo 4 nejsem si jistá, ale bylo to tam jak na vrcholu světa :) sice krátké cesty, ale člověk měl pocit, že je tak ve třetí délce cesty – parádní místo.

Večer po lezení Kamča navrhla procházku na hrad, tentokrát byla jednohlasně schválena :) Hrad byl sice spíš jen taková upravená věž na skále, ale byl z něj nádherný výhled na moře a na celou lezeckou oblast. A dali jsme si tam další o něco méně kýčovitý západ slunce :).

Poslední den před odjezdem jsme zajeli k moři do městečka Piran – nikdy by mě nenapadlo, že se sem podívám v jednom roce dvakrát :). Teď byla ta prohlídka o to lepší, že tu nebylo tolik lidí jako v létě. Místní uzounké rybářské uličky stojí za to!

Takže kdo se přidá příští rok do Ospu? :)