Jeden den v Ráji

Radek, který posledně zorganizoval ferraty, přišel tentokrát s nápadem „z českých luhů a hájů“ či spíše skal.Výlet původně plánovaný jako dvoudenní se nakonec vydařil i jako jednodeňák.

Drábské světničky opravdu stojí za to. Je to vlastně hrádek vytesaný do sloupů pískovcových skal – dřevěné části už dávno odnesl čas, ale prolézání komůrek v kameni má svoje kouzlo.

Skály na Příhrazech, kam pokračovala cesta, stály také za to, hlavně teda z lezeckého hlediska :)ale i nelezec si tu najde svoje. Písek dokáže vyčarovat opravdu neuvěřitelné tvary a když se k tomu přidá ještě i záplava podzimních barev ... krásný kout přírody to byl.

Výlet placatým krajem

Tenhle výletek jsme vymyslely se Zdeňkou v pátek odpoledne. Původní plán byl zcela jiný, ale nakonec bylo nutno plány pozměnit, což stejně nikomu nevadilo.

Takže jsme vyrazili na Vyškovsko a musím teda uznat, že to byl asi nejplacatější výlet, co jsem kdy zažila – do kopce jsme šli asi tak jednou – jestli to teda můžu nazvat kopcem :) Nicméně lesy jsou tam krásné, procházka to byla příjemná a navrch jsme zachránili život asi tak třiceti ropuchajznám :).

Kdo má zájem o více podrobných informací, čtěte zde: http://bakic.blog.cz/1010/kterak-jsme-vyletili-a-zachranili-30-zivotu a fotky jsou k mání tam, kde vždycky.

Rudické polezení

Jednou takhle ve středu v říjnu se nám nádherně oteplilo, tak jsme zavrhli obvyklé lezení na rajčině a vyrazili se drápat na skály do Rudic.

Cesty tam nejsou nijak jednoduché, bohužel, takže pro mě tak jedna celá a ostatní po kouskách, kam až to půjde, ale zas polezení bylo příjemné a počasí taky. Nutno ovšem poznamenat, že jak zaleze sluníčko, je pobyt v lezečkách poněkud nepříjemný :) … no snad ještě v listopadu to půjde, pak už jedině zkusit ledové lezení …

Sealsfieldův kámen

Minulý víkend bylo naprosto ukázkové Babí léto. Teplo, slunko svítilo, stromy už zahalené v barevném listí … prostě ideální počasí na výlet.

Vybrala jsem NP Podyjí s cílem dojít na vyhlídku Sealsfieldův kámen, odkud je krásná podívaná na meandr řeky Dyje. Dobrá volba :) – kdo má chuť mrkněte na fotky.

Ferraty na Hohe Wand

Původně se vlastně mělo jet do Dolomit, ale děsivé počasí tam nás nakonec přimělo změnit lokalitu a jeli jsme si užívat ferraty na Hohe Wand.

Před ferratama jsme ještě absolvovali parádní večer ve sklípku v Hustopečích – první den bylo tak hnusně, že jsme se potřebovali někde usušit :) takže jsme při vínečku stmelili kolektiv.

Co říci k ferratám … kdo nezkusil, nepochopí :) myslela jsem, že jsem umanutý lezec, ale tohle mě opravdu chytlo - převísky, komíny … hmmm, parádička :)

Chvilku trvalo, než jsem si zvykla na to, že i normální bota drží na skále jak přibitá a než jsem se přestala snažit cpát špičku všude tam, kam bych ji cpala v lezečkách :).

Bohužel jsme si nemohli vylézt ferratu HTL, protože měla poškozené jištění a byla zavřená … příště …

Jinak to byl parádní povedený výlet a už se těším s touhle bandou na další.

Západní Tatry - Roháče

Tak letos jsem si konečně užila svoje první Tatry a to západní.

První den bylo celkem ošklivo, pršelo a byla mlha, tak jsme se rozhodli, že se podíváme jen na kratší výlet k Roháčskému vodopádu a k plesům.

Druhý den bylo počasí perfektní, takže jsme vyrazili na hřebenovku. Vyťapali jsme na rozcestí na Brestové a odtam, místy i po sněhu, na Salatín (2047,5 m). Tady začal krásný skalnatý hřeben Skriniarky – tuhle cestu jsem si opravdu užila – pěkně pořád nahoru a dolu, na obou stranách parádní výhledy, ať už na vzdálené hory nebo do hlubokých údolí - hřebenovky mám na horách nejraději.

Přes Skriniarky jsme došli na placatý vrcholek Spálená (2083 m) a z něj po mírně obtížnějším úseku s řetězem, který sice nebyl potřeba, ale budiž :) jsme došli na nejvyšší vrchol toho dne Pachola (2167 m). Tady na malou chvilku zmizela velká většina všech mraků a mlhy, takže se nám otevřel nádherný výhled na sousední vrchol Baníkov a dokonce i na Vysoké Tatry – hodně, hodně vzdálené :) viděli jsme i Chočské vrchy a o kus dál i Fatru.

Baníkov jsme bohužel nestihli, protože už se blížil večer a nechtěli jsme nějak výrazně zatmět v horách, i když jsme měli čelovky, takže jsme seběhli na Baníkovské sedlo (2040 m) a z něj dolů Spálenou dolinou. Celá cesta vedla po sesunutém balvanovém poli. Hopkali jsme pěkně ze šutru na šutr a pak dál mezi klečí až k Roháčskému vodopádu a dolů lesem na luxusní halušky do hospody :)

Poslední dopoledne druhý den jsme prováleli v termálních lázních :)

Víkend na Labáku

Vzhledem k tomu, že celý prozatímní lezecký rok probíhal na vápně, bylo načase vyrazit zdolat trošku odlišný terén. Volba padla na Labské písky a to nejen z praktických důvodů :)

Na „Labák“ vyrazila parta senzačních lidí, takže bez nadsázky se dá říct, že to byl jeden z nejlepších víkendů v tomto roce, ne-li vůbec nejlepší. Počasí se také vydařilo na jedničku a o tom, že je tam krásné lezení není sporu. Škoda jen, že ty nejhezčí místa jsme našli až poslední den, ale aspoň příště už víme kam přesně jít.