Favoritky roku 2024

 

Konečně jsem se rozhodla zabojovat se svým přesvědčením, že „to nejde“ a vybrat si za každý měsíc v roce tu nej knihu, kterou jsem přečetla. Co na tom taky je? Ostatním to jde, tak prostě vyberu taky. A že bylo z čeho vybírat. Za rok 2024 jsem přečetla celkem 133 knih.

Nej mohla být v čemkoli. V příběhu, v hlavní myšlence, ve stylu psaní nebo v postavách. Nebo v… prostě v něčem. Nevybírala jsem kandidátku na Nobelovku, ale něco, co mně osobně opravdu něčím učarovalo.

Již první měsíc se ukázalo, že to opravdu nejde :D

Každá vítězka měla v závěsu aspoň jednu souputnici, která jí dýchala na paty. V některých měsících byla taková konkurence, že bylo opravdu těžké vybrat jen jednu a přišlo mi hodně nefér ty ostatní zavrhnout. Jestli se mi něco opravdu povedlo, tak dokázat, že rozhodování bolí :D

Bohužel jsem stále stejně nemožná a na všechny vítězky nemám napsaný názor. To lze brát i jako plus. Každý, kdo se nechá na čtení zlákat, si může udělat vlastní. Ty, o kterých článek mám, budou mít proklikávací název. Pokud někoho budou zajímat důvody, může si ho přečíst celý.

 

Takže tady jsou ty nejúspěšnější knihy spolu se svými největšími soupeřkami:

 

LEDEN

Čaropisci

Neskutečně mě zaujalo fungování magie. Autor navíc ve své předchozí „městové“ sérii dokázal, že psát umí a vybudovat skvělý svět taky. Překvapivě ale v sérii nepokračuju, protože konec je natolik uzavřený, že nepotřebuju víc.

Soupeři: Beladona

ÚNOR

Valentýnské prokletí

Naprosté překvapení měsíce. Nečekala jsem nic a dostala jsem něco, co mě uhranulo. Není to veledílo, ale je to srdcovka.

Soupeři: Sochaři masa, Noční partie

BŘEZEN

Ďáblovo znamení

Tady se prosadil zajímavý nápad a to, jak mě příběh svedl spolu s hlavním hrdinou pochybovat o tom, co je skutečné. Protože pokud byla pravda jinde, než si hrdina celou dobu myslel, objevil se příběh úplně jiný a v dost děsivých barvách.

Soupeři: Šach & mat, Nezdolná

DUBEN

Trnová královna

Absolutně mi sedla hlavní „hrdinka“ a její vztah s princem. Konec byl parádně vymyšlený. Taková nepohádková pohádka s hrdiny, kteří nejsou rozhodně jen dobří.

Soupeři: Ženy koně intriky, Klam Lady Ginevry

KVĚTEN

Královna mrtvol

Toto byl skutečně originální počin. To prostředí!

Soupeři: Slzotvůrce, Projekt Kronos, Obránce mimo hru

ČERVEN

Tajemství černé dámy

Nesmírně mi sedly postavy a bavilo mě sledovat jejich příběh. Vypadá to, že kombinace historicky laděné fantasy s detektivkou a romantickým příběhem je něco, co ocením téměř vždy. Článek je v přípravě, tedy spíš čeká na zveřejnění.

Soupeři: Woodhill, Zmije a křídla noci, Stříbrné hrdlo

ČERVENEC

Čtvrté křídlo

Je z těch knih, na kterých mě baví úplně všechno.

Soupeři: Tisící patro, Divocí a zlí: Čas mrtvých, Kolaborant

SRPEN

Město lží

Bavil mě svět, i když se do něj lezlo nejdřív trochu těžce kvůli novým výrazům. Celá kniha byla fantasy s detektivní zápletkou, kde se řešila politika, intriky, zrady a loajalita. Celé se to odehrávalo v obleženém městě a postavy byly skvělé.

Soupeři: Vzpomínky a vrazi

ZÁŘÍ

Dcera rudozimy

Po dlouhé době fantaska odlišná od průměru a s tak jinou hlavní hrdinkou, že jsem obojímu úplně propadla.

Soupeři: Roztříštěná láska, Ohař a liška

ŘÍJEN

Hlavně všechno přežít

Toto je jednoznačně kniha, která tématem a zpracováním prostě posadí na zadek. Dobré postavy zážitek jen umocňují. Celou dobu je to navíc napínavé jak hrom a přemýšlela jsem, co je sakra vlastně skutečnost.

Soupeři: Teorie lásky, Bylo nebylo jedno zlomené srdce, Nezkrotná magie, Neviditelný život Addie LaRue, Krev a zrada

LISTOPAD

Pro tebe

Krásně dojemný příběh o tom, že i velmi silný člověk jen těžko ustojí všechny rány osudu sám. Kniha neměla dobrý konec pro všechny své hlavní postavy, což v romantikách nebývá časté, protože často bývá tím třetím ex, kterému prostě nepřejete. Toto není ten případ – tedy ano, jsou tu tři, ale přejete všem. Po dočtení zůstane zvláštní směs radosti pro dva a lítosti pro jednoho.

Soupeři: Ostrov bohů

PROSINEC

Mosazné město

Příběh z Egypta, založený na tamní mytologii. Bylo fajn mít v akci džiny a různé další pouštní nadpřirozené bytosti. Postavy byly taky fajn a zápletka akorát správně napínavá s hodně lehkou romantickou linkou. Džinská politika si v intrikách s ničím nezadá s tou lidskou a zde to navíc komplikovaly sváry a křivdy trvající dlouhá tisíciletí. Zdá se, že nesmrtelnost má i nevýhody :D třeba fakt dlouhou paměť a pěkně uleželou chuť k odplatě.

Soupeři: Bojuj o své srdce, Já legenda, Byli jsme tady

Tak, to by bylo. Samo, že jsem četla ještě hodně dobrých knih, jenže přeci jen jsem si na začátku stanovila nějaká pravidla a kdybych je nedodržela, byl by článek tak pětkrát takový :)

Snad si v mém seznamu najdete i svého (budoucího) oblíbence. Já se zas na oplátku ráda podívám na vaše favority, tak mi dejte vědět, pokud nějaké máte. Inspirace není nikdy dost.

Město lží

 

Zase ten Host. Jak je možné, že tohle nakladatelství s fantastikou a sci-fi málo kdy šlápne vedle? No jo, kdo umí, ten umí :) Na tuhle knihu mě nalákala (jak to bývá) anotace. V poslední době jsem pár „travičských“ knih četla a bavilo mě to. Tahle byla ale úplně jiná a nebojím se říct, že zatím nejlepší.

 

Anotace:

Poprvé mě strýc otrávil, když mi bylo sedm… Jovan navenek působí jako tichý, nenápadný mladík, který se od ostatních liší jen celoživotním přátelstvím s kancléřovým okouzlujícím, lehkomyslným následníkem. Ve skutečnosti je však mistrem jedů a bylin, vycvičeným ochutnávačem, který má za úkol chránit vládnoucí rodinu. I jeho sestra Kalina za maskou vyrovnanosti a klidu ukrývá život plný lží a tajemství — z nichž některá nezná dokonce ani sám Jovan.

Když kancléř nečekaně podlehne neznámému jedu a hlavní město se ocitne v obležení, musejí Jovan s Kalinou vytáhnout do boje proti neznámému nepříteli a zachránit nejen následníka, ale také celé město a zemi. Postupně však zjišťují, že společnost, do níž se narodili a v níž vyrůstali, má dvě tváře a vedle krásy a civilizovanosti vládne jejich světu také tyranie a zrada.

Nebezpečí číhá na každém kroku a starodávní duchové země se probouzejí… a velmi se zlobí.

 

…

POZOR! Text sice neobsahuje přímý spoiler na zápletku, ovšem o celkové atmosféře díla toho píšu dost.

 

Od prvního okamžiku čtení mě zaujal a bavil svět, i když se do něj lezlo nejdřív trochu těžce kvůli novým výrazům, které byly používány, aniž bych nejdřív věděla, oč jde. Pochopit to nicméně nebylo tak těžké, jak se zdálo. To už tak bývá ve fantaskách :) prostě ze začátku je třeba dávat větší pozor a číst pomaleji. A taky se smířit s tím, že něco se dá pochopit až časem, když se doplní více souvislostí.

Obvykle se pak kniha odmění tím, že přinese opravdu skvělý příběh. Ne vždy, ale tady to tak bylo. Nemalou měrou tomu napomohly výborné postavy mladého mistra jedů Jovana, jeho nemocné sestry Kaliny a kancléřova syna Taina. Vedlejší postavy byly také skvělé a velmi dobře padly do svých rolí nejen vzhledem, ale i chováním v konkrétních situacích.

Autorka před své hrdiny postavila hodně složitou situaci. Na začátku zemřou starý kancléř (Tainův otec) a Jovanův strýc, starý mistr jedů na otravu – což Jovana šokuje, protože nechápe, jak je možné, že strýc jed nepoznal. Kancléřem se tak stává mladý a zcela nepřipravený Tain, který žil dosud spíš lehkomyslným životem a ani náhodou ho nezajímalo nějaké připravování se na nevyhnutelnou roli v budoucnu. O vládnutí, stavu říše a svých lidech ví úplné… nic. Má sice dobré srdce a chce být pro lidi dobrým kancléřem, ale to jaksi nestačí. Ne v situaci, kdy je ve stínech nepřítel s neodhalitelným jedem, který se neštítí ničeho.

Do toho navíc dojde k obležení celého města Silasty a nepřítel nehodlá vyjednávat. Prvním úkolem ve funkci pro nezkušeného mladého kancléře je zvládnout mimořádně obtížnou situaci – ubránit obležené město, zachránit obyvatelům život a přijít na to, proč se to všechno děje. Musí si taky vybojovat respekt rady, která ho z pochopitelných důvodů podceňuje. Jo a taky odhalit škodiče a ten se ukrývá bohužel uvnitř hradeb a očividně velmi blízko centra moci.

Než se tohle všechno stalo, žila trojice hlavních hrdinů v přesvědčení, že hlavní město je perlou civilizace, krásy, slušnosti a cti. V průběhu děje budou muset otevřít oči a přijmout fakt, že pro každého v zemi nejsou silasťany vyznávané morální hodnoty to nejdůležitější. Že žijí ve světě lží a piklů. Budou se muset naučit přijímat těžká rozhodnutí, bojovat sami se sebou a to všechno pod silným tlakem a v prostředí plném nedůvěry a zrady a překotně se řítících událostí, které hrozí město smést jak domeček z karet.

Že to zní jako pecka? Ona to totiž je pecka!

 

Celá kniha byla středověce (a taky anticky) laděná fantasy s detektivní zápletkou, kde se řešila politika, intriky, zrady a loajálnost. Zásadní část se odehrávala v obleženém městě Silasta, které je centrem moci, kultury a vzdělanosti. Tady sídlí cechy i jejich mistři, odsud vládne rada. Město je také centrem obchodu a diplomacie. Pokud padne, zhroutí se celá říše a ty okolní se na ni slétnou jako supi. Kancléř Tain tedy z mnoha důvodů zoufale bojuje za odvrácení zkázy celého města, často vlastním lidem navzdory, a Jovan s Kalinou s postavou ze stínů, která se snaží odstranit kancléře a tím veškerou obranu zhatit. Všem třem hrdinům zoufale rychle dochází čas.

Tempo vyprávění je sice zpočátku pomalejší, ale vyrovnává se to rozplétáním právě těch záhad a lží. Děj měl zkrátka akorát správně napínavých okamžiků, aby stále bavil. Tempo ostatně postupně zrychluje, jak se situace přiostřuje, dochází jídlo, morálka, odhodlání, odvaha i čas a závěrečný boj o město se blíží. A není pochyb, že k boji dojde.

Před trojicí hrdinů stojí zásadní úkoly. Kancléř musí pochopit nejen svou roli ve vysoké společnosti, ale celý svůj lid. Musí se naučit vládnout bohatým i chudým. Pochopit rozdíly životních okolností mezi bohatým městem a čím dál víc vykořisťovanou vesnicí, které navíc komplikuje ještě náboženství. Ono je totiž hrozně snadné zakládat si na kráse, kultuře, vzdělání, vychování a cti, když na vás za hradbami maká do roztrhání těla někdo jiný, komu jste svou ignorancí všechno sebrali. Toto někdo dokázal dobře využít a zmanipuloval nespokojené davy pro své účely. A autorka na tom přesvědčivě ukázala podstatu vládnutí a to, jak se rodí dobrý vůdce a jaký by měl být.

Jak mladý kancléř vše postupně prohlédá, je to pro něj jako rána mezi oči. Hlavně když zjišťuje skutečné povahy některých lidí kolem sebe, kterých si vážil a snad je i obdivoval. Bylo super sledovat, jak se kdo mění a pak taky to, jak se někteří změnit nechtějí ani náhodou. Spousta měšťanů nechápe, proč by se měla uskrovnit, když obleženému městu dochází jídlo nebo proč by měli vlastníma rukama pracovat a ještě k tomu za své město bojovat. Dosud žili v pohodlném kastovním systému, kde měl každý pevně určenou roli už svým narozením do správné (nebo nesprávné) kolébky. Teď se systém hroutí a výzvy, které před ně situace staví, jsou nad jejich schopnosti a často odporují výchově a jejich pojetí cti. Napětí mezi chudší částí obyvatel města a boháči roste a dochází k nevyhnutelným střetům i z toho důvodu, že někteří hledají viníka a oběť a nacházejí ji mezi lidmi se stejnou vírou, jakou mají obléhatelé za hradbami. Charaktery lidí měla autorka opravdu zmáknuté.

A nejen charaktery. Krom mezivrstevních třenic je v knize přítomný taky boj o moc přímo v nejbližším okolí kancléře – v radě. Každý tam má nějaké vlastní motivace a docela dlouho nedávají prioritu řešení současné situace, alespoň tedy do chvíle, kdy vypukne boj. Za jeden provaz nicméně táhnou dost neochotně, pořád skrývají svá tajemství a pořád sledují vlastní politické cíle.

 V centru detektivní linky stojí Jovan, který se snaží ze všech sil vypátrat vraha dřív, než zabije i nového kancléře. Podezřelých je tolik! Ale ne každý, kdo ukrývá nějaké tajemství, musí být nutně vrahem. Pomáhá mu i ze zdravotních důvodů podceňovaná sestra Kalina. Jovan krom toho bojuje i s vlastním strachem ze selhání a s obrovskou odpovědností. Co když i on neodhalí v kancléřově jídle jed? Kalina zase s fyzickou slabostí a touhou být užitečná. Oba musí prokázat velkou morální sílu a odhodlání, aby dostáli svým určeným rolím nebo se vymanili z omezení.

 

Autorka opravdu velmi dobře popisuje stav společnosti v obleženém městě, hlavně tedy její zhroucení a následný počátek růstu nové, založené na jiných lidech a hodnotách (na což doufám v dalším díle naváže). Vystavěla skvělou politickou linku a stvořila přesvědčivé postavy s propracovaným vývojem, který je skutečně podnícen okolnostmi. Postavy se změní, protože musí pod tlakem okolností a každý ten, byť sebemenší tlak, je dobře vidět a je možné ho prožít s postavami. Napětí navíc – sice pomalu – stále narůstá a tempo vyprávění zrychluje. Zoufalství lidí je čím dál větší a na postavy jsou kladeny velké nároky, aby situaci zvládly. Slabší se lámou, silnější v sobě objevují dosud netušené vlastnosti a schopnosti. Podařilo se dobře zachytit docházející čas a hektickou atmosféru při plánování obrany, řešení logistických potíží a ještě k tomu strach před tím neznámým šmejdem, který škodí, kde se dá.

Původní rozdělení společnosti na cechy, vládnoucí rody, měšťany a služebnictvo se hroutí. Každý kdo má nějaké schopnosti je nicméně může prokázat a někteří dokážou i překvapit. K čemu je v boji cech vojáků a stavitelů je asi jasné. K čemu je však třeba takový cech divadelníků? Role ve společnosti se dramaticky proměňují, najednou jsou podstatné úplně jiné dovednosti a vlastnosti. Dříve opovrhovaní jsou najednou ti nejpotřebnější a ti, co dřív byli vrcholem společnosti, jsou najednou na dně. Každý okamžik zdůrazňuje hodnotu těch, na které se dá spolehnout a předchozí silné vazby mezi hlavními postavami jsou tak velmi důležité. A neméně i další – často překvapivá – spojenectví, která se povede navázat.

V příběhu je i hodně jemná romantická linka, která ale nijak neruší a nestrhává na sebe hlavní pozornost. Spíš věc v pár okamžicích doplňuje a počítám, že bude mít svou roli v pokračování.

 

Pro mě byla kniha příjemným překvapením. Nepovažuji se za náročného čtenáře, jen za takového, který chce dobrý příběh a postavy, které nebudou plytké. A přesně to jsem dostala. Až se divím, že o této knize je tak málo slyšet, protože byla skvělá!

 

O knize:

Autor: Sam Hawkeová

Série: Poison War (1. díl)

Překlad: Alžběta Lexová

Vydal: Host

Rok vydání: 2019

Počet stran: 584

Měsíční rádobych - prosinec 2024

 

Masakr! Je to tady! Poslední měsíc roku před námi (či spíš už v akci). To snad ani možné není, jak ten čas letí! Já jsem se ještě stihla poslední týden v listopadu šikovně zrelaxovat dovolenou a nákupem dárků, takže na Vánoce mám už krom výzdoby všechno v kupě. A na tu je ještě čas. Takže mohu v poklidu užívat radostí adventní doby :) a onen kýžený poklid mám letos v plánu tak nějak v první řadě.

S tím souvisí i krásná tradice, kterou jsem převzala od kolegyně. Každý rok si koupím na vánočních trzích jednu novou ozdobu na stromek. Ideálně, kdyby se zapojil i muž a vybral si taky, ale s aktivitou v tomto směru nelze počítat. U kolegyně si každý rok vyberou děti. Stromek je pak krásný, osobní a plný vzpomínek na uplynulé Vánoce. Možná teda ne sladěný do jedné barvy a stylisticko-instagramově pohledný, ale zato je v něm to, co má v pravých Vánocích být. Rozhodla jsem se, že to taky zkusím. Byl ovšem problém vybrat jen jednu ozdobičku a tak mám letos žábu a perníčka :) … a pak se to zvrhlo, protože jsem uviděla ještě zajíčka a uznejte, zajíčka prostě musím mít. A pak měli brněnského draka. První rok tradice nákupu jedné ozdobičky mám teda čtyři. Typické!

Jinak jsem se v listopadu snažila co nejvíc užít pěkných podzimních dnů a počasí mi to skvěle umožnilo. Škoda jen, že je podzim tak krátký. Nebo aspoň jeho nejhezčí část, kdy se barví stromy a začínají ranní mlhy a první mrazíky, krátká je.

K svátku jsem dostala skvělou knihu. Je to knižní adventní kalendář, kdy si každý den otevřu jednu kapitolu příběhu. Miluju adventní kalendáře. S touhle knihou mám letos tři :) čokoládový, čajový a knihový.

Při roto-čtení jsem tento měsíc utrhla rekord nejen při šlapání, ale i při čtení. Slupla jsem totiž ve čtečce skoro celou sérii Gossip Girl. Jo, je to v podstatě pitomina, ale skvěle se čte a je přečtená rychle a lehce. Ideální ke sportovní aktivitě, protože náročnější text bych si asi při tom pocení neužila :) Mým špekům se to sice nelíbí, ale to mají blbý :)

Jak jsem minulý měsíc nevěděla, kterou knihu nominovat na nej měsíce, tak tentokrát to byla fuška zase z druhé strany. Až do půlky měsíce nic nebylo to ono. A pak se konečně ukázal první kandidát. Jednalo se o Ostrov bohů. Neskutečně mě pohltila. Takový svěží vítr ve fantasy a skvělé postavy. Doufám, že časem bude i další díl. Až úplně na konci listopadu ale přišel další žhavý soutěžící – Pro tebe. A jak se ukázalo, někdy stačí jen dva kousky na to, aby bylo zatraceně těžké vybrat ten nej. Je to hodně, hodně těsné, ale vítězem je přeci jen Pro tebe.

 

Co plánuji na prosinec?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z listopadu:

Stín větru – do této se mi nesmírně nechtělo. Nějak jsem na začátku čtení nemyslela, že v ní najdu to, co by mi zrovna sedlo. A bohužel se to i stalo. Prostě nesedla do aktuálního naladění. Odložila jsem ji tedy na někdy později. Protože toto je rozhodně kniha, na kterou musím mít chuť.

Ostrovy bohů – tak toto byla pecka. Bavily mě nesmírně postavy i jejich příběh. Doufám, že se dočkám i dalšího dílu, protože konec napovídá, že to bude ještě pecka.

Dědic trůnu – kniha je sice hezky čtivá, ale tak nějak spadá do kategorie nenadchne-neurazí. V polovině už na mě bylo té nehynoucí, osudem předurčené lásky nějak moc. Jinak příběh a nápad  dobrý, ale nic, co by výrazně vyčnívalo.

 

Tři vyvolené na prosinec:

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou je Já legenda – film mám ráda, tak se těším na předlohu.

Jedna z loňska

Tady vyberu Mosazné město – už nevím jistě, o čem má být, tak nečtu anotaci a těším se na překvapení.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Boží hrob – ani nevím, proč jsem tuto sérii nechala tak dlouho spát. První díl nechal takový dojem, že si ho stále pamatuju.

 

Když se blíží ty Vánoce, vybrala jsem ve všech kategoriích knihy, které jsem dostala. Je to stylovka :)

Mám tu taky hodně vybraných kousků s vánoční a vůbec zimní atmosférou, tak se pustím do nich. A taky vymýšlím nové okruhy Vyvolených na příští rok. Systém se osvědčil. V knihovně jsem našla poklady a ubylo dlouhodobě nepřečtených.

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za listopadem:

Chyba v datech napravena. Logická díra zasypána.

Prosincové psací plány:

Při zasypávání logické díry jsem objevila další :D to je nekonečný příběh. Takže zpět na značky a jedem znova. Naštěstí je tohle nové vymýšlení to, co mě baví víc než nějaké škrtání a úpravy.

 

Vánoce, Vánoce přicházejí! Užijte si advent :)

Konec hlášení!

Legendy a lháři

 

První díl mě bavil. I když bych mohla mít výhrady, že to bylo trochu zjednodušené a odpočinkové čtení, bavilo mě to i tak a čtení jsem si užila. Proto jsem se rozhodla pustit i do druhého dílu. Jednak jsem očekávala minimálně stejné nadšení a pak jsem samozřejmě chtěla vědět, jak se bude příběh dál vyvíjet a jak dopadne.

 

Anotace:

Josslyn Drakeová stojí nad propastí! Poté, co spolu s Jerichem a princem Elianem uprchli z paláce, doufala, že se jim podaří zabít víc much jednou ranou. Jenže vydat se na milost a nemilost Jerichově šéfové, nechvalně proslulé čarodějce Valery, nebyl zrovna nejlepší nápad. Brzy je zřejmé, že se pomoci zvenčí nedočká. Naopak je otázkou, nakolik se může spolehnout na Jericha Noxe, lapeného mezi city, jež chová k Joss, a magickým dluhem, který jej poutá právě k Valery.

Jenže válka mezi mágy a impériem je v plném proudu. Josslyn se musí naučit ovládat svoji magii, aby v Banyonových vzpomínkách odhalila tajemství, které je klíčem ke svržení královniny tyranie. Závisí na tom nejen osud impéria, ale také životy jejích nejbližších.

 

…

 

Na začátku jsem byla ráda, že příběh Joss a Jericha má jen dva díly. Nekonečné série hodně tlustých knih už jsou pro mě trochu vyčerpávající, pokud není příběh opravdu velmi dobrý. Tři díly jsou maximum, co snesu a autor nemá ani příležitost vybrakovat sám sebe. Dva díly mi tedy připadají tak akorát, obzvlášť pro YA, který je sám o sobě většinou trochu příběhově jednodušší, protože je určen pro mladší čtenáře. V Legendách a lhářích se ale ukázalo, že chybějící třetí díl může být v něčem i na škodu.

Navázat na první díl jsem mohla i poměrně rychle, protože knihy vyšly ještě v témže roce. To je za mě dobře. Dlouhé čekání bývá někdy nemilé a komplikuje začítání a myslím, že toto by byl asi ten případ. Příběh totiž má sice čtivost, ale už ne takovou sílu, abych nezapomněla, oč v knize šlo. Pro případ nás starých sklerotiků autorka na několika místech šikovně, byť poněkud skromně, připomněla, oč v předchozí knize šlo.

 

Do příběhu jsem se vrátila přesně na místo, kde předchozí kniha končila – tedy časově. Postavy se nacházely už na jiném nebezpečném místě, ale to ničemu nevadilo. Naopak to bylo dobře, protože se vynechal popis zbytečného cestování, kde by se sice mohla dít spousta zajímavého, ale ne pro dění nutného. Hrdinové utekli z paláce, ale že by byli v bezpečí, to se úplně říct nedá. Nacházeli se totiž ve městě kde „vládne“ Valery. Čarodějka, která je nejen mocná, ale i morálně trochu nezvyklá. Zkrátka – bojte se jí, i když jste kámoš. Protože nejlepší Valeryin kámoš a jediný člověk, kterému by nikdy neublížila, je Valery.

Joss má pořád na krku paměťovou magii, která se vzpírá ovládnutí. Jericho pořád slouží Valery a vztah s jeho bratrem má stále hodně nevyjasněných záležitostí. Elian čelí svému prokletí, které se den ode dne horší a hrozí nebezpečí, že někomu ublíží, dost pravděpodobně lidem, na kterých mu záleží. Do toho všeho nám tu zůstalo z prvního dílu pár nevyřešených záležitostí. Třeba otázka toho, kdo je vlastně lump a jak to doopravdy bylo s královnou a lordem Banyonem.

Na předchozím dílu jsem ocenila právě tyto věci. Politiku a pečlivě budovanou zápletku a vztahy mezi postavami. Zároveň nebyl děj moc složitý a překombinovaný, takže se mi dílo zařadilo do příjemně oddechových knih, které slupnu jako malinu a čtení si užiju.

Slupávání, užívání a příjemné oddechování mi zůstalo, takže by se zdálo, že není nač žehrat. Pár výtek si nicméně najdu. Druhý díl totiž pro mě naneštěstí nebyl tak dobrý, jako ten první. Ne snad proto, že by autorka ztratila styl nebo se příběh stal nezajímavým a postavy nudnými. To ne. Jen mi připadalo, že zvolené tempo vyprávění bylo poněkud nešťastné.

 

Myslím, že to, co jsem původně oceňovala, nakonec knize neprospělo. A sice omezení na pouhé dva díly. Nedostatek místa v druhé knize totiž autorku donutil hodně zkratkovitě uzavřít jednotlivé dějové linky a tím se z té hlavní poněkud vytratilo nejen napětí, ale bohužel taky většina emocí. Vlastně to pak scházelo i v těch vedlejších.  A odnesl to nejen vztah Joss a Jericha, ale i zajímavé postavy, jako Valery, lord Banyon nebo princ Elian.

Kdyby bylo načatých vedlejších dějových linek a zápletek méně, bylo by to lepší, protože by hlavní dostala více prostoru. Na druhou stranu by to zase byla škoda, protože vedlejší linky s potenciálem k vynechání, byly skvělé a mě zajímalo, jak postavy v nich dopadnou.

Chybějící emoce taky rozbily dobře nastavené vazby mezi postavami, což byla škoda, protože politické hrátky a pletichy v předchozím dílu s mezilidskými vztahy a důvěrou hodně zakouzlily. Všechno dění bylo najednou takové krátké, na to, jak krásný příběh z toho mohl být, se vše oddálo hodně rychle a důležité zvraty a převraty se uskutečnily doslova na pár stránkách. Postavy dělaly nepochopitelně sebezničující rozhodnutí jen tak. Autorka neměla dost prostoru, aby rozpracovala to, oč mohla jejich rozhodnutí opřít a zdůvodnit. Z mocných čarodějů byli najednou bezmocní až směšní a zcela nelogicky jednající hráči. Bylo to škoda, protože v předchozím dílu tak pečlivě nachystané zápletky a pikle vyzněly trochu jako plácnutí do vody. Autorka píše hodně dobře, to mi v jedničce dokázala. Kdyby ovšem tady měla k dispozici prostor v další knize nebo aspoň sto stránek navíc, příběhu by to rozhodně velmi prospělo.

Pokus o politiku a revoluci v příběhu moc nevyšel. Opět z toho důvodu, že se vše hodně uspěchalo a zjednodušilo jen do pár odstavců. Obávaný a mocný lord Banyon byl jen postavička, která tak povlávala sem a tam a připomínala člověka v depresi nebo někoho kdo po urputném boji najednou ze dne na den rezignoval úplně na všechno. To mě hodně zklamalo. A nejen u něj. V podstatě všechny hlavní postavy, které v knize byly a měli po celou dobu největší vliv na události, ustoupily do pozadí a impuls dění předala postava úplně jiná a navíc vedená hloupým rozhodnutím v osobním zájmu. Že mohla víc pokazit než vylepšit? Mít série další díl, bylo by to super prodloužení zápletky – všechno by se pokazilo a hrdinové měli hned důvod k dalšímu boji za zlepšení.

Nejzásadnější věc v politické lince, která měla doslova převrátit život všem v království, se prostě najednou a hodně mimochodem stala. Jako by to snad nemělo mít následky. Celé království si prostě mělo říct „aha, tak jsme se pletli a teď už nebudeme“. Prostě toto byl spíš otevřený konec, než co jiného, protože nechal asi nejdůležitější otázku. Co dál? Taky magie, která měla být zásadní, mi tady najednou připadala odsunutá na vedlejší kolej. Zdálo se, že není ničím víc než tím, co mělo oddělit lidi od sebe a znepřátelit magické a nemagické občany. Což bylo najednou zbytečné zjednodušení a hodně přehlédnutý potenciál.

Linka mezi Joss a Jerichem bohužel taky úplně nenaplnila mé původní, prvním dílem nastavené očekávání. Jericho ztratil svůj vtip a jeho interakce s Joss už nějak nejiskřily. Pořád byly zajímavé postavy, ale ne jako pár. Zdálo se, jakoby jejich city mírně vyvanuly nebo prostě neměly unést rozdíly mezi nimi a stávající situaci v příběhu a měly se změnit spíš v přátelství. Na jednu stranu to sice mělo logické zdůvodnění, ale i tak… Slibně se rozvíjející vztah pro mě začal balancovat na trochu nejisté hraně. Měl jeden zajímavý a velmi dramatický moment, jenže autorka pojala potřebu své rozhodnutí ohledně jedné z postav zvrátit. To pro mě bylo spíš na škodu jak ději, tak vztahu, ale chápu, že k určité věkové kategorii, pro kterou je kniha určena, ještě podobné zázraky patří. A konec konců je zde tak nějak vyžadován šťastný konec.

Na jejich vztahu lze nicméně chválit jednu věc – zůstal přesně v rovině dané věkovou kategorií čtenářů. Žádné prasečinky tu nejsou, maximálně pár polibků. A to je rozhodně fajn, protože v některých knihách mi to přijde popisem hodně přepálené. Autorka vytvořila pěkný vztah mezi dvěma lidmi, kteří sice nejsou úplně ze stejného prostředí, ale spojily je věci pro dobrý vztah důležité mnohem víc, než to, co se děje pod duchnou.

 

Jako celek kniha vůbec špatná nebyla. Vlastně se mi dostalo nějakého toho vyřešení většiny rozjetých dějových linek, i když hodně zrychleného. Nápad byl vážně dobrý a klidně by unesl i o hodně víc složitější a méně YA zpracování. Autorka na to rozhodně má schopnosti. Pokud vezmu v úvahu zamýšlenou věkovou kategorii čtenářů, není na knize objektivně vůbec nic špatně a jsem přesvědčená, že se bude líbit. Přes moje výhrady je to pořád to lepší v současné YA.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na příběh se můžete podívat tady. Celá série  je zde.

 

První díl série na bloGu:

Vzpomínky a vrazi

 

O knize:

Autor: Morgan Rhodes

Série: Vzpomínky a vrazi (2. díl)

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 288