První díl mě bavil. I když bych mohla mít výhrady, že to bylo trochu zjednodušené a odpočinkové čtení, bavilo mě to i tak a čtení jsem si užila. Proto jsem se rozhodla pustit i do druhého dílu. Jednak jsem očekávala minimálně stejné nadšení a pak jsem samozřejmě chtěla vědět, jak se bude příběh dál vyvíjet a jak dopadne.
Anotace:
Josslyn Drakeová stojí nad propastí! Poté, co
spolu s Jerichem a princem Elianem uprchli z paláce, doufala, že se jim podaří
zabít víc much jednou ranou. Jenže vydat se na milost a nemilost Jerichově
šéfové, nechvalně proslulé čarodějce Valery, nebyl zrovna nejlepší nápad. Brzy
je zřejmé, že se pomoci zvenčí nedočká. Naopak je otázkou,
nakolik se může spolehnout na Jericha Noxe, lapeného mezi city, jež chová k
Joss, a magickým dluhem, který jej poutá právě k Valery.
Jenže válka mezi mágy a impériem je v plném proudu. Josslyn
se musí naučit ovládat svoji magii, aby v Banyonových vzpomínkách odhalila
tajemství, které je klíčem ke svržení královniny tyranie. Závisí na tom nejen
osud impéria, ale také životy jejích nejbližších.
…
Na začátku jsem byla ráda, že příběh Joss a Jericha má jen dva díly. Nekonečné série hodně tlustých knih už jsou pro mě trochu vyčerpávající, pokud není příběh opravdu velmi dobrý. Tři díly jsou maximum, co snesu a autor nemá ani příležitost vybrakovat sám sebe. Dva díly mi tedy připadají tak akorát, obzvlášť pro YA, který je sám o sobě většinou trochu příběhově jednodušší, protože je určen pro mladší čtenáře. V Legendách a lhářích se ale ukázalo, že chybějící třetí díl může být v něčem i na škodu.
Navázat na první díl jsem mohla i poměrně rychle, protože knihy vyšly ještě v témže roce. To je za mě dobře. Dlouhé čekání bývá někdy nemilé a komplikuje začítání a myslím, že toto by byl asi ten případ. Příběh totiž má sice čtivost, ale už ne takovou sílu, abych nezapomněla, oč v knize šlo. Pro případ nás starých sklerotiků autorka na několika místech šikovně, byť poněkud skromně, připomněla, oč v předchozí knize šlo.
Do příběhu jsem se vrátila přesně na místo, kde předchozí kniha končila – tedy časově. Postavy se nacházely už na jiném nebezpečném místě, ale to ničemu nevadilo. Naopak to bylo dobře, protože se vynechal popis zbytečného cestování, kde by se sice mohla dít spousta zajímavého, ale ne pro dění nutného. Hrdinové utekli z paláce, ale že by byli v bezpečí, to se úplně říct nedá. Nacházeli se totiž ve městě kde „vládne“ Valery. Čarodějka, která je nejen mocná, ale i morálně trochu nezvyklá. Zkrátka – bojte se jí, i když jste kámoš. Protože nejlepší Valeryin kámoš a jediný člověk, kterému by nikdy neublížila, je Valery.
Joss má pořád na krku paměťovou magii, která se vzpírá ovládnutí. Jericho pořád slouží Valery a vztah s jeho bratrem má stále hodně nevyjasněných záležitostí. Elian čelí svému prokletí, které se den ode dne horší a hrozí nebezpečí, že někomu ublíží, dost pravděpodobně lidem, na kterých mu záleží. Do toho všeho nám tu zůstalo z prvního dílu pár nevyřešených záležitostí. Třeba otázka toho, kdo je vlastně lump a jak to doopravdy bylo s královnou a lordem Banyonem.
Na předchozím dílu jsem ocenila právě tyto věci. Politiku a pečlivě budovanou zápletku a vztahy mezi postavami. Zároveň nebyl děj moc složitý a překombinovaný, takže se mi dílo zařadilo do příjemně oddechových knih, které slupnu jako malinu a čtení si užiju.
Slupávání, užívání a příjemné oddechování mi zůstalo, takže by se zdálo, že není nač žehrat. Pár výtek si nicméně najdu. Druhý díl totiž pro mě naneštěstí nebyl tak dobrý, jako ten první. Ne snad proto, že by autorka ztratila styl nebo se příběh stal nezajímavým a postavy nudnými. To ne. Jen mi připadalo, že zvolené tempo vyprávění bylo poněkud nešťastné.
Myslím, že to, co jsem původně oceňovala, nakonec knize neprospělo. A sice omezení na pouhé dva díly. Nedostatek místa v druhé knize totiž autorku donutil hodně zkratkovitě uzavřít jednotlivé dějové linky a tím se z té hlavní poněkud vytratilo nejen napětí, ale bohužel taky většina emocí. Vlastně to pak scházelo i v těch vedlejších. A odnesl to nejen vztah Joss a Jericha, ale i zajímavé postavy, jako Valery, lord Banyon nebo princ Elian.
Kdyby bylo načatých vedlejších dějových linek a zápletek méně, bylo by to lepší, protože by hlavní dostala více prostoru. Na druhou stranu by to zase byla škoda, protože vedlejší linky s potenciálem k vynechání, byly skvělé a mě zajímalo, jak postavy v nich dopadnou.
Chybějící emoce taky rozbily dobře nastavené vazby mezi postavami, což byla škoda, protože politické hrátky a pletichy v předchozím dílu s mezilidskými vztahy a důvěrou hodně zakouzlily. Všechno dění bylo najednou takové krátké, na to, jak krásný příběh z toho mohl být, se vše oddálo hodně rychle a důležité zvraty a převraty se uskutečnily doslova na pár stránkách. Postavy dělaly nepochopitelně sebezničující rozhodnutí jen tak. Autorka neměla dost prostoru, aby rozpracovala to, oč mohla jejich rozhodnutí opřít a zdůvodnit. Z mocných čarodějů byli najednou bezmocní až směšní a zcela nelogicky jednající hráči. Bylo to škoda, protože v předchozím dílu tak pečlivě nachystané zápletky a pikle vyzněly trochu jako plácnutí do vody. Autorka píše hodně dobře, to mi v jedničce dokázala. Kdyby ovšem tady měla k dispozici prostor v další knize nebo aspoň sto stránek navíc, příběhu by to rozhodně velmi prospělo.
Pokus o politiku a revoluci v příběhu moc nevyšel. Opět z toho důvodu, že se vše hodně uspěchalo a zjednodušilo jen do pár odstavců. Obávaný a mocný lord Banyon byl jen postavička, která tak povlávala sem a tam a připomínala člověka v depresi nebo někoho kdo po urputném boji najednou ze dne na den rezignoval úplně na všechno. To mě hodně zklamalo. A nejen u něj. V podstatě všechny hlavní postavy, které v knize byly a měli po celou dobu největší vliv na události, ustoupily do pozadí a impuls dění předala postava úplně jiná a navíc vedená hloupým rozhodnutím v osobním zájmu. Že mohla víc pokazit než vylepšit? Mít série další díl, bylo by to super prodloužení zápletky – všechno by se pokazilo a hrdinové měli hned důvod k dalšímu boji za zlepšení.
Nejzásadnější věc v politické lince, která měla doslova převrátit život všem v království, se prostě najednou a hodně mimochodem stala. Jako by to snad nemělo mít následky. Celé království si prostě mělo říct „aha, tak jsme se pletli a teď už nebudeme“. Prostě toto byl spíš otevřený konec, než co jiného, protože nechal asi nejdůležitější otázku. Co dál? Taky magie, která měla být zásadní, mi tady najednou připadala odsunutá na vedlejší kolej. Zdálo se, že není ničím víc než tím, co mělo oddělit lidi od sebe a znepřátelit magické a nemagické občany. Což bylo najednou zbytečné zjednodušení a hodně přehlédnutý potenciál.
Linka mezi Joss a Jerichem bohužel taky úplně nenaplnila mé původní, prvním dílem nastavené očekávání. Jericho ztratil svůj vtip a jeho interakce s Joss už nějak nejiskřily. Pořád byly zajímavé postavy, ale ne jako pár. Zdálo se, jakoby jejich city mírně vyvanuly nebo prostě neměly unést rozdíly mezi nimi a stávající situaci v příběhu a měly se změnit spíš v přátelství. Na jednu stranu to sice mělo logické zdůvodnění, ale i tak… Slibně se rozvíjející vztah pro mě začal balancovat na trochu nejisté hraně. Měl jeden zajímavý a velmi dramatický moment, jenže autorka pojala potřebu své rozhodnutí ohledně jedné z postav zvrátit. To pro mě bylo spíš na škodu jak ději, tak vztahu, ale chápu, že k určité věkové kategorii, pro kterou je kniha určena, ještě podobné zázraky patří. A konec konců je zde tak nějak vyžadován šťastný konec.
Na jejich vztahu lze nicméně chválit jednu věc – zůstal přesně v rovině dané věkovou kategorií čtenářů. Žádné prasečinky tu nejsou, maximálně pár polibků. A to je rozhodně fajn, protože v některých knihách mi to přijde popisem hodně přepálené. Autorka vytvořila pěkný vztah mezi dvěma lidmi, kteří sice nejsou úplně ze stejného prostředí, ale spojily je věci pro dobrý vztah důležité mnohem víc, než to, co se děje pod duchnou.
Jako celek kniha vůbec špatná nebyla. Vlastně se mi dostalo nějakého toho vyřešení většiny rozjetých dějových linek, i když hodně zrychleného. Nápad byl vážně dobrý a klidně by unesl i o hodně víc složitější a méně YA zpracování. Autorka na to rozhodně má schopnosti. Pokud vezmu v úvahu zamýšlenou věkovou kategorii čtenářů, není na knize objektivně vůbec nic špatně a jsem přesvědčená, že se bude líbit. Přes moje výhrady je to pořád to lepší v současné YA.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Na příběh se můžete podívat tady. Celá série je zde.
První díl série na
bloGu:
O knize:
Autor: Morgan Rhodes
Série: Vzpomínky a vrazi (2. díl)
Překlad: Dana Chodilová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 288
Žádné komentáře:
Okomentovat