Slečny

 

Kouzlo svobody, báječná doba charlestonu a přátelství několika výjimečných žen

 

Marně přemýšlím, proč jsem si vybrala zrovna tuhle knihu. Není to typ příběhů, které si běžně vybírám. Asi jsem v ní vytušila příjemný a oddechový příběh o zajímavém životním osudu. Musím říct, že jsem byla dost překvapená ani ne tak tím, že příběh Rosy byl rozhodně zajímavým osudem, ale i tím, jak dobře se mi kniha četla a jaký dojem zanechala. Mám dokonce chuť si koupit espadrilky :)

 

Anotace:

Patnáctiletá Rosa se vydává na nebezpečnou cestu přes Pyreneje jako jedna z „vlaštovek“, chudých španělských dívek putujících jednou ročně za prací. V Mauléonu, na francouzské straně Baskicka, touží nejen najít práci jako šička espadrilek v místní továrně, ale také vpustit do svého života i trochu dobrodružství.

Rozhodnutí vydat se za svobodou ale draze zaplatí... Během dramatické cesty přijde o svou sestru a v Mauléonu se nakonec ocitá úplně opuštěná. Záhy však potkává „slečny“, tři tajemné bohaté ženy, žijící uprostřed baskického venkova v domě plném knih, hudby a šampaňského. Svobodné, zářivé, nespoutané. Okamžitě Rosu přijmou mezi sebe a nabídnou jí domov – s jedinou podmínkou, že musí mít svou vlastní práci.

Kdo vlastně jsou nekonformní, nezařaditelné a tak rozdílné Colette, Thérèse a Véra? Jaká tajemství ukrývají? Světácké slečny vlastně nikdy neměly zkřížit Rosinu cestu... A přesto jí změnily život.
A Rosa zjišťuje, že kromě šikovných prstů na šití má i talent představit si a nakreslit úplně nové modely espadrilek. V kouzelném světě charlestonu, drahých rób, ale i tvůrčího, svobodomyslného přístupu ke světu objevuje samu sebe i vášně svého života...

 

…

 

Mauléon. 

Město v Baskicku, kde prakticky nic není. Přesto právě k němu se upínají myšlenky mladých dívek z vesnice Faga. To podstatné v něm totiž je – továrna na espadrilky, která dá dívkám práci, aby si vydělaly tolik potřebné peníze na výbavu. Každý rok na konci léta odchází ze Španělska skupinka dívek – vlaštovek – přes hory do francouzského Mauléonu za prací. A tady, v jedné takové skupině chudých dívek, příběh začíná. Letos se k putujícím vlaštovkám přidává mladičká Rosa. I ona jde, spolu se svojí sestrou, aby strávila zimu v mauléonské továrně na espadrilky. První krok na této cestě však bude jejím prvním krokem za úplně novým životem.

 

Celá kniha je pojatá jako dopis staré ženy Rosy jakési Liz. Kdo je Liz? K tomu postupně dospěje Rosino vypravování, v němž zatím neznámé ženě popíše celý svůj život od dětství až po stáří.

Rosino vzpomínání začíná v roce 1923 ještě před válkou, kdy byla chudou španělskou dívenkou, která ve světě prakticky neměla kam jít. Neměla v minulosti nikoho, ke komu by se vrátila a budoucnost se zdála být nepředstavitelná. Nevěděla, kdo je a co v životě chtít, krom toho, co vídala kolem sebe. Ani ji nenapadlo, že by něco jako možnosti mohlo být. Pro ženy jako ona existovalo jen jedno – vydělat si na výbavu a vdát se. Po příchodu do Mauléonu se pod vlivem slečen, které tam pozná, ze zakřiknutého děvčátka mění v sebevědomou dívku a později v ženu, která se nebojí jít vlastní cestou. Slečny ovlivnili její vidění světa a umožnily jí skutečně roztáhnout křídla bez ohledu na společnost a dobové konvence.

Rosa měla naštěstí v povaze něco, co všechny ženské hrdinky v knize spojovalo. Byl to jistý dobrodružný rys, který je přiměl jít si za svým, klidně proti všem a hlavně proti očekávání doby. Vyžadovalo to schopnost čelit těžkostem života s odvahou, veselou myslí a odhodláním. Tohleto všechno v povahách hrdinek dodávalo příběhu velmi pozitivní náboj i v situacích, které úplně šťastné nebyly. Při čtení jsem věřila v sílu jejich malé komunity veselých slečen. V podstatě jsem dostala i návod na to, jak zachovat optimismus tváří v tvář okolnostem :)

Příběh několika generací žen – slečen – je poměrně nenáročný a milý. I když začíná dost nešťastně, je nakonec plný štěstí a dalo by se o něm říct, že je obrazem dobrého života. Hrdinky ten dobrý život nedostanou zadarmo, ale najdou v něm vše podstatně. Jsou v něm velká přátelství, štěstí, smutky, lásky, ztráty a především rodina představená jako společenstvo lidí, s nimiž nás pojí silné pouto a které jsme si sami zvolili. Nechybí ani dlouhé roky skrývaná tajemství, která postupně vyplavou a mají sílu měnit životy lidí, jichž se týkají.

Centrem všeho dění je skupina žen, která pracuje jako šičky v továrně na espadrilky. Většinou se jedná o španělky, které si vydělávají na výbavu nebo na cokoli dalšího, co potřebují. Tyhle ženy jsou chudé, vděčné za jakoukoli práci a moc radosti v životě neužijí. I tak se ale najdou okamžiky, kdy i ony zakusí trochu radosti ze života. Moc jí ale není a na jejich příkladu je krásně vidět, jak prostředí ovlivňuje lidi, kteří v něm žijí. Z této sociální skupiny bylo těžké se vymanit a žít jiný život. O tom, jestli chudá vlaštovka rozevře křídla a vyletí k nebi, často rozhodne náhoda. A náhoda přihrála Rosu do druhé skupiny žen:

Tou byly bohaté pařížanky, které se rozhodly opustit Paříž a žít na venkově. Zakoupily v Mauléonu dům, ale rozhodně v něm nehodlaly žít prostým venkovským životem. Přivezly si s sebou i přístup k životu a taky značné finanční prostředky, které jim umožnily žít si po svém. Byly to mondénní dámy, které vychutnávaly život plnými doušky. Šampaňské, charleston, bohatí muži, večírky, krásné šaty. Nic z toho jim nebylo cizí. Na jejich příkladu bylo zase krásně vidět, že ne vždycky je nejlepší cestou podřídit se okolí. Proč nejít vlastní cestou, když to nikomu neškodí a přinese to štěstí?

Tyhle dva světy, i když tolik odlišné, se krásně doplňovaly a utvářely atmosféru příběhu i rámec pro krásný sen o elegantních espadrilkách, v nějž Rosa doufala.

 

Příběh je členěný do krátkých kapitol a díky tomu čtení moc hezky utíká. Napomáhá tomu i forma vyprávění, která je poměrně jednoduchá. Autorka čtenářům nic nekomplikuje a příběh předkládá prostřednictvím hlavní hrdinky, takže vyprávění je takové, jaká je sama Rosa. Vstřícné, přívětivé a prosté. Paní autorce se povedlo i pěkně vystihnout i prostředí a dobu, v níž se příběh odehrává. Těžkost dětství a dospívání vystřídá lehkost života v zábavě a milé společnosti. Večírky s charlestonem a šampaňským poskytující drobné radosti života následuje skrývání za zavřenými okenicemi v druhé světové válce, ale drobné radosti zůstávají. Grafická stránka knihy příběh doplňuje i vlaštovkami, které poletují na stránkách a jsou takovým milým detailem, který atmosféru ještě pěkně podtrhne.

Kniha je oddechovým počinem, ale kdo chce, najde i mnoho příležitostí k mudrování nad životem a nad tím, jak moc jsou nevyzpytatelné cesty osudu. Tak či tak je to hezké čtení o silných ženách, ale bez agresivně prosazovaného feminismu. Ten je na stránkách představen takový, jaký by asi měl být.

Knihu doporučím ženám (i mužům) které mají rády čtení o životních osudech zajímavých hrdinek a netradiční prostředí. Mezi espadrilkami budete za chvilku jako doma.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.  

Knihu i s ukázkou k nahlédnutí najdete zde.

 

O knize:

Autor: Anne-Gaëlle Huon

Překlad: Hana Davidová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 304