Křehká krása

 

Na příběh mě nalákalo sklo. Ne, že bych byla až takový jeho milovník, ale ještě jsem nikdy nečetla knihu o sklářích a už vůbec ne z doby, kdy bylo řemeslo tím nejcennějším majetkem předávaným z otce na syna. Román, či spíše první díl rodinné ságy, mě měl zavést právě do prostředí sklářských dílen.

Anotace:

V durynské vesnici Lauscha běžel život po staletí stále stejně. Zdejší skláři byli vyhlášení svým uměním, které předávali z otce na syna. Joost Steinmann vedl úspěšnou rodinnou dílnu, přestože měl jen tři dcery. Když ale nečekaně zemřel, zůstaly Johanna, Ruth a Marie bez peněz. Jak mají tři osamělé ženy přežít v mužském světě? Podle tradice bylo foukání skla vyhrazeno pouze mužům, ženy mohly jen pomáhat se zdobením.
Nezbylo jim nic jiného než přijmout práci u konkurence. Ani celodenní dřina jim ale nezajistila dost prostředků k přežití. Nejstarší Johanna se proto vydala do města, kde se stala asistentkou jednoho ze zdejších obchodníků, který prodával sklo do celého světa. Ruth se rozhodla získat bohatého manžela a nejmladší Marii, stále zasněnou a tichou, natolik uchvátilo jiskřivé kouzlo skla, že porušila všechna pravidla a tajně usedla ke kahanu svého otce.

Všechny tři ale budou muset ještě zdolat mnoho překážek a spojit síly, aby si splnily svůj sen o nezávislosti a svobodě.

 

…

 

Vesnice Lausha, v níž se většina příběhu odehraje, je sice zastrčenou dírou někde v durynských lesích ale zároveň je také místem, kde žijí skláři. Srdcem dědiny je velká továrna na sklo, která jednou ročně ožije, aby vyrobila skleněný polotovar pro desítky menších rodinných dílen. A tak v této chudé nezajímavé vsi vznikají užitečné i nádherné křehké výrobky, které živí už celé generace sklářů a prodávají se přes prostředníky z nedalekého města do celého světa.

Sklářské umění se ve vsi předávalo formou rodinného řemesla z otce na syna. Většina rodin, malých i velkých měla vlastní přípojku na plyn a zabývala se tvorbou něčeho skleněného. Muži a synové foukali, dcery a ženy vykonávaly jiné podružné práce jako zdobení, balení a podobné.

Rodina skláře Joosta Steinmanna byla taky taková. Jejich živnost stála na výrobě lahviček pro léky a parfémy a docela se jim dařilo. Joost uživil nejen sebe, ale i své tři dcery natolik dobře, že dívky nemusely být zaměstnány jinde ve sklárně. Johanna, Ruth a Marie, tři sestry vychovávané otcem, vedené k tomu, aby si vážily sebe i své práce.

Jenže jejich štěstí nevydrželo ani první kapitolu. Joost zemřel a dívky byly zanechány na pospas mužskému světu, v němž se musely bez vlastních mužů postarat samy o sebe. Co si počne rodina sklářů, v níž zemře živitel a není žádný syn, který by řemeslo převzal? Co bude s ženami?

Hrdá, sebevědomá Johanna vždycky toužila po něčem víc, po něčem za kopci mimo rodnou Laushu. Ruth ze všeho nejvíc chce manželství a rodinu a zasněná tichá Marie jako by se přímo zrodila pro sklo a kariéru umělkyně. Nejtěžší pro ně nebylo snít, ale najít odvahu jít za tím, co chtějí.

 

Kromě společného příběhu dívek, které se musejí postarat o živobytí, se autorce podařilo vmáčknout na necelých 500 stran také hodně zajímavých témat a tři úplně jiné (i když propletené) životní cesty a osudy. Na životních příbězích tří dívek ukázala autorka tři odlišné přístupy k životu a představy o něm. Každá ze sester byla jiná a odmítla převzít požadovanou roli vlastním způsobem a ke své vysněné cestě došla jinou oklikou.

Johanna, nejstarší ze sester, byla tou, která dříve chodila do města prodávat otcovy lahvičky. Měla tedy nakročeno do velkého světa a toužila po něčem víc. Jako první si našla práci mimo Laushu. Byla praktická, racionální a sebevědomá. Právě tato její část dostala v příběhu největší ránu a donutila ji přehodnotit celý svůj přístup k lidem a práci. Johanna je jednou ze dvou sester, která se bude muset zvednout až z nejhlubšího dna, na něž spadne, když před tím vystoupá docela vysoko.

Ruth, prostřední sestra, je z nich nejhezčí. Vidí svou budoucnost v rodině a vztahu s mužem z tradiční sklářské rodiny. Je naivní, romantická, ale zároveň nedá svoji kůži zadarmo a opravdu si prosadí vytoužený sňatek. Bohužel záhy přichází na to, že manželství nemusí být pro ženu tím nejlepším, když si nevezme muže, který za to stojí. Ona bude muset ujít v příběhu hezký kus cesty a několikrát sebrat odvahu k tomu, aby zbořila své představy, překonala sama sebe a našla odvahu jít za štěstím. Ze začátku mi nebyla moc sympatická, protože její představy o životě se s mými ze všech tří sester rozcházely nejvíc a trochu hůř jsem se s ní sžívala.

Marie, nejmladší křehká a samotářská bytost, je umělkyně. Touží navrhovat a pracovat se sklem a tak je jako jediná ze tří dívek vděčná za příležitost pracovat ve větší dílně, kde může malovat sklo a občas ji nechají i přijít s vlastním nápadem. Cítí ale, že jí to nestačí a tak je právě tato dívka tou první, která překročí konvence způsobem, který nikdo nečekal. Marie mi byla nejsympatičtější.

 

Hodně zajímavé a na dnešní dobu nezvyklé téma, bylo postavení žen v tehdejší době. Nejen v domácnosti, ale i v práci byly prostě ženy a dívky něčím podřadným, určeným jen pro pomocné úkony. Na talent a schopnosti se nehledělo. Byly prostě mužské záležitosti pro ženy naprosto nevhodné a pak ty ženské, při kterých se ženy nadřely často daleko víc, než jejich muži. Pokud to ženy náhodou dokázaly a postavily se na vlastní nohy – což se tady pochopitelně stalo – nesklidily zasloužený obdiv a uznání, ale spíš odsudky a posměch. Dokonce i od jiných žen – pokud to tedy nebyla jen maskovaná závist za zpřetrhané okovy.

Líbilo se mi, jak autorka vystihla tuhle stránku doby. Jak přesvědčivě byly ztvárněny jednotlivé postavy a jejich role v životě. Strašně jsem si užívala ty okamžiky, když se z těch představ společnosti dokázaly dívky vykroutit a šly si za svým a zároveň dokázaly držet při sobě navzdory rozdílným povahám a představám.

Kniha stála hodně na vztazích mezi sestrami, přátelství a vztazích s některými spíš neúspěšnými lidmi na okraji společnosti v Laushe. O něco méně na lásce, i když ta dostala taky příležitost. Každá z hrdinek má k mužům a vztahům s nimi trochu jiný přístup a zkušenosti. Všechny tyto vztahy umí autorka pěkně zachytit a zasadit do nich zajímavě různorodé povahy svých postav.

Protože jsem musela poznat poměrně dost lidí a zároveň povahy hlavních hrdinek, byl začátek knihy dost pomalý, zaměřený hodně na myšlenky a prožívání sester. Trochu jsem se u toho trápila, protože mi připadalo, že život sester po smrti otce se jen potácí z místa na místo a ne a ne chytit nějaký příjemný směr. Musím ale ocenit, že autorka svým hrdinkám cestu k samostatnosti a úspěchu moc neusnadnila. Působilo to velmi reálně. Líbilo se mi také, jak autorka vylíčila poměry ve vsi, kde nejmenovanými pány byla jistá sklářská rodina, která zaměstnávala několik lidí z vesnice a z titulu mocných se k nim nechovala nijak zvlášť. Ukázala na nich, že nestačí jen hodně synů k tomu, aby se člověk někam dostal. Pokud je člověk příliš hloupý a samolibý a neumí přijmout nápad jiných, moc daleko se nedostane. Stejně tak není dobrý nápad chovat se hnusně k důležitým zaměstnancům. Členové této rodiny byli obzvlášť nesympatičtí lidé.

 Druhá část oproti tomu hodně zrychlila a docházelo k většímu množství zvratů a nečekaných situací. Tady konečně našla svoje dokonalé chvilky Ruthina romantičnost i obrovský Mariin talent. Popisy práce se sklem, hlavně vznik vánočních koulí, byly nekonečně fascinující. Úplně jsem to před sebou viděla a dokázala se do toho vžít. Tohle nadšení z vznikajícího krásného díla ještě podtrhla zajímavá romantická linka a kapitoly ke konci se četly jedním dechem.

 

Celý příběh je jedním krásným vylíčením cesty za snem navzdory předsudkům, tradicím a nastavení společnosti v době, která ženským snům vůbec nepřála. Paní autorka vytvořila silné ženy, které se nevzdaly a postavily se na vlastní nohy, i když by se mohlo zdát, že jen proto, že neměly na výběr. Ale ony měly, mohly se prostě začlenit a podřídit tradicím. Jenže ony si stály za svým snem a za svou cestou. Musely bojovat s ranami osudu a těžkostmi života a svou sílu postupně najít navzdory okolnostem, které nebyly moc příznivé.

Na konci knihy jsem se ocitla spíš znova na začátku. Ovšem nebyl to už začátek prodchnutý smrtí a zoufalstvím, ale činorodé okamžiky plné energie, chuti do práce a nadějí do budoucna. Myslím, že další díl si určitě přečtu.

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud máte chuť začít číst ságu z prostředí sklářů mrkněte na knihu sem.

 

O knize:

Autor: Petra Durst-Benning

Série: Skleněná sága (1. díl)

Překlad: Rudof Řežábek

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 464