Poušt v plamenech je velmi příjemná YA kniha, která mě dokázala pohltit na první dobrou.
Okouzlilo mě prostředí pouště, do které autorka svůj příběh zasadila. Zde si na něm totiž dala záležet víc než jsem zatím četla v jiných YA knihách. V Poušti v plamenech je totiž prostředí dost zásadní pro postavy a skutečně je ovlivňuje. Navíc konkrétně písek bude velmi důležitý – časem.
Děj se odehrává v zemi Mirádži, která je inspirovaná arabským prostředím. Postavy tak nejen prostě žijí na poušti, ale používají i patřičné věci, které k přežití zde potřebují. Na to se často v jiných knihách zapomíná, ale tady byla autorka pečlivá – postavy jsou opravdu v nehostinném prostředí a chovají se podle toho. Jedí arabské pokrmy, nosí oblečení a používají jazyk. Autorka popisuje prostředí a nechává na něj postavy věrohodně reagovat. Ani na vteřinu tak nelze zapomenout, kde skutečně jsou. Toto všechno přispívá k tomu, že kniha působí velmi opravdově, i když je to fantasy.
Poušť, jen tak mimochodem, umí autorka popsat skutečně krásně. Při čtení se dá krásně vychutnat horkost písku, zrnka úplně všude, západy slunce, chladné a nebezpečné noci, oázy… Prostě všechno co k poušti a životu tam patří. Autorka nedá nikdy úplně zapomenout na to, kde se postavy nacházejí, že je nebezpečné tu zůstat bez vody a že písek umí pěkně zaskřípat mezi zuby :) V YA je podobné prostředí a mytologie pořád ještě celkem vzácností a tak to ještě přispívá k čtivosti a zajímavosti knihy. Už jen proto by byla originální, i kdyby byl příběh úplně obyčejný, což rozhodně není. Tím, že paní autorka do svého příběhu kromě magie zapojila i zbraně a pistolníky, měla jsem občas pocit lehce kovbojský – hlavně tedy ze začátku, kdy bylo možné v knize poznat hrdinčino pistolnické já.
Nadpřirozené prvky jsou zde zastoupeny v podobě legend a tvorů z nich, kteří zde ale skutečně žijí a hrdinům jsou buď prospěšní nebo jim komplikují život. Na stránkách se prohání ghúlové, divocí búraqui – píseční koně a je klidně možné, že se objeví i nějaký ten džin. Nejobávanější nepřítel se ale nakonec skrývá úplně někde jinde než v horkém písku pouště.
Hlavní hrdinka Amání je podle mého názoru dost podařená. Není to žádná dokonalá dívenka a zároveň ani ukrutná nezranitelná drsoňka. Je prostě holka, která vyrostla v pouštním zapadákově Prachově, kde se musela naučit přežít. Jen tak ji něco neudolá. V mládí byla nucená přihlížet smrti své matky a od té doby žije v rodině strýce, kde je jednou z několika bezcenných holek a čeká jen na to, až ji udají nějakému manželovi. Jenže jí se to nelíbí, nechce být jen majetkem a přehlíženou ženou lhostejného muže a tak plánuje útěk z domu, k němuž jí mají dopomoci její parádní střelecké schopnosti, ostré lokty a drzé čelo.
Skvěle mi seděla. Byla možná trochu zbrklá – prostě asi tak, jak by člověk čekal od mladé holky, která se ocitá v nezvyklé situaci a musí plánovat za pochodu. Byla ale i vtipná a mezi ní a druhým hlavním hrdinou Jinem to při rozhovorech krásně jiskřilo. Její prořízlá pusa mě bavila. Považuji ji za jednu z těch silnějších hrdinek, které se musejí vzepřít tradicím a výchově a tomu, jak je v jejich světě nahlíženo na ženy a jak je s nimi zacházeno. A v rámci možností se jí to i daří. Amání se musí převlékat za kluka, aby vůbec mohla odcestovat a aby ji někdo bral vážně. Ví, že jako žena nemá pro muže ve své zemi hodnotu a nikdo jí nebude naslouchat ani neuzná její schopnosti nebo právo na život, jaký by chtěla.
Paní autorka toto téma ztvárnila opravdu až nepříjemně dobře. Nechtěla bych být ženou v této knize. Skutečně to neměly lehké a když už jsme u toho, jsou země, kde tak ženy žijí i dnes. Tahle YA fantasy tak upozorňuje i na aktuální problém v našem světě. A dělá to dobře a srozumitelně – žádné přehánění, ale ani přikrašlování. Bez moralizování a nenásilně je znát, že to je prostě špatně a paní autorka jen vede a nechá každého, aby si to uvědomil sám.
Vlastně se pak ani nebylo čemu divit, když hrdinku okouzlil Jin. Byl sice i přitažlivý a prostě takový ten typ zábavného hrdiny a posláním a charismatem, kteří se v knihách tohoto typu tak rádi objevují. Zároveň byl taky kluk, který bral Amání jako sobě rovnou a byl ochoten si jí vážit i pro její poněkud neženské dovednosti – měl ji nejspíš raději i právě proto, že je měla.
Mohla bych se sice rozčilovat nad tím, že romance mezi nimi je předvídatelná, ale já to neudělám. Ono mi to totiž nevadilo. Spíš si cením toho, že autorka neměla potřebu laciného kličkování a mlžení v oblasti vztahů postav. Vynechala křečovité trojúhelníky a místo toho si hleděla vybudovat pěkný vztah mezi ústřední dvojicí postav. Navzdory pouštnímu horku a ohni v krvi tu neplanou žádné velké vášně. Romance je taková lehká, až bych se nebála říct téměř nepostřehnutelná. Autorka se daleko více zaměřuje na děj a jeho rozvíjení a láska mezi hrdiny je spíš příjemným doplněním a součástí než výrazně čnějícím prvkem.
Dalším výrazným prvkem příběhu je politika. Zde má podobu vládnoucího muže – sultána, který zaprodal svoji zemi cizímu národu výměnou za podporu při získávání trůnu. Proti němu stojí povstání s heslem Nový úsvit, nová poušť vedené jeho vlastním synem. Boj mezi nimi rozhýbává příběh a paní autorka dokáže napsat skryté intriky stejně dobře jako akční scény. Já jako čtenář jsem viděla něco, co bývá k vidění málo kdy (v YA) a sice to, že dobro a zlo nebylo úplně jednoznačné. Protože i ten zlý může mít v něčem pravdu a podle svého nejlepšího přesvědčení za ni bojovat. Jinými slovy i padouch je hrdinou svého vlastního příběhu. Naplno se to sice projeví až v druhém díle, ale už i v prvním je možné vysledovat vodítka k tomu, že pravda může být na obou stranách a obě strany je možné za něco odsoudit. Na jedné straně je moc zajištěna silou a strachem, na druhé důvěrou a oddaností. Jenže nic není černobílé. Soucit a slitování se může ukázat být slabostí, za kterou se platí vysoká cena. A poslušnost vynucená strachem může vést ke zradě. Paní autorka si s tímto vším pěkně pohrála a dala dohromady příběh, který se skvěle čte doslova jedním dechem.
Všechno je doplněné starými legendami, které na první pohled vypadají jako pohádky, kdyby ovšem nebyly postavené na skutečných událostech. Znalost těchto příběhů v některých chvílí bude hrdinům dokonce velmi užitečná. V průběhu děje dokonce vzniknou i některé nové legendy a mě se moc líbilo, jak s tímto autorka pracovala. Bylo to příjemné zpestření a přispívalo to k živosti a opravdovosti světa v knize.
Osobně moc nerozumím tomu, proč tato série neměla u nás moc úspěch, protože má co nabídnout. Snad se ještě situace otočí a třetí díl u nás vyjde. Dost by mě zajímalo, jak to všechno dopadne. Druhý díl totiž rozhodně nebyl jen vycpávkou, ale rozvinul příběh nečekaným směrem. Přečtení obou knih nelituju, i kdybych trojku nakonec musela louskat v angličtině.
3 komentáře:
Moc pěkná recenze :) Knížku jsem četla asi před dvěma lety a moc se mi líbila :) Docela ráda bych si ji přečetla i klidně znova :)
Knihu si moc dobře pamatuji z doby, kdy ji bylo všude plno. I mě zaujala, ale nakonec jsem se k ní nedostala. :) Takže děkuji za připomenutí.
Na recenzi je vidět, že jsi byla spokojená. .)
Děkuji oběma za komentáře :) Já znám jen spokojené reakce, tak jsem předpokládala, že je úspěšná a ono nic. Je to škoda. Možná už toho vychází tolik, že lidi občas nějakou dobrou knihu ani nestihnou přečíst. Takhle každopádně za to stála.
Okomentovat