Kouř

Temný i čarovný román z „trochu jiné“ viktoriánské éry. Anglie je zahalena dýmem a sazemi, ty ale nepocházejí ze začouzených továren a komínů...

Autor: Dan Vyleta

Překlad: Jana Kunová

Vydal: Knižní klub

Rok vydání: 2016

Počet stran: 448

Můj názor:

Knihu Kouř jsem pořídila ve výprodeji, když jsem potřebovala něco dohodit do košíku, abych neplatila poštovné. Anotací mě hodně zaujala a nápad s kouřem mi přišel lákavý. Cena mi přesně vyšla, ale i jinak to byla hodně šťastná trefa.

…

Děj se odehrává ve viktoriánské Anglii. Školu pro chlapce z prominentních a šlechtických rodin tam žáci navštěvují, aby je nejen vzdělala, ale pomohla jim udržet se čistými. To totiž odlišuje šlechtu od obyčejného plebsu. Šlechta se dokáže ovládnout, nehřeší myslí ani skutky a proto se jim neděje to, co ostatním – nestoupá z nich kouř, který značí hříšného člověka. Kouř, který zamaže jejich dokonale bílé oblečení sazemi a usvědčí je z nízkosti a špatnosti.

Zdánlivě se zdá, že taková škola je místem, kde žijí slušní lidé, ale zdání (jako vždy) klame. Na vlastní oči se o tom přesvědčí Charlie syn jednoho z nejlepších rodů a chlapec, který prakticky s kouřem problém nemá. Jeho nejlepší kamarád Thomas, který naopak nese rodinnou zátěž hříchu a kouří se z něj docela často.

Později se k nim přidá ještě vzorná dívka Livia, kterou potkají na vánočních prázdninách v domě jednoho z nich.

…

V knize ujdou tři hlavní hrdinové docela zajímavou cestu – z elitní chlapecké školy a dívčího penzionátu se dostanou až do nejšpinavějšího místa – Londýna. Že to cestou nebudou mít snadné a půjde jim o krk je víc než na snadě. Pan autor si také připravil několik zajímavých druhů padouchů. Od jednoho, který propadl absolutnímu šílenství přes dalšího, který konal vyšší dobro až po běžné pouliční grázlíky. Všichni tito hrdinům dost znesnaďnují život, aniž bych měla u čtení pocit, že se chovají samoúčelně a jejich důvody padouchování jsou nevěrohodné.

Zajímavé pro mě byly povahy postav a pohled na lidské špatnosti, dobré skutky i úplné šílenství. Pan autor dal svým postavám dost prostoru na to, aby rozvíjely vlastní myšlenky a formovaly si názory, aniž by v textu nudil zbytečným plácáním omáčky k zaplnění prázdných stránek.

Tři přátelé – Thomas, Charlie a šlechtická extra slušňačka Livia, se setkají a navzájem docela zajímavě reagují na své názory na hřích, život a okolnosti, které je ovlivňují včetně pohledu okolí. Potrefí je také celkem dobrý „milostný trojúhelník“ který mě bavil a zaujal mě. Možná jsem ho zde tak úplně nečekala, ale nebyl nijak přehnaný ani se v příběhu nevyskytovaly nějaké zamilované pindy nebo romanticko-sexuální popisy. Prostě se jednalo o vztah lidí, kteří spolu tráví hodně času za poněkud extrémních a neznámých podmínek. Že k sobě začnou vzájemně něco cítit je dost pochopitelné a autor to podle mě zvládl napsat dobře a nějak na něm nesázel gro děje. Bylo to prostě jen něco, co se stalo mimochodem a ovlivnilo vzájemné vztahy mezi hrdiny pro ně novým způsobem.  Rozhodně se o něm nedá říct, že by byl typický a klišovitý. I to, jak nakonec dopadl, jsem snad ještě nikde neviděla.

Nemůžu říct, že by kniha vynikala nějakým extra napětím nebo akčním dějem. Ani si však nemůžu stěžovat na nudu při čtení. Už ten samotný nápad, že každé hřešení je okamžitě vidět, je originální a mě bavilo sledovat, jak pan autor se svým nápadem pracuje. Kouř byl prvkem, který se mi zdál nesmírně originální a zajímavě pojatý. To jak vzniká, jak se projevuje a jak ovlivňuje lidi.

Líbilo se mi pojetí „vyššího dobra“ v knize. Díky tomu působili padouši spíš jako lidé s vizí, kteří sice dočasně uškodí, ale pak vidí tu obrovskou úlevu pro celé lidstvo. Bylo to mnohem přirozenější než zlo prostě proto a já mám v knihách ráda úhel pohledu při kterém můžu přemýšlet o tom, kde je vlastně hranice zla a jestli se někdy nevyplatí uznat existenci menšího zla nebo vyššího dobra – na názvu zase tak nezáleží :)

Pan autor využil ve svém textu různorodá prostředí. Zatím co šlechtická škola na venkově byla téměř čistým místem v rajském prostředí a stejně tak i šlechtická sídla, Londýn byl zahalen v kouři, který stoupal z jeho obyvatel. /plně stejně jako vesničky, kde žili prostí lidé – horníci, zemědělci a podobní. Díky těmto rozdílným prostředím se hrdinové pohybovali na místech zcela čistých i na těch hodně promořených kouřem. Dalo jim to možnost o kouři popřemýšlet. Otázka toho, zda je možné nehřešit a co je hřích, přicházela na přetřes docela často. Samozřejmě šlo i o to, že výše postavení prostě nehráli fér a množství stoupajícího kouře šlo ovlivnit i jinak, než jen prostým nehřešením. Tahle okolnost panu autorovi pěkně hrála do jeho hlavní zápletky.

Jako bonus k zajímavému příběhu a myšlenkám byl navíc přidán i krásný jazyk. Opravdu se to velmi hezky četlo. Líbilo se mi vyjadřování autora, použité obraty, přirovnání a tak. Celý text působil živoucím, plynulým dojmem.

Když to tak všechno pěkně shrnu, nemám důvod knihu nedoporučit. Pro ty, kteří chtějí najít něco nového, co tu ještě tak úplně nebylo, bude kniha určitě zajímavá.

Anotace:

Anglie v pozdně viktoriánském období je zahalena dýmem a sazemi. Hřích, vášeň a další nízké pudy se projevují dýmem, který stoupá z těl těch, kteří se nedovedou ovládat. Mezi takovými však žijí i výjimky, šlechta a vyšší třída, které jsou trénovány, schopny žít v čistotě a vládnout tak ostatním. Thomas a Charlie jsou žáky elitní školy, kde z nich Kouř dostanou po dobrém nebo po zlém, a kde musí prokázat svou čistotu. Na nic se netěší víc než na třídní výlet do Londýna, města hříchu, ale netuší, že tato návštěva bude jen prvním krokem na cestě k poznání. K poznání, že vše, čemu je učili, je lež... Dobrodružný fantasy román v dickensovském stylu odehrávající se v pozdně viktoriánské Anglii a vyznačující se urputnou silou představivosti, bohatou atmosférou a napětím.