Deník mého stínu

Víte, kde končí láska a začíná nebezpečná posedlost?


Autor: Claire Kendalová
Překlad: Eliška Adlerová
Nakladatel: Ikar
Rok vydání: 2015
Počet stran: 344

Můj názor:

Knihu jsem si pořídila v záchvatu zvědavosti, která mě pohltila po přečtení anotace. Stalker - to vypadalo zajímavě a pro mě dostatečně děsivě na pořádný psychothriller.

...

Hlavní postavou - pronásledovanou - je v příběhu Clarissa. Pracuje na universitě a je velmi milá, i když já jsem ji poznala už spíše jako vyděšený uzlík nervů. Žije v menším městě v domku společně se svojí domácí, která obývá přízemí. V poslední době začala dělat i porotce u soudu. Je to totiž snad jediné místo, kde ji On nenajde (jak doufá), kam za ní nemůže.

Její stalker a zároveň kolega v práci ji pronásleduje už nějakou dobu. Začalo to po jednom večírku a od té doby se ho nemůže zbavit. Pořád se za ní táhne. Ve skrytu ji pozoruje, posílá dárky, dopisy, otravuje její známé. A přes to, že je mu důrazně sděleno, že obtěžuje, nedokáže si to ve své pomýlené hlavě srovnat a nedá pokoj. Pronásledování se stupňuje a stalker si troufá pořád víc a víc...

Clarissa byla od začátku velmi odhodlaná nasbírat dost důkazů, aby zakročila policie. Samozřejmě byla vyděšená, zoufalá, bezmocná, když se on objevoval znovu a znovu.

Zdroj

Paní autorce se, dle mého názoru, podařilo dobře zachytit tu atmosféru strachu, odhodlání s tím něco dělat i naprosté bezmoci, když hlavní hrdinka musela všechno trpět, aby obstarala dostatek důkazů. Znělo to tak reálně, až to bylo odporné. Pocity hlavní postavy jsem si dokázala velmi živě představit. Napomáhalo tomu i to, že je příběh psán pohledem hlavní hrdinky. Její pocity a myšlenky jsem tak měla z první ruky. Zařazeno bylo i několik „okének“ do minulosti, kde jsem se dozvěděla, jak to všechno začalo. Možná bych si přála více vidět do hlavy Jemu. Kapitol z pohledu stalkera jsem se ale nedočkala - škoda, myslím, že pak by se mi husí kůže objevovala při čtení ještě častěji.

Osobnost stalkera byla stvořena tak, že její slizkost přímo odkapávala ze stránek. Bylo mi z něj zle po většinu čtení a to i když se choval „normálně“  nebo alespoň přiměřeně. Tato postava nevzbuzovala naprosto žádné sympatie, pochopení nebo lítost. Jen odpor. A možná jistý úžas nad tím, jak hodně se mu podařilo proniknout do života své oběti. Kam na ty informace chodil? 

Kniha není nijak obsáhlá, pouhých 344 stran. Paní autorce se do ní ale podařilo vměstnat naprosto všechno, co by stačilo běžné ženě na pořádnou noční můru. Píše čtivě a svižně. Nakonec i samotné téma mě nenechalo knihu odložit. Prostě jsem musela vědět, co bude dál a jak to celé dopadne. Kapitoly nejsou nijak dlouhé, ale při čtení bych je stejně moc nevnímala, i kdyby byly. Někdy jsem měla doslova pocit "očí v zátylku" to když hlavní hrdinka tušila, že je nejspíš sledována, ačkoliv šmírák nebyl nikde vidět. Celou dobu jsem očekávala ten závěr, ke kterému muselo zákonitě dojít, ale paní autorka mě i tak dokázala překvapit něčím, co jsem nečekala.

Upřímně si nedokážu představit, že bych knihu ještě někdy četla znova. Na to byla až moc reálná a vyvolávala ve mě spíš nepříjemné pocity. Přes to ji mohu doporučit, jako dobře sepsaný psychologický román.

Anotace:

„Jsi to ty. Samozřejmě že jsi to ty. Někdo mě dohání, a když se otočím, vidím tebe. Věděla jsem, že to budeš ty…“ 
Ten muž se objeví všude, kam se jen Clarissa pohne. Čeká na ni v parku, na železniční zastávce, před jejím bytem. Bombarduje ji telefonáty a esemeskami. Posílá jí dárky. A zatímco jeho posedlost mladou ženou každým dnem narůstá, Clarissa má čím dál tím větší strach, protože pomoci policie se dovolává marně. Zbývá jí jediné – trpělivě sbírat důkazy a doufat, že se jí podaří muže usvědčit dřív, než se stane něco hrozného…