Smrt a jiné vrcholy mého života

Kniha mě přitáhla obálkou. Věděla jsem, že si ji přečtu ještě dříve, než jsem si vůbec přečetla anotaci. Roztomilá smrtička na obálce se síťkou na motýly byla dostačující zárukou. Čekala jsem vtipnou knihu, možná i trochu vážnou, díky tématu, ale určitě jsem nečekala, že mě bude tolik bavit.

Anotace:

Hlavní hrdina Martin není právě nadšený, když u postele své umírající babičky potká ztělesněnou Smrt. Ta si přišla pro duši staré dámy a raduje se, že ji konečně někdo vidí a slyší. Jedním si je jistá: Jim dvěma s Martinem je předurčeno, aby se stali nejlepšími přáteli. Tenhle kluk je opravdu milý človíček. A mimochodem, nikdo vám s jistotou nezaručí, že se nedá umřít na nudu nebo na zlomené srdce…Martin si časem zvykne, že se Smrt vynoří vždycky ve chvíli, kdy se mu to nejméně hodí. Když však potká ženu, o níž tuší, že je to ta pravá, musí si položit rozhodující otázku: Má vůbec smysl žít, milovat a toužit po štěstí, když stejně všechno skončí smrtí?

…

Na začátku příběhu je kluk jménem Martin. Je mu sedm let a není na něm vůbec nic zvláštního, jen okolnost za jaké jsem se s ním setkala. Umírá mu totiž babička a on se právě v Ten okamžik nachází u její postele. A tam ji (ho) poprvé spatří. Vysokou postavu v černém plášti, která má s sebou síťku na motýly. Dá se s ní do řeči a při té příležitosti zjistí, že se právě setkal se Smrtí. A může s ní mluvit! Jen on a nikdo jiný. Smrt proto na jejich vznikajícím přátelství začne velmi lpět a snaží se ho rozvíjet. Po tolika letech samoty ale není zrovna komunikačním expertem.

Ukáže se, že Martin je předurčený převzít Smrťovo řemeslo. Postupně, jak se spolu častěji setkávají, jejich přátelství se daří a Martin získává mnohé smrťácké schopnosti. A také nezdolnou chuť se smrtí bojovat za každou cenu…

Příběhem mě provázel vypravěč Martin, takže to byly jeho pocity a myšlenky, které byly ty hlavní. Martin neměl moc přátel, nebyl ani v kolektivu nijak zvlášť oblíbený. Skoro by se dal označit za outsidera. Jenže byl v celku sympatický, koneckonců je těžké nebýt divný, když vás běžně navštěvuje Smrt. I tak se snažil žít normální život. Tedy v rámci možností, protože čas od času přišel Smrt na návštěvu – většinou dost nevhod a pokazil Martinovi leckterou pěknou chvilku.

Trochu mě mátlo, že postava smrti byla muž, ale mluvila o sobě v ženském rodě. Zase se mi ale líbila představa, že duše je motýl a Smrťák má síťku na motýly místo kosy. Působilo to nesmírně jemným dojmem a trošku to odlehčilo docela závažné téma. Smrťák byl vůbec takový zajímavý podivín a získal si mě ještě snadněji než postava Martina. Scény s ním byly místy vážné a místy docela vtipné. Nic, při čem bych se smála na plné plíce, ale vtipné to bylo. Občas mi ho bylo i trochu líto, když jsem si představila tu osamělou bytost, která přišla k Martinovi na návštěvu a v ruce svírala pytlík brambůrek :).

Pan autor se nesnažil napsat žádné filosofické dílo, spíš oddechovou literaturu a to se mu i povedlo, na filosofii ale zbylo prostoru taky více než dost. Vážným tématům a otázkám ohledně lidského života a umírání se pochopitelně nešlo vyhnout.  Pan autor to ale pojal tak, že byly v podstatě všechny otázky zodpovězeny, aniž jsem dostala jedinou konkrétní odpověď :). Mohla jsem se ale zamyslet a vyvodit si vlastní závěr stejně, jako to dělal celou dobu Martin. Chvilku jsem se přikláněla k Martinovu názoru, chvilku k názoru Smrti. Dobrat se jediného „správného“ pohledu na věc bylo však nemožné.

Se smrtí jako takovou jsem se v knize setkala docela často, přesto čtení nepůsobilo pochmurným a smutným dojmem. Možná to bylo tou sítí na motýly nebo prostě jen stylem, jakým pan autor svoje vyprávění pojal. Příběh nikam nepospíchá, ubírá se svým tempem zvolna, bez nějakých velkých zvratů a akčních scén. Humor v knize je velmi jemný a milý, nepůsobí vůbec nevhodně a „černě“. Ústředním tématem není jen smrt, ale i lidský život, osud a otázka, jestli se mu lze vyhnout.

Očekávala jsem nejspíš úplně jiný konec a možná mě ten, co byl, trochu mrzel, ale zase v něm bylo trošku naděje… I když ne, konec bych napsala jiný tak, aby lépe navázal na to, co se v příběhu stalo. Pan autor si v něm přece jen malinko odporoval.

Knihu určitě a ráda doporučuji k přečtení všem. Zůstal mi po ní příjemný pocit a jakýsi klid na duši.

O knize:

Autor: Sebastian Niedlich
Překlad: Olga Kolečková
Nakladatel: Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stran: 296