Autor: Aliette de Bodardová
Série: Dominium Padlých andělů (1.díl)
Překlad: Vojtěch Ettler
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 424
Anotace:
První díl série fantasy špionážních thrillerů podbarvených melancholií ztraceného zlatého věku.
Paříž se zotavuje z Velké války Řádů. Její ulice lemují strašidelné ruiny, z katedrály Notre-Dame zbyly jen ohořelé zdi a Seina zčernala popelem a sutí. Mezi troskami přesto dál pokračuje život. Zoufalé gangy bojují v ulicích o přežití, zatímco Řády nadále soupeří o nadvládu nad městem.
Ve Stříbrostínu, kdysi nejmocnějším pařížském Řádu, panuje zmatek. Jeho magie slábne, zakladatel Jitřenec před desítkami let zmizel a ve stříbrostínském sídle se náhle zjevilo cosi nevítaného, cosi temného a mocného, stíny, které zabíjejí…
Své síly musí spojit tři naprosto rozdílní hrdinové: mladičká, ale mocná dívka z rodu Padlých andělů, alchymistka bojující se zničující závislostí a rozhněvaný mladý muž ovládající kouzla Dálného východu. Přinesou Stříbrostínu spásu, nebo se stanou strůjci jeho posledního, nevratného pádu?
Můj názor:
Tuhle knihu jsem chtěla hned, jak jsem ji uviděla
v edičáku. Po vydání jsem ale začala váhat, hlavně na základě ne moc
dobrých názorů na ni. Jenže vlastní názor je vlastní názor a tak se kniha
ocitla u mě, abych zjistila, jak se bude číst mně. Na první pohled vypadá téma
velmi lákavě a obálka je vyložené pokušení.
Ve světě po
Velké válce vládnou Řády, ovládané Padlými anděly, které v sobě sdružují
všechny, kdo jsou schopni používat magii. Ať už se jedná o Padlé nebo jen
lidské čarodějníky, přísluší všichni k některému řádu. Buď k jednomu
ze tří nejmocnějších, nebo k některému z drobných hráčů, pro každého
Padlého anděla je nejlepší, když se uváže k některému z nich, kde
bude mít domov a bezpečí. Ale nejsou tu jen Řády. V troskách Paříže, se ve
zpustošeném městě mezi sutinami pohybují gangy lidí a snaží se přežít, většinou
tak, že překupničí s kde čím, hlavně s andělskými artefakty. A pak
jsou tu také ti obyčejní, kteří nepatří nikam. Skutečnou moc třímají Řády. A je
to moc, nadvláda, přežití vlastního Řádu a přechytračení těch ostatních oč
v příběhu poběží.
První postřeh byl ten, že kniha velmi klame tělem. Očekávala
jsem nějakou lehčí fantasku ve stylu jangadultek, čemuž by odpovídala obálka.
Dostala jsem ale fantasy s příběhem založeným z velké části na sledování
politických machinací mezi zainteresovanými stranami – zde konkrétně to byly
nejmocnější Řády v Padlých andělů v Paříži. A taky detektivku, jejíž
zápletka byla dost podařená. Kniha tedy nebyla jen tuctovou oddechovkou, ale
při čtení bylo nutné dávat dost pozor na to, co se děje, kdo je kdo a kdo je
jak s kým provázaný nebo znepřátelený.
Zdroj |
Postavy se
zdály na první pohled málo popsané, ale nemůžu říci, že by mi to kdoví jak vadilo.
Obecně mi toto problém v knize nedělá, prostě vezmu, co mi autor předhodí a co
mi chybí, to si domyslím po svém :). V této knize jsem dostala od paní autorky
dost na to, aby mi to pro příběh stačilo, i když se vztah s postavami navazoval
trochu pomaleji. Za nevýhodu bych mohla považovat to, že postav bylo najednou
na prvních několika stranách tolik, že jsem se docela zapotila, než jsem si je
dokázala někam zařadit a zjistit, co jsou zač. Paní autorka začala švihat jména
jedno za druhým bez podrobnějších informací o jednotlivých osobách. Ať už to byly postavy, které v ději právě
vystupovaly nebo byly jimi jen zmíněné. Nezpůsobilo to ale žádné přehnaně velké
zmatky. Jen bylo třeba trochu trpělivě počkat, až se postavy v ději představí a
vyjde najevo, co jsou zač. Jakmile jsem jim to dopřála, vylouply se z nich
– alespoň z některých, zajímavé charaktery.
Jako ty
důležité mi vykrystalizovaly hlavně tyto
Phillipe, o
kterém nebylo úplně od začátku jasné, co zač by mohl být. Jen nechtěl být
vazalem žádného Řádu a magii ovládal na velmi slušné, intuitivní úrovni. Jinou
magii než tu, kterou ovládali Padlí. Byl to kluk z ulice, který se
potuloval s jedním z gangů, než se dostal do Řádu Stříbrostínu. Sužoval
ho stesk a touha po domově, který navždy ztratil a kam mu byl odepřen návrat. Podivným
řízením osudu se také ocitl přímo v oku detektivní zápletky v knize.
Hned na začátku se objevil Padlý anděl, který dostal jméno Isabella a stal se
členem Stříbrostínu. V prologu mě okouzlil popis jejího pádu z Nebes.
Tito dva byli jakýmsi ústředním „párem“ či spíše dvojicí, která se ocitla přímo
v oku uragánu.
Představená
nejstaršího Řádu Stříbrostínu byla Selene, Padlý anděl a nástupkyně samotného
Jitřence (ano je to ten, kdo myslíte :)), kterou trápily pochybnosti o tom, zda
je Jitřencovým důstojným nástupcem a silným vůdcem Řádu a neustálé vzpomínky na
jejího mistra. Její alchymistka Madeleine, nebyla Padlá ani žádný velký
čaroděj, zato ale byla závislá na andělské esenci a pronásledovaná nočními
můrami z minulosti. Z té noci, kdy padl její původní řád, jeho
představený byl zavražděn a moc převzal někdo další. Z dalších důležitých
hráčů to byli představení Řádů Trnikeře – Asmodeus, vypočítavý a bezcitný šmejd
a Řádu Lazara Claire, jediný člověk, který stál v čele Řádu, obratná
politička a zdatná manipulátorka. Představení Řádů měli v péči politické
zápletky děje a boj o moc nad městem.
A samozřejmě
tu byl Jitřenec, zakladatel Stříbrostínu a první Padlý, a ten byl dokonalý.
Když o něm paní autorka psala, ze stránek doslova sršelo jeho charisma a moc.
Ani nemusel být přítomen osobně, stačilo jen, když na něj mysleli ostatní :).
A pak tu bylo
rozkošně záhadné a vražedné Zlo, které se staralo právě o tu detektivní linku.
Padlí
andělé v knize nebyli žádná sluníčka. Spíš se jednalo o tvory, kteří rádi
třímali v rukou moc. Byli intrikánští, bezohlední a důkladní při
prosazování svých zájmů. Byli žárliví, závistiví a vůči sobě navzájem
projevovali značnou rivalitu. Měli své chyby a bylo jich hodně, ale občas je u
nich projevily i záblesky milosrdenství (málo), pocit odpovědnosti za další
vazaly jejich Řádu (dost), ale to bylo zapříčiněno spíš ješitností a touhou
udržet nadvládu. Pro tu nadvládu byli schopní ničit sebe navzájem a vše kolem
nich a pak se na troskách města radovat z vítězství. Jo, byli prostě
skvělí :).
Svět, ve kterém se příběh odehrává,
byl celkem originální, původně jsem očekávala vzdálenou budoucnost a ono ne. Našla jsem stížnost na
časové nezařazení knihy, ale to je, dle mého názoru, pouze zdánlivé. Hned na
začátku se mihne mezi řečí rok 1914, od kterého je možné se odrazit a pak také
období takzvané Belle Epoque, která ve zmíněném roce končila. Další nenápadná
poznámka je o stylu oblékání jedné z postav - potrpí si na styl z období právě
té Belle Epoque, i když tato už je více než 50 či 60 let minulostí. A máme
zařazeno :).
Trosky Paříže byly pro fantasy příběh o padlých andělech naprosto geniální
kulisou, škoda jen, že mi nebylo dopřáno trochu více možností se v nich
pohybovat. Větší část děje se totiž odehrávala v prostředí řádů, ale to je
pochopitelné, vhledem k tomu, že nosný bod byla detektivní zápletka a
politická linka. Nebylo kdy se courat po městě :) i když ani o to jsem nebyla
ochuzená úplně. Detektivní zápletka byla navíc moc pěkná a líbilo se mi
vysvětlení a příčina „vzniku zla“. To, proč všechny ty trable nastaly, mě
docela zasáhlo, a překvapilo mě, jak velké poselství v sobě kniha nese – o
příčinách a následcích a o tom, že za všechno se platí a za chyby obzvlášť.
Zdroj |
Další věcí,
která se mi moc líbila, bylo extrahovaní magické esence z těl padlých andělů.
Jasně, pro anděly nic moc zážitek, pokud neposkytli něco dobrovolně (dech,
nehet…), ale jako nápad je to skvělé. Že v sobě mají čerstvě padlí andělé ještě
zbytky boží moci se mi zdálo perfektně logické. Tahle andělská moc byla zdrojem
síly mágů a v světě knihy byla velmi ceněným artiklem. Dokonce z kostí andělů
se dalo získat cosi, co fungovalo jako návyková droga, takzvaná andělská esence.
Zvyšovalo to moc velmi, ale také způsobovalo závislost a značné poškození plic. To se mi líbilo - moc nebyla zadarmo.
Styl psaní
paní autorky mě doslova okouzlil. Tohle mi sedí – způsob, jakým popisuje magii,
jak spojuje slova do vět a přirovnání která používá. Několikrát jsem si sice všimla drobné
kostrbatosti nebo divně znějící věty, ale to mohlo být i překladem nebo mým
hnidopišstvím :). Tím nechci překlad kritizovat, to v žádném případě.
Originál jsem nečetla, takže nejsem povolaná to posuzovat.
Nečekejte
žádné milostné trojúhelníky, všemocné, bezchybné hrdiny a podobné věci. Nic
takového tu není. Řád zlomených křídel přepadl přes tu hranici, která dělí YA
fantasy od fantasy pro dospělé čtenáře, i když podle obálky na to nevypadá.
Nemyslím si, že kniha osloví každého. Nejspíš je nutné mít pro čtení takové to
„zvláštní nastavení“, které vytvoří z příběhu cosi osobního. To u mě
nastalo a sepnulo to skvěle.
Za sebe
tedy určitě knihu doporučím čtenářům, kteří chtějí něco trochu jiného než je
klasická fantasy a kterým nevadí Padlí andělé, jejichž středobodem žití není
být láskyplný a krásný. Já si další díly určitě přečtu, pokud se budou
překládat.
Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha láká, můžete si ji pořídit zde.
2 komentáře:
Moc pěkná recenze :) I když je asi první pozitivní, kterou jsem na tuto knihu viděla :) Nejdříve mě hrozně lákala, ale pak kvůli té vlně negativních recenzí jsem se jí rozhodla vyhnout :) Ale kdo ví, třeba jí šanci nakonec dám :)
Já jsem ji taky nejdřív chtěla obejít, ale pak mě ty negativní recenze spíš nalákaly :) a jsem ráda, že jsem se nenechala zblbnout. Díky za komentář a přečtení :)
Okomentovat