Jedno manželství. Tři lidé.Pyšný král. Milující manželka. Nechvalně proslulá milenka.
Autor: Anne O’Brienová
Překlad: Blažena Kukulišová
Nakladatel: BB / art
Rok vydání: 2017
Počet stran: 380
Anotace:
Alice Perrersová, narozená v roce 1348, kdy řádil mor, opuštěná a vychovaná v tísnivé atmosféře kláštera, odmítla stát se jeptiškou v přesvědčení, že ji čeká lepší osud. Ctižádost a bystrá mysl jí skutečně pomohly pozvednout se od temných začátků až ke královskému dvoru, kde se stala milenkou anglického panovníka Eduarda III. Ale ve skutečnosti byla vždycky sama…
Náhodné setkání mladé Alice s příslušníky královské rodiny změní navždy její život: vlídná královna Filipa, oddaná manželovi, ale vážně nemocná, si Alici vybere za svoji pomocnici. Alice má v povaze mluvit upřímně, ostatní ji chtě nechtě musí brát vážně. Svou energičností zaujme i mnohem staršího, vitálního krále, a dostává se do složité situace, v níž si připadá jako zrádkyně. V Eduardových soukromých komnatách odhaluje příjemné stránky svého postavení i paradoxy, které s ním souvisejí. Je královninou důvěrnicí a s vědomím své paní milenkou jejího muže, ví však, že se může spoléhat jen na sebe. Osud jí přiřkl složitou roli a Alice ji hodlá hrát až do trpkého konce. Na Eduardově nádherném a okázalém dvoře bohatne a získává čím dál větší vliv, ale také řadu nepřátel. Jako spojenkyně důmyslného diplomata Williama z Windsoru čeká na den, kdy se politický vítr obrátí proti ní. Až k tomu dojde a Alici bude hrozit, že ztratí vše, čeho kdy dosáhla, kdo se jí potom zastane?
Můj názor:
Po celkem dlouhé pauze naplněné převážně fantaskama a YA
četbou jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas dopřát si také nějaký historický
román. Sáhla jsem tedy po knize pro mě dosud neznámé autorky a to čistě proto,
že mě upoutala historická osobnost, kterou si zvolila za hlavní hrdinku. A ráda
říkám, že mě nezklamala ani hrdinka ani paní autorka.
„V Anglii žila…
nemravná a prostopášná běhna jménem Ales Peres, žena nízkého původu… ač
neoplývala krásou ani půvabem, věděla, jak tyto nedostatky zamaskovat
lichotivými řečmi…“
-
úryvky
z historického vyprávění o sklonku života krále Eduarda III. a jeho skonu
Alice jako mladé děvčátko neměla nikoho, rodiče ji odložili
a nikdo jiný o ni nestál. Skončila tedy v klášteře a připravovala se na
život jeptišky. Nebyla hezké dítě, ale měla jednu obdivuhodnou vlastnost –
nesmířila se se svým osudem, chtěla víc a byla odhodlána za to bojovat. Nakonec
jí štěstí vyšlo naproti a těsně před tím, než měla složit řeholní sliby, si ji
vybrala domácnost finančníka za služebnou. Když už myslela, že bude do smrti
dřít v kuchyni, vyšla jí náhoda znova naproti – její zaměstnavatel ji
pojal za manželku. Navzdory tomu, že manželství bylo jen formální, polepšila si
o něco málo a alespoň chvíli se jí žilo snadněji. Bohužel ale zasáhl i
nepříznivý osud. Manžel jí umírá na mor a jeho sestra jí sebrala všechno
dědictví. Alice nemá kam jit, tak se vrací do kláštera, kde se stane tentokrát
služkou. A šťastný osud jí šel na ruku po třetí! V klášteře krátce pobývá
královna Filipa a vybere si dívku za svoji služebnou. Alice odchází ke dvoru,
vstříc osudu tak zářivému a zároveň nelehkému, že se jí o tom nezdálo ani
v nejdivočejších snech…
Alice, jako dívka i jako žena, si mě získala neskutečně
rychle svojí milou a praktickou povahou. Nikdy se neutápěla v iluzích,
vždy koukala kolem sebe s očima otevřenýma a snažila se spoléhat hlavně
sama na sebe. Byla dobrosrdečná a pro lidi, kteří se k ní zachovali hezky,
byla ochotná udělat vše. Přes to neměla
u dvora lehký život, ale ona si nestěžovala. Nesla svůj úděl statečně a mlčela,
když ji ostatní ponižovali a nadávali jí do děvek – udržela tajemství o důvodu
vzniku svého vztahu s králem až do samotného konce. Líbilo se mi, jak mi
Alice líčila svůj život u dvora. Svoje sny, touhy a přání.
U ostatních postav bylo většinou jasně čitelné, kdo je hodný
a kdo zlý. Našli se ale i výjimky v osobách politicky mocných, které
převlékaly kabát, jak se jim to hodilo. Všechny postavy byly každopádně
vypracovány kvalitně, bylo vidět, že si s nimi paní autorka dala práci – a
to i s vedlejšími postavami. Neodflákla nikoho. Velmi jsem si oblíbila
královnu Filipu i jejího muže Eduarda III., který byl sice občas nesnesitelně
sobecký a panovačný, ale to už tak králové bývají :). Dokonce jsem si doslova
zamilovala i jednoho ze šlechticů - Windsora. Ten byl nejdříve trochu záhadný,
protivný a vůbec těžko čitelný, ale mě se jeho povaha zalíbila :).
Osud královy milenky nebyl moc jednoduchý. Příběh je jako
houpačka. Alice šla nahoru i dolu, ale pořád si cílevědomě prošlapávala
cestičku k vysněné samostatnosti. Ačkoliv měla většinou štěstí, bylo
jasné, že nebude trvat na věky. Král byl o tolik starší, že se jeho smrt
očekávala a pak se měli na Alici seběhnout supi. Alice
byla z chudých poměrů a neurozená a přes to měla na krále vliv. A to se
nelíbilo. Přesně jsem věděla, kdo si
klovne první a nejvíc, protože paní autorka skvěle vylíčila mezilidské vztahy a
mocenské boje na královském dvoře. Alice sice žila v samém středu moci a
dokázala si to pěkně vychutnat, zároveň ale byla osamělá a musela žít
s vědomím, že je po královně až druhou v králově srdci. Také se
musela smířit s tím, že ji většina lidí u dvora nenávidí.
Na tomhle dvoře nebyl takový lesk, jako na jiných, o kterých
jsem četla. Nebyly tu ani šíleně přeslazené vztahy. Dokonce ani překrásná
milenka :). Co nechybělo, byla láska mezi králem a královnou, vzhledem ošklivá,
ale lidsky půvabná milenka a její ctitel, který sice nebyl zrovna romantik, ale
měl ji rád takovou, jaká byla, a stál za ní. No a samozřejmě došlo i na
politikaření, mocenské boje, zradu, nenávist a pomstu. Všechno, co má správný příběh
mít, tu bylo. Lidi jsou vlastně pořád stejní – to jen tak na okraj :) milují se
a podrážejí si nohy už od počátku věků. Možná proto se tohle dílo tak pěkně
četlo – snadno jsem navázala hlubší vztah k postavám, paní autorka mi
dovolila prožívat vše s nimi.
Kniha Králova konkubína mi přiblížila historické období, o
kterém jsem toho moc nevěděla a osobnosti, o kterých jsem nevěděla nic.
V dnešní době, kdy si většinou každý vybere dobře známé osoby, aby se mu
kniha pěkně prodávala, byl tenhle příběh zajímavým a originálním počinem. Paní
autorka svoje neotřelé téma ještě pozdvihla velmi pěkným a čtivým stylem
vypravování a skvěle zmáknutými postavami. Příběh mě úplně pohltil, nepamatuji
si, že by se našlo místo, u kterého bych se nudila. Zajímavé bylo také líčení
tehdejšího života, ať už klášterního, měšťanského nebo života šlechty u dvora i
na venkovských sídlech.
Myslím, že kniha se právě kvůli popisům života u dvora
a ženského „ intrikování“ bude líbit více ženám. Pro muže zde bude málo akce a
vyprávění očima hlavní hrdinky – ženy, by jim nemuselo úplně sednout. Nejedná
se ale o žádnou lacinou historickou romanci!
Dověděla jsem se také něco o
významných událostech v té době, které byly opravdu dobře podané. Protože
jsem šťoura, hledala jsem si nějaká fakta na internetu a zjistila jsem, že
v rámci možností se kniha držela historických faktů – i když jich moc známých není. Paní
autorka se se svým dílem může směle postavit po bok i takovým velikánům žánru,
jako je například Alison Weirová.
Pokud máte rádi historické romány, je tohle kniha přesně pro
vás. Dostanete kvalitně vyprávěný příběh, neokoukané historické osobnosti a pěknou
spisovatelskou práci, za kterou pochopitelně vděčím i dobrému překladu. Pokud
historické romány nečtete, přece jen tento zkuste. Hrdinka si vás získá a třeba
si rozšíříte čtenářský záběr o další oblast.
Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší
čtečky seženete zde.
Pokud dáváte přednost papírovým knihám, najdete Královu konkubínu tady. A rovnou vám i poradí, kde je za nejlepší cenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat