aneb … já bych chtěl mít věžičku …
Dneska jsme s kolegyní v kanclíku nakously téma
knihy a jak chodíme inhalovat vůni a vstřebávat atmosféru do knihkupectví, protože
když už má člověk špatnou nálada, musí si na knihu aspoň sáhnout, když už ne
koupit – „ … ne, paní prodavačko, mně už nemůžete nijak pomoci :)“.
Památnou větu pronesl prý kdysi dávno přítel kolegyně a
zněla: „Já bych chtěl mít u domu věžičku.“ To celé proneseno po slovensky. Po
upřesnění se kolegyně dozvěděla, že věžička nemá ukrývat mučírnu, alebrž
knihovnu.
A téma se začalo utěšeně rozvíjet:
„ … takovou tu knihovnu jak je v ní spousta pater,
točité schody a kovové zábradlíčko kolem ochozů. Staré, kulaté lampičky a úplně
nahoře je čtecí místnost se spoustou křesel a balkonkem“.
Spoustou křesel proto, aby si člověk mohl vybrat to správné
ke konkrétní knize, musí být aspoň jedno staré a kožené, jedno závěsné a taky
kulaté proutěné a houpací a ….
„ … jo a na zimu krb se starou otřískanou konvicí a regálky
s plechovkama sypaného čaje a vedle takovou malou polici s lahvemi
vína“.
A samozřejmě nesmí chybět pěkně huňatá deka a spousta
polštářů a hlavně knihy.
Otázka je, nač by člověk potom potřeboval dům okolo :).
Žádné komentáře:
Okomentovat