Po parádních loňských zážitcích jsem si letošní slackline
fest na Bišíku prostě nemohla nechat v žádném případě utéct, navíc devátý ročník, takže prostě šťastné číslo :). Dokonce se mi
povedlo ukecat i další z našeho spíše horolezecky laděného teamu, takže
jsme na místo akce dorazili v hojném počtu.
Cesta byla trochu náročnější. Objížďky v objížďkách
jiných objížděk zapříčinily menší zdržení na trati a taky bylo potřeba nabrat
po cestě několik jinde žijících členů výpravy. Dojeli jsme tedy bohužel až
téměř po soutěži na tricklajně – finále jsme stihli, takže svoje favority jsem
viděla v akci, o což koneckonců šlo :).
Po zbytek odpoledne jsme spokojeně užívali léta při
pozorování drytoolové soutěže, vlažného zkoušení místních slacklajn a blbnutí
s míčem. V podstatě se dá říci, že jsme se jen tak povalovali u piva.
Lézt se nešlo, protože náš jediný statečný prvolezec byl toho času ve stavu
zlomenin a ostatní potenciální natahovači nejevili ochotu čelit vzdálenostem
k prvním kruhům zrovna tento víkend.
Za příjemného nicnedělání čas hezky utíkal, až doběhl
k večernímu koncertu. Kapela Marta a Rasputin band se postarala o dobrou hudbu a Alda o
rozpumpování kotle :). Trochu zrada byla, že nám o půlnoci típli proud a kapela
se nenechala přemluvit k unplugged vystoupení – oni by možná i hráli, ale
pořadatel byl neústupný. Situaci zachránili bongaři, kteří nám umožnili
praktikovat indiánské tance ještě nevím jak dlouho :). Atmosféra byla dokonalá.
Druhý den v rámci rozpohybování zatuhlých tělesných
schránek před cestou domů, jsme navštívili teplické skalní město.
A příští rok zase, tak si rezervujte termín!
Žádné komentáře:
Okomentovat