20. 3. 2018

My jsme legie


„Panebože, tohle je přece splněný sen každého fanouška sci-fi. Vždyť možná poletím ke hvězdám.“ (Bob, verze 2.0)


Autor: Dennis E. Taylor
Série: Bobiverzum (1. díl)
Překlad: Filip Drlík
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 376



Můj názor:

Na počátku všeho byl Robert Johansson. Veselý, ne zrovna přehnaně společenský člověk. Inteligentní, vynalézavý a optimistický, s úžasně pružnou myslí a především nerd jako poleno :). Tento Bob právě prodal svoji softwarovou firmu za nekřesťanské peníze, které si zrovna užívá na sci-fi conu a k tomu učinil krok k nesmrtelnosti. Upsal se kryobance, která má za úkol po jeho smrti zachránit hlavu a tu uchovat až do chvíle, kdy bude moci být Bob zase oživen. S čím ale Bob nepočítal je, že zemře ještě ten den odpoledne pod koly auta.

A probudí se… 
Jenže v roce 2133. 
A už není tak úplně Bobem. 
Je replikant - jen vědomí, přenesené do počítače a navíc ještě vlastněné státem. A ten stát pořádá s ostatními závod o kolonizaci vesmíru. Bob se má stát – pokud bude nejlepší z pěti probuzených replikantů – řídící jednotkou jedné takové průzkumné lodi.

Mnoho replikantů se zblázní, už jen z toho, když zjistí, co se s nimi stalo, ale v Bobovi našli toho pravého. Fanouška sci-fi, který si v podstatě libuje ve své počítačové současnosti a děsně se těší do vesmírné lodi. Musí ale dokázat, že je nejlepším kandidátem z několika možných. Rozhodne se tedy hrát hodného robíka a pochybnosti a námitky (a revoltu) si schovat na později…

Už od začátku jsem věděla, že mě tahle kniha bude bavit. To už se tak prostě pozná z anotace :). Pan autor vypráví Bobův příběh (ústy Boba) v lehkém, zvolna plynoucím tempu a příjemném neformálním stylu. Bob je rozený vypravěč, vtipálek i filosof. 
Kapitoly jsou sice celkem krátké, ale za to plné zajímavých událostí. Příběh, ačkoli je v něm opravdu hodně technických věcí a popisů počítačových programů, funkcí, vylepšení a já nevím čeho všeho ještě, je perfektně srozumitelný a báječně čtivý. Tu technickou stránku bych u plnokrevné scifi očekávala, ale s tak úžasnou čtivostí a dokonce vtipem se zase tak často nesetkávám. A těch krásných nerdovských narážek, co tam bylo!

„…Bobiverzum. BobNet. Tahle galaxie pro naše ego možná není dost velká…“

Vzhledem k tomu, že úkolem Boba je obsadit planety vhodné pro život a zkoumat vesmír, je jasné, že se později „rozmnoží“ na více různých Bobů. Když se Bobové začali množit, bylo nutné trochu pečlivěji sledovat nadpisky kapitol, abych věděla, který Bob je zrovna u kormidla vyprávění a kde se nacházím. 
Způsob vyprávění byl u Bobů dost podobný, ale to se dá pochopit, vzhledem k tomu, že byli kopií původního Boba. Pan autor je odlišil jmény komiksových postaviček i hrdinů Star Treku, ale i povahou byli Bobové každý malinko odlišný a náznak svébytné osobnosti nechyběl. 
Jistou osobností se pyšnil dokonce i program, který Bobovi pomáhal řídit loď. Dostal jméno Gupka (rozhraní GUPPI) a tvář rybího mimozemšťana, kterého můžete vidět na velitelském můstku jisté nejmenované vesmírné lodi. Kombinace postav Bob – Gupka a jejich vzájemné scénky mě bavily obrovsky. 
Skvělá byla také myšlenka, že si každý Bob v nekonečnosti vesmíru našel svůj „projekt“, který ho bavil. Jeden pozoroval život ve vesmíru, druhý vyvíjel technologie, třetí se vrátil do Sluneční soustavy a mnoho dalších věcí.

Zatímco z kapitol s umělou inteligencí jsem měla skvělý pocit, z kapitol, kde byli lidé, už ani moc ne. Panu autorovi se totiž podařilo skvěle vystihnout všechny typické rysy lidské povahy. Ne ty úplně dobré, pochopitelně. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že v podobné situaci by se lidstvo chovalo přesně tak, jak popisoval.

Pan autor se také skvěle vypořádal s časovými skoky, které jsou při cestování vesmírem nevyhnutelné. Neměla jsem pocit, že bych se v čase ztrácela. Další plusové body uděluji knize za srozumitelnost a vysvětlení fungování technologií. Nejpozději v první třetině knihy, když Bob opouštěl Sluneční soustavu, jsem byla přesvědčená o tom, že tento typ pokroku není problém a že takhle to vlastně všechno v pořádku funguje.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se v tom poklidném tempu knihy nic moc neděje, ale to není tak úplně pravda. Našla jsem všechno. Vesmírné bitvy, objevování planet, život ve vesmíru, boj o budoucnost lidstva a především jsem našla důvod přečíst si další díly. Na konci knihy ho najdete taky :).

Tahle série je přesně to pravé pro milovníka sci-fi. Čtivá, zajímavá, upoutá každou stránkou. U každé kapitoly už jsem se těšila, jak bude pokračovat, až se zase pročtu událostmi v jiných galaxiích a u jiného Boba. Za sebe tedy můžu knihu s radostí doporučit.



Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu si určitě pořiďte! Najdete ji tady i s dostupnou ukázkou k nahlédnutí.




Anotace:

První díl zábavné sci-fi trilogie Bobiverzum.
Bob Johansson právě prodal svou softwarovou firmu a těší se, jak si bude užívat života. Takže je trochu nespravedlivé, když ho při přecházení silnice srazí auto.
O sto sedmnáct let později se Bob probudí a zjistí, že jeho ostatky byly prohlášeny za bezprávné a on je nyní majetkem státu. Boba nahráli do počítače a jeho úkolem je ovládat umělou inteligenci v mezihvězdné sondě, která hledá obyvatelné planety.
V sázce je mnoho: nic menšího než nárok na celé světy. Pokud úkol odmítne, vypnou ho a nahradí někým jiným. Pokud přijme, stane se terčem. Nejméně tři další státy se totiž snaží uspět se svými vlastními sondami. A hrají špinavou hru.
Bob nejvyšší možnou rychlostí zamíří pryč od Země, protože vesmír je pro něj nejbezpečnější místo. Nebo si to alespoň myslí. Ovšem vesmír je plný zlomyslných bytostí a vetřelci je dokážou rozzuřit, velmi rozzuřit.


2 komentáře:

TheMelorry řekl(a)...

Mě, jakožto nefanouškovi sci-fi, kniha nic moc neříká. Ale věřím, že pro milovníky tohohle žánru je fajn. :))

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentář a přečtení. Mně taky trvalo, než jsem scífkům přišla na chuť. Moje první, které mě opravdu bavilo, byla Duna. Doporučuji! :)