Tak je to tu! Duben… Jakože fakt duben, ten duben, který je „votvírákem“ druhého čtvrtletí! Letos teda čas přesedl z kolečkových bruslí na tryskáč a hrozně mě tím prudí. Nějak jsem si to líné předjarní období nestačila dosyta užít. Jak já bych chtěla, aby se mi zase někdy první čtvrtletí táhlo jako smůla!
Ohlédnutí za březnem
Protože jsem obecně velmi všímavá, všimla jsem si až v březnu, že letos můj bloG slaví 15 let! Jejda. Děťátko moje už by mohlo dostat občanku :D To jsem nečekala, že vydržím tak dlouho. Přemýšlím, jak to oslavit. A vůbec nic mě nenapadá :D Asi počkám až na dvacítku. Nebo aspoň na plnoletost.
Letos mě v březnu potěšilo poslední sněžení (17.3). Bylo to sice jen na chvilku a nevydrželo to, ale i tak. Teď mi nezbývá, než čekat na období dešťů :)
Dovolenou na začátku března jsem využila jako obvykle poslední dobou – tedy nijak. Jsem zvědavá, kdy mě nechuť do cestování přejde. Zatím to vypadá, že ještě nějaký čas ne, i když o další dovolené už prý někam pojedeme :D
Jak to šlo v březnu s vybraným čtivem?
Tak nějak jsem vybrala
opět spíš hubeňourky, ač v březnu to bylo spíš nezáměrně :)
Draculova žena – příjemné překvapení a trochu netradiční pohled na historickou osobnost Draculy. Či spíše knížete Vláda. Jasný je, že jde pořád o fantasku a vymyšlený příběh, ale zaujal mě hned a čtení jsem si užila. Trochu jsem se obávala střídání časových rovin – tedy dávné minulosti a současnosti, protože to poslední dobou moc nemusím. Tady mi to nevadilo. Naopak! To propojení se mi zdálo zajímavě vyřešené.
Syndrom malé mořské víly – mrňavoučká knížečka, která je v podstatě takovou hezkou pohádkou, i když začátek tak moc nevypadá. Ze začátku mě bavila moc. V půlce se to trochu pokazilo, když začala ta více pohádková část. Jako celek ale dobré.
Pomněnka: Co bylo dosud ztraceno – druhý díl se podržel vtipného a svěžího stylu psaní, ale něco tomu tentokrát chybělo. Nějaké směřování nebo prostě jen něco, čeho by se děj držel. Nemůžu si stěžovat na nedostatek děje, ale příběh jakoby se motal v kruzích stále toho samého. Takže jo, byla to zábava, slupla jsem to jak malinu, ale dojem jisté vycpávkovosti zůstal.
Nej kniha minulého měsíce:
Výběr na sebe
tentokrát nechal dlouho čekat. Nejdřív jsem myslela, že vyhraje Povídejme si do
noci, pak přišel Mor – zní to hrozně, ale fakt je to kniha – a ten nápad mi
přišel skvělý, i zpracování. Pak jsem slupla Vraždím vrahy, což se zdálo být
nepřekonatelné. Dokud nepřišel Kchrat. Jo, byl původně určený až na duben, ale
začala jsem ho už poslední březnový víkend s tím, že dám pár stránek a
pokračovat budu v dubnu. No… člověk míní, kniha mění. Vydržel mi den a půl
a duben začnu s druhým dílem :D
Co plánuji přelouskat v dubnu?
Všechny vybrané krásky
ke mně přišly v dubnu loňského roku. A minimálně dvě z nich by mohly
být kandidátkami na knihu měsíce. Asi by mě čekala těžká volba, kdybych jednu z nich
nepřečetla už v březnu a – tradááá – stala se knihou měsíce :D Místo ní jsem tedy byla nucená vybrat jinou od českého autora, která má ovšem také výherní potenciál.
Jedna od českého
autora
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem – náhradnice za Kchrata :) doufám, že si povede stejně dobře.
Jedna bazáčová
Čistá pravda – tady mě zlákala anotace. Doufám v zábavnou oddechovku.
Jedna
z rozečtené série
Murtagh – Eragona jsem četla už hodně dávno, ale tuhle spíš součást série než vysloveně pokračování, si utéct nenechám. Je to bichlice. Snad bude v dubnu čas na čtení.
Konec hlášení!
