Vánoce ve skotské vesničce

 

Knihu jsem si vybrala opět pro navození té správné adventní náladičky. Obálka i anotace to vysloveně slibovaly a Štědrý den už klepal na dveře… Předchozí kniha autorky se mi v podstatě líbila, tak jsem se rozhodla zkusit i tuto. A upřímně: Tato se mi líbila víc :)

 

Anotace:

Na Skotské vysočině existuje rezort, kde se dají slavit Vánoce po celý rok. Výzdobu má na starosti lektorka výtvarných kurzů Holliday, která tam i bydlí a Vánoce jednoduše miluje. Jenže majitel se rozhodne chátrající areál prodat. Vážný zájem projeví Damon, který má na rezort ty nejhorší vzpomínky, a proto z něj chce udělat moderní hotel.
Holliday jeho plány prokoukne a snaží se mu zprvu pobyt znepříjemnit. Když neuspěje, ve spolupráci se svými kolegy a přáteli naopak udělá vše pro to, aby Damonovi rezort přirostl k srdci takový, jaký je.
Zamiluje si Damon i Holliday?

…

 

Umíte si představit rezort, kam můžete přijet strávit Vánoce klidně v červenci?  Já teda se přiznám, že Vánoce mi patří jednoznačně k zimě, ale autorka mě v příběhu dokázala přesvědčit, že se najdou lidé, pro které mohou být důvody pro příjezd do vánoční vesnice kdykoli v roce relevantní. Nemusíte mít ale strach, příběh se odehrává v zimě, takže o závěje sněhu, které k Vánocům prostě patří, příběh ochuzený není.

Hned na začátku jsem poznala rezort samotný a jeho obyvatele a zaměstnance. Seznámila jsem se s nimi ve chvíli, kdy se dozvěděli, že jejich domov je na prodej a pravděpodobný budoucí majitel se sem má na něj přijet podívat. Lidi jsou s tím nejdřív v pohodě, protože přeci každý má rád Vánoce a pokud tu kupec stráví nějaký čas, je jasné, že zdejší atmosféře prostě musí podlehnout.

Pak ale dorazí on, tedy Damon. Na první pohled je jasné, že na nějaké podléhání nemá chuti. Je spíš odtažitý a díky kapitolám z jeho pohledu bylo zjevné proč. On sem totiž nasávat vánoční atmosféru nepřijel. Vánoce vlastně vůbec rád nemá. Prostě takový lidský skoroGrinch, odhodlaný srovnat rezort se zemí a postavit pěkný, moderní hotel s golfem, bazénem a tak...

Když na to místní přijdou, mají sakra málo času na to přesvědčit Damona (Démona) aby na Vánoce a rezort změnil názor. A hlavní přesvědčovačkou se stává právě Holliday, která má na zachování rezortu i velký osobní zájem.

 

Kniha je poměrně hubená, obzvlášť ve srovnání s tou osmisetstránkovou bestií, kterou jsem četla před ní :) rozsah stran je zvolený tak akorát, aby se člověk atmosféry nasytil, ale nepřejedla se mu. Příběh se mi zdál od začátku velmi příjemný, i když trochu naivní, každopádně v případě romancí snad nikdo ani neočekává opak. Či spíš nevadí, když to tak je. Krom toho, když se to povede, bývá to obvykle super. Tady se to povedlo. Až na samotný závěr byla romance taková jemná, nenásilná, bez výrazně popisovaných vášní. Skoro jsem měla problém postřehnout, kdy to mezi nimi vlastně vzniklo. Paní autorka přidala ke slabší romantice opět výrazný prvek soudržnosti a komunity a vzájemného sdílení krásných zážitků. Toto spojuje obě autorčiny knihy, očividně to považuje za důležité a já s ní souhlasím. V celém textu vládne duch zpomalení a užívání si věcí, na které přes rok v každodenním shonu zbývá málo času, i když je to škoda.

V souvislosti s tím se mi líbila další část knihy. Šlo o vánoční vyrábění, které měla na starost Holliday a pro hosty rezortu je organizovala jako součást zážitku. Ať už šlo o zdobení dortů, výrobu ozdob, pletení nebo vyrábění vlněných bambulek. Zapojili se do něj všichni, i ti největší bručouni. Jak by to fungovalo ve skutečnosti nevím, ale tady to bylo milé. Vzpomněla jsem si na vlastní vyrábění bambulí, které frčelo na základce. Jen bych se asi přikláněla k menšímu množství slov „bambulka“ v ději. Mám pocit, že jsem na něj získala při čtení alergii. Líbilo se mi nicméně, jak se u toho vyrábění lidi setkávali a sdíleli to spolu. Zapojila bych se taky a dokonce s chutí. A to přes to, že mám v tomto směru obě ruce levé.

Vánoce si tady postavy neužívají jen vevnitř u punče a perníčků. Příběh nechá nahlédnout i na zasněženou krajinu v okolí chatek při projížďce nebo procházce. A při tom užívání dojde i na pár napínavých i humorných situací. Vlastně jo, musím opravdu říct, že tato kniha se mi líbila více než předchozí i po dějové stránce. Postavy mi, konec konců taky sedly daleko lépe než u první knihy. Zejména hlavní hrdinka byla daleko lidštější, ne tak dokonalá a mnohem víc v pohodě.

 

Svým hlavním postavám tentokrát autorka určila těžký cíl. Vyrovnávání se s emocemi a těžkými vzpomínkami, které trápí oba. Bylo nutné je odložit, nechat usnout a začít znova. Protože některé věci se prostě vrátit nedají a není možné tvářit se, že to jde. Stejně tak zahořklost a pomsta se nevyplácí.

Holliday přišla kvůli nehodě o snoubence, jehož velmi milovala. Zdědila po něm sice dům, ale není schopná tam žít, tak se přestěhovala do vánoční vesničky a dům jen udržuje, jakoby se v něm nic nezměnilo, jakoby její snoubenec stále žil. Ve vesničce ovšem spolu prožili taky hodně krásného a ty vzpomínky kolem jí vlastně neumožňují trápení vstřebat a jít dál. To bylo hodně smutné. Držela se vzpomínek zuby nehty, zamrzlá v čase a neschopná jít dál. Kde jinde, než v rezortu prodchnutém kouzlem Vánoc by mohla získat novou naději?

Daemon mi byl vlastně docela sympatický. Celkem jsem rozuměla jeho motivacím, i když mi nepřipadalo moc pravděpodobné, že by se úspěšný obchodník rozhodoval takto krátkozrace a na základě emocí a nezačul dobrý obchodní koncept. V rámci příběhu jsem ale neměla problém uvěřit tomu. Prostě tráví posledních pár let života tím, že ničí všechna místa, která mu připomínají bývalku. Teď přišel na řadu vánoční rezort, kde zjistil pravdu, že mu zahýbá celou dobu manželství. Je to taková poslední štace pomsty za nepovedené manželství, poslední místo, které chce vymazat z mapy. No… asi bych mu doporučila lepší způsoby terapie než je pomsta na místech, kde se vynořují špatné vzpomínky, ale každý na to nejspíš jdeme po svém.

 

Tihle dva na sebe narazí a zažívají věci, které je spojí. Opět se mi ale zdálo, že pro autorku byly všechny ostatní mezilidské vztahy důležitější, než vznikající romance. Všem svým postavám a jejich prožívání věnovala hodně pozornosti. Jak druhému páru, tak rodině, která přišla o jednoho důležitého člena a přijela sem vzpomínat na místo, které ten člověk miloval. Toto mi ostatně přišlo jako nejsilnější moment příběhu. Škoda, že se na to autorka nezaměřila víc než na románek. Myslím, že něco podobného jsem říkala i u předchozí její knihy :D

Emoce v romantické části příběhu se mi opravdu zdály trochu ploché, příliš vyhrocené emoce mi taky vadí, možná víc, ale tady byly opravdu velmi poklidné, až tak, že jsem je spíš neviděla a nezdálo se mi, jak a z čeho vznikly tak rychle. Na druhou stranu nemusí být každá láska smrští vášně, nicméně alespoň něco bych z postav cítit měla. Což mě přivádí k „ehm“ scéně. Byla jen jedna, takže to určitě chválím, že to autorka nepřehnala. Nebyla ale moc dobře popsaná, ani líbací scény na mě spíš nezapůsobily. A přiznávám, že mě moc nebaví ten typ emancipace, kdy ženská udělá doslova každý krok jako první – od polibků, přes odtáhnutí k pelechu až po svlíkání. Až na závěrečné romantické gesto pochopitelně a nápravu neshody. To musí udělat chlap.

Kýčovitý konec je nutno tak nějak přejít. To prostě k žánru patří. Ne že by byl všude, ale většinou se ho dočkám. Tak jsem ho přežila i tady a nechala si zhnusit ty bambulky :)

 

Nejsem si jistá, jestli bych zvládla pracovat v takovém rezortu. Přeci jen výjimečnost Vánoc spočívá v tom, že jde o velmi krátké období. Ale mít všechno to, nač se těším,po celý rok? Nezevšednělo by to? Každopádně autorka dosáhla toho, čeho nejspíš chtěla. Vytvořila příjemnou vánoční atmosféru plnou sdílení maličkostí, důležitých vzpomínek a zážitků. Zároveň byla celá tahle vánoční šaráda překvapivě přirozená. Vůbec mi to nepřipadalo na sílu tlačené. I přes všechny ty perníčky, stromky, santaclausovské oblečení a  jména mazlíčků.

Jen jedno mi není jasné. Jak se tam slaví Vánoce v létě? Bez sněhu, v teple. To přeci člověk nemá moc chuti na horké punče, koledy a chumlání do teplých svetrů a dek. Ale asi to jde :) Vánoce konec konců slaví i jižní polokoule.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do vánoční vesnice račte vstoupit tudy.

 

 

Další knihy autorky na bloGu:

Vánoce na skotském hradě

 

O knize:

Autor: Donna Ashcroft

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 264

Farma zázraků

 

Kniha byla jasnou volbou na předvánoční období. Doufala jsem, že na mě z ní dýchne krásná vánoční atmosféra zasněžených stromků a příprav na Vánoce. A taky samozřejmě dokonalá láska, která v předvánoční kouzelné době konečně rozkvete. Podobný příběh, i když pro mladší čtenáře, jsem už četla. Taky byl o lásce a vánočních stromcích a líbil se. Tak mě od tohoto nemohlo nic odradit.

 

Anotace:

Stelle se podařilo splnit si dávný sen: koupila farmu na vánoční stromky. Jenže jak už to tak bývá, realita má do skutečné idyly daleko. Ve stodole se zabydlela drzá rodinka mývalů, stromky z neznámých příčin sesychají, a Stella navíc zjistila, že s farmou získala i hromadu dluhů. Její poslední záchranou se zdá být instagramová soutěž o sto tisíc dolarů, ale má to háček. Aby farmě dodala nádech romantiky, v přihlášce uvedla, že se o ni stará se svým přítelem – kterého ovšem nemá. A tak musí zaskočit Luka, její úžasný nejlepší kamarád, s nímž má naprosto platonický vztah. Anebo ne?

…

Hrdinka si splnila svůj dávný sen. Koupila si farmu na vánoční stromky, protože miluje Vánoce a chce předat radost z nich dalším. Taky jí to připomíná Vánoce, které mívala s mámou, než jí zemřela a ty byly krásné, přes to, že neměly moc peněz a často se stěhovaly, když máma našla práci někde jinde.

Farmě se bohužel moc nedaří a letos ji ještě ke všemu sužuje řada nešťastných náhod, které bohužel značně vyčerpávají Stelliny úspory. Přihlásí tedy svou farmu do soutěže o slušnou částku. Jenže asi zapracuje její podvědomí a ona do přihlášky napíše, že tu žije a pracuje s partnerem. Sice neochotně a váhavě, ale přece požádá o roli partnera na oko svého nejlepšího kamaráda. Ten k jejímu překvapení souhlasí. Stella má sice chuť cuknout, protože je to zbabělá kačka a podvědomě tuší, že jejich vztah možná není jen přátelský, což by se mohlo provalit a donutit ji postavit se k tomu čelem. Jenže Luca očividně začuje jedinečnou příležitost otočit svůj status z nejlepšího kamaráda na partnera. Přála jsem mu, protože měli sakra na čase. Potkali se před deseti lety (!), když jí zemřela máma. On ji tenkrát zachránil od zoufalství a od té doby jsou nerozluční.

 

Koncept příběhu je tedy z výše uvedeného jasný. Díky náhodě se vztah dvou přátel překlopí z dokonalého přátelství do dokonalé lásky, protože po nuceném předstírání samozřejmě oběma dojde, že nemohou být jinak, než spolu. Na první pohled tedy příjemná romantická oddechovka jako stvořená pro zimní pohodu. Na to jsem se těšila a částečně jsem to i dostala. Zimní pohoda byla skvělá, ale musím bohužel přiznat, že autorka trochu neukočírovala vztah svých hrdinů. Respektive ho neudržela v dostatečně uvěřitelných mezích. A to říkám jako čtenář, který v romantické literatuře je ochoten uvěřit opravdu hodně nepravděpodobným věcem :)

I když mám normálně od přátelství k lásce ráda, do tohoto příběhu by se více hodilo, kdyby ona poznala prostě někoho úplně nového. Zrovna někomu s její povahou jsem měla trochu problém uvěřit, že se přes desetileté přátelství dokáže přenést a posunout to někam dál. Deset let je přeci jen už poněkud dlouhá doba. Ale jako budiž, může i být, jen by jejich „přátelství“ nesmělo být ukázáno tak, jak bylo. Protože kvůli tomu, jak byl vztah napsaný, na mě oba působili dost nevěrohodně a s nimi i celý jejich příběh.

Luka byl nejen skvělý nejlepší kamarád, ale dávno byl něco víc, jen hrdinka dosud odmítala si toho všimnout. Ono jí s ním totiž vůbec nic nechybělo. Pomáhal jí naprosto se vším, byl jí oporou, jejich vztah byl poměrně hodně kontaktní. Jediné, co chybělo, byl sex. Jinak to byl z obou stran prostě vztah.  A oba si to pochopitelně neřeknou, protože mají strach, že by přišli o skvělé přátelství. Ach ta komunikace! A jestli se ona něčeho bojí, je to ztráta osoby, na které jí záleží. Bohužel, pokud by holka trochu otevřela oči, pochopila by, co vidí všichni. A sice to, že o žádné přátelství už dávno nejde. A tím spíš mohla o Luku přijít, čistě kvůli jeho vyhoření. V tomto jsem ji moc nechápala, protože Luka byl dost úžasný chlap, hezký, inteligentní, vtipný… a uměl vařit! A jiskřilo to mezi nimi. Ona to někde uvnitř věděla moc dobře a jen nebyla schopná to prostě risknout a jít do toho. A proč by taky měla? Luka jí ochotně dával všechno a na oplátku vlastně nic moc nedostal.

Stella byla prostě zbabělá. Možná i pochopitelně, ale byla dávno dospělá a podobné náctileté zbabělosti jí neslušely. Možná to tak někdo má, ale u hrdinky romantického příběhu byla její neschopnost přiznat si pravdu otravná. Ano, na tomto je založena spousta romantik, ale málo kdy dává někdo svou náklonnost najevo tak očividně, jako Luka a málo kdo ji tak očividně přijímá jako Stella. Připadalo mi to od ní vypočítavé. Udržovala si své jisté a neriskovala, že o to přijde a to bez ohledu na něj. Divím se, že to vydržel 10 (!) let, aniž by potkal někoho jiného nebo mu došla trpělivost s ženou, která záměrně ignoruje očividné. Působil tak jako trouba a ne jako romantický idollo a jsem si dost jistá, že právě toto autorka určitě nechtěla. Přes to jsem toho troubu měla raději než Stellu :D Musela jsem si ale klást otázku: Jak dlouho by čekal, kdyby nepřišla ta soutěž? Dalších deset let? Do smrti? Fakt by dál vydržel takové podivné uspořádání? Upřímně se mi těžko věří tomu, že by takový chlap jako on čekal tak dlouho a že by dávno nepotkal jinou, která by se nebála po něm sáhnout.

 

Do romantické nálady mě tedy kniha tak úplně nevnořila. Linka tu byla poměrně jasná a přímočará, ale to by mi nevadilo – jistou předvídatelnost od romantik očekávám už automaticky.  Nejspíš bych byla i zklamaná, kdybych nedostala to, co čekám. Tato konkrétní situace však pro mě nebyla úplně ta pravá, protože tady prostě nic nevznikalo. Už to dávno bylo. Měla jsem tedy dost problém přijmout onu zápletku od přátelství k lásce, protože tam žádný takový posun být nemohl. Jediné, co proběhlo, byl posun od vztahu bez sexu ke vztahu s ním. Jinak mezi nimi bylo vše při starém. Přišla jsem o to postupné otevírání se, o poznání skutečných citů, o první doteky, které jsou jiné než mezi kamarády – oni toto všechno měli už 10 let!

Trocha žhavých scén nechybí, i když jich tu naštěstí nebylo nijak moc. Čímž netvrdím, že příběhu chyběly žhavé okamžiky. Vlastně si na ně téměř nepamatuju, takže mě očividně nijak neštvaly :D Jinak takových těch obyčejných bezsexových žhavostí bylo až až. Jak jsem psala, jejich vztah byl dost kontaktní. Měli navyknuto se objímat a dotýkat se. Takže kdo má rád toto, najde to v příběhu už od začátku. Možná i proto mně jejich intimní okamžiky nepřipadly tolik výjimečné. Opět proto, že pro ně to nebylo nic nového. Jen to prostě tentokrát dotáhli do konce.

Krom lásky je tu podstatné také přátelství mezi spolumajiteli farmy a sounáležitost mezi lidmi ve vesnici. Je to takové maloměsto, kde každý vidí každému do talíře, ale lidi se tu mají rádi a podpoří se navzájem, když je to potřeba. To bylo moc hezké a milé a přineslo to laskavou a mírně sentimentální atmosféru, která tak nějak k Vánocům patří. Protože kdy jindy už by měly být vztahy mezi lidmi hezké?

 

Vánoční nálada a atmosféra tu byla sice mírně slabší, než jsem čekala, ale přes to mě bavila myšlenka na malé americké městečko, které zrovna ožívá vánoční sezónou. Američani tohle umějí, sama jsem se o tom přesvědčila na vlastní oči, když jsem tam byla těsně před Halloweenem a je mi jasné, že Vánoce mají ještě vymazlenější (jo, ten kýč, který k Vánocům patří, mě baví). Navíc tady byl pochopitelně sníh! Na farmě se jen nepěstovaly stromky, ale také tu bylo spousta vánočních atrakcí okolo. Měli tu výzdobu, pekárnu s cukrárnou a různé atrakce pro děti naladěné do zimy a vánoční nálady – brusloviště, vánoční bludiště a různá překvapení, na které jste mohli narazit při procházení farmy při výběru toho nejlepšího vánočního stromku pro váš domov. Podobné atrakce bych si sama uměla užít a i by mě bavilo je vymýšlet. Škoda, že tomu nebylo věnováno trochu víc pozornosti. Asi by mě přátelství farmářů a snaha o záchranu farmy bavila víc než milostné peripetie holky, kterou jsem si moc neoblíbila.

K ozvláštnění děje je přidaná napínavá linka se škodičem, který se snaží farmu poškodit. Sice mě moc nepřekvapilo zjištění, o koho jde, ale celé toto mě bavilo a příběh to zpestřilo dostatečně. I tohoto by mě bavilo trochu víc.

Překvapivě jsem si moc neužila právě to, co to všechno odstartovalo – tedy onu instagramovou soutěž. Celá tam byla taková jako mimochodem a slečna vlivnice, která přijela fotit a poznávat farmu nedostala moc prostoru. I tak mi ale výrazně utkvěla kvůli jednomu jejímu vztahu. Zapletla se totiž s mužem, který ji přitahoval jednak vzhledem (samozřejmě), ale taky tím, že nevěděl, kdo ona je. Chtěl ji prostě pro ni samotnou, takovou, jakou ji poznal ten večer. Tohle její přiznání mi připadalo hodně smutné. A podobně dojemných okamžiků je v knize víc. Autorka prostě umí vyvolat pěkný sentiment a Vánocemi způsobenou rozněžnělost a vůbec to v jejím podání nepůsobí jako kýč nebo hra na city.

 

Kniha je vlastně docela fajn, jen mám trochu obavu, že je pro mě na jedno čtení. Příběh nemá nic, čím by byl vysloveně výjimečný. To samozřejmě neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Pro někoho, kdo hledá příjemnou zimní romantiku se sympatickým hrdinou a příběhem „od přátelství k lásce“, byť poněkud méně uvěřitelným, to bude určitě hezké počtení na nejen předvánoční období.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Farmu zázraků najdete zde.

 

O knize:

Autor: B.K. Borisonová

Série: Lovelight (1. díl)

Překlad: Michaela Martincová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 344

Byli jsme tady

 

Ačkoli bylo na začátku jasné, že kniha nebude svým tématem odpočinková a optimistická, lákalo mě si příběh přečíst. Byla jsem přesvědčená, že mi něco dá a že bude prostě silný a dobrý. Moje očekávání byla naplněna beze zbytku. Nakonec jsem se díky knize zamyslela i nad něčím, co jsem neočekávala a stalo se to pro mě výrazným tématem a poselstvím knihy.

 

Anotace:

Nová škola. Nová nejlepší kamarádka. Nový kluk. A pak se stane, co se stát nikdy nemělo. Erica se probudí po propařené noci v pokoji přítele své nejlepší kamarádky. Nic z předešlého večera si nepamatuje. Je napůl nahá a po celém těle má načmárané vulgární obrázky, vzkazy a taky podpisy pěti spolužáků. Je mezi nimi i jméno jejího kluka Thomase. Co se vlastně stalo a proč tomu nikdo nezabránil?

…

POZOR! Text níže může obsahovat mírné spoilery. Všechno, co se v knize stane a kam příběh směřuje, je nicméně dost jasné už z anotace.

Kniha taky obsahuje dost realisticky podanou šikanu, sexuální násilí a dotýká se dost názorně tématu sebevraždy.

…

Tohle dílo patří k příběhům, který se čte jedním dechem od začátku až do konce, a doslova mrazí. Po celou dobu jsem si uvědomovala, že něco podobného se úplně klidně může stát. A co hůř, v dnešní době mobilů a sociálních sítí jsou dopady na oběť podobného činu o dost horší, než by třeba byly v minulosti. Otázkou je, jestli přístroj umožňující záznam obrazu a jeho přenos na sítě i v reálném čase patří do rukou osob, které nejsou schopné domyslet následky svých činů a jejich dopad na ostatní. Bohužel v dnešní době jde už o otázku čistě řečnickou. Dávno totiž má chytrý mobil téměř každý.

Proč vůbec někdo vezme do ruky mobil, aby natočil jiného člověka v jakékoli ponižující situaci a zveřejní to? Na toto kniha odpověď nenabízí, ale zaručeně přiměje každého se zamyslet nad tím, že činy mají následky. Nebo by aspoň měly mít.

 

Kniha od začátku háže rovnou do děje a na nic nečeká. Hlavní hrdinka se probouzí po mejdanu v cizí posteli s brutálním výpadkem paměti po šílené alkoholové jízdě. Neví přesně, co se stalo, vidí jen následky. Je očividné, že v noci byla úplně nahá, což by ještě nemuselo vadit, kdyby ji tak viděl pouze její kluk. Že to tak nebylo, si uvědomí ve chvíli, kdy na svém těle najde podpis snad každého, kdo byl ten večer na mejdanu. A taky urážky a hnusné obrázky. Všechno načmárané tlustým černým fixem. Na místech, která rozhodně nejsou určená k vidění pro každého.

 

Ve vyprávění příběhu se střídá Erica, které se to všechno stalo s Thomasem, klukem o kterého stála a o němž si myslela, že k ní cítí totéž. Kniha je ozvláštněná i komiksem, který hlavní hrdinka kreslí. V něm si stvořila svoji superhrdinku, díky níž v životě překonávala situace, v nichž si byla nejistá.

Všechno začíná pohledem Erici a ránem po té noci. Pokračuje to každým dalším dnem, kdy zažívá interakci s ostatními lidmi ve škole. Tedy nejen s těmi, kteří byli přímo na místě, ale i s těmi, kteří se to dozvěděli v podstatě hned druhý den kvůli existujícím fotkám z něčího mobilu. Do toho se občas objevují vzpomínky na dobu před tím a z nich vyplynou okolnosti, které zadělaly na celý ten průšvih.

Postupně jsem se dozvěděla, že Eričiny vztahy se spolužáky nebyli vlastně až tak fajn, že spíš byla vysmívaná a šikanovaná. Do Thomasovy party byla „přijata“ vlastně jen díky tomu, že o ni on stál a pro ostatní – zejména jednu holku a jednoho kluka byla vždy jen otloukánkem a osobou, kterou pohrdali a nenáviděli ji. Důvod nebyl úplně zřejmý, ale hlupáci k šikanování vždycky něco najdou. Stačilo, že byla nová, nejistá, měla větší stehna a poprsí, její matka nebyla moc majetná, takže nebydlela v té správné čtvrti a neměla drahé věci... Možná i to, že nebyla úplně sebevědomá a schopná se bránit a zmetci zavětřili snadný cíl.

A po tom činu to bylo ještě horší. Šikanátoři se nezastavili, naopak nabyli dojmu, že teď už si k ní mohou dovolit všechno a taky si dovolili. Školou začaly kolovat drby, pak fotky a nakonec i video…

 

Autorka předkládá brutálně a syrově dobře popsané pocity holky, které se stalo něco strašného, když o sobě nevěděla. Udělali jí to lidi, které znala. Děti ze spořádaných lepších rodin. A s nimi i kluk, do kterého byla zakoukaná. Pocity začínají na zmatku, zděšení a postupném rozvzpomínáním se. Pocit zneužití a ponížení je zde ještě umocněný těmi vzkazy fixou, které nejdou úplně hned beze zbytku dolů. Nechybí hanba a vina, kterou zde paradoxně cítí oběť a ne ti, kteří jí to udělali. Ti jsou naopak na koni a přitvrzují svůj nátlak a šikanu, která nabývá opravdu nechutných a obludných rozměrů. Erika se vše snaží nejdřív utajit, ale vzhledem ke kolujícím důkazům je jí jasné, že to nebude možné. Zoufalství a hanba se stupňují. Přidává se pocit, že s tímhle nedokáže a nechce žít…

Dobře propracovaná postava je nejen ona, z jejíhož pohledu je nejdůležitější část příběhu vyprávěna, ale i partička, která jí to provedla. Postupně jsem poznávala jejich povahy a taky se dozvídala jejich motivace k činu nejen ten večer, ale i v další dny, které následovaly. Byly tu snad všechny důvody od prostě čisté hajzlovitosti školní sportovní hvězdy, která si myslí, že jí všechno projde a naprosté neempatie a zbabělosti jeho přicmrndávačů, přes alkohol, žárlivost nebo jen obyčejnou stádovitost a neschopnost se ozvat proti ostatním, když se děje hnusná křivárna. Byla tu dokonce i postava neschopná uvěřit oběti jen proto, že její kluk byl jedním z pachatelů a ona o něj nechtěla přijít. Nikdo z nich nedokázal domyslet následky svého chování a byť jen elementárně se vcítit do oběti a stydět se za to, co provedli nebo vyjádřit lítost. Pokud už, tak litovali jen sami sebe, když to prasklo a hleděli si zachránit kůži a budoucnost. Na Eričině dalším životě očividně nikomu nezáleželo. Dokonce mě šokovala i reakce rodičů pachatelů, protože jsem čekala kde co, ale něco takového rozhodně ne. Vlastně jakékoli z těch vysvětlení pro onen čin a všechny další, které následovaly, bylo úplně špatně a bylo děsivé sledovat, čeho všeho jsou lidi schopní. A ano, nebylo těžké uvěřit, že podobné charaktery, tak, jak byly v knize popsané, toho schopné jsou i v reálu – bez jakýchkoli ohledů nebo zaváhání.

Naštěstí se našla alespoň jedna osoba, která se dokázala za Eriku postavit a bojovat za ni ze všech sil. Postava se silným smyslem pro spravedlnost a pro to, co je správné. Postavila se za Eriku proti všem, bez ohledu na to, co si ostatní pomyslí. A ne, nebyl to Thomas. Ten Thomas, který ve svých kapitolách tvrdil, jak mu na Erice záleželo…

Na konci jsem trnula, jestli se aspoň někdo z pachatelů dokáže zachovat správně, byť tím zničí životy svých kamarádů i svůj. Jestli se někdo dokáže postavit čelem k tomu, co udělal a nést za to následky. Nebo zůstanou všichni zbabělci neschopnými nést odpovědnost za vlastní hloupost? Jenže o no to nakonec nebylo o tom, jestli je přiznání zničí, protože k nenapravitelným škodám došlo už tu noc, kdy se všechno stalo. Už tam bylo potřeba mít odvahu a zabránit tomu. A to je hodně důležité poselství knihy.

 

Myslím, že toto je jedna z těch knih, které by měl číst každý mladý člověk v patřičném věku, než se mu dostane do rukou chytrý mobil. Ne proto, aby se mu dostalo varování před pořizováním důkazů při páchání špatností, ale už jen proto, aby si uvědomil, co všechno může způsobit blbým natočením nějaké - klidně i zdánlivě banální - ponižující situace na mobil a zveřejněním na síti. Nebo jen komentováním, sdílením a tím vlastně podpořením šikany. Co může způsobit jakákoli šikana a jak daleko to může někoho zahnat, jak odporné je někomu takovou věc udělat. A pokud už se taková věc stane, kniha na jedné z postav ukázala, jak moc důležitá je odvaha postavit se i proti všem za člověka, kterému bylo ublíženo.

Na konci knihy jsou uvedeny kontakty na linky důvěry, kam se může případně obrátit někdo, kdo má podobné problémy. Osobně to považuji za dobrou věc. Pokud by knihu četli někdo, komu se něco podobného stalo, najde pomoc přímo na konci příběhu.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu i s ukázkou najdete tady.

 

O knize:

Autor: Cassie Gustafson

Překlad: Magdaléna Farnesi Stárková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Roky vydání: 2024

Počet stran: 352

Měsíčník - leden 2025

 

Je tu leden, čas nových začátků, nových nápadů a nepopsaných listů…

Tak jsem se rozhodla s novým rokem tento můj každoměsíční článek přeonačit. Taky jsem ho z očividných důvodu přejmenovala na "měsíčník". S pohádkou to tentokrát nijak nesouvisí. I když... Ne, raději ne. Slunečník bude užitečný až v létě a větrníky nejím :)

A proč zase změny? Nějak se totiž stalo, že jsem se loni poněkud vybodla na ten motivační koncept. Dávání cílů se evidentně neujalo v ničem jiném, krom čtení. Tam se to nepřekvapivě ujalo velmi úspěšně a navíc mě to baví, takže v tom budu pokračovat ve stejném duchu, jen obměním některá témata. Loni mě dost překvapilo, jaké přehlížené poklady ukrývá má knihovna. Tak jako jasně – přece bych si domů nekoupila blbou knihu, to dá rozum :D  V ostatních věcech je pro mě příjemnější pokračovat bez daného cíle a je to pak mnohem úspěšnější. Když jsem moc konkrétní, spíš mě to odrazuje. Úplně teď vidím Snapea s tím jeho „očividně“ výrazem.

V lednu tedy začínám nekonkrétně :D

Ona vlastně jistá nekonkrétnost se pro začátek roku i hodí. Všichni se honí za předsevzetími, já jdu letos proti proudu. Tak nějak bych chtěla trochu méně číst, protože 133 kousků loni už mi připadá dost. A trochu více psát, protože… ale raději nic :D nebo si tu múzu zase zakřiknu.

 

Ohlédnutí za prosincem

Letos mi to nějak uteklo i přes to, že žádný stres ani shon jsem neměla. Musím říct, že je docela příjemné nakoupit dárky v listopadu a v prosinci si už jen užívat vánočních trhů. Škoda, že příroda na to trochu kašlala a sníh mi dopřála jen dvakrát - na Mikuláše a poslední den v roce, což mě obzvlášť potěšilo. Ale třeba se ještě dočkám v lednu.

Mám jeden super objev - kniha jako adventní kalendář – ha, ha! Nečekané! Takže jsem si ji vybrala k svátku, abych mohla od prvního prosince pěkně číst. Zdálo se mi to jako dobrý nápad a je to dobrý nápad. Až na jeden drobný detail. Stránky si musíte vždy před čtením na boku rozříznout (to je super), další kapitola je tak uzavřená na další den. A to je teda mučeníčko :D četla bych dál a ono to „nejde“. Takže mi to vycházelo na nějakých deset minut příběhu denně. Bohužel musím přiznat, že zatím co čokoládový kalendář bez problémů vydržel, zde jsem selhala už dvanáctého prosince a dočetla to komplet… Ale účel byl naplněn beze zbytku. Těšení na další kapitolu bylo fest, i když trvalo jen dvanáct dnů. Tak nějak doufám v další takovou knihu příští rok.

Letošní tradiční dobrovskou akci u Dobrovského jsem nevyužila :( Měla jsem zálusk na tři knihy a ani jedna nebyla na Čáře skladem. Neva. Mám co číst. Odhadem asi tak na pět let :D

Ježíšek přinesl šest knížek. Jej!

 

 

Jak to šlo v prosinci s vybraným čtivem?

Kupodivu bylo docela málo času na čtení. V práci byly nějaké dovolené a nemoci, takže spolu s větším množstvím práce jsem na čtení neměla úplně tolik prostoru. Nakonec jsem nestihla všechny vybrané. Budiž to pro mě poučením, abych si na svátky nevybírala samé tlusté, ale spíš hubenější kandidátky.

Já legenda – tak to překvapilo. Tušila jsem, že kniha bude jiná než film. Ale nečekala jsem, že bude zásadně jiná. Mohu doporučit. Jedna z nejlepších upírovek. Pohled na to, když člověk zůstane jediným ve světě upírů a stává se pronásledovanou anomálií, je super. Kniha se mnohem víc zaměřuje na prožívání hlavního hrdiny, na jeho myšlenky a psychický stav. Líbilo se mi tu i pojetí upírů. Krom příběhu Roberta Nevilla aka legendy jsou tu zařazeny i další povídky lehce hororovitějšího ražení. Povídky sice nemusím, ale tyto mi sedly většinou všechny.

Mosazné město – příběh z prostředí Egypta, založený na tamní mytologii. Bylo fajn mít v akci džiny a různé další pouštní nadpřirozené bytosti. Postavy byly taky fajn a zápletka akorát správně napínavá. Džinská politika si v intrikách s ničím nezadá s tou lidskou a zde to navíc komplikovaly sváry a křivdy trvající dlouhá tisíciletí. Zdá se, že nesmrtelnost má i nevýhody :D Příjemné překvapení. Doufám, že další díly budou.

Boží hrob – na ten bohužel nezbyl čas. Přijde tedy na řadu zase příště.

 

Nej kniha minulého měsíce:

Mosazné město

 

Co plánuji čísti v lednu?

 

Rozhodla jsem se trochu pozměnit některá témata, aby bylo čtení trochu pestřejší a přitom stále ubývalo ze zásob. Zvažovala jsem i navýšit počet kategorií, ale to by i se spolupracemi už bylo hodně povinností a málo prostoru pro aktuální chutě. Navíc trojka je prostě dobré číslo. Abych si to zpestřila, pokusím se vždycky vybírat jen ze stejného měsíce uplynulých let.

Jedna od českého autora

Do skonání věků – (leden 2022). Domácí autoři umí překvapit, to už všichni víme. Mám pocit, že vydání této jsem dokonce i podpořila, ale těžko vzpomenout.

Jedna bazáčová

Les bez srdce – pořizovací cena rovné kilčo (leden 2023). Zaujala mě, tak věřím, že nezklame.

Jedna z rozečtené série

Reborn – (2021) druhý díl v sérii Remade. Nechápu, proč jsem nepokračovala, protože si pamatuju, že první díl mě bavil.

 

Ať se v novém roce daří!

Konec hlášení!