Září je mým oblíbeným měsícem přibližně od doby, kdy jsem přestala chodit do školy. To asi není zase takové překvapení :) Přiznávám, že mi září a obecně podzim nevadilo ani na střední. Základku raději vynecháme.
Takže jo, je to zase tady, ty tři krásné, leč rychle mizející měsíce do konce roku. Letos ale září moc šťastně nezačalo. Jak jsem se těšila, až nastanou deště, letos byl nástup pršení přeci jen trochu moc nadšený. U nás to řeka naštěstí zvládla, ale celkem těsně a doufám, že v podobném stavu už ji hned tak neuvidím.
Můj zářiový dovolenkový týden jsem strávila mnoha praktickými záležitostmi. Na cestování zrovna nemám slinu, tak jsem dělala vše jiné možné, co mě baví. Například: konečně dostaly nové domovy a čerstvou hlínu všemožné květeny, které obývají mou domácnost. A že už to bylo sakra potřeba. Byteček se také skví podzimní výzdobou, rehabilitace hrbatých zad je zahájena a komora debordelizována. A krom toho zbyl čas na paření her a psaní. A pití burčáku, který je letos lahodný!
Září byl jednoznačně zabíjačkový měsíc smrsknutý právě do
onoho dovolenkového týdne. Řezníkem byly knižní e-bazary a čunětem můj účet.
Ani se raději nepřiznám k počtu kusů, protože to už je na léčení. Ale mám
spoustu knih, které jsem dlouho sháněla a většinou do kilča :) Kdož by odolal,
hoď první kamenem knihou. Dost knih jsem taky vytřídila do bazu, takže
se to nějak srovnalo. Ano, místo v knihovně opět nemám :)
Kniha měsíce si dala tentokrát na čas. Četla jsem dobré knihy, ale nic takového, co by si zasloužilo knižní trůn v září. Dlouho vládl Ohař a liška, kterého jsem četla jako první knihu. Pak přišla konkurence v podobě Roztříštěné lásky. A úplně jako poslední byl vítěz Dcera Rudozimy. To byla po dlouhé době fantaska tak odlišná od průměru a s tak jinou hlavní hrdinkou, že jsem obojímu úplně propadla.
Co plánuji na říjen?
Rádobych čtecí:
Tři vyvolené ze září:
Jeskyně zatracených – tak tu jsem nedala. Ukázalo se, že se v ní spojuje všechno, co pro mě zosobňuje nesnesitelně tíživou atmosféru. To jest jeden člověk, osamocený v temnotě při průzkumu jeskynního systému kde „něco je“ bez možnosti dostat se ven bez pomoci člověka, který mu útěk dovolit nechce. A tak to bude celou knihu nebo aspoň většinu určitě. Děs. Zabalila jsem to. O kvalitě knihy to ovšem vypovídá spíš to dobré. Děsivost atmosféry mi dokázala předat v prvních pár kapitolách.
Storočí – i u této knihy jsem dostal přesně to, oč jsem stála a s čím jsem počítala. Není to žádný skvost literatury, ale skvěle se četla a bavila mě. Pokračování si určitě přečtu.
Hluboký hrob 2 Mlha z moře – tohle bylo přesně tak skvělé, jak jsem očekávala. Stejně ponuré a napínavé jako první díl. Opět tu byla dokonalá atmosféra ostrůvků, tentokrát zahalená příkrovem tajemné a nebezpečné mlhy. Našla jsem záhadu spojenou s historiií a folklórem místích zemí. Dokonce mě potěšilo i mírné zaměření na ekologii a upozornění na dopad činnosti člověka na Baltské moře. Celkově super kniha!
Tři vyvolené na říjen:
Jedna stará více než
3 roky
Vyvolenou knihou Neviditelný život Addie LaRue – koupila jsem na doporučení a na základě velké chvály ze všech stran. Trochu se bojím, že mě proto zklame. Možná z toho důvodu jsem ji odkládala…
Jedna z loňska
Tady vyberu Nezkrotná magie – čekám od toho zhruba totéž, co od Storočí.
Jedna
z rozečtené série
Vybírám Tina Salo 2: Doušek věčnosti – to je ovšem sázka na zábavnou upíří jistotu.
Rádobych psací:
Ohlédnutí za zářím:
Ale jako jo :) něco málo ze mě vypadlo.
Říjnové psací plány:
Bude osamělý víkend… :) plány jsou sebevědomé. Snad se jim skutečnost bude podobat.
Užijte si podzim, dlouho tu nebude.
Konec hlášení!
