Magický expres

Příběh pro všechny, komu stále nepřišel dopis do Bradavic. Teď můžete litovat i toho, že se neobjevila ani jízdenka na Světový expres.

Autor: Anca Sturm
Překlad: Barbora Špundová
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 352

Můj názor:

Knihu jsem si vybrala, protože mě nalákala na motiv školního vlaku pro děti s mimořádným talentem, na špetku magie a taky na to, co mi celý nápad připomněl. Doufala jsem, že by to mohlo být něco podobného Potterovkám. Věková kategorie, pro kterou je kniha určena, by odpovídala prvnímu dílu HP. A co si budem – naznačená zápletka taky.

…

Finn je holka, která vyrůstá v malém městečku Weidenborstel. Je to úplný zapadákov a ona žije s matkou a nevlastními sourozenci v nejubožejším domě ze všech. Její život není právě veselý nejen kvůli chudobě, ale i proto, že její bratr Jonte před dvěma lety záhadně zmizel a jediná zpráva, kterou od něho má je pohlednice s vyobrazením divného starobylého vlaku.

Takový vlak nikdy ve svém životě neviděla. Co by taky dělal na opuštěném nádražíčku ve Weidenborstelu. Jaké je překvapení, když jedné noci před ní na nádraží prostě zastaví. Finn chvilku váhá, pak se ale rozhodne a doslova v poslední vteřině naskočí na ujíždějící vlak.

Tak se z ní stane černý pasažér v magickém expresu – školním vlaku pro nadané děti. Se světovým expresem může být doma všude, kde vedou koleje. Nadané děti se v něm učí zvláštním předmětům a vlak je celý prostoupený magickou technologii. Finn se podaří najít v něm několik přátel a taky nechtěně narazí na jakousi temnou a nebezpečnou záhadu…

…

Varování: Níže uvedené věci mohou na první pohled působit jako veliká kritika. Je to tím, že na tuhle knihu jsem už trochu odrostlá. Doporučuji ji tedy opravdu pro věkovou kategorii kolem 10 let.

…

Myšlenka školy na kolejích mě oslovila na první dobrou. Zdálo se mi to jako originální a dobrý nápad, který nabízí příběhu spoustu možností, ale také spoustu omezení, se kterými si více statické školy lámat hlavu nemusí. Těšila jsem se, jak si s tímto paní autorka poradí. Výsledek byl tak nějak na půl.

Styl vyprávění byl výrazně jednodušší než tomu bylo u „Knihy, jejíž název už tu nechci vyslovit“. Přes to však nemohu říct, že by se kniha četla špatně nebo byla zápletka slabá. Myslím, že bych příběh považovala za velmi dobrý, kdyby nebylo některých okolností – hlavně tedy těch, které mi připadaly jako opsané z „brýlatého čaroděje“.

Inspirace Potterem (a už je to tady) je bohužel velmi zřetelná, ale styl psaní nedosahuje kvalit Rowlingové. Paní autorka tímhle inspirováním svůj příběh hodně a zbytečně snižuje a nutí čtenáře srovnávat (ne, nelze tomu odolat). Z tohoto srovnání však musí nutně vyjít špatně. 

Myslím, že by autorka udělala lépe, kdyby se inspirovala trochu míň a přišla s vlastními nápady a vytvořila postavy s originální osobností – a to klidně mohla už od začátku, to mi nikdo nevymluví, protože potenciál tam rozhodně je. 

Takhle tu máme ředitele, který je nápadně podobný Brumbálovi – je hodný a toleruje porušování řádů, protože má studenty v zásadě rád a ty odstrčené nejraději – i když musím uznat, že důvod, proč nadržuje zrovna Finn, zajímavý byl. 

Máme tu přísnou dámu, která však ani zdaleka není tak sympatická jako McGonagallová a ještě mě štvala pletením jmen a slov – i když musím uznat, že důvod toho pletení se mi později líbil. Kromě toho také učila jeden z předmětů, nadržovala své oblíbené studentce a neměla ráda Finn – asi se trochu zkřížila se Snapem. 

Máme tu kluka-topiče, který mi trochu připomněl Hagrida a trochu i Rona. Tři kamarády – kluky a holku, úplně střelené druhy sladkostí, pohyblivé obrázky… A další velkou hromadu nápadně podobných věcí a událostí. Zdálo se mi to, nebo je kniha skutečně fanfikcí na „Vy víte co“?

Postavy mi taky trochu nešly pod nos. Nejdřív proto, že mi opravdu hodně připomínaly ty zmíněné „Vy víte které“ – a i toto srovnání bohužel neměla paní autorka šanci vyhrát. 

Později se přidaly další důvody. Postavy byly prvoplánově nějaké. Vykreslení jejich povah nebylo zase až tak barvité a pečlivé jak by být mohlo. Ano, v knihách pro děti to často nebývá, tohle ale není kniha pro tak malé děti, aby si s tím autorka nemohla dát práci a vymluvila se na jednoduché čtení pro děti. Když to u jiných jde, proč to zde tak okatě zjednodušovat? 

Dospělí ve vlaku byli téměř všichni podivným způsobem zlí. Strašně rázní a přísní. Až zbytečně moc a bez zjevného důvodu. Na první pohled nebyly tyto postavy vůbec sympatické a trochu mi zhoršovaly dojem, který vyvolal dobrý nápad se školou na kolejích. I když mi paní autorka zkoušela namluvit, že někteří jsou v jádru dobráci a jen pouštějí hrůzu, první dojem je první dojem. V momentě, kdy si to asi uvědomila a dělala (potřebovala mít?) ze zlých hodné, se objevil další problém. Postavy pak působily zase hloupě a nedodělaně – na mě podotýkám, u dětí to tak možná nebude. Celkem dlouho jsem si zvykala i na dětské postavy.

Tohle ale nebylo nic, co by se nedalo překousnout, nebo to aspoň s úsměvem tolerovat, a postupem čtení mě příběh přeci jen strhnul. Paní autorka přidala docela dost svých originálních nápadů (to byl ten zásadní moment, kdy se můj názor na knihu vylepšil) a děj nabíral na obrátkách, jak se postupně rozvíjelo nebezpečí, co sužovalo vlak. Záhada mě bavila a konečně jsem v ní objevila původní věci, nápady a okamžiky, které udělaly knihu zajímavější a příběh svěžejším. 

Dokonce i postavy se potom rozehrály a začaly být lidštější a bylo možné jim začít konečně fandit tak, jak asi paní autorka chtěla. Problém mi tedy působil o něco pomalejší začátek. Příběh dokázal překvapit poměrně pěkně udělanou a opravdu napínavou linkou. Postupně se sice daly všechny záhady odhalit, ale ne zbytečně brzo.

Všechno bylo samozřejmě popsáno úměrně věku cílové skupiny čtenářů. A pro tuto skupinu je to opravdu určené. Staršího čtenáře kniha nemá moc čím zaujmout, protože věci, které zajímavé být mohly a na kterých se paní autorka mohla vyřádit, jsou tak trochu obšlehnuté „Vy víte odkud“.

Nakonec jsem našla hodně věcí, které mě příjemně překvapily a líbily se mi. Hlavně tedy ona zápletka s tajemstvím vlaku, která by si zasloužila už od začátku své vlastní originální kulisy a obsazení. 

Věřím, že v dalších dílech to paní autorka rozjede komplet na originální vlně a příběh už bude jen dobrý. Já však už mezi čtenáři nebudu. Víte jak – ono je to přeci jen pro mladší a já budu za rok (nebo kdy bude druhý díl) zase o kus starší, rýpavější…

Kdybych však dostala v patřičném věku knihu pod stromek (třeba), určitě bych z ní byla nadšená a podobnost s jinou bych měla spíš za plus, než za nevýhodu.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud máte doma dítko, kterému by se podobný příběh mohl líbit, neváhejte. Knihu seženete zde.

Anotace:

Noc co noc sedává třináctiletá Flinn na opuštěném nádraží, odkud před dvěma lety beze stopy zmizel její nevlastní bratr Jonte. Zůstala jí po něm jediná vzpomínka – pohlednice s podivnými verši, kterým nerozumí, a obrázkem starého vlaku, jejž ale nikdo kromě ní na pohlednici nevidí.

Když pak jednoho dne přesně tento vlak vjede do stanice, nevěří svým očím. Hned do něj bez rozmyslu naskočí, aniž by tušila, že se právě střemhlav vrhla do největšího dobrodružství svého života. Jde totiž o magickou internátní školu na kolejích!