14. 9. 2018

Krutá krása




Autor: Rosamund Hodgeová
Překlad: Anna Andrlová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 255



Můj názor:

Při prvním otevření knihy Krutá krása jsem s ní zacházela tak trochu jako se chcíplou kočkou. Četla jsem na ni plno negativních ohlasů a spokojeného čtenáře jsem snad nenašla vůbec.
Jenže i tak jsem si ji chtěla přečíst. Vlastní názor je vlastní názor a taky jsem doufala, že tohle převyprávění Krásky a zvířete bude jiné. Originální a své.
A to teda bylo.
...

Svět Arkádie, ve kterém žije hrdinka příběhu, je už po 900 let uzamčený pod kupolí, kvůli prokletí. Celá ta staletí nepoznal opravdovou oblohu a celý ten čas se chtějí lidé osvobodit od kletby, kterou na ně uvrhli Vlídní, když seslali Laskavého pána a jeho démony, aby pomocí splněných přání a ceny za to zaplacené sužovali lid.
Hlavní hrdinka příběhu, Nyx Triskelionová, je od malička určená jako nevěsta pro Laskavého pána. Její otec tím splácí dluh za přání, které mu Laskavý pán splnil (ach ty smlouvy s Ďáblem). Všeobecně se má za to, že Nyx jde na smrt a ona s tím také tak počítá. Od devíti let je ale také cvičená k tomu, aby vzala Laskavého pána do hrobu s sebou a osvobodila tak svět od jeho krutovlády…

Zdroj


Pominu teď to, že jsem ke knize přistupovala s nedůvěrou, čímž jsem si dost zkomplikovala začátek čtení. Zpětně jsem totiž docela spokojená. Jediné, co bych vytkla, je trochu moc dobrých nápadů na malém prostoru. Příběh tedy vzbuzoval dojem jisté překombinovanosti. A možná i kvůli tomu začne všechno dávat smysl až na konci a v průběhu čtení se mi zdály některé věci navíc. Na druhou stranu si ani nedokážu představit, co bych vyškrtla, kdybych mohla.

Když se totiž ty nápady daly dohromady, byla ona zdánlivě nesourodá směsice docela zajímavá:
Svět paní autorky je inspirován starým Římem a jeho pověstmi, náboženstvím a tak trochu i způsobem života. V knize tedy lze zakopnout o jejich božstvo, některé tradice a svátky, či dokonce na pověst o Pandoře.
Dále tu máme hermetické vědy. Čekala jsem, že se v ději dočkají mnohem větší užitečnosti, ale kupodivu se tak nestalo. Možná to je trochu škoda, ale na něco takového by daný rozsah nestačil určitě.
Když na chvilku zapomenu na staré pověsti římské, našla jsem v knize i střípky známých pohádek. Kráskou a zvířetem má být kniha přímo inspirovaná a jako doplněk si paní autorka zvolila Rampelníka.

Hlavní hrdinka Nyx byla vykreslena docela přesvědčivě. Byla plná vzteku, křivdy a žárlivosti na svoji sestru. Ta měla přežít, mít normální život, zatím co Nyx se měla obětovat za všechny. S negativními pocity ale statečně bojovala a snažila se vyrovnat se svým osudem. Ke své smůle narazila v domě Laskavého pána hned na dva přitažlivé muže, což jí, jako sedmnáctileté holce, zavdalo mnoho dalších podnětů k přemýšlení :). Tento poněkud netradiční „trojúhelník“ mě docela bavil a myslím, že se povedl napsat pěkně.

Hrdince je často vytýkáno divné chování a zamilovanost do obou "mužů" se kterými  je v domě zavřená. Když se pak ale na konci dozvíte, jak se věci mají, zase tak neuvěřitelné to není. 
Navíc - pokud byste byli sedmnáctiletou holkou, nemilovanou dcerou, která je už od devíti let připravovaná  na to, že zemře jako oběť netvora a vyrůstá po boku oblíbené sestry. Kdybyste věděli, že vás lidi nechtějí a jste dobří jen na to, abyste se obětovali za ty, kteří vám nenávist dávají najevo, milovali byste je? Neměli byste v srdci ani stín žárlivosti, zloby, lítosti? 
A pak, když byste se ocitli v domě, kam jste přišli zemřít, a očekávaný netvor byl nejen půvabný muž, ale navíc se k vám choval hezky, s obdivem a láskou a přijal vás takové, jací jste, nezamilovali byste se? No tak vy možná ne, ale já určitě :) 
Takže za mě ne, nechovala se divně. Za mě byla psychologie této postavy velmi dobrá.

 
Zdroj

Co se mi líbilo, i když bych uvítala detailnější rozpracování, bylo Nyxino propátrávání domu Laskavého pána. Dům byl do značné míry živoucím organismem, měnil se a „žil“ podle vlastního uvážení. Měl spoustu tajemství a bylo na něm hodně co k objevování. Toho bych brala klidně i víc, ale paní autorka by se musela trochu více položit do popisných částí. Tímto mě opravdu nezatěžovala nadměrně :).

Je škoda, že se paní autorka i o některých dalších zajímavých momentech nerozepsala trochu víc. Příběh by pak mohl být o něco akčnější. Bylo by fajn využití většího množství hermetických znamení a nauk, když už je hlavní postavě vtloukali do hlavy od dětství. Také bych si představovala dramatičtější vývoj vztahu mezi Nyx a Laskavým pánem, některé jejich společné chvíle mohly více vygradovat, ale i tak se mi zpracování líbilo. Jakékoliv techtle mechtle byly jen velmi decentně naznačeny, což jsem uvítala. Přehnaných detailů sexu už mám docela dost a není na škodu, když je ponechán prostor představivosti. Celé je to pak jaksi něžnější, což se mi k převyprávění pohádky hodí.

Celkově, i přes ty drobné výhrady, se mi kniha líbila a určitě se k ní vrátím. Na druhé čtení bude o něco zajímavější, když už mi nebudou souvislosti utíkat a věřím, že v ní objevím spoustu věcí, kterých jsem si na poprvé nevšimla.

A teď: Číst nebo nečíst?

Číst, pokud máte rádi pohádky, staré pověsti a příběh, který je trochu jiný než ty ostatní. Kniha není nijak náročná na čtení, ale trochu soustředění na děj to přeci jen chce. V krásných červených deskách najdete pohádku, ve které je možná na první pohled trochu víc nenávisti, než lásky, ale možná je o to víc „skutečnější“.

Anotace:

Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. V den svých sedmnáctých narozenin odchází do paláce, aby se provdala za netvora. A má jasný plán, zabít ho a ukončit jeho devět set let trvající vládu. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Ovšem aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?


2 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Pěkná recenze :) kniha vypadá vážně skvěle. Obálka je krásná a krásku a zvíře miluju, takže další retelling, proč ně? :))

Nikolaoss řekl(a)...

Taky myslím, že převyprávek není nikdy dost :) Možná by bylo fajn narazit na jinou pohádku, ale Kráska a zvíře je asi nejvděčnější. Díky za komentář a přečtení :)