„Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám
přicházejí v rouchu beránčím, ale uvnitř jsou to draví vlci.“
Autor: Stephanie Oakesová
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 367
Anotace:
Působivý román o nebezpečí slepé víry − a o síle víry v sebe sama.
Keviniáni připravili sedmnáctiletou Minnow téměř o všechno: o dvanáct let života, rodinu i o schopnost důvěřovat. A když se vzepřela, vzali jí také ruce.
Teď je keviniánský Prorok mrtvý a celá osada, kde komunita žila, spálená na popel. Detektiv z FBI tuší, že Minnow o tom něco ví — ona však mlčí. Hrůzné okolnosti ji dovedly do věznice pro mladistvé, kde objevuje nový svět. Učí se číst a především samostatně myslet. Zjišťuje, že kovové mříže nejsou nic proti svazujícím pravidlům její sekty. A že pokud se dokáže rozloučit s děsivým tajemstvím své minulosti, může získat opravdovou svobodu, o jaké vždycky snila.
Propracovaný psychologický thriller těží z motivů pohádky bratří Grimmů Bezruká dívka, nabízí však mnohem víc: sektu tvrdě trestající neposlušnost, věznici, kde si každý musí vydobýt své místo, sympatického detektiva, drzou a nebezpečnou spoluvězeňkyni s pesimistickým pohledem na svět a charismatickou Minnow, která zoufale bojuje o obyčejnou naději na lepší život.
Můj názor:
Proč jsem zatoužila přečíst si tuto knihu? Nahlédněte do
anotace a pak mi řekněte, že byste odolali. A já vám stejně nebudu věřit :). Zajímavá
obálka už byla jen sladkou tečkou.
Hlavní hrdinkou a vypravěčkou v jedné osobě je Minnow
Blyová, sedmnáctiletá holka, která uprchla ze společenství lidí, žijících
v lese – ona tomu říká Komunita. Každý normální člověk ale pochopí, že se
jednalo o sektu. Uprchla jedné zimní noci, kdy shodou okolností zemřel
samozvaný Prorok této sekty keviniánů (ano, jmenoval se Kevin) a osada, kde
žili, vyhořela do základů. Minnow na útěku těžce zranila chlapce
z nedalekého města a tak je odsouzená k pobytu ve výchovném ústavu
pro mladistvé dívky. Minnow Blyová v této sektě přišla o obě ruce. Zůstaly
jí jen pahýly končící kousek nad zápěstími.
Ve vyprávění Minnow se střídají situace z jejího
současného pobytu v káznici se vzpomínkami na život v sektě. Tohle
její vzpomínání na sektu bylo zrůdným způsobem fascinující. To co se tam dělo
se vzpíralo zdravému rozumu a při čtení jsem se nestačila divit tomu, že se
mohou dospělí lidé nechat takto zmanipulovat sadistickým prznitelem jejich
dcer. To jak žili, jakým způsobem jimi Protok manipuloval, nutil je páchat
násilí a žít prakticky středověkým způsobem života… bylo to tak reálné, Minnow
všechny ty hrůzy líčila tak chladně a nezaujatě a přitom se slabším povahám
může nad lecčím dělat mírně nevolno.
Z textu vyplynulo, že si lidé prostě
zvykli na všechno i na násilí a přijali ho jako jakousi normu, jakoby se
v nich probudilo to horší a nelidské já. Nabyla jsem dojmu, že některým
z mužů se snad musely určité praktiky, nařizované Prorokem, líbit. Přece
není možné, aby dokázali jinak tak strašně ubližovat vlastním dcerám a ženám.
To, v jakém postavení žily v sektě ženy, asi není těžké si
představit.
Oproti tomu mi pobyt v nápravném zařízení připadal jako
oáza klidu a normální život. Minnow zde přišla do styku s „normálními“ holkami,
pokud se tak dají nazvat provinilkyně, mezi kterými byly i vražedkyně, feťačky,
zlodějky a různé jiné výtečnice. Minnow se zde konečně může naučit číst,
protože tahle základní věc nutná k samostatnosti a myšlení byla
v sektě pochopitelně zakázaná. Krom toho za ní dochází
psycholog-konzultant z FBI, který s ní probírá její sektářskou minulost.
Nejsem si úplně jistá, jestli jí chtěl jen pomoci k duševnímu zdraví, nebo
z ní mámit informace, aby FBI dopadla údajného vraha Proroka, protože jak
se zdá, ten nezemřel sešlostí věkem. Přiznávám, že jsem byla ráda, že je po něm
a pokud byl zavražděn, přála jsem mu to i s úroky. Kniha ve mně
nevzbuzovala touhu znát vraha, pokud nějaký byl, i když bylo zjevné, že Minnow
pravdu zná, nezáleželo mi moc na tom, jestli si ji nechá pro sebe nebo ne. Nejzajímavějším
a nosným bodem příběhu byla bezruká dívka a její osudy v sektě.
Minnow byla vnitřně velmi zajímavou postavou. Navzdory tomu,
že od pěti let vyrůstala v sektě, kde jí byly vtloukány do hlavy
záležitosti bezpodmínečné a naprosté víry, ona se nikdy nepřestala ptát.
Ačkoliv poslouchala a dělala všechno co měla (víceméně), protože jinak
pochopitelně hrozil trest – bití a jiné trápení, pořád se nepřestávala ptát a
hledat odpovědi. Pozastavovala se i nad jednáním svých rodičů a ostatních
dospělých – jak mohli tak snadno přijmout Prorokovo učení, když zažili normální
svět? Ona sama se vzepřela a trest nakonec přišel, to bylo jasné už od začátku…
V tomto ohledu pro ni byla káznice požehnáním, protože se konečně dostala
ke knihám, naučila se číst a mohla pátrat po tom, kde je pravda v otázkách
Boha a víry. Minnow se snaží poznat svět okolo sebe, lidskou povahu a celkově
se zabývá myšlenkami, na které běžný člověk nemá moc času a chuti myslet. Paní
autorka mi prostřednictvím Minnow dovolila zamyslet se také. A pokud se
rozhodnete přijmout tuhle stránku knihy, budete mít hodně nad čím přemýšlet.
Překvapivě ve mně hlavní hrdinka nevzbuzovala lítost,
navzdory jejímu postižení, či spíše zmrzačení. Na celkovém vyznění postavy bylo
jasné, že by stejně o žádnou lítost nestála. Co mě také překvapilo, bylo to, že
se tak rychle přizpůsobila všem moderním novinkám. Žila přece od malička
v lese, prakticky pravěkým stylem života a pak, když přišla do vězení,
nemusela si nijak zvlášť zvykat. Všechno přijala velice snadno a rychle.
Naučila se rychle číst, dokonce i poměrně složité věci, včetně porozumění
textu. Nechci tím nijak snižovat inteligenci postavy, protože byla popsána jako
inteligentní bytost, ale nejspíš jsem očekávala větší těžkosti při jejím
začlenění do normálního života mimo sektu. Také mi nešlo do hlavy, jak zvládá
některé běžné činnosti bez rukou. Jak se obléká? Jak jí? Jak listuje knihami?
Chápu, že vzhledem k ostatním záležitostem, které se v knize řeší,
nebylo toto pro paní autorku až tak podstatné, ale mně to připadalo důležité,
protože to postižení bylo velkou částí samotné Minnow.
Kniha rozhodně není typickou jangadultkou. I když prvek
lásky – dokonce zakázané lásky - mezi Minnow a Judem (jednou z dalších
postav) je tu taky. Příběh je zvláštní mnohem víc díky vnitřnímu světu hlavní
hrdinky, tomu, jak se mění její názor na svět, jak nachází odvahu vzepřít se
diktátu sekty. Paní autorka se nevyhýbá ani popisům na můj vkus až přehnaně
krutého násilí, jehož šílenost spočívá v tom, z jakého důvodu je
pácháno, kým a na kom. Je na něm děsivé i to, že se to nejspíš v nějaké
uzavřené podivné „komunitě“ může klidně dít právě teď v tuto chvíli.
V protikladu k tomuto velmi vyniknou chvíle, kdy Minnow jen pozoruje
hvězdy nebo se jí děje něco krásného. A v zápětí přijde zase nějaká hrůza.
Při čtení jsem pořád napjatě čekala, co to bude. V nejhorším mě paní
autorka na chvilku pustila oddechnout do relativní pohody života
v káznici, aby se zase vrátila v Minnowiných vzpomínkách
k něčemu pro mě nepředstavitelnému. Tyhle části byly skvěle vyvážené tak,
aby člověk neztratil pozornost a nezačal se náhodou nudit při Minnowiných
myšlenkách – což já osobně považuji za nemožné :) tyhle chvilky oddechu mě
totiž hodně bavily a části ze sekty zase přinášely chvíle napětí.
Vše je psáno poměrně jednoduchým způsobem, i když se v textu
dost často vyskytují hluboká zamyšlení nad fungováním světa a víry. Nemyslím
si, že by to mělo vadit někomu, kdo podobné dušezpytné záležitosti nemá rád.
Nezdálo se mi příliš obtížné tyto věci ignorovat a zaměřit se jen na
thrillerovou podstatu knihy. Byla by to ale škoda. Paní autorka přináší
zajímavé úhly pohledu, které za zamyšlení stojí. Krátké kapitoly přispívají k tomu,
že děj rychle utíká a pokud by čtenář nechtěl, na zamýšlení se nad Minowinými
úvahami si nemusí udělat čas.
Posvátné lži Minnow Blyové pro mě byla jedna
z nejlepších knih tohoto roku a určitě ji všem vřele doporučuji
k přečtení. Nepochybuji, že každý v ní najde něco malinko jiného, ale
nikdo nebude zklamaný.
Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu do
vaší čtečky můžete koupit zde.
5 komentářů:
A to bych si zrovna přečetla! Máš pravdu, anotace zní.. neodolatelně, nebo přinejmenším lákavě. A tvoje recenze je taky pěkná návnada!
Souhlasím s tebou! Byla to opravdu silná kniha, která rozhodně stojí za pozornost, jen je možná škoda, že kniha nebyla trochu syrovější..
Děkuji oběma za komentář a přečtení článku.
Vlasto neváhej! Pokud tě podobné téma zajímá, chybu určitě neuděláš.
Pinky: mně to ani nevadí, že nebyla syrovější. Pro mě toho bylo celkem akorát, ale možná na někoho, kdo je na podobný žánr více zvyklý, by to mohlo být lehčí.
Jak už jsem psala Janičce (Pinky) knížka mě zaujala krásnou obálkou a podle vašich recenzí vypadá opravdu dobře (jen mě trochu děsí ty useknuté ruce :) ), ale určitě se po ní podívám :)
Jo, to máš pravdu, ty ruce jsou fakt hrozné. Kniha ale za přečtení stojí, zní to asi divně, ale i kvůli těm rukám. Díky za komentář a přečtení článku :)
Okomentovat