Vládce Arestonu

Autor: Josef Pecinovský
Série: Areston (3. díl)
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 283

Anotace:

Areston přivítal nové poutníky a opět se vydává do hlubin vesmíru. Ovšem mnohé se změnilo – Sršeň a jeho spojenci konečně rozluštili tajemný kód, který by jim měl otevřít přístup do tajemného jádra. S nástupem nových poutníků se ale na palubě Arestonu objevil protivník, který dokázal ovládnout silou i falešným slovem masy a zmocnil se poloviny Arestonu. Zabrání Sršeň tomu, aby se z Arestonu stala neřízená vesmírná střela? Dokáže zabránit kosmické katastrofě? Tady bude muset Sršeň podstoupit nejtěžší boj ze všech!

Můj názor:

Proč tahle kniha? Jednoduchá odpověď – je třetím dílem série, která mě baví. Jsem nadšená, že spatřila světlo světa krátce po druhém dílu, takže jsem netrpěla zvědavostí moc dlouho.

POZOR! Další text může obsahovat spoilery k předchozím dílům série, i když se jim ze všech sil pokusím vyhnout.

V druhé části trilogie se Areston opět přiblížil k Zemi a nastal tak konec jednoho cyklu. Někteří vězni kulový svět opustili a tisíce dalších do něj bylo odsouzeno. Výměna vězňů ale neproběhla hladce. Naplánovaný útěk se nezdařil. Domů se podařilo odletět některým silným hráčům z minulých dílů a další zůstávají na následující osmiletku. Vězeňská koule se opět vzdaluje od Země, mizí ve vesmírných dálkách a Sršeň začíná vyprávět příběh svého druhého cyklu na Arestonu. 

Tentokrát už ale není bezmocným nováčkem, je velitelem Černých jezdců a příjem nováčků a situaci potom jsem poznala z pohledu starého mazáka. Sršeň už sice pozbyl všech iluzí o lidech a o těch na Arestonu zvláště, nepřestává ale doufat v to, že se mu i v téhle šílené věznici povede prosadit pravidla, která učiní život zde spravedlivější a snesitelnější. Jsou tu ale pořád další mocní, kteří mají vlastní názor na to, jak by měl Areston fungovat – například Stíny, inkvizice Arestonu. A pak tu také zůstávají nevysvětlené záhady z minulých dílů…

Představovat postavy je již zbytečné. Ke starým známým ale přibyl ze Země ještě někdo, kdo měl řádně rozvířit „poklidné“ vody života na Arestonu a vše, co zde bylo zaběhnuté doslova obrátit vzhůru nohama. Pan autor si díky této postavě mohl opět krásně rozebrat lidskou povahu v extrémní situaci a pohrát si s tím, co se z jeho postav po tak dlouhém věznění a boji o život stalo. Měla jsem k dispozici jak ty, ze kterých prostředí dokázalo vykřesat (v rámci možností) slušnost a úctu k morálce a životu. Pak tu byli ti, kteří se neštítili ničeho a náramně si užívali to, že mohou získat moc nad ostatními. Mezi nimi se vyskytovali ti ostatní – bezmocní, ve vleku nadřízených, sympatizanti jednotlivých stran, fanaticky oddaní bojovníci, náboženští magoři, své profesi oddaní lékaři, zrádci i věrní, omylem opuštění dozorci, které na Arestonu ve spěchu a zmatku při výměně vězňů zapomněli i docela obyčejní lidi, kteří se chtěli jen v klidu dožít konce svého vyměřeného cyklu. Za celou tu dobu mě ani nenapadl jeden drobný detail – vlastně byli všichni původně odsouzení zločinci. Otázka je, za jaké zločiny. Podle toho také jejich chování vypadalo.

V první třetině knihy jsem měla pocit, jakoby děj, který byl v předchozí knize souvislý, byl zde rozdělen do „epizod“, jednotlivých událostí. Nebyl to úplně popis času, jak šel za sebou den po dni. Pan autor se nebál přeskočit větší časové úseky – i roky. Nevadilo mi to. Naopak. Zůstalo tak hlavně to zajímavé a neutopilo se to v popisech všedního života na Arestonu a věcí, které už jsem poznala v předchozích knihách. V jednotlivých kapitolách se řešily dílčí problémy, kterými se Sršeň z pozice velitele musel zabývat. Líbilo se mi, jak si poradil například s prsteny – klíči k zadnímu Arestonu, s únosy žen nebo v otázce soudní moci na Arestonu. Některé věci, které se mu přihodily, byly i docela nečekané a hodně mě překvapily. Předvídatelná tedy kniha pro mě nebyla. Ani jsem se nesnažila nic tipovat. Dostatečně mě zaměstnávalo dění na stránkách. Jediné, co bych možná mohla vytknout je časté opakování některých faktů. Například za zabití ženy je přísný trest, protože jsou v tomhle lochu vzácné. Opět to neubralo na čtivosti, ale posilovalo to dojem samostatných povídek a ne kapitol v uceleném románu.

Od poloviny knihy – hlavně po té, co Areston prošel revitalizací v aféliu - najednou vše srostlo dohromady, souvislosti z předchozích kapitol sepnuly a z příběhu se stala jedna obrovská bitva o nadvládu nad Arestonem. Že by se v knize nic nedělo, o tom nemůže být řeč! Naskakovala jedna akce za druhou. Moc se přelévala střídavě mezi bojujícími stranami. V tu chvíli bych si nevsadila na vítěze, protože stát se mohlo cokoliv a pan autor svoje esa tahal z rukávu pěkně postupně. Pokaždé, když se Sršni začínalo dařit uvádět svoje plány v realitu, štěstěna se otočila a na tahu byla druhá strana. Důvody, proč se tak dělo, působily reálně. Obě strany dělaly v rozhodování chyby a ty byly náležitě zužitkovány protistranou.

Chápu, proč pan autor musel využít většího množství skoků v čase. Bylo potřeba dokoulet Areston vesmírem k velkému finále, které pro mě bylo trochu nečekané, ale rozhodně čtivé a zajímavé. Konec mi přišel lehce useknutý a vlastně je mi i líto, že kniha nebyla delší, protože se mi na Arestonu docela zalíbilo. Prostředí nabízí ještě spoustu možností a zůstalo i dost nezodpovězených otázek. Mám tak trochu pocit jakési podivné nerovnováhy mezi otázkami a odpověďmi na ně, protože pokud měla být kniha posledním dílem série, je těch záhad pořád nějak moc a já jsem zvědavý čtenář.

Jedna z otázek mi přišla obzvlášť důležitá. Byla to otázka morálnosti takového vězení. Jaký zločin musí člověk spáchat, aby byl odsouzen do takového pekla, které z něj teoreticky (spíš i prakticky) udělá vraha a možná i něco horšího? Lidstvo by takto bylo schopno využít Areston, kdyby ho mělo k dispozici, o tom nepochybuji. Nenašlo by se ale pro něj i lepší využití? Navíc, pokud shromáždíme na jednom místě tolik nebezpečných jedinců a vystavíme je extrémním podmínkám, nemůžou najít způsob, jak se pomstít? A jak se potom navrátivší se lidé začlení do normálního života? A jde to ještě vůbec? A co to tedy je Areston – za jakým účelem byl postaven? I když o tomhle už svoji teorii mám :) A kým - kdo jsou ti tvůrci, kteří disponují tak úžasnými technologiemi? Asi bych potřebovala ještě jeden díl :). Nezodpovězených otázek je mnoho.

Pokud pominu skvělou akčnost, zajímavé prostředí a hrdiny, nabídl mi celý soubor knih o Arestonu také hodně otázek k zamyšlení a neodolatelnou chuť na pokračování celé série. Areston má totiž pro mě velmi osobité kouzlo, které spočívá v prostředí a v pravidlech života v něm nastavených. Postavy se díky tomu nohou vyvíjet mnoha směry a najít v sobě to nejhorší, nejlepší nebo mnoho „odstínů šedi“ mezi tím. Toto jsou pro mě dostatečné důvody k tomu knihy nevynechat a vy byste jim také měli dát šanci :).

Jestli jste milovníky scifi, máte rádi intriky a boje o moc, záhady a trochu extrémní životní situaci pro postavy v knize, mrkněte na to. V sérii o Arestonu všechno tohle najdete a užijete si skvělé čtení.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihy o Arestonu můžete pořídit zde.

Na následujících odkazech najdete moje články o prvních dvou arestonských knihách:

Areston – 1. díl série

Útěk z Arestonu – 2. díl série

Pokud byste raději měli na poličce papírovou verzi knih, mrkněte sem. Poradí vám, kde je sehnat za dobrou cenu.