Tady byla Britt-Marie

... román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté.

Autor: Fredrik Backman
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Host
Překlad: Helena Matochová

Anotace:

Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu.

Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne.

Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají.

Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), oukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.

Můj názor:

Vlastně ani nevím, proč jsem si chtěla přečíst zrovna tuto knihu. Obálka je sice vcelku půvabná, ale nijak zásadním způsobem mne neoslovuje. Možná mě trochu cvrnknul do nosu ten fotbal, který mě poslední dobou zaujal, ale spíš to byla hezká recenze, již jsem přečetla na jiném blogu, která mě nakonec přesvědčila, že to je to pravé a možná i uznání, kterého se dostává panu autorovi, za jeho díla.

Z výše uvedeného vyplývá, že pana Backmana dosud neznám a setkání s Britt-Marií bylo pro mě i prvním setkáním s panem autorem. Nebudu psát, o čem kniha je, protože si myslím, že anotace je více než dostatečná, přejdu tedy rovnou k nejdůležitější postavě knihy.

Britt-Marie, hlavní hrdinka knihy, není vůbec typická hlavní hrdinka, o jakých většinou čtu. Hned ze začátku na mě působila jako všetečná, puntičkářská a hádavá stará babice :) a možná, ale jen trochu, mi jí bylo líto za to, že byla postavena před svoji životní realitu, kterou se jí dařilo tak dlouho úspěšně přehlížet – manžel ji podvádí, dlouho a po jeho infarktu, kdy jí z nemocnice zavolá milenka, Britt-Marie manžela opustí. Jenže si bez něj připadá sama jako strom vytržený v lese a přesazený na zahradu. Středem jejího bytí byl až dosud Kent a ten je najednou pryč a Britt-Marie se ve zralém věku 63 let staví na vlastní nohy.  Jediná jistota, kterou má, jsou její tužkou psané seznamy a už dlouhá léta neměnná denní rutina, které se snaží držet zuby nehty.  Protože nikdo jen tak nezmění Britt-Mariin náhled na svět.

Já jsem nicméně doufala, že příběh časem změní můj náhled na Britt-Marii. Nechtělo se mi číst celou dobu o protivné bábě :) a pokud by Britt-Marie nááááhodou chtěla být celou knihu taková, mohlo by se jí stát, že ji prostě odložím :). A Britt-Marie mě nezklamala.

Britt-Marie si v rámci stavění se na vlastní nohy najde novou práci v domě dětí a mládeže v Borgu, a ačkoliv to vypadá, že jí to s místními obyvateli nikdy nemůže sepnout a nikdy spolu nebudou dobře vycházet, opak je pravdou. Místním lidem se zdá hašteřivá babka Britt-Marie zábavná a rozhodně to s ní i přes její povahu nevzdají. Můj názor na Britt-Marii se velmi pomalu začíná obracet, když městečko Borg Britt-Marii opatrně přijme mezi sebe. Ten malý klíneček do Britt-Mariiny upjaté slupky vrazí děti z místního fotbalového mužstva. A Britt-Marie se stává jejich trenérkou, ačkoliv o fotbale neví nic a vlastně ji ani nezajímá.

Písemný projev pana autora je veskrze příjemnou záležitostí.  Ať už bychom chtěli řešit humor, propracovanost postav nebo prostě jen používané výrazy, není příběhu co vytknout. Ačkoliv se mi nejdříve zdálo, že z příběhu nebude moc co vyzískat, přesvědčil mě pan autor o opaku a dokázal, že i v jednoduché zápletce a románu, který je prostě o životě, se může skrývat myšlenka a když se téma správně uchopí (což zde rozhodně uchopeno bylo), stojí dílo stoprocentně za pozornost. Na příběhu opuštěné Britt-Marie, která se rozhodne nevzdat a poskládat si život, ať už to znamená cokoliv, předkládá pan autor zajímavé a osobní otázky: Jsme, jací jsme v důsledku našich rozhodnutí, anebo okolností? Kolik prostoru pro změnu zbývá v duši člověka, který zestárl? Všechny Britt-Mariiny otázky se točí kolem toho, jak má žít svůj život a pro koho. Tyhle otázky nejspíš někdy v životě zasáhnou (zasáhly) každého z nás a i pro mě byla kniha místy poměrně dost osobní. Některé okamžiky Britt-Mariina příběhu mířily hodně hluboko k mým vlastním zážitkům a Britt-Marie se mi tak zavrtávala hlouběji pod kůži, až jsem nakonec zjistila, že je mi vlastně sympatická :).

Kniha se mi moc líbila a musím se přiznat, že mi bylo líto, když jsem ji dočetla. Klidně bych s Britt-Marií strávila ještě nějaký čas, takže jsem v pokušení přečíst si knihu hned ještě jednou :). Na svůj seznam si určitě připíšu další knihy pana autora a třeba se s Britt-Marií znova potkáme.

Děkuji Palmknihám za poskytnutí recenzního výtisku. A pokud se toužíte s Britt-Marií seznámit také, můžete si knihu koupit zde.

P.S.: Zaujalo mě také to, jak pan autor zkusil odhadnout povahu člověka dle toho, kterému fotbalovému klubu fandí, bylo to milé, ale co má (kruci) proti Chelsea? :) Jo a mimochodem, moje zásuvka s příbory by se Britt-Marii určitě nelíbila :).