Tak jo! Johanka mě nakonec zlákala a po půlročním čekání na
brněnské kolo Kari Traa Urban trainingu jsem se do toho pustila taky. A nelitovala jsem!
Start akce byl, vzhledem k brzkému stmívání, posunut na
16tou hodinu a začínalo se v brněnské prodejně Alpsportu, takže jakoby
člověk vybíhal z domu :). Počasí se celkem vydařilo, nebyla nijak zvlášť
zima, nepršelo, nefoukalo, tak se sešla docela slušná skupina žen a dívek,
které měly chuť se takhle ve středu trochu hýbat. Nafasovaly jsme fešácké
úborky, aby nám to ladilo a po úvodním upozornění, že kdo bude mít smrt na
jazyku, může vynechat, co bude chtít, jsme vyrazily do ulic Brna.
První stanoviště na rozcvičení bylo na náměstíčku na
Josefské, kde jsme se řádně protáhly, vzbudily trochu rozruchu u procházejících
občanů a vyrazily dál poklusem přes Bašty ke schodům na Denisovy sady. Zde
nadešla obávaná chvíle a sice skoky do schodů snožmo a jednonožmo, nahoře na
schodišti cvičení s pomocí zídky, odkud jsme vyhnali několik pochlastávačů
a huličů ( a že ta travka voněla :)), oběhnutí kopečku a znova na schodiště.
Jak jsem měla ze schoďišťové části lehké obavy, tak jsem byla potom ráda, že se
nepotvrdily. Mé chromé nohy vydržely hopsání bez problémů a pokud vím, i
ostatní holky byly v pohodě. Koneckonců, všechno bylo dobrovolné, kdo
nechtěl, nemusel dělat to, co by se mu nelíbilo.
Pokračovaly jsme dál (jak nezvyklé psát pouze tvrdé y –
omlouvám se, ale pana fotografa mezi účastníky zájezdu nepočítám :)) na malou
zahrádku s lavečkama pod katedrálou Petra a Pavla, kde jsme něco pocvičily
(břicho a ruce) a ještě dál k obelisku na Deniskách. Zde nám jako cvičební
nástroje posloužily lavečky. Tady bylo posilování namáhavější (hlavně nohy a
zadky dostaly svoje)a delší, už jsme taky měly něco nacvičené, ale všechny jsme
se držely statečně a nálada byla více než dobrá – vtípky, poznámky a myšlenky
na vzpouru (cvičební stanoviště pivnice) nás neopustily :)) Dalším poklusem
jsme se dostaly na stanoviště na Dominikánském náměstí na terásce u kostela.
Tady jsme pocvičily –překvapivě - ruce a nohy. Už jsme měly za sebou skoro
hodinu a půl a bylo cítit, že se maká.
Posledním posilovacím místem bylo náměstí Svobody, kde jsme
využily zídku okolo Morového sloupu, potrápily nohy a potěšily okolochodící
pány, obzvláště ty, kteří si náš babinec natáčeli na mobil a to především
místa, kde záda ztrácejí dobré jméno :). Zde také proběhla soutěž o hodinky.
Pak, už za tmy, proběhlo závěrečné protažení na Římáku a
přesun zpět do prodejny Alpsportu.
Slib trenérek byl bohatě naplněn. Ve dvou hodinách jsme si
trošku zaběhaly, dobře zacvičily a je pravda, že tahle akce byla vhodná pro
každého. Nedělaly jsme nic, co by nezvládl člověk, který se alespoň občas
zvedne z gauče.
A vzhledem k tomu, že to bylo fakt dobře strávené
odpoledne, dám si to letos ještě jednou v Olomouci :). Sportu zdar!
Více fotek a video je k nakouknutí na blogu Alpsportu.
Žádné komentáře:
Okomentovat