Rábl

… aneb sto let slibované o to lépe chutná … 

Haleluja! Konečně!

Po téměř dvou letech byly sliby naplněny a vyrazili jsme lozit na Velký Rabštejn.

Cituji neb zaujalo: „ … skály jsou utvořeny z amfibolické břidlice, která v místě erozivního odkryvu měkčích hornin vytváří bizarní věže. Z hlediska lezení je skála pevná a bohatě členitá a umožňuje jak stěnové lezení, tak lezení v převisech, komínech a spárách“.

Svatá pravda a jako bonus navíc je na Ráblu opravdu hodně lehčích cest, takže je možno si fakt hezky zalozit.

Po příjezdu některé z naší výpravy – Rabštejnské starousedlíky – poněkud nas … zarazilo množství lidí ukempených okolo hospody, jediném místě, kde je možno založit výškový tábor. Dětský tábor taky nebyl zrovna ideálním sousedem, ale co už. Postavili jsme stany a vyrazili ke skalám.

Rigo bylo plné, takže jsme zahnuly doprava nahoru do sektoru Kouty. Po rozlezu na menších a lehčích cestách se uvolnila Orolínova hrana 6+ – krásná, dobře odjištěná a docela dlouhá cesta, která tedy zadarmo rozhodně nebyla, alespoň ne pro mě.

Druhý den na rozlez proběhla Hrana Riga, moc pěkná delší cesta za 4+. Než jsme ji slezli, nastřádala se za náma pěkná frontička z horoškoly. Jinak jsou zepředu na Rigu i další čtyři hezké cesty, myslím až do cca 7+, takže si užijí všichni. Na nás už tam ale byl dost dav, takže jsme utekli jinam.

Vyšplhali jsme pod to, co zbylo z hradu Rabštejna (nic moc) zahnuli mimo chodníček a přehopkali skalisko k dolnímu hradebnímu sektoru, kde jsou krásné cesty okolo 5, obzvláště Schody do nebe za 5-. Na schody do nebe mi to přišlo krátké, až v nebi jsme se opravdu neoctnuli :).

Bohužel jsme tu byli jen na dva dny, takže po procházce na vyhlídku jsme to museli zabalit a odtáhnout do Brna. Ještě nás tu čeká spousta dalších cest, obzvláště slibovaná Sbohem armádo, tak doufám, že brzo znova …