Padělatel Adolfo Kaminský

Když budu hodinu spát, třicet lidí zemře...

Autor: Sarah Kaminsky
Překlad: Tomáš Kybal
Nakladatel: Metafora
Počet stran: 179
Rok vydání: 2018

Můj názor:

Tahle kniha měla u mě zvláštní osud. Nejdřív jsem nevěděla, jestli ji vůbec chci číst. Není to úplně můj žánr a tyto příběhy navíc bývají dost zvláštní a občas i bolestivé na čtení. 

Nakonec jsem se rozhodla recenzní výtisk přijmout a zkusit něco nového. 

Pak kniha musela vydržet další kolo mého váhání a čtenářské zbabělosti, než jsem ji konečně vzala do ruky. A jaká byla?

…

Příběh v knize je vlastně rozhovorem – velice čtivým a zajímavým rozhovorem - mezi dcerou a otcem. Dcera je autorkou knihy a otec je onen záhadný padělatel. Dcera ale většinou do rozhovoru nijak nezasahuje. Poznat je to pouze na začátku a pak už vstupuje do souvislého vyprávění pana Kaminského jen velmi zřídka nějakou doplňující otázkou.

Zdroj

Pan Kaminský v knize vzpomíná na větší část svého života. 

První vzpomínky, kterých se mi v knize dostalo, byly z doby, kdy byl malým chlapcem, který se učil v barvířské dílně. Velmi ho zajímala chemie a byl přirozeně zvídavým dítětem. Bohužel měl však židovský původ a tak se mu nevyhnula deportace do tábora Drancy, kde se shromažďovali židé před deportacemi do koncentráků, kam měli jít na smrt. 

Naštěstí byla jeho rodina původem z Argentiny, což jim pomohlo se z tohoto tábora dostat do „bezpečí“ do Paříže. Děsivé zážitky z tábora ale ovlivnily postoje a názory mladého Adolfa, zformovaly jeho osobnost a naučily ho mnohé o ceně života a nespravedlnosti světa k slabším. 

Navázal tam také kontakty s lidmi, díky nimž se později v Paříži dostal k padělání dokladů pro židovské děti v táborech. Svojí neúnavnou pílí, odpovědností a perfekcionismem se mu podařilo zachránit mnoho dětí od převozu do táborů smrti.

Toto byla velice silná část příběhu. 

Čtení bylo děsivé, emotivní a napínavé. Přes to, že pan Kaminský líčil vše věcně, klidně a bez nějakého záměrného hraní na city. Události v táboře, kde čekali židé na transport, byly hrozné. A jak jsem očekávala, zdálo se mi naprosto nepochopitelné, jak se toto mohlo stát, jak může člověk člověku takto ublížit? Pan Kaminský měl možnost a schopnosti pomoci a s kolegy z padělatelské dílny bojovali doslova o každý život.

Zdroj

Za toto jednání jsem ho musela obdivovat. Obětoval svoje bezpečí a klidný život za život jiných. Jeho činnost však pokračovala i po Druhé světové válce. Pochopitelně opět ilegálně pro různé organizace bojující za svobodu ve svých zemích. 

Můj obdiv se pozvolna rozplynul v celkovém obraze jeho osobnosti, vztahů s lidmi a pozdějších aktivit. Jako mladý kluk byl pro mě odvážný a vysoce morální člověk, staršího muže jsem přestávala chápat, hlavně jeho záměry a motivace. Ano, měl svoji vizi světa a šel si za ní, ale mě se ve vyprávění ztrácel smysl toho všeho. 

Ocenila bych proto více informací o názorech pana Kaminského, vím, že jeho hlavní hnací silou byl soucit a humanismus, ale už nevím, co konkrétně ho přimělo podílet se na některých akcích, když se na první pohled zdálo, že jdou proti jeho přesvědčení. Chybělo mi zkrátka to pozadí celé věci, nějaké širší souvislosti, ne jen velmi úzký pohled pana Kaminského. Chápu, že rozsah knihy nenabízel moc možností se o něčem konkrétně rozepsat a dohledávat si pozadí politických konfliktů (například boj o nezávislost v Alžírsku) na internetu se mi nechtělo. I když pak bych možná lépe pochopila jeho rozhodnutí. 

Ve způsobu vyprávění se mi zdálo, že hranice mezi odbojem a terorismem je hodně tenká a nebylo řečeno, jak pan Kaminský poznal, oč komu jde a jestli jeho práce nebyla zneužita. S jeho poválečnou angažovaností jsem tedy ne snad přímo nesouhlasila, ale dobrý dojem ve mně spíš nezanechala.

„Život v ilegalitě má své nesmazatelné následky. Otiskne se v hloubi nitra a nedá se jen tak smazat. Jakmile se naučíte žít se strachem v útrobách, riskovat život, svobodu, prožívat nebezpečná i romantická dobrodružství se závratí, vždy v nebezpečí a sebeobětování věci, kterou máte za čistou, je návrat do normálního života bolestný.“

Jednotlivé organizace, pro které pracoval a důvod jejich činností a členové mi postupně splývali a možná také proto jsem nedokázala docenit jejich skutky a přínos pana Kaminského. Všechno mi připadalo jako neustálé odboje, politické třenice a ilegální operace a mezi tím se pohyboval pan Kaminský ovšem bez obhájení svých kroků. Zde bylo určitě na místě se o důvodech jeho pomoci té které organizaci rozepsat více.

Zdroj

Na zajímavost tématu knihy si stěžovat nemůžu, četla se mi velmi dobře, jen jsem doufala, že se dozvím více o padělatelství za Druhé světové války a o dětech, které unikly smrti díky němu. Ale to byla jen malá část jeho ilegálního padělatelského života. Ano, bojoval nadále proti rasizmu, antisemitismu a útlaku různého druhu, ale ze zpracování knihy a výčtu kontaktů z odboje a organizací to nebylo moc poznat. Možná byla chyba i na mojí straně - moc jsem nad tím vším přemýšlela (?), těžko říct.

Knize by určitě slušel trochu větší rozsah. Paní autorka by se tak mohla více rozepsat o té době, i když pak by to už asi nebylo autentické vyprávění jejího otce, které chtěla zachovat a vnést do knihy jeho vlastní slova. Jako autentické svědectví z té doby má vyprávění svoji hodnotu.

Moje obavy se tedy spíš potvrdily. Tato kniha nebyla pro mě. Je určena spíš čtenářům, kteří se zajímají o tyto konflikty v historii a něco o nich vědí. Pak také pochopí ten správný kontext a pozadí událostí a dokážou ocenit životní dílo a osobní oběti pana Kaminského lépe než já.

Pokud si chcete přečíst životní příběh padělatele, neváhejte! Skutečně je to zajímavý a nevšední život. O lidech, kteří pracovali za války takto v ilegalitě, se toho obecně moc neví, nemluví se o nich a přitom mají, stejně jako pan Kaminský, co vyprávět. Pokud ale tohle není váš žánr a zájem, nejspíš si knihu prostě jen přečtete jako zajímavost, aniž by nechala výraznější stopu.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Anotace:

Pravdivý příběh muže, který zachránil stovky lidí před mučením, deportací a smrtí

Židovský mladík Adolfo se od svých čtrnácti zajímal o chemii barvení, a to ho velmi záhy během druhé světové války předurčilo ke spolupráci s odbojem. Stal se předním padělatelem dokladů pro francouzské hnutí odporu. Díky svým dovednostem, odbornosti a neúnavné práci do konce války podle odhadu zachránil před jistou smrtí na 14 tisíc mužů, žen a dětí.

Po osvobození oficiálně pracoval jako fotograf a zároveň téměř pětadvacet let tajně vyráběl falešné „papíry“ pro potřebné z celého světa: uprchlíky, imigranty, politicky angažované jedince z podzemních organizací nebo pacifisty.

O své tajné „vedlejší“ činnosti Adolfo Kaminsky až do 77 let nemluvil, dokud ho jeho dcera Sarah nepřesvědčila, aby souhlasil se zveřejněním podrobností o utajené a tak riskantní celoživotní misi. Po několikaleté přípravě Sarah Kaminsky sepsala strhující životopis svého otce-padělatele, který celý profesní život zasvětil boji za spravedlnost a svobodu pro jednotlivce.