Autor: Frances Hardinge
Překlad: Marek Čtrnáct
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 410
Anotace:
Faith vždy obdivovala a zbožňovala svého otce – reverenda Sunderlyho, jednoho z nejslavnějších přírodovědců své doby. A stejně jako otec vždy milovala vědu, i když jako dívka se mohla jenom dívat a nedávat najevo svou chytrost. Navzdory si však nestěžovala.
Dokud hrozící skandál nepřinutí její rodinu opustit rodný Kent a uchýlit se na maličký ostrůvek Vane. Faith se ocitá ve zcela cizím prostředí s novými, neznámými lidmi, kteří navíc nejsou ani jí, ani její rodině vůbec nakloněni. Ale to není to nejhorší…
Když reverend Sunderly za záhadných okolností zahyne, Faith zjišťuje, že nikdo nemá v úmyslu vyšetřit, co se doopravdy stalo – každý se chce jen utvrdit v názoru, jenž si už udělal. V otcových dokumentech je však stopa: zmínka o tajemné rostlině, která má moc odměňovat lež pravdou. Faith je sama, nemá žádné spojence a nikdo ji nebere vážně. Musí tedy využít jedinou možnost, kterou má – Strom lží. Musí lhát, aby odhalila pravdu. Jenže netuší, že než konečně dospěje k pravdě, po které touží, dozví se spoustu věcí, které by bylo lepší nevědět.
Můj názor:
Kniha Strom lží byla v edičáku Omegy naprosto jasnou
volbou. Obálka mě upoutala na první pohled a po přečtení anotace jsem nabyla
dojmu, že tahle kniha mě prostě zklamat nemůže. A měla jsem pravdu. Prostě
nemohla a prostě nezklamala :)
Píše se rok 1865 a na ostrov Vane se stěhuje rodina reverenda
Erasma Sunderlyho.
Jeho dcera Faith tak nějak podvědomě tuší (a také si potají
vyslechla), že stěhování je důsledek pomluv, které se začaly šířit
v jejich původním domově v Kentu. Proto její otec využil příležitosti
a přijal pozvání na ostrov, kde právě probíhají vykopávky. Je totiž známým a na
slovo vzatým přírodovědcem. Jenže pomluvy už si žijí vlastním životem a
proniknou za nimi až na Vane. Sunderlyovi nebyli nijak zvlášť oblíbení už po
svém nastěhování, ale teď se od nich obyvatelé ostrova odvrací úplně. Než
ale stihne Faith zjistit, co přesně bylo tím důvodem, vyplave věc na povrch
sama. Lidi si divně šuškají a ještě divněji se po nich koukají, stejně jako
doma v Kentu.
A pak přijde o život její otec.
Okolnosti této smrti jsou přinejmenším
nejasné a jediná Faith se rozhodne pochybovat o závěru, který se nabízí a rozhodne
se pátrat na vlastní pěst. Pomoci jí v tom má podivná rostlina, která jí
po otci zůstala – Strom lživosti…
Zdroj |
V případě této knihy musím souhlasit s tím, co
uvádí Patrick Ness na její obálce: brilantní, originální, vzrušující. Skutečně,
paní autorce se podařilo přijít s myšlenkou, která je úžasně nová a svěží
– strom, který je krmen lží. Roste si pěkně ve tmě, v skrytu bují a
rozlézá se a roztahuje svoje lepivé liány v temnotě. To je krásná a
podařená metafora ke lži a pomluvám. A o ty půjde v příběhu především. A
také o pravdu, kterou strom vyjeví, když je nakrmen dostatečným množstvím lží. Uzraje
na něm ovoce, po jehož pozření se dozvíte pravdu (co vám to připomíná?).
„Strom, který vám mohl
dát tajemství, jaká neznal nikdo jiný, a odhalit všechny záhady světa.
Strom,
který mohl vládám ukázat nepřátelské plány, vědcům tajemství věků, novinářům
neřesti mocných. Takový Strom nebyl jenom fascinující z vědeckého
hlediska. Byl hodnotný. Mocný. Nevyčíslitelně cenný.“
Stejně skvěle bylo zvoleno i prostředí a doba, do které svůj
příběh paní autorka zasadila. Málo kde by to mohlo tak úžasně fungovat, jako
v 19. století a v malé společnosti odlehlého ostrova. Navíc právě
toto období poskytlo příběhu další zajímavý prvek, a tím je postavení žen
v té době. Paní Hardinge se povedlo skvěle zachytit jaké ústrky a
společenské normy v té tobě ženy musely snášet. Už jen to, že podle pánů
neměly vlastní rozum a o nějakých schopnostech, kterými by se vyrovnaly mužům,
nemohlo být už vůbec řeč. Na jednu stranu tedy byla ženám prokazována úcta a na
druhou stranu byly odsuzovány jako pouhé doplňky manžela, případně majetek
otce. Dcery neznamenaly nic. Měly cenu jen jako manželky a to ještě ne kdo ví
jakou.
Zdroj |
Faith tímto velmi trpí, protože je inteligentní a zajímá se
o přírodní vědy – což se nesmí nikdo dozvědět. Musí hrát hloupoučkou, aby se
dobře vdala. Přitom touží studovat nejen z knih, které jí dovolil číst
otec, věnovat se přírodním vědám a hlavně dokázat otci, že má svoji cenu, že
není hloupá a neschopná. Svého otce velmi miluje a nahlíží na něj s téměř
posvátnou úctou. Její otec ji ale považuje za pouhou dceru a ona touží najít si
k němu cestu – smutné.
Během doby, kdy jsem sledovala její příběh, se
úžasně proměnila. Celý svůj dosavadní život musela být hodná, poslušná a milá a
mně se líbilo to potěšení, které z ní bylo cítit, když najednou měla moc
rozšířit nějakou lež a dát tak věci do pohybu. Strhlo jí to masku hodné
holčičky a udělalo z ní živoucí bytost. Sice pořád klopila hlavu a
způsobně mlčela, ale uvnitř ní to žilo, skvěle myslelo a plánovalo.
„Faith v sobě
měla hlad, a dívky hlad mít neměly. Měly u stolu jen tak trošku zobat a stejně
tak se i jejich hlavičky měly spokojit se skrovnou dietou. Několik okoralých
lekcí unavené guvernantky, nudné procházky, bezmyšlenkovité kratochvíle.
Jenomže ono to nestačilo. Faith přitahovaly vědomosti – jakékoli vědomosti – a
krást je, aniž by ji někdo viděl, to jí přinášelo nádherné, jedovaté potěšení.“
Z postav mi byla od začátku sympatická pouze Faith.
Její otec byl chladný a odměřený člověk, který pro vědu obětoval vše. Působil
ovšem jako velice silná a charismatická osobnost a svým způsobem jsem chápala,
proč Faith touží po jeho uznání. Její matka Myrtle byla obratná manipulátorka,
a i když se později ukázalo, že jako většina žen, žila tak, jak mohla a dělala,
co musela dělat, stejně si moje sympatie nezískala. Povahy ostatních lidí na
ostrově se paní autorce povedlo zachytit skvěle. Byli dokonale přirození,
ačkoliv sympatičtí vůbec ne. Tvořili dohromady úzkoprsou společnost, která si
libovala v drbech a skandálech. Nebylo to ovšem nikterak přehnané, lidi
takoví prostě bývají. Vlastně právě díky tomuto temnému koutu lidské duše mohl
Strom lží vzkvétat.
„Faith se učila, že
stačí poskytnout pouze část lži. Mohli jste se spolehnout, že fantazie
ostatních lidí už si mezery vyplní“
Paní autorka krásně ukázala, že se lží se to má jako se
sněhovou koulí, do které kopnete na vrcholu kopce. Kutálí se, nabaluje další
sníh a už ji nezastavíte – přesně jako lež nebo pomluvu. Její hrdinka nejprve
vědomě šíří lži – z dobrého úmyslu – vždyť chce jen zjistit pravdu o smrti
svého otce. Jenomže postupně si uvědomuje, jakou škodu tak může napáchat. Že
lži mohou mít pro lidi nedozírné následky, které se napravují jen velmi těžko,
pokud vůbec. Toto všechno si Faith postupně připouští a v průběhu knihy
díky tomu poznání „vyroste“ z naivního děvčátka v mladou ženu.
„Faith zjišťovala, že
lež je jako oheň. Zpočátku ji musíte hýčkat a živit, i když opatrně a jemně.
Slabé dýchnutí nově zrozené plameny rozdmýchá, ale příliš silné fouknutí by je
sfouklo. Některé lži se uchytily, šířily, praskaly vzrušením a už se nemusely
nijak přiživovat. Ale to už pak nebyly vaše lži. Měly svůj vlastní život a tvar
a nedaly se ovládat.“
Strom lží je originální, strhující a zajímavé čtení. Paní
autorka chytila už od začátku skvělou vypravěčskou notu a její styl mi sednul. Líbilo
se mi její vyjadřování a zajímavá přirovnání a popisy – což je samozřejmě i
zásluhou překladatele.
Příběh je skvěle vystavěn, nikde jsem nenašla žádné
zbytečné odstavce a věci, co by nezapadaly do děje. V textu bylo také
hodně zajímavých myšlenek, postřehů a pravd o lidské povaze a morálce. A to
prosím bez nějakého moralizování nebo kázání o tom, co by bylo správné – je
plně ponecháno v kompetenci každého čtenáře, jaký závěr si udělá a co si
z příběhu odnese.
Paní autorce se podařilo skvělým způsobem popsat vztahy mezi
lidmi v malé společnosti ostrova, kde každý vidí každému do talíře a moc
rád se v něm šťourá. A taková pěkná tučná pomluva a ještě o ne moc
oblíbených lidech, to je lákavé sousto pro místní znuděné paničky, které jinak
nemají co na práci. Navíc, kromě téměř mystické
zápletky se stromem a detektivního pátrání, jsem dostala ještě skvělou sondu do
tehdejších zvyklostí a způsobu života.
O postavení žen v tehdejší době a
společenských poměrech už vím svoje, ale přes to se paní autorce podařilo
oslovit mě i tímto.
Trochu překvapivě je kniha řazena ve fantasy pro mládež, ale
podle mého názoru zaujme i dospělého čtenáře. Kdo má rád historii, fantasy a
napínavé příběhy, přijde si tady na své určitě. Je to úplně něco jiného než to,
co se mi běžně dostává do rukou – je to skvěle napsaný příběh bez obvyklých klišé
s možnostmi zamyšlení pro ty, kdo se budou chtít zamyslet. Ostatní si
užijí napínavý příběh a tajemství obklopující Strom lží.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství
Omega. Knihu si určitě pořiďte, stojí totiž za to. Seženete ji v eshopu
Knihy Dobrovský tady, nebo přímo u nakladatele zde.
2 komentáře:
Moc pěkná recenze :) Knihu jsem dočetla a líbila se mi :) Ale ne tak moc, jak jsem doufala. Čekala jsem něco trochu jiného a úplně mi nesedl i ten styl psaní. Ale i tak mě kniha docela bavila a rozhodně se jí nedá upřít originalita :)
Tak to já mám štěstí, že mi sedla naprosto. Jsem zvědavá, jestli od autorky přeloží ještě něco, s mojí chutí číst v angličtině to není nic moc :) Díky za komentář a přečtení.
Okomentovat