Město schodů

„Původně jich bylo šest. Nebo aspoň šest, o kterých se vědělo. Olvos: nositelka světla. Kolkan: soudce. Voortya: válečnice. Ahanas: rozsévačka. Džukov: šprýmař a opatrovník špačků. A Taalhavras: stavitel“

Autor: Robert Jackson Bennett
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Host
Překlad: Martin Pohl

Anotace:

Atmosférický fantasy román o živých špionech, mrtvých bozích, pohřbené historii a tajemném, stále se měnícím městě

Město Bulikov se před mnoha lety těšilo přízni Božstev a podmanilo si celý svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Bulikova byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z někdejší prosperující metropole se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.

Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová. 

Oficiálně je tato tichá a nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou, která do Bulikova přijela hájit zájmy utlačovatelů. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších agentek ve své zemi a jejím úkolem je vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara noří do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdá.

Můj názor:

Na knize Město schodů mě na první pohled přitáhla obálka úplně stejně jako anotace na první přečtení. Fantasy román o živých špionech a mrtvých bozích s detektivní zápletkou – to zní jako příjemně strávený čas. Kniha patří do té kategorie, kterou si strašně rádi a s chutí přečtete, ale napsat o tom něco je ukrutně zapeklité, protože těžko slovy vypovědět. To se prostě musí přečíst :).

V příběhu se ocitneme ve městě Bulikově, hlavním městě Kontinentu a zároveň městě, které se nachází v úplném středu země. Kdysi to bylo nádherné město – sídlo bohů, místo, kde se bohové setkávali, neutrální území a jako ostatně celý kontinent místo blahobytu. Po Mžiku se však metropole obrátila v prach a ruiny. Obyvatelé Kontinentu žijí po Mžiku pod nadvládou Saypuru, bývalé zotročené provincie, který se vzbouřil a dobyl území svých otrokářů, už celá staletí. Od té doby, co první Kaj dokázal zabít božstva, která na Kontinentu vládla a zahrnovala jej přízní (často i poněkud spornou a krutou přízní). Zabitím bohů zničil i jejich zázraky a bývalým otrokům – saypuřanům vložil do rukou nadvládu nad zpustošeným Kontinentem. Býval to svět plný magie a zázraků. Obojí ale zaniklo po smrti boha, který konkrétní zázrak vytvořil. Zázračné věci se staly zakázanými, nesmí se o nich hovořit a dokonce ani vědět. Vše je přísně trestáno zákonem. Jména mrtvých bohů se nevyslovují a nikdo je nezná, tedy skoro nikdo, protože v podsvětí Bulikova a také v Saypuru se přece jen pár vzdělaných najde. Třeba zrovna zavražděný velvyslanec Dr. Panguy byl vědcem, který zkoumal kulturu a historii Kontinentu a samotného jeho hlavního města Bulikova. A protože studoval historii, měl přístup k informacím i do míst, o kterých jen málo kdo ví, že vůbec existují – do Zakázaných skladišť. A zrovna tam se nacházelo té zapomenuté historie nejvíc. A možná v zaprášených policích ve skladišti ležel i důvod k vraždě…

Město schodů. Zdroj www.robertjacksonbennett.com

Tuto vraždu se pokouší objasnit agentka  Ashara Thivani spolu se svým pobočníkem Sigrudem a guvernérkou města Bulikova Mulaghesovou. A při tom přehrabování v tajemných okolnostech vraždy objeví něco, co nemělo být objeveno tak brzy…

„Všech šest (Bohů) se zrodilo na kontinentu. Všech šest si tu postavilo svou říši. Všech šest se mezi sebou rvalo jako psi a kočky odhadem víc než pět set let. Po té, co se spojili a zahájili expanzi, začalo období Zlatého věku pro Kontinent. Tehdy si také zotročili Saypur.“

První kapitolu příběhu jsem chroustala trochu ztuha. Moji plnou pozornost si pan autor získal až v momentě, kdy je zavražděn kulturní velvyslanec Saypuru na Kontinentu Dr. Efrem Panguyi a do města Bulikova přijíždí nová „kulturní velvyslankyně“, která je ale ve skutečnosti tajnou agentkou a má tak trochu osobní zájem na tom vyšetřit, jak to vlastně s tou smrtí bylo. Ashara Thivani je nejen skvělou tajnou agentkou, ale také odbornicí na vyhynulý druh – božstvo. Jenomže jak to tak s vyhynulými druhy bývá, čas od času se ukáže, že nejsou zdaleka tak vyhynulí, jak by být měli, nebo jak se o nich povídá.

Nádraží Morov v Bulikově. Zdroj: www.robertjacksonbennett.com

Každá kapitola je uvedena úryvkem z práce Dr. Panguyie, případně nějakým jiným historickým nebo božským dokumentem. Úryvek vysvětluje něco z minulosti Bulikova a objasňuje věci, které se týkají božstev a jejich zázraků. Tyhle historické vsuvky jsou perfektním záznamem dějin civilizace, která zanikla a byla by to i zajímavá samostatná kniha. Pan autor měl propracovanou jak minulost, tak i přítomnost příběhu, takže celá věc neměla nelogické zádrhele a díky objasnění některých věcí z minulosti bylo perfektně pochopitelné to, co se v současnosti děje. Často jsem se vracela a četla některé odstavce znovu, protože se mi líbilo, co čtu a chtěla jsem si některé věci důkladně pamatovat a pochopit souvislosti mezi lidmi, bohy, zázraky a Kontinentem, protože bylo jasné, že budou důležité pro další děj. Historie války, ve které byli zabiti bohové, je úžasná a i ta myšlenka, že se smrtí boha zmizí věci, které vybudoval díky své moci. Například po zabití boha Taalhavrase zmizeli na Kontinentu a hlavně v Bulikově mimo jiné i budovy. Zbyla jen stovka schodišť, které najednou nevedou nikam. Celé tyto „božské“ záležitosti byly doslova fascinující a jak do nich Thivaniová šťourala hlouběji a hlouběji, bavila mě kniha čím dál víc. Celá mytologie Kontinentu i samotné „osobnosti“ bohů byly velice dobře vymyšlené a popsané, takže mi nedělalo vůbec problém pochopit, který byl co zač a jakým způsobem fungovalo jeho uctívání.

Řeka Solda. Zdroj: www.robertjacksonbennett.com

Postava agentky Ashary Thivaniové byla také napsána velice dobře. Nejednalo se o žádnou superženu. Svoje vysoké postavení si musela pracně vyzískat a nepomohl jí v tom ani její původ, spíš naopak v mnohém přitížil. Byla přímá, inteligentní a když už se do něčeho zakousla, šla po tom hlava nehlava, bez ohledu na nebezpečí. Docela se jí hodil její pobočník Sigrud, seveřan a pirát, bývalý lovec velryb, který byl mocný nejen postavou, ale i svojí schopností zabíjet protivníky rychle a ve velkém a hlavně – jak ho popsal pan autor, byl „kladivem ve světě hřebíků“ (skvělé přirovnání :)), moc nemluvil, jednal. Takže neocenitelná pravá ruka každého agenta. Guvernérka Mulaghesová byla rázná ženská, která už měla svého působení v Bulikově plné zuby a Shaře nejdřív pomáhala jen proto, aby se dostala na jiné místo. Později se ale ukázala jako dobrý spojenec v boji proti… bez spoilerů, prosím :).

Celkově se mi příběh moc líbil a vypravěčský styl pana autora mi sednul. Knihu jsem sice četla skoro týden, ale rozhodně to nebylo kvůli tomu, že by mě nudila nebo děj nebyl dostatečně přitažlivý. Dílo je docela buclaté – něco málo přes pět set stran, takže pokud si Bulikov oblíbíte, chvilku v něm můžete zůstat. Doufám, že pan autor svůj krásný svět také hned tak neopustí a dočkáme se nějakého pokračování. Město schodů si určitě přečtu ještě několikrát a věřím tomu, že v něm objevím ještě další zajímavosti, které mi snad při prvním, byť důkladném čtení mohly uklouznout.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Palmknihám. Knížku do vaší čtečky si můžete pořídit tady.

Závěrem bych ještě chtěla vyjádřit hluboký obdiv k nakladatelství Host. Jednak poslední dobou přináší samé úžasné knihy a také jejich grafik (grafici) odpovědný za obálky by zasloužit zvednout plat, nebo aspoň pochvalu před nastoupenou jednotkou, protože ty knihy jsou nádherné! Uvnitř i zvenčí. Takže zdravím do Hostu – držte se dál ve stejné stopě!

Zvonice Síně Bohů v Bulikově. Zdroj: www.robertjacksonbennett.com